Uctívání satana v naší době
NENÍ pochyb, že satan chce být uctíván. Když pokoušel Ježíše, nabízel mu obrovskou odměnu pod jedinou podmínkou: „Jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ (Matouš 4:9) Ježíš samozřejmě odmítl, ale jeho příkladem se neřídil každý. Uctívání satana je v moderním světě rozšířené.
Například v Kanadě otiskl The Calgary Herald sérii článků pod názvem „Ďáblovi učedníci“. List citoval zprávu policejního vyšetřovatele, kde stálo: „V rozhovorech jsem se dověděl, že satanismus není vyhrazen žádné zvláštní skupině ve společnosti. Zprávy shromážděné calgarskou policejní službou a kanadskou Královskou jízdní policií odhalují, že jen v Calgary pěstuje satanismus podle odhadu pět tisíc lidí.“
Jiné tiskové zprávy ukazují, že satanův kult se v různých podobách vynořuje po celých Spojených státech a Evropě. Dokonce i policie se o satanismus zajímá. Proč? Protože v mnoha případech se nalézají spojovací články mezi zločiny a satanickými kulty. Nedávno byl citován výrok jednoho policejního úředníka: „To, s čím se střetáváme, je náboženství a lidé, kteří v ně věří, jako jiní věří v křesťanství, judaismus nebo islám. To, co vidíte, nejsou zločiny pro zločiny, ale zločiny pro náboženství.“
Jedním výrazným příkladem byly vraždy spáchané roku 1969 v Kalifornii Mansonovým klanem. Podle profesora historie Jeffreyho Russella „Manson tvrdil, že je Kristem i satanem . . . Mansonův následovník Tex Watson oznámil, když zavraždil Sharon Tateovou: ‚Jsem ďábel, jsem tu, abych konal ďáblovo dílo.‘ “ Ale satanismus není vždy takto otevřený.
Čarodějnictví, spiritismus a kouzelnictví
Satanické uctívání se opravdu neomezuje na přímé uctívání satana v jeho jménu. Apoštol Pavel varoval: „Věci, které obětují národy, obětují démonům.“ (1. Korinťanům 10:20) A uctívání démonů je ve skutečnosti totéž, co uctívání satana, protože satan je nazván „panovníkem démonů“. (Marek 3:22) Jaké zvyklosti „národů“ lze ztotožnit s uctíváním démonů neboli uctíváním satana? Boží slova Izraeli nám dávají některé příklady: „Neměl by se v tobě najít nikdo . . ., kdo používá věštění, kdo pěstuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“ — 5. Mojžíšova 18:10–12.
Jsme tedy varováni před krvavými oběťmi a spojením s duchy, jež provádějí kněží vúdú v Brazílii, nebo houngani a mambové na Haiti. A jsme varováni před velmi podobnými zvyklostmi santerie, které provozují někteří kubánští vystěhovalci ve Spojených státech. Jsme také varováni před kouzelníky, kteří tvrdí, že navazují spojení s dušemi mrtvých, aby vnukli strach živým. — Srovnej 1. Samuelovu 28:3–20.
Čarodějnictví panuje v různých částech Afriky. V Jižní Africe například vládnou velkou mocí čarodějní doktoři a lidé je berou velmi vážně. Nedávné zprávy v tisku hovořily o davech, které upalovaly zaživa lidi obviněné z toho, že způsobili, aby do jiných vesničanů udeřil blesk. Místní čarodějní doktoři obvinili nevinné oběti z těchto „nepřirozených“ skutků a potom je přivázali ke stromu, aby byly upáleny. Taková víra v kouzla nebo magii je rovněž uctíváním démonů.
Čarodějnictví se ovšem neomezuje na Afriku. V roce 1985 dopřál oblastní soud pro východní Virginii Herbertu D. Dettmerovi, který si odpykával trest v nápravném středisku ve Virginii (Spojené státy), právo na určité oblečení a předměty, aby mohl ve vězení provozovat své náboženství. Podle soudní zprávy byl členem „církve Wicca“ (z anglického slova witchcraft). Dettmer tedy dostal zákonné právo používat při svém uctívání síru, mořskou nebo nejodizovanou sůl, svíčky, kadidlo, hodiny s budíkem a bílé roucho.
Ano, všechno nasvědčuje tomu, že čarodějnictví je na Západě rozšířené. Britský list Manchester Guardian Weekly sděluje: „Před pěti lety bylo v Británii podle odhadu asi 60 000 čarodějů; dnes [1985] někteří čarodějové odhadují, že počet stoupl na 80 000. Prediction, měsíčník pro astrologii a okultismus, má náklad 32 000 výtisků.“
Satanismus a hudba
Profesor Russell ve své knize Mephistopheles—The Devil in the Modern World (Mefistofeles — ďábel v moderním světě) upozorňuje na jiný způsob, jímž jsou prosazovány satanovy záměry. Píše: „Otevřený satanismus na konci sedmdesátých let rychle slábl, ale prvky kulturního satanismu pokračovaly do osmdesátých let v ‚heavy-metalové‘ rockové hudbě s jejím občasným vzýváním ďáblova jména a značnou úctou k satanským hodnotám krutosti, drog, ošklivosti, sklíčenosti, bezuzdnosti, násilí, hluku, zmatku a ztráty radosti.“ — Kurzívní námi.
Možná, že to hudebníci, kteří do své hudby vkládají prvky satanismu, nemysleli vážně. Možná, že jen chtěli šokovat nebo působit exoticky. Přesto to na některé vnímavé jednotlivce silně zapůsobilo. Profesor Russell poznamenává, že „stálá, napůl vážná propaganda zla má na pošetilou a slabou mysl rozkladný účinek. Jedním následkem je příval otřesně zvrhlých projevů zločinnosti, k nimž patří násilí na dětech a mrzačení zvířat.“
Newyorčany polekal nedávný případ, kdy podle novinové zprávy čtrnáctiletý chlapec „posedlý satanismem“ ubodal k smrti svou matku a pak spáchal sebevraždu. Jeden kanadský rodinný poradce podle zprávy v časopise Maclean’s prohlásil, že rostoucí počet narušených dospívajících přiznává, že pěstuje „satanismus, často ve spojení s drogami a vtíravějšími odrůdami heavy-metalové rockové hudby“.
Není to jen módní výstřelek
Právě nyní panuje ve Spojených státech móda, které se říká channeling (napojování). Lidé často platí několik set dolarů za účast na seancích, při nichž „napojovatelka“ (jsou to většinou ženy), totiž médium, tvrdí, že se spojuje s duchem dávno zemřelé osoby. Podle zpráv tisku jsou seance jedné napojovatelky „pravidelně vysílány přes televizní družici současně k tisícům lidí v půl tuctu měst“. Takové jednání je zjevným neuposlechnutím biblické rady vyhýbat se spiritistickým médiím a těm, kdo z povolání předpovídají události. Je to tedy druh uctívání, který lze ztotožnit s uctíváním démonů. A jako všechen spiritismus, je založen na satanské lži, že je lidská duše nesmrtelná. — Kazatel 9:5; Ezekiel 18:4, 20.
Ďáblův vliv ve světě plném nenávisti
Otřesná situace lidstva v našem 20. století nás vede k otázce, zda satanův vliv nesahá ještě dál. Profesor Russell se toho dotýká, když píše: „Nyní, když se arzenály jaderných zbraní odhadují na sedmdesátinásobek množství, jež by usmrtilo všechny obratlovce, kteří žijí na Zemi, tvrdošíjně připravujeme válku, která neprospěje žádnému jednotlivci, národu ani ideologii, ale odsoudí tisíce miliónů lidí k strašné smrti. Jaká síla nás žene stezkou, která je den ze dne nebezpečnější? Komu prospěje jaderné zničení planety? Jen té síle, která si od počátku s nekonečnou krutostí a záští přeje zničení vesmíru.“
Kdo nebo co je tou silou? Profesor sám odpovídá slovy: „Ďábel byl definován jako duch, který se celou svou mocí snaží popřít a zničit Boží vesmír. Nemůže snad být ta síla, která nás žene k rozmisťování jaderných zbraní, touž silou, která se vždy snažila popřít samotné bytí? V této největší krizi naší planety nemůžeme tuto možnost zavrhnout.“ Křesťané tuto možnost rozhodně nezavrhují. Sám Ježíš ukázal, jak velký vliv má satan na tento svět, když ho nazval „panovníkem tohoto světa“. (Jan 12:31) Kniha Zjevení popisuje dnešní satanův myšlenkový postoj a říká, že má „velký hněv“, protože „ví, že má krátké časové období“. (Zjevení 12:12) Táž kniha líčí, co se satan snaží dokázat v naší době, a říká, že používá démonické propagandy, aby shromáždil panovníky tohoto světa „k bitvě velikého dne Boha, Všemohoucího“. (Zjevení 16:14) Ne, nemůžeme vyloučit satanův vliv, když se snažíme pochopit, proč se lidstvo žene šílenou dráhou sebezničení.
Apoštol Pavel označil satana jako „panovníka autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“ a „boha tohoto systému věcí“. (Efezanům 2:2; 2. Korinťanům 4:4) Není divu, že se mnozí ptají, zda by všechny otřesné zločiny tohoto „osvíceného“ vědeckého věku — dvě světové války, vyhlazovací programy v Evropě a Kampučii, hluboké náboženské a rasové rozdělení po celém světě, nenávist, vraždy, systematické mučení, zločinné rozvracení lidstva drogami, a to jmenujeme jen některé věci —, nemohly být uskutečňováním mistrovského plánu nějaké mocné zlé síly, která se zaměřuje na to, aby lidstvo odpudila od Boha a snad je dohnala až k celosvětové sebevraždě.
Kdo je tedy satan? Co má vlastně za záměry? Co v tom můžeme dělat jako jednotlivci? Zveme tě k úvaze o těchto otázkách ve dvou následujících článcích.
[Obrázek na straně 7]
Boží lid se vyhýbá satanské hudbě a hledá zdravou zábavu