Je možný jakýkoliv výklad Bible?

„PŘESKAKUJETE v Bibli z místa na místo a vybíráte si texty, které se hodí k vašemu výkladu,“ stěžovala si nějaká paní jednomu ze svědků Jehovových, který s ní mluvil u jejích dveří.

Je však odkazování na texty v různých částech Bible opravdu důkazem toho, že se někdo snaží vysvětlovat Bibli podle svých vlastních představ? A jestliže je tomu tak, znamená to, že je možný jakýkoli výklad Bible — a všechny výklady že jsou stejně opodstatněné?

Co o tom říká autor

Bible má jediného autora, Jehovu Boha, ale má opravdu mnoho pisatelů. Tito pisatelé Bible, jichž je asi 40, si vzájemně neodporují — což je mimochodem důkazem Božího autorství — ale žádný z pisatelů Bible neříká všechno, co se týká kteréhokoli určitého námětu. Máme-li tedy pochopit, co říká autor Bible o některém námětu, je nutné shromáždit všechny biblické texty, jež se vztahují k probíranému námětu. Právě o to se snažil svědek, o němž byla zmínka výše.

Měl pro svůj postup dobrý důvod. Otevři si například Bibli v 9. kapitole Římanům. Tam najdeš vynikající příklad toho, že věrný křesťan Pavel jednal stejně. Jen v této kapitole cituje Pavel jedenáctkrát z jiných částí Bible. Někteří kritikové by mohli vytýkat i Pavlovi, že často „přeskakuje z místa na místo“. Začíná první knihou Bible, pak přeskakuje do 39. knihy, pokračuje v 2. knize, pak přechází do 28. knihy a končí 23. knihou Bible.a

Bylo by ovšem nesprávné, kdyby Pavel vyjímal biblické texty z kontextu a kdyby je překrucoval, aby odpovídaly jeho vlastním osobním názorům. Ale Pavel se ničeho takového nedopustil. Někteří křesťané v ranných dobách se však zřejmě takového jednání dopouštěli, protože apoštol Petr mluví o „věcech těžko srozumitelných, jež neučení a nestálí překrucují, jako to rovněž, ke svému vlastnímu zničení, dělají s ostatním Písmem“. — 2. Petra 3:16.

„Věci těžko srozumitelné“ mohou být snadno nesprávně pochopeny. I díla slavných spisovatelů, jako byl například Shakespeare, mohou být vykládána různým způsobem — a je zřejmé, že všechny výklady nejsou přesné. Není proto nic zvláštního, jestliže to platí i na Bibli. Kdyby byl Shakespeare ještě naživu, mohli bychom se ho zeptat: „Co jste tím chtěl říci?“ To však není možné, a stejně nemůžeme požádat ani pisatele Bible o další objasnění. Můžeme se však zeptat jejího autora, protože ten žije! (Žalm 90:1, 2) A slíbil, že dá takové duchovní vedení lidem, kteří mají víru a budou ho o vedení prosit. — Lukáš 11:9–13; Jakub 1:5, 6.

Když byl Boží věrný služebník Josef v Egyptě a byl vyzván, aby vysvětlil sen, který dal Bůh egyptskému panovníkovi, uznal, že je důležité prosit o božské vedení. Již předtím se zeptal: „Nepatří výklady Bohu?“ Když podal Josef faraónovi správný výklad, cítil farao, že musí říci: „Může být nalezen nějaký jiný muž jako tento, v němž je Boží duch?“ A Josefovi řekl: „Jelikož Bůh způsobil, abys to všechno věděl, nikdo není tak rozvážný a moudrý jako ty.“ — 1. Mojžíšova 40:8; 41:38, 39.

Jestliže dnes nacházíme mezi takzvanými křesťany množství vzájemně si odporujících výkladů, není to vina autora Bible ani to není vina pisatelů Bible. Stejně jako Boží proroci, mluvili i tito lidé „z Boha, jak byli unášeni svatým duchem“. (2. Petra 1:20, 21) Je to vina čtenářů Bible, že se neřídili vedením Božího ducha a nedovolili, aby Bůh sám podal výklad svého Slova. Připustili, aby se jejich nazírání zastřelo jejich osobními představami, a nepoznali, co říká autor Bible sám. Ukažme si to na dvou příkladech.

Co je trestem za hřích?

Někteří lidé byli učeni víře, že trestem za hřích jsou věčná muka při vědomí v pekelném ohni. Takoví lidé možná čtou Zjevení 20:10, kde se mluví o tom, že je ďábel „vržen do jezera ohně a síry“, a vysvětlují tato slova tak, aby to podporovalo jejich názory. To ovšem neodpovídá Kazateli 9:5, že totiž mrtví „si nejsou vědomi naprosto ničeho“; neodpovídá to ani Římanům 6:23, kde čteme, že „mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt“, nikoli trápení při vědomí. Ale někteří si kladou otázku: ‚Neříká snad Zjevení 20:10, že satan (a pravděpodobně i lidé, které svedl) „budou mučeni dnem i nocí po celou věčnost“ ‘?

Řeckého slova pro „mučení“ — jehož zde užívá biblický pisatel Jan — se v prvním století užívalo ve zvláštní souvislosti. Vězňové byli někdy mučeni (ačkoli to odporovalo Božímu zákonu), a proto byli žalářníci známí jako mučitelé.

Poukazuje na to jiný biblický pisatel, když mluví o nevěrném otrokovi, jehož pán „vydal . . . mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh“. (Matouš 18:34, „Škrabal“) V díle The International Standard Bible Encyclopedia je k tomuto textu komentář: „Věznění samo bylo možná považováno za ‚mučení‘ (což bezpochyby bylo) a ‚mučitelé‘ snad nebyli nic jiného než žalářníci.“

Srovnáváme-li biblické texty a vezmeme-li v úvahu jejich význam v jazycích, v nichž byla Bible napsána, můžeme tedy dospět k výkladu, který souhlasí s ostatními částmi Bible. Bez předsudků můžeme jasně vidět, že Zjevení 20:10 není důkazem věčného mučení v pekelném ohni. Osudem všech buřičů proti Bohu je věčné uvěznění ve smrti. Jejich zničení je tak naprosté, jako kdyby byli uvrženi do doslovného ohnivého jezera.

Jaký je osud země?

Podle 2. Petrovy 3:10 (KB) „země . . . i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou“. Někteří lidé si to vykládají tak, že bude zeměkoule zničena, možná nukleární katastrofou. Ale jak by to bylo možné, vezmeme-li v úvahu to, co říká autor Bible jinde? V Žalmu 104:5 (KB) řekl žalmista pod inspirací, že Bůh „založil zemi . . . tak že se nepohne na věky věků“. Moudrý král Šalomoun také pod inspirací řekl podle Kazatele 1:4 (KB), ze „věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá“.

Je zde snad nějaký rozpor? Není, protože autor Bible, Bůh pravdy, si nemůže odporovat. Jak tedy můžeme uvést v soulad tyto dva verše? Uvažujme o kontextu 2. Petrovy 3:10.

Ve verších 5 a 6 mluví Petr o potopě v době Noemově a ve verši 7 ji přirovnává ke zničení, které má přijít ve „dni soudu a zatracení bezbožných lidí“. Co bylo zničeno v potopě? Šestý verš říká, že „první svět . . . zahynul“ (KB). Nezanikla tehdy doslovná zeměkoule. Zanikl ničemný světský systém. A když Bůh slíbil v 1. Mojžíšově 9:11 (KB) Noemovi, že již nikdy nebude „potopa k zkažení země“, zřejmě nemluvil o této planetě, protože ta zničena nebyla. „Země“, jež má být podle 2. Petrovy 3:10 zničena, je stejná „země“, jež byla zničena v potopě — nikoli planeta Země, ale ničemná pozemská lidská společnost. — Srovnej 1. Mojžíšova 11:1, kde se mluví o „zemi“ v podobném smyslu.

Ať hledáš jakkoli, nenajdeš žádný biblický text, který by byl v rozporu s tímto výkladem. Nutně to tedy musí být správný výklad od samotného autora Bible.

Proč není možný jakýkoli výklad?

Co by si pomyslela hospodyně o kuchařské knize, která by připouštěla jakýkoli výklad? Nebo k čemu by bylo užitečné vydat peníze za slovník, který by připouštěl, aby si čtenář vysvětloval význam slov, jak by chtěl? Očekávali bychom, že by dal Bůh svým tvorům vodítko takového druhu? A bylo by vůbec správné mluvit v takovém případě o vedení?

Čestní, bohabojní lidé nemají zájem na tom, aby překrucovali biblické texty „ke svému vlastnímu zničení“. (2. Petra 3:16) Aby se toho vyvarovali, vyhledávají všechny biblické texty, které souvisejí s námětem, jemuž se snaží porozumět. Jakmile jsou nalezeny texty, jež jsou zjevně v rozporu s názory, které dříve zastávali, pak takové názory ihned zavrhnou, protože nemohou být správné.

Milióny lidí, kteří byli kdysi v náboženském ohledu rozdělení, našli nyní na základě takového pokorného postoje náboženskou jednotu u svědků Jehovových. Místo aby se snažili vykládat si Bibli podle svých vlastních představ, jsou ochotni přizpůsobit se jednoznačnému výkladu, který poskytuje sám autor Bible.

Je opravdu dobré vědět, že není možný jakýkoli výklad Bible. Jestliže dovolíme, aby nám ji vyložil její autor, pak je skutečně prospěšná „k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti“. Jedině tehdy nás učiní ‚zcela způsobilými, úplně vyzbrojenými pro každé dobré dílo‘. — 2. Timoteovi 3:16, 17.

[Poznámka pod čarou]