Peklo — Věčná muka, nebo všeobecný hrob?

SLYŠELI jste, že raní církevní otcové, středověcí teologové a reformátoři zastávali názor, že pekelná muka jsou věčná? Pokud ano, pak vás asi překvapí, že někteří vysoce uznávaní bibličtí učenci nyní tento názor zpochybňují. V Británii píše jeden z nich, John R. W. Stott: „Písmo poukazuje na úplné zničení a na to, že ‚věčná muka při vědomí‘ jsou tradicí, která se musí podvolit nejvyšší autoritě Písma.“ — Essentials—A Liberal-Evangelical Dialogue (Základy — Liberálně evangelický dialog).

Co jej vedlo k závěru, že věčná muka nejsou založená na Bibli?

Jazykové poučení

Jeho první argument se týká jazyka. Vysvětluje, že když Bible odkazuje na konečný stav zatracení („gehennu“; viz rámeček na straně 8), často ve svém slovníku používá tvary slova „zničení“, řecké „sloveso apollumi (zničit) a podstatné jméno apòleia (zničení)“. Označují tato slova muka? John Stott poukazuje na to, že pokud je sloveso „apollumi“ v činném rodě a je přechodné, znamená „zabít“. (Matouš 2:13; 12:14; 21:41) V textu Matouše 10:28, kde se Kralická bible zmiňuje o tom, že Bůh zničí ‚duši i tělo v pekelném ohni‘, je proto základní myšlenkou zničení ve smrti, nikoli ve věčném trápení. U Matouše 7:13, 14 Ježíš dává do protikladu ‚úzkou. . . cestu, jež vede do života‘, a ‚širokou. . . cestu, jež vede do zničení‘. John Stott poznamenává: „Bylo by proto zvláštní, kdyby lidé, o nichž je řečeno, že utrpí zničení, ve skutečnosti zničeni nebyli.“ Oprávněně tedy dochází k závěru: „Pokud zabít znamená odejmout tělu život, pak by peklo bylo odnětím tělesného i duchovního života, tedy zánikem bytí.“ — Essentials, strany 315–316.

Výklad popisů pekla

Mnohá náboženství přesto souhlasí s Morrisem H. Chapmanem, prezidentem Jižního baptistického konventu, který řekl: „Káži o doslovném pekle.“ A dodal: „Bible je nazývá ‚ohnivým jezerem‘ a nemyslím si, že by se tato definice dala ještě nějak vylepšit.“

Jistě, obraz ohně, který používá Bible, by mohl vyvolávat představu muk. Kniha Essentials však uvádí: „Všichni jsme již zažili prudkou bolest, když jsme se spálili, a nepochybně proto se oheň v naší mysli pojí s ‚mukami při vědomí‘. Avšak hlavním účelem ohně není působit bolest, ale zajistit zničení, o čemž svědčí všechny spalovny světa.“ (Strana 316) Máme-li na mysli tento významný rozdíl, pomůže nám to vyhnout se tomu, že bychom do Písem vkládali něco, co tam ve skutečnosti není. Uveďme si příklady:

Když Ježíš mluvil o lidech uvržených do gehenny, řekl, že „jejich larva neumírá a oheň nehasne“. (Marek 9:47, 48) Některé komentáře k Bibli pod vlivem slov apokryfní knihy Júdit („Do jejich těl sešle oheň a červy. Budou úpět v bolestech na věky.“ — Júdit 16:17, Ekumenický překlad) tvrdí, že tato Ježíšova slova znamenají věčná muka. Apokryfní kniha Júdit, která není inspirovaná Bohem, však stěží může být měřítkem pro stanovení významu toho, co Marek napsal. Ježíš očividně nepřímo poukazoval na text Izajáše 66:24, který říká, že oheň a červi ničí mrtvá těla (Izajáš říká „mrtvoly“) Božích nepřátel. Ani v Izajášových, ani v Ježíšových slovech není žádný náznak věčného trápení probíhajícího při vědomí. Obraz ohně symbolizuje úplné zničení.

Ve Zjevení 14:9–11 se mluví o někom, kdo je „trýzněn ohněm a sírou. . . A dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost.“a Je to důkaz věčného trýznění lidí v pekelném ohni při jejich vědomí? Celá tato pasáž ve skutečnosti říká jen to, že ničemní jsou trýzněni, ne však, že jsou trýzněni věčně. Tento text uvádí, že věčná nejsou ohnivá muka, ale že věčný je dým — svědectví o tom, že oheň vykonal své dílo, totiž zničení.

Ve Zjevení 20:10–15 se říká, že v ‚jezeru ohně a síry. . . budou trýzněni dnem i nocí po celou věčnost‘. Při prvním čtení by to mohlo vyznít jako důkaz věčného trýznění ohněm při vědomí, ale v žádném případě to tak není. Proč? Mimo jiné proto, že „divoké zvíře i falešný prorok“ a rovněž „smrt a hádes“ skončí v ‚ohnivém jezeře‘. Snadno můžete vyvodit, že divoké zvíře, falešný prorok, smrt a hádes nejsou doslovné osoby; nemohou proto při vědomí zažívat muka. G. B. Caird píše v knize A Commentary on the Revelation of St. John the Divine (Komentář ke Zjevení sv. Jana Teologa), že „ohnivé jezero“ naopak znamená „zánik a naprosté zapomnění“. K této představě by se mělo snadno dospět, neboť Bible sama o ohnivém jezeře uvádí: „To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“ — Zjevení 20:14.

Oddělme od sebe teologická dvojčata

Navzdory takovým argumentům trvá mnoho věřících na tom, že slovo „zničení“ neznamená skutečné zničení, ale věčná muka. Proč? Uvažují pod vlivem dvojčete pekelného ohně — nauky o nesmrtelnosti lidské duše. A jelikož to byla pravděpodobně jejich církev, která o tato dvojčata po staletí mateřsky pečovala, domnívají se možná, že texty, které vypovídají o zničení, znamenají ve skutečnosti věčná muka. Vždyť nesmrtelná lidská duše nemůže přestat existovat — tak si to mnozí lidé odůvodňují.

Povšimněme si však, jakou myšlenku vyjádřil anglikánský duchovní Philip E. Hughes: „Kdyby člověk tvrdil, že jen lidská duše je přirozeně nesmrtelná, znamenalo by to zastávat se názoru, který není potvrzen nikde v učení Písma, neboť z biblického hlediska je lidská přirozenost vždy celistvě složena z duchovní a tělesné stránky. . . Boží prvopočáteční varování ohledně zakázaného stromu — ‚V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti‘ — bylo určeno člověku jako tvoru tělesnému, a přitom duchovnímu — kdyby z něho jedl, měl jako takový zemřít. Není zde ani náznak, že by některá jeho část neumírala, a že by tedy zemřel jen částečně.“ — The True Image—The Origin and Destiny of Man in Christ (Pravá podoba — Původ a osud člověka v Kristu).

Teolog Clark Pinnock v podobném duchu podotýká: „Toto pojetí [že lidská duše je nesmrtelná] ovlivňuje teologii již velmi, velmi dlouho, není však biblické. Bible neučí o přirozené nesmrtelnosti duše.“ Potvrzuje se to v Ezekielovi 18:4, 20 a Matoušovi 10:28. Kromě toho Ježíš sám řekl o svém mrtvém příteli Lazarovi, že „si šel odpočinout“ neboli že šel spát. Ježíš řekl, že se ho chystá ‚probudit ze spánku‘. (Jan 11:11–14) A tak Lazar jako lidská bytost neboli lidská duše zemřel, avšak i po uplynutí určité doby mohl být vzkříšen, přiveden zpět k životu. Fakta jsou toho důkazem. Ježíš Lazara vzkřísil z mrtvých. — Jan 11:17–44.

Jaký dopad mají tyto myšlenky na nauku o věčných mukách? Esejista William Temple již v sedmnáctém století uvedl: „Jsou [biblické texty], které hovoří o uvržení do nehasnoucího ohně. Pokud k nim však nepřistupujeme s předpokladem, že to, co je do něj uvrženo, je nezničitelné, získáme představu, že to nebude hořet věčně, ale že to bude zničeno.“ Tento správný rozbor je stále pravdivý, protože právě to Bible skutečně učí.

Nesporně máte vážné důvody zpochybňovat myšlenku, že by byl člověk při vědomí věčně mučen v pekle. Možná, že nechcete mít pochybnosti, ale přejete si jednat podle rady profesora teologie Pinnocka, který řekl: „Celá soustava názorů, kterými je peklo obklopeno, včetně nekonečných muk. . ., by se měla ve jménu věrohodné nauky odhodit.“ Ano, morálka, spravedlnost — a co je nejdůležitější — Boží slovo, Bible, nám říkají, abychom udělali právě to.

Když to uděláte, uvidíte, že skutečná podstata pekla je opravdu věrohodná. Užitečné informace k tomuto námětu najdete v knize Můžeš žít navždy v pozemském ráji.b Řekněte si o ni laskavě při setkání se svědky Jehovovými. Přečtěte si kapitoly „Co se stane při smrti?“, „Co je peklo?“ a „Vzkříšení — pro koho a kde?“ Poznáte, že skutečná podstata pekla je nejen věrohodná, ale je s ní spojena i naděje.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 8]

DEFINICE POJMŮ

Pojmy „peklo“ a „pekelný oheň“, které používají teologové křesťanstva, se vztahují k řeckému slovu geenna, jež se v „Novém zákoně“ objevuje dvanáctkrát. (Matouš 5:22, 29, 30; 10:28; 18:9; 23:15, 33; Marek 9:43, 45, 47; Lukáš 12:5; Jakub 3:6) Různé překlady Bible sice překládají toto řecké slovo výrazem „peklo“, avšak jiné překlady ho přepisují jako „gehenna“. To odpovídá ‚druhé smrti, ohnivému jezeru‘, symbolu věčného zničení, který se nachází v poslední biblické knize. — Zjevení 20:14.

O dalších dvou slovech, která se někdy překládají výrazem „peklo“, uvádí slovník A Dictionary of the Bible (1914) vydaný Williamem Smithem: „Peklo. . . je slovo, které naneštěstí naši překladatelé všeobecně používají při překladu hebrejského slova šeol. Bylo by snad lepší, kdyby hebrejské slovo šeol zachovali nebo kdyby je překládali vždy jako ‚hrob‘ nebo ‚jáma‘. . . V N[ovém] Z[ákoně] slovo hádes podobně jako šeol někdy znamená prostě ‚hrob‘. . . Takový je smysl výroku ve vyznáních víry, že náš Pán ‚sestoupil do pekla‘, což znamená do stavu smrti v obecném slova smyslu.“

Na rozdíl od gehenny, která symbolizuje konečné zničení, šeol a hádes označují smrt ve všeobecném hrobu lidstva, a to s vyhlídkou, že lidé budou opět vzbuzeni k životu. — Zjevení 20:13.

[Obrázek na straně 9]

Ježíš probudil Lazara ze spánku smrti