Kapitola 8

Dokázala věda, že Bible nemá pravdu?

V roce 1613 vydal italský vědec Galileo v díle „Istoria e dimostrazioni intorno alle macchie solari e loro accidenti“ své dopisy o slunečních skvrnách. V nich předložil doklady o tom, že se země otáčí kolem slunce, a ne slunce kolem země. Galileo tím uvedl do pohybu celou řadu událostí, které jej nakonec přivedly před římskokatolickou inkvizici, a to na základě „silného podezření z kacířství“. Nakonec byl přinucen „odvolat“. Proč byla myšlenka, že se země otáčí kolem slunce, považována za kacířství? Protože Galileovi žalobci tvrdili, že jeho prohlášení je v rozporu s Biblí.

1. (Včetně úvodu.) a) Co se stalo, když Galileo prohlásil, že se země otáčí kolem slunce? b) Co zjišťujeme, když srovnáváme Bibli s dnešní vědou, ačkoli Bible není vědecká učebnice?

DNES je rozšířen názor, že Bible je nevědecká, a někteří lidé se to snaží potvrdit tím, co zažil Galileo. Mají však pravdu? Při hledání odpovědi na tuto otázku musíme mít na paměti, že Bible je kniha, která obsahuje proroctví, dějiny, modlitby, zákony, rady a také poznatky o Bohu. Nevydává se za vědeckou učebnici. Ale přesto, kdykoli se dotýká vědeckých námětů, je Bible dokonale přesná.

Naše planeta země

2. Jak Bible popisuje umístění země v prostoru?

² Povšimněme si například toho, co Bible říká o naší planetě, o zemi. V knize Job čteme: „[Bůh] roztahuje sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.“ (Job 26:7) Porovnejme to s výrokem Izajáše, který říká: „Je Jeden, který bydlí nad kruhem země.“ (Izajáš 40:22) Představa, že okrouhlá země je v ‚prázdnu zavěšena na ničem‘, nám silně připomíná fotografie, které pořídili kosmonauti a na kterých je vidět zeměkoule vznášející se v prázdném prostoru.

3, 4. Jak můžeme popsat koloběh vody na zemi a co o tom říká Bible?

³ Dále si také můžeme povšimnout podivuhodného koloběhu vody na zemi. Compton’s Encyclopedia tento proces popisuje: „Voda . . . se vypařuje z povrchu oceánů do atmosféry . . . Stálým prouděním vzduchu v zemské atmosféře se vlhký vzduch přenáší do vnitrozemí. Když se vzduch ochlazuje, pára se sráží ve vodní kapičky. Ty jsou obvykle viditelné jako oblaka. Často se kapičky spojí a vytvoří dešťové kapky. Pokud je atmosféra dostatečně chladná, tvoří se místo dešťových kapek sněhové vločky. V obou případech voda, která se přenesla stovky, nebo dokonce i tisíce kilometrů daleko od oceánu, padá na povrch země. Tam se shromažďuje ve vodní toky nebo se vsakuje do půdy a opět se vydává na cestu k moři.“¹

⁴ Tento pozoruhodný proces, kterým je umožňován život na souši, byl výstižně popsán asi před 3000 lety v Bibli, a to jednoduchými a jednoznačnými slovy: „Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.“ (Kazatel 1:7, Ekumenický překlad)

5. V čem žalmistův výrok o dějinách hor pozoruhodně odpovídá dnešním poznatkům?

⁵ Snad ještě pozoruhodnější je to, jak Bible umožňuje hlouběji nahlédnout do dějin hor. Jedna učebnice geologie říká: „Od předkambrických dob až dodnes probíhá neustálý proces vytváření a zániku hor . . . Hory nejen vznikaly ze dna zmizelých moří, ale často se stalo, že dlouho po svém vzniku byly zaplaveny a pak opět vyvýšeny.“² Porovnejme to s poetickým jazykem žalmisty: „Vodní hlubinou právě jako oděvem jsi . . . přikryl [zemi]. Vody stály až nad horami . . . hory vystupovaly, údolní pláně klesaly — na místo, jež jsi pro ně založil.“ (Žalm 104:6, 8)

„Na počátku“

6. Který biblický výrok odpovídá nynějším vědeckým teoriím o původu vesmíru?

⁶ První verš Bible říká: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1) Výsledky pozorování vedly vědce k názoru, že hmotný vesmír skutečně měl počátek. Neexistoval odevždy. Astronom Robert Jastrow, který je v náboženských otázkách agnostikem, napsal: „Podrobnosti se liší, ale základní prvky astronomické a biblické zprávy o genezi jsou stejné: řetěz událostí vedoucích k člověku začal náhle a rázem v určitém okamžiku, v záblesku světla a energie.“³

7, 8. Co musí mnozí vědci připustit, pokud jde o původ vesmíru, ačkoli neuznávají, že při tom měl svou úlohu Bůh?

⁷ Je pravda, že mnozí vědci sice věří, že vesmír měl počátek, ale nepřijímají výrok, že „Bůh stvořil“. Někteří z vědců však dnes již připouštějí, že důkazy určité inteligence, která je za vším, co existuje, je obtížné přehlížet. Freeman Dyson, který je profesorem fyziky, k tomu říká: „Čím více zkoumám vesmír a studuji podrobnosti jeho stavby, tím více nacházím důkazů o tom, že vesmír v nějakém smyslu musel vědět, že budeme existovat.“

⁸ Dyson dále uznává: „Jsem vědec vyškolený v takovém myšlení a vyjadřování, jaké jsou obvyklé ve dvacátém století; nesmýšlím a nevyjadřuji se tak, jak to bylo zvykem ve století osmnáctém, a proto netvrdím, že stavba vesmíru dokazuje existenci Boha. Tvrdím pouze, že stavba vesmíru odpovídá hypotéze, že v činnosti vesmíru má základní úlohu mysl.“⁴ V jeho komentáři se jistě projevuje dnešní skepticismus. Jestliže jej však odložíme, povšimneme si, že mezi novodobou vědou a biblickým výrokem, že „na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi“, je pozoruhodný soulad. (1. Mojžíšova 1:1)

Zdraví a hygiena

9. Jak se v biblickém zákonu o kožních infekčních nemocech projevuje praktická moudrost? (Job 12:9, 16a)

⁹ Podívejme se, jak se v Bibli pojednává o jiném námětu, totiž o zdraví a hygieně. Jakmile se u některého Izraelity objevila na kůži podezřelá skvrna, která mohla být projevem malomocenství, byl ten člověk dán do karantény. „Bude nečistý po všechny dny, kdy je na něm rána. Je nečistý. Měl by bydlet odloučeně. Jeho obydlí je vně tábora.“ (3. Mojžíšova 13:46) Dokonce i infikované oděvy byly spáleny. (3. Mojžíšova 13:52) Tehdy to byl účinný způsob, jak zabránit šíření infekce.

10. Ve kterém ohledu by bylo pro mnoho lidí v některých zemích užitečné, kdyby se řídili biblickou radou ohledně hygieny?

¹⁰ Jiný důležitý zákon se týkal likvidace lidských výkalů, které měly být zakopány mimo tábor. (5. Mojžíšova 23:12, 13) Tento zákon bezpochyby ušetřil Izraelity mnoha nemocí. I dnes dochází v mnoha zemích k těžkým zdravotním problémům, jež vznikají následkem nesprávné likvidace lidských výkalů. Kdyby se lidé v těch zemích řídili zákonem zapsaným před tisíciletími v Bibli, byli by daleko zdravější.

11. Která biblická rada týkající se duševního zdraví se osvědčila jako praktická?

¹¹ Vysoká hygienická norma stanovená v Bibli se vztahovala i na duševní zdraví. Jedno biblické přísloví říká: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus, ale žárlivost je hnilobou kostem.“ (Přísloví 14:30) V posledních letech lékařský výzkum ukázal, že naše tělesné zdraví je skutečně ovlivňováno naším duševním rozpoložením. Například dr. C. B. Thomasová z univerzity Johnse Hopkinse prováděla šestnáct let průzkum mezi více než tisícem absolventů a hledala souvislosti mezi jejich duševními vlastnostmi a náchylností k nemocem. Zjistila, že nejnáchylnější k nemocem byli ti z absolventů, kteří snáze podléhali hněvu a kteří také ve stresu snáze podléhali úzkosti.⁵

Co říká Bible?

12. Proč katolická církev trvala na tom, že Galileova teorie o zemi je kacířstvím?

¹² Jestliže je Bible ve vědeckých oblastech tak přesná, proč katolická církev říkala, že Galileovo učení o tom, že se země otáčí kolem slunce, je nebiblické? Příčinou byl způsob, jak byly určité biblické texty vysvětlovány církevními autoritami.⁶ Měly tyto autority pravdu? Úsudek si můžeme udělat, když si přečteme dvě z biblických pasáží, které byly tehdy citovány.

13, 14. Které biblické verše uplatňovala katolická církev nesprávně? Jak to můžeme vysvětlit?

¹³ Jeden z těchto textů říká: „Slunce vychází, slunce zapadá a spěje k místu, kde vyšlo.“ (Kazatel 1:5, Heger) Podle tvrzení církve výrazy „slunce vychází“ a „slunce zapadá“ znamenají, že se pohybuje slunce, a ne země. I dnes však říkáme, že slunce vychází a zapadá, ačkoli většina z nás ví, že při tom jde o pohyb země, a ne o pohyb slunce. Když používáme takové výrazy, popisujeme tím pouze zdánlivý pohyb slunce, jak se jeví lidskému pozorovateli. Přesně totéž dělal pisatel Bible.

¹⁴ Druhá pasáž říká: „Vložil jsi zemi na základy, nikdy a nikdy nekolísá.“ (Žalm 104:5, Heger) Tento verš býval vysvětlován tak, že když byla země stvořena, již se vůbec nikdy nemůže pohnout. Ve skutečnosti však tento verš zdůrazňuje trvalost země, a ne to, že by byla nepohnutelná. Země se nikdy ‚nerozkolísá‘, takže nikdy nepřestane existovat ani nebude zničena, což potvrzují i jiné biblické verše. (Žalm 37:29; Kazatel 1:4) Ani tento text nemá nic společného s relativním pohybem země a slunce. V Galileově době nebránila svobodné vědecké diskusi Bible, ale církev.

Evoluce a stvoření

15. Co tvrdí evoluční teorie a v čem odporuje Bibli?

¹⁵ Existuje však jedna oblast, ve které je — podle názoru mnoha lidí — mezi novodobou vědou a Biblí nepřekonatelný rozpor. Většina vědců věří v evoluční teorii, která učí, že se všechny živé organismy vyvinuly z jednoduché formy života, která začala existovat před miliony lety. Bible naproti tomu učí, že každá větší skupina živých organismů byla stvořena zvlášť a že se rozmnožuje pouze ‚podle svého druhu‘. Říká, že člověk byl stvořen „z prachu zemské půdy“. (1. Mojžíšova 1:21; 2:7) Je z vědeckého hlediska v Bibli trapný omyl? Než si v té věci uděláme závěr, zabývejme se podrobněji tím, co věda ví, a o čem naproti tomu jen vytváří teorie.

16–18. a) Co patřilo k věcem, kterých si povšiml Charles Darwin a které jej vedly k tomu, aby věřil v evoluci? b) Jak můžeme vysvětlit, že to, co Darwin pozoroval na Galapágách, neodporuje tomu, co říká Bible?

¹⁶ Evoluční teorii popularizoval v minulém století Charles Darwin. Když byl na tichomořských ostrovech Galapágách, velmi na něho zapůsobilo, když na různých ostrovech viděl různé druhy pěnkav; vyvodil z toho, že všechny musí pocházet z jednoho prvotního druhu. Toto pozorování bylo jedním z důvodů, proč začal prosazovat teorii, že všechny živé organismy pocházejí z jedné původní jednoduché formy. Hnací silou podněcující vývoj vyšších tvorů z nižších byl podle jeho názoru přírodní výběr, přežití nejzdatnějšího. Tvrdil, že díky evoluci se suchozemská zvířata vyvinula z ryb, ptáci z plazů a tak dále.

¹⁷ To, co na těchto odlehlých ostrovech Darwin pozoroval, vlastně vůbec nebylo v rozporu s Biblí, protože ta připouští, že v jednom větším biologickém druhu vznikají variety. Například všechny lidské rasy pocházejí z jediné původní dvojice lidí. (1. Mojžíšova 2:7, 22–24) Není tedy nic zvláštního, že ty rozmanité druhy pěnkav vznikly ze společného původního druhu. Stále to však jsou pěnkavy. Nevyvinuli se z nich jestřábi ani orlové.

¹⁸ Různé druhy pěnkav ani jiné věci, které Darwin viděl, nedokazují, že by všechny živé organismy, ať žraloci, nebo rackové, sloni, nebo žížaly, měly společného předka. Mnoho vědců přesto tvrdí, že evoluce již není pouhou teorií, ale že to je skutečnost. Jiní sice uznávají, že tato teorie má své problémy, ale říkají, že jí stejně věří. Je to populární. My však potřebujeme vědět, zda byla evoluce dokázána tak přesvědčivě, že Bible nemůže mít pravdu.

Je dokázána?

19. Najde se ve zkamenělinách podpora pro evoluci, nebo pro stvoření?

¹⁹ Jak může být evoluční teorie přezkoušena? Naprosto samozřejmé je prozkoumat, zda zkameněliny skutečně svědčí o postupné přeměně jednoho druhu v jiný. Docházelo k tomu? Mnoho vědců poctivě připouští, že ne. Jeden z nich, Francis Hitching, píše: „Jestliže hledáme spojovací články mezi velkými skupinami zvířat, prostě žádné nejsou.“⁷ Zkameněliny o ničem takovém nesvědčí, a to je tak nápadné, že zastánci evoluce již navrhli jiné teorie, než je Darwinova teorie o postupných změnách. Pravda však je, že náhlý výskyt živočišných druhů ve zkamenělinách svědčí daleko více ve prospěch zvláštního stvoření než ve prospěch evoluce.

20. Jak to, že způsob, jak se rozmnožují živé buňky, vylučuje evoluci?

²⁰ Hitching kromě toho ukazuje, že živé organismy jsou naprogramovány tak, aby se reprodukovaly přesně, a ne aby se vyvíjely v něco jiného. Říká: „Živé buňky se reprodukují téměř naprosto věrně. Míra odchýlení je tak nepatrná, že žádný lidmi vyrobený stroj ani zdaleka nedosahuje takové přesnosti. Existují také různé vestavěné omezující mechanismy. Rostliny dorůstají do určité velikosti a dále již nerostou. Banánové mušky zůstanou banánovými muškami i za těch nejrafinovaněji změněných podmínek.“⁸ Po dobu několika desetiletí působili vědci na banánové mušky tak, že v nich vyvolávali mutace, ale nepodařilo se jim banánové mušky přinutit, aby se vyvinuly v něco jiného.

Původ života

21. Který závěr, k němuž dospěl Louis Pasteur, znamená pro zastánce evoluce těžký problém?

²¹ Jiná ožehavá otázka, kterou se zastáncům evoluce nepodařilo zodpovědět, je: Jak vznikl život? Jak vznikla první jednoduchá forma života — ze které údajně všichni pocházíme? Před staletími by to zřejmě nebyl žádný problém. Většina lidí se tehdy domnívala, že mouchy se mohou vyvinout z rozkládajícího se masa a že v hromadě starých hadrů mohou samy od sebe vzniknout myši. Ale více než před sto lety francouzský chemik Louis Pasteur jasně ukázal, že život může vzniknout jedině ze života již existujícího.

22, 23. Jak zastánci evoluce vysvětlují počátek života, ale co ukazují skutečnosti?

²² Jak tedy evolucionisté vysvětlují původ života? Podle nejrozšířenější teorie vznikl život samovolně před miliony let, a to náhle, náhodnou kombinací chemických látek a energie. Jak dalece tedy platí zásada, kterou prokázal Pasteur? The World Book Encyclopedia o tom říká: „Pasteur ukázal, že život nemůže vzniknout samovolně za chemických a fyzikálních podmínek, jež jsou na zemi v dnešní době. Před miliardami let však byly chemické a fyzikální podmínky na zemi zcela odlišné“!⁹

²³ I za zcela odlišných podmínek je ovšem mezi neživou hmotou a tím nejjednodušším živým organismem ohromná propast. Michael Denton ve své knize Evolution: A Theory in Crisis (Evoluce: Teorie v krizi) říká: „Mezi živou buňkou a tím nejvíce organizovaným nebiologickým systémem, jako je například krystal nebo sněhová vločka, je neuvěřitelně velká a nepřeklenutelná propast.“¹⁰ Pravděpodobnost, že by se nějakou náhodnou souhrou okolností stala z neživé hmoty hmota živá, je tak malá, že to je prakticky nemožné. Skutečnostem přesvědčivě odpovídá biblické vysvětlení, že ‚život vznikl z toho, co je živé‘ — v tom smyslu, že byl stvořen Bohem.

Proč zavrhují stvoření

24. Proč většina vědců stále ještě lpí na evoluční teorii, ačkoli je tato teorie problematická?

²⁴ Evoluční teorie je sice problematická, ale víra ve stvoření je dnes přesto považována za nevědeckou, anebo dokonce za výstřední. Proč? Proč i taková autorita, jakou je Francis Hitching, který poctivě poukazuje na slabé stránky evoluční teorie, odmítá myšlenku stvoření?¹¹ Michael Denton vysvětluje, že evoluce bude i se všemi svými nedostatky i nadále předmětem výuky, protože teorie, které berou v úvahu stvoření, „se přímo odvolávají na příčiny, jež jsou nadpřirozené“.¹² Jinými slovy, stvoření je nepřijatelné proto, že je k němu třeba Stvořitele. To je ovšem stejná ‚argumentace kruhem‘, s jakou jsme se setkali již v případě zázraků: Zázraky jsou nemožné, protože to jsou zázraky!

25. Co je z hlediska vědy slabinou evoluční teorie a jak je z toho vidět, že pokud jde o vysvětlení vzniku života, nemůže být tato teorie spolehlivou náhradou za stvoření?

²⁵ Ovšem pokud jde o evoluční teorii samotnou, ta je z vědeckého stanoviska velice pochybná. Michael Denton dále říká: „[Darwinova evoluční teorie] je v podstatě teorií historické rekonstrukce, a proto nemůže být ověřena ani experimentálně, ani přímým pozorováním, tedy metodami ve vědě běžnými . . . Evoluční teorie se navíc zabývá celou řadou jedinečných událostí — vznikem života, vznikem inteligence a jinými věcmi. Jedinečné události jsou neopakovatelné, a nemohou být tedy podrobeny žádnému experimentálnímu zkoumání.“¹³ Popravdě řečeno, evoluční teorie je sice populární, ale přitom se vyznačuje celou řadou mezer a problematických otázek. Neposkytuje pádný důvod pro to, aby biblická zpráva o původu života byla odmítnuta. První kapitola první knihy Mojžíšovy obsahuje naprosto logickou zprávu o tom, jak k těmto ‚neopakovatelným‘ ‚jedinečným událostem‘ došlo během stvořitelských ‚dnů‘, které trvaly řadu tisíciletí.a

Co můžeme říci o potopě?

26, 27. a) Co říká Bible o potopě? b) Odkud, mimo jiné, musely pocházet vody potopy?

²⁶ Mnozí lidé poukazují na jiný zdánlivý rozpor mezi Biblí a dnešní vědou. V První Mojžíšově čteme, že před několika tisíci lety ničemnost lidí vzrostla natolik, že se Bůh rozhodl lidi zničit. Spravedlivému muži Noemovi však dal pokyn, aby postavil archu, velké plavidlo ze dřeva. Potom Bůh přivedl na lidstvo potopu. Přežil pouze Noe a jeho rodina společně se zástupci všech živočišných druhů. Potopa byla tak rozsáhlá, že „všechny vysoké hory, které byly pod celými nebesy, byly překryty“. (1. Mojžíšova 7:19)

²⁷ Kde se vzalo tolik vody, aby byla pokryta celá země? Bible sama poskytuje odpověď. V počátečním období tvoření, kdy začal vznikat prostor atmosféry, byly „vody . . . pod prostorem“ a vody „nad prostorem“. (1. Mojžíšova 1:7; 2. Petra 3:5) Bible říká, co se stalo, když přišla potopa: „Nebeské propusti se otevřely.“ (1. Mojžíšova 7:11) ‚Vody nad prostorem‘ zjevně spadly na zemi a tvořily velkou část vody, která způsobila záplavu.

28. Jaký názor měli na potopu starověcí Boží služebníci včetně Ježíše?

²⁸ Dnešní učebnice se o celosvětové potopě obvykle nezmiňují. Proto si musíme položit otázku: Je potopa jen mýtem, nebo k ní skutečně došlo? Než si na tuto otázku odpovíme, měli bychom vzít v úvahu to, že Jehovovi ctitelé, kteří žili v pozdější době, považovali potopu za historickou událost, a ne za nějaký mýtus. K těm, kdo se o potopě zmiňovali jako o skutečné události, patřili Izajáš, Ježíš, Pavel a Petr. (Izajáš 54:9; Matouš 24:37–39; Hebrejcům 11:7; 1. Petra 3:20, 21; 2. Petra 2:5; 3:5–7) V souvislosti s touto celosvětovou potopou však vznikají otázky, které vyžadují odpověď.

Vody potopy

29, 30. Pokud jde o zásoby vody na zemi, ze kterých skutečností je patrné, že k potopě mohlo dojít?

²⁹ Především se zabývejme otázkou: Není přehnané představovat si, že byla zaplavena celá země? Není. Do jisté míry je vlastně země zaplavena až dosud. Sedmdesát procent zemského povrchu je pokryto vodou a pouze třicet procent tvoří souš. Kromě toho sedmdesát pět procent celkového množství sladké vody na zemi je vázáno v ledovcích a v ledové pokrývce polárních oblastí. Kdyby všechen tento led roztál, hladina moře by značně stoupla. Města jako New York a Tokio by zmizela.

³⁰ The New Encyclopædia Britannica kromě toho říká: „Odhaduje se, že průměrná hloubka všech moří je 3790 metrů; je to tedy podstatně více než průměrná nadmořská výška pevniny — ta je totiž 840 metrů. Jestliže průměrnou hloubku vynásobíme příslušnou plochou povrchu, pak výsledek ukazuje, že objem světového oceánu je jedenáctinásobně větší než objem pevniny nad mořskou hladinou.“¹⁴ Kdyby se ztratily výškové rozdíly — kdyby se hory zploštily a hluboké mořské pánve se vyplnily — pak by celou zemi pokrývalo moře hluboké několik tisíc metrů.

31. a) V jakém stavu musela být země před potopou, aby potopa mohla nastat? b) Z čeho je patrné, že před potopou byly hory pravděpodobně nižší a mořské pánve mělčí?

³¹ Aby mohlo dojít k potopě, musely by být předpotopní mořské pánve mělčí a hory by musely být nižší než dnes. Je možné, že to tak bylo? Jedna učebnice o tom říká: „V místech, kde se nyní do závratných výšek tyčí světové hory, se kdysi, před miliony let, rozkládaly jednotvárně ploché oceány a planiny . . . Pohyby pevninských desek vedou k tomu, že se pevnina zvedá do výšek, v nichž mohou přežít jen nejotužilejší zvířata a rostliny, a naproti tomu také prudce klesá a leží skryta v nádherné hlubině pod hladinou moře.“¹⁵ Hory a mořské pánve se zvedají a klesají, a proto je zřejmé, že kdysi hory nebyly tak vysoké jako dnes a velké mořské pánve nebyly tak hluboké.

32. Co se muselo stát s vodami potopy? Jak to můžeme vysvětlit?

³² Co se stalo s vodami potopy, když potopa skončila? Musely stéci do mořských pánví. Jak? Vědci se domnívají, že pevniny spočívají na obrovských deskách. Pohyby těchto desek mohou způsobit změny úrovně zemského povrchu. Na některých místech jsou dnes na okrajích těchto desek obrovské podmořské propasti hluboké více než deset kilometrů.¹⁶ Je docela pravděpodobné, že se — možná přímo následkem potopy — desky pohnuly, mořské dno pokleslo, otevřely se velké příkopy, a voda tak mohla z pevniny stéci.b

Zanechala potopa nějaké stopy?

33, 34. a) Co z dokladů, které vědci již mají, by mohlo svědčit o potopě? b) Je rozumné tvrdit, že vědci mohou doklady vysvětlovat mylně?

³³ Připustíme-li, že k takové ohromné potopě mohlo dojít, proč po ní vědci nenašli žádné stopy? Stopy po ní možná našli, ale vysvětlují si je jinak. Ortodoxní věda například učí, že povrch země byl na mnoha místech utvářen ohromnými ledovci v průběhu celé řady ledových dob. Ale to, co se jeví jako činnost ledovců, může být někdy způsobeno vodou. Velmi pravděpodobně tedy některé z dokladů potopy jsou mylně vysvětlovány jako doklady doby ledové.

³⁴ K podobným chybám už došlo. O době, kdy vědci rozvíjeli svou teorii o ledových dobách, čteme: „Řídili se metodou označovanou jako aktualismus a nacházeli ledové doby v každé etapě geologického vývoje. Na základě nového důkladného přezkoumání dokladů však byla existence celé řady těchto ledových dob opět popřena; útvary, které byly kdysi označovány jako ledovcové morény, byly přehodnoceny a označeny jako nánosy, které vznikly působením přívalů bahna, podmořských sesuvů půdy a turbiditních proudů, totiž přívalů vody bohaté na suspendovaný materiál, které zanášejí hlubokomořské dno bahnem, pískem a štěrkem.“¹⁸

35, 36. Které doklady ve zkamenělinách a v geologických nálezech mohou souviset s potopou? Jak to můžeme vysvětlit?

³⁵ Zdá se, že další doklady potopy jsou ve zkamenělinách. Ty svědčí o tom, že v Evropě se kdysi plížili za svou kořistí tygři šavlozubí, po Severní Americe se potulovali koně větší než kterékoli jejich dnešní plemeno, a na Sibiři si hledali potravu mamuti. Potom všude na světě různé druhy savců vymřely. Současně došlo k náhlé změně klimatu. Na Sibiři vymřely a okamžitě zmrzly desetitisíce mamutů.c Alfred Wallace, dobře známý současník Charlese Darwina, z toho vyvodil závěr, že taková rozsáhlá zkáza musela být způsobena nějakou mimořádnou událostí celosvětového rozsahu.¹⁹ Mnozí zastávají názor, že touto událostí byla potopa.

³⁶ V jednom úvodníku časopisu Biblical Archaeologist bylo uvedeno: „Je nutné pamatovat na to, že příběh o velké potopě patří k nejrozšířenějším tradicím lidské kultury . . . Nicméně nejstarší tradice objevené v pramenech na Blízkém Východě mohou vycházet z toho, že v jednom z dešťových období . . . před mnoha tisíci lety skutečně došlo k potopě gigantického rozsahu.“²⁰ Tato dešťová období byly doby, kdy povrch země byl daleko mokřejší než dnes. Sladkovodní jezera po celém světě byla daleko větší. Uvádí se teorie, že tato vlhkost byla důsledkem intenzívních dešťů souvisejících s koncem ledových dob. Byl však také vyjádřen názor, že jedno období extrémní vlhkosti zemského povrchu bylo důsledkem potopy.

Lidstvo nezapomnělo

37, 38. Jak jeden vědec ukazuje, že podle dokladů mohlo k potopě dojít, a jak víme, že k ní skutečně došlo?

³⁷ Profesor geologie John McCampbell jednou napsal: „Hlavní rozdíly mezi biblickým učením o katastrofě [potopě] a aktualismem zastánců evoluční teorie se netýkají věcných geologických údajů, ale výkladu těchto údajů. Každý z badatelů dá přednost spíše tomu výkladu, který odpovídá kulturnímu prostředí, z něhož sám pochází, a také tomu, co on sám předpokládá.“²¹

³⁸ To, že potopa opravdu byla, je patrné ze skutečnosti, že na ni lidstvo nikdy nezapomnělo. Starověké příběhy o potopě nacházíme po celém světě, v místech navzájem tak vzdálených, jako je Aljaška a tichomořské ostrovy. Příběhy o potopě mají jak domorodé předkolumbovské civilizace v Americe, tak domorodci v Austrálii. V podrobnostech se sice některé z těchto zpráv liší, ale téměř všechna podání uvádějí základní skutečnost, že země byla zaplavena vodou a že bylo zachráněno jen několik lidí, a to v plavidle, které vyrobil člověk. Všeobecné rozšíření takových zpráv, které se v mnohém shodují, je možné vysvětlit jedině tím, že potopa byla historickou událostí.d

39. Ze kterého dalšího důkazu je patrné, že Bible je Boží slovo, a ne slovo člověka?

³⁹ V hlavních rysech tedy Bible dnešní vědě odpovídá. Kde je mezi Biblí a vědou nějaká nesrovnalost, doklady, které k tomu vědci předkládají, jsou sporné. V bodech, v nichž spolu souhlasí, je biblická zpráva často tak přesná, že nás jedině utvrzuje v přesvědčení, že zdrojem jejích informací je nadlidská inteligence. Skutečnost, že Bible souhlasí s ověřenou vědou, je dalším dokladem, že to je Boží slovo, a ne slovo člověka.

Kapitola 9

Proroctví, která se splnila

Lidé nemohou spolehlivě předpovídat budoucnost. Znovu a znovu se o to pokoušejí, ale jejich snahy žalostně selhávají. Kniha, která obsahuje proroctví, jež se skutečně splnila, musí tedy upoutat naši pozornost. Takovou knihou je Bible.

1. (Včetně úvodu.) Co je dokázáno tím, že v Bibli jsou zaznamenána proroctví, která se splnila?

MNOHO biblických proroctví se splnilo do takových podrobností, že podle názoru kritiků musela být napsána teprve dodatečně. Taková tvrzení však jsou nepravdivá. Bůh je všemohoucí, a je proto plně schopen prorokovat. (Izajáš 41:21–26; 42:8, 9; 46:8–10) Biblická proroctví, která se splnila, svědčí o tom, že nebyla napsána dodatečně, ale že byla naopak inspirována Bohem. Budeme se nyní zabývat některými význačnými proroctvími, která se splnila — a tak poskytla další důkaz, že Bible je Boží slovo, a ne pouze slovo člověka.

Vyhnanství v Babylóně

2, 3. Co vedlo k tomu, že král Ezechjáš ukázal vyslancům z Babylóna všechny poklady svého domu a své říše?

² Ezechjáš byl král, který vládl v Jeruzalémě asi třicet let. V roce 740 př. n. l. byl svědkem toho, jak Asyřané zničili sousední říši na severu, totiž království Izraele. V roce 732 př. n. l. zažil záchranu způsobenou Boží mocí, když byl zmařen pokus Asyřanů o dobytí Jeruzaléma. Tento zmařený pokus měl pro útočníka tragické následky. (Izajáš 37:33–38)

³ Ezechjáš nyní přijímá delegaci babylónského krále Merodach-Baladana. Na první pohled by se zdálo, že vyslanci přišli Ezechjášovi blahopřát k jeho uzdravení z těžké nemoci. Merodach-Baladan však pravděpodobně vidí v Ezechjášovi případného spojence proti Asýrii, která je světovou velmocí. Ezechjáš se nijak nesnaží takovou představu zmařit; ukazuje totiž návštěvníkům z Babylóna všechno bohatství svého domu a své říše. Možná, že i on si přeje mít nějaké spojence pro případ, že by se Asyřané vrátili. (Izajáš 39:1, 2)

4. Jaké tragické důsledky měla mít podle Izajášova proroctví Ezechjášova chyba?

⁴ Izajáš, tehdejší význačný prorok, okamžitě rozpoznává Ezechjášovu nerozvážnost. Ví, že Ezechjášovým nejspolehlivějším obráncem je Jehova, a ne Babylón. Říká Ezechjášovi, že skutek, kterého se tento král dopustil tím, že ukázal Babylóňanům své bohatství, povede k tragédii. „Přicházejí dny,“ říká Izajáš, „a všechno, co je v tvém vlastním domě a co tvoji praotcové nastřádali až do tohoto dne, bude skutečně odneseno do Babylóna.“ Jehova prohlásil: „Nezůstane nic.“ (Izajáš 39:5, 6)

5, 6. a) Kterými slovy potvrdil Izajášovo proroctví Jeremjáš? b) Jak se proroctví Izajáše i Jeremjáše splnila?

⁵ Tehdy v osmém století př. n. l. se splnění tohoto proroctví mohlo zdát nepravděpodobné. O sto let později však byla situace jiná. V postavení vládnoucí světové velmoci nahradil Asýrii Babylón, zatímco judské království již bylo v náboženském ohledu tak zkažené, že mu Bůh odňal své požehnání. Nyní byl jiný prorok, totiž Jeremjáš, inspirován, aby opakoval Izajášovu výstrahu. Jeremjáš oznámil: „Chci [Babylóňany] přivést proti této zemi a proti jejím obyvatelům . . . A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ (Jeremjáš 25:9, 11)

⁶ Asi čtyři roky po tom, co Jeremjáš vyslovil toto proroctví, připojili Babylóňané Judu ke své říši. O tři roky později odvedli některé židovské zajatce do Babylóna a přenesli tam i část bohatství z jeruzalémského chrámu. Za osm let se Juda vzbouřil a babylónský král Nebukadnecar opět vstoupil do země. Tentokrát bylo město i se svým chrámem zničeno. Všechno jeho bohatství bylo odneseno do dalekého Babylóna a byli tam odvedeni i samotní Židé, přesně podle předpovědí, které vyslovili Izajáš a Jeremjáš. (2. Paralipomenon 36:6, 7, 12, 13, 17–21)

7. Jak archeologie potvrzuje, že se splnilo jak Izajášovo, tak Jeremjášovo proroctví o Jeruzalému?

⁷ Publikace The Archaeological Encyclopedia of the Holy Land (Archeologická encyklopedie Svaté země) uvádí, že když invaze Babylóňanů skončila, „zničení města [Jeruzaléma] bylo úplné“.¹ Archeolog W. F. Albright o tom říká: „Vykopávky a povrchový průzkum v Judeji dokázaly, že judská města byla během dvou invazí Chaldejců nejen úplně zničena, ale po celé generace ani nebyla znovu osídlena — a v mnoha případech již nebyla osídlena vůbec nikdy.“² Archeologie tedy potvrzuje, že se proroctví otřesným způsobem splnilo.

Osud Tyru

8, 9. Co prorokoval Ezekiel o Tyru?

⁸ Dalším starověkým pisatelem, který zaznamenal proroctví inspirovaná Bohem, byl Ezekiel. Prorokoval od konce sedmého století př. n. l. až do století šestého — tedy v letech před zničením Jeruzaléma a pak v prvních desetiletích po tom, co byli Židé odvedeni do vyhnanství v Babylóně. I někteří dnešní kritikové souhlasí s tím, že kniha byla napsána přibližně v té době.

⁹ Ezekiel zapsal překvapivé proroctví o zničení Tyru, města, které bylo severním sousedem Izraele a jehož přátelský postoj k Božímu lidu se změnil v nepřátelský. (1. Královská 5:1–9; Žalm 83:2–8) Napsal: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, jsem proti tobě, Tyre, a chci proti tobě přivést mnoho národů, právě jako moře přivádí své vlny. A jistě zničí zdi Tyru a strhnou jeho věže, a chci z něho oškrábat jeho prach a udělat z něho zářivý holý povrch skalního útesu . . . A tvé kameny a tvé dílo ze dřeva a tvůj prach složí přímo doprostřed vody.‘ “ (Ezekiel 26:3, 4, 12)

10–12. Kdy a jak se nakonec Ezekielovo proroctví splnilo?

¹⁰ Stalo se to skutečně? Několik let po tom, co Ezekiel vyslovil toto proroctví, babylónský král Nebukadnecar začal Tyrus obléhat. (Ezekiel 29:17, 18) Obléhání však nebylo snadné. Tyrus ležel částečně na pevnině (tato část se jmenovala Starý Tyrus). Ale část města byla na ostrově vzdáleném asi osm set metrů od pobřeží. Nebukadnecar obléhal ostrov třináct let, než se mu ostrovní město konečně vzdalo.

¹¹ V roce 332 př. n. l. se však Ezekielovo proroctví nakonec splnilo do všech podrobností. Tehdy vpadl do Asie Alexandr Veliký, makedonský dobyvatel. Tyrus se — díky svému nedobytnému postavení na ostrově — před Alexandrem uhájil. Alexandr si nepřál, aby mu v týle zůstal případný nepřítel, ale nechtěl obléháním Tyru strávit řadu let, jako to kdysi udělal Nebukadnecar.

¹² Jak tento vojenský problém vyřešil? Postavil mezi pevninou a ostrovem hráz neboli násep, po němž mohli jeho vojáci přejít a zaútočit na ostrovní město. Povšimněme si však, čeho ke stavbě tohoto náspu použil. The Encyclopedia Americana o tom říká: „Z trosek pevninské části města, kterou předtím zničil, vybudoval v roce 332 ohromný násep, jímž spojil ostrov s pevninou.“ Po poměrně krátkém obléhání bylo ostrovní město zničeno. A Ezekielovo proroctví se přitom splnilo do všech podrobností. Dokonce i ‚kameny a dílo ze dřeva a prach‘ Starého Tyru byly ‚složeny přímo doprostřed vody‘.

13. Jak jeden cestovatel v 19. století popsal místo, kde kdysi ležel starověký Tyrus?

¹³ V devatenáctém století jeden cestovatel popsal, co v jeho době zbylo ze starověkého Tyru: „Po původním Tyru, který znal Šalomoun a izraelští proroci, nezbyla ani stopa, kromě hrobek vytesaných v horských úbočích a kromě základových zdí . . . Dokonce ani na ostrově, z něhož Alexandr Veliký vytvořil při obléhání města poloostrov tím, že k němu z pevniny nasypal hráz, neexistují z doby před křižáckými válkami žádné pozůstatky, jejichž totožnost by bylo možné určit. Novodobé město, které je celé poměrně nové, zaujímá severní polovinu někdejšího ostrova, zatímco téměř celé zbývající území je pokryto sutinami, v nichž nelze nic rozeznat.“³

Přišla řada na Babylón

14, 15. Jaká proroctví o Babylónu zaznamenali Izajáš a Jeremjáš?

¹⁴ Prorok Izajáš, který v osmém století př. n. l. varoval Židy, že se dostanou do babylónského područí, předpověděl také něco, co vyvolalo naprostý úžas: úplné zničení samotného Babylóna. Předpověděl to v barvitých podrobnostech: „Burcuji tu proti nim Médy . . . A Babylón, okrasa království, krása pýchy Kaldejců, bude, jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru. Nikdy nebude obýván ani nebude přebývat po generaci za generací.“ (Izajáš 13:17–20)

¹⁵ Pád Babylóna předpověděl také prorok Jeremjáš, a to mnoho let předem. A zmínil se i o zajímavé podrobnosti: „Na jeho vodách je zpustošení, a budou vysušeny . . . Babylónští silní muži přestali bojovat. Zůstali sedět na silných místech. Jejich síla vyschla.“ (Jeremjáš 50:38; 51:30)

16. Kdy a kým byl Babylón dobyt?

¹⁶ V roce 539 př. n. l. skončilo období, kdy Babylón panoval jako nejvýznamnější světová velmoc; proti tomuto městu tehdy vytáhl mocný perský panovník Cyrus společně s médským vojskem. Cyrus však stál před nelehkým úkolem. Babylón byl obklopen vysokými hradbami a zdál se nedobytný. A městem protékala velká řeka Eufrat, což velmi přispívalo k jeho obranyschopnosti.

17, 18. a) Jak se stalo, že ‚na vodách [Babylóna] bylo zpustošení‘? b) Proč „babylónští silní muži přestali bojovat“?

¹⁷ Řecký historik Herodotos popisuje, jak Cyrus tento problém vyřešil: „Seřadil celé vojsko u [Eufratu], a to jednak tam, kde řeka vtéká do města, a další část zase na druhé straně tam, kde z města vytéká, a vydal rozkaz, aby tudy vstoupili do města, jakmile uvidí, že budou moci řečištěm projít . . . Řeku svedl příkopem do jezera [umělého jezera vybudovaného jedním z předcházejících babylónských panovníků], které bylo bažinaté, a tím způsobil, že bylo možno staré řečiště přebrodit, když voda poklesla. Jakmile věc došla tak daleko, tu Peršané, kteří na to čekali u řečiště Eufratu, vešli jím do Babylónu, když už jim řeka sahala jen asi do půli stehen.“⁴

¹⁸ Tak město padlo — podle předpovědi, kterou kdysi vyslovili Izajáš a Jeremjáš. Povšimněme si však, do jakých podrobností se proroctví splnilo. Doslovně ‚na vodách [Babylóna] bylo zpustošení a byly vysušeny‘. Právě snížení hladiny Eufratu umožnilo Cyrovi, aby se dostal do města. Skutečně však ‚přestali babylónští silní muži bojovat‘, jak na to předem upozornil Jeremjáš? Bible — stejně jako řečtí historikové Herodotos a Xenofón — uvádí, že ve chvíli, kdy Peršané zaútočili, Babylóňané právě hodovali.⁵ Nabonidova kronika, úřední klínopisný záznam, říká, že Cyrovo vojsko vstoupilo do Babylóna „bez boje“, což pravděpodobně znamená, že při tom nebyla svedena žádná větší regulérní bitva.⁶ Babylónští silní muži tedy zřejmě pro ochranu Babylóna mnoho neudělali.

19. Splnilo se proroctví, že Babylón již „nikdy nebude obýván“? Jak k tomu došlo?

¹⁹ A co předpověď, že Babylón již „nikdy nebude obýván“? V roce 539 př. n. l. se tato předpověď ještě nesplnila. Ale i toto proroctví se neomylně splnilo. Po pádu Babylóna došlo v městě několikrát k povstání, a pak v roce 478 př. n. l. byl Babylón zničen Xerxem. Koncem čtvrtého století chtěl Alexandr Veliký město obnovit, ale práce ještě příliš nepokročila, a Alexandr zemřel. Od té doby město upadalo. Ještě v prvním století našeho letopočtu v něm žili lidé, ale dnes ze starověkého Babylóna nezbylo nic víc než hromady trosek v Iráku. I kdyby snad byly tyto trosky do jisté míry restaurovány, byl by Babylón jen turistickou atrakcí — nikdy by z něj již nebylo město kypící životem. Místo, kde se kdysi rozprostíral, je pusté, a to je svědectvím, že se inspirované proroctví o Babylónu s konečnou platností splnilo.

Postup světových velmocí

20, 21. V jakém prorockém vidění pozoroval Daniel postup světových velmocí, a jak se toto proroctví splnilo?

²⁰ V šestém století př. n. l., když byli Židé v zajetí v Babylóně, byl jiný prorok, totiž Daniel, inspirován k tomu, aby zaznamenal některá pozoruhodná vidění předpovídající budoucí průběh světových událostí. V jednom z nich Daniel popisuje několik symbolických zvířat, která se postupně objevují na světové scéně a navzájem se z ní vytlačují. Anděl vysvětluje, že tato zvířata nastiňují postup světových velmocí od tehdejší doby dále. O dvou posledních zvířatech říká: „Beran, kterého jsi viděl, jak vlastní dva rohy, představuje krále Médie a Persie. A chlupatý kozel představuje řeckého krále; a velký roh, který měl mezi očima, ten představuje prvního krále. A když ten se zlomil, takže nakonec místo něho vyvstaly čtyři, jsou čtyři království, jež vyvstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou.“ (Daniel 8:20–22)

²¹ Tento prorocký pohled do budoucnosti se splnil naprosto přesně. Babylónská říše byla poražena Médo-Persií, která byla o dvě stě let později vystřídána řeckou světovou velmocí. V čele řecké říše stál Alexandr Veliký, „velký roh“. Když však Alexandr zemřel, o moc mezi sebou bojovali jeho čtyři generálové, a nakonec se rozsáhlá říše rozpadla ve čtyři menší říše, „čtyři království“.

22. Která další světová velmoc byla předpověděna v podobném proroctví o postupu světových velmocí?

²² V sedmé kapitole Daniela je zaznamenáno vidění, jež je tomuto v některých směrech podobné a je také pohledem do daleké budoucnosti. Babylónská světová velmoc zde byla znázorněna jako lev, Persie jako medvěd a Řecko jako levhart, který měl na zádech čtyři křídla a měl čtyři hlavy. Potom Daniel vidí jiné divoké zvíře, „strašlivé a děsivé a neobyčejně silné . . . a mělo deset rohů“. (Daniel 7:2–7) Toto čtvrté divoké zvíře předstiňovalo mocnou Římskou říši, která se začala vyvíjet asi tři sta let po tom, co Daniel toto proroctví zaznamenal.

23. V čem se čtvrté divoké zvíře z Danielova proroctví ‚lišilo od všech ostatních království‘?

²³ Anděl vyslovil o Římu toto proroctví: „To čtvrté zvíře, to je čtvrté království, které povstane na zemi, jež se bude lišit od všech ostatních království; a pohltí celou zemi a pošlape ji a rozdrtí ji.“ (Daniel 7:23) H. G. Wells ve své knize Stručné dějiny světa říká: „Tato nová římská moc, která vzrostla a panovala nad západním světem v II. a I. století př. Kr., byla po různých stránkách docela něco jiného, než některá z těch velikých říší, jež až doposud převládaly ve vzdělaném světě.“⁷ Začala jako republika a pokračovala jako monarchie. Na rozdíl od předcházejících říší nebyla vytvořena žádným jednotlivým dobyvatelem, ale postupně se rozmáhala v průběhu staletí. Existovala mnohem déle a ovládala mnohem rozsáhlejší území než kterákoli předcházející říše.

24, 25. a) Jak se objevilo deset rohů toho divokého zvířete? b) Jaký boj mezi rohy divokého zvířete Daniel předem viděl?

²⁴ Co však znamená deset rohů tohoto obrovského zvířete? Anděl řekl: „A pokud jde o deset rohů, z toho království povstane deset králů; a po nich povstane ještě jiný a sám se bude od těch prvních lišit a pokoří tři krále.“ (Daniel 7:24) Jak se to stalo?

²⁵ Římská říše sice začala v pátém století n. l. upadat, ale nebyla ihned nahrazena jinou světovou velmocí. Spíše se rozpadla do většího počtu království označených jako „deset králů“. Britská říše nakonec porazila tři říše, které s ní soupeřily, totiž Španělsko, Francii a Nizozemsko, a stala se významnou světovou velmocí. Nově vzniklý ‚roh‘ tedy pokořil „tři krále“.

Danielova proroctví — Byla zapsána dodatečně?

26. Kdy měla být podle tvrzení kritiků napsána kniha Daniel, a proč se to tvrdí?

²⁶ Bible ukazuje, že Danielova kniha byla napsána v šestém století př. n. l. Její proroctví se však splnila tak přesně, že podle tvrzení kritiků musela být kniha napsána kolem roku 165 př. n. l., kdy již byla celá řada jejích proroctví splněna.⁸ V mnoha encyklopedických dílech je toto pozdní datum pro napsání Danielovy knihy uváděno jako potvrzený fakt, ačkoli jediným skutečným důvodem tohoto tvrzení je, že se Danielova proroctví splnila.

27, 28. Které skutečnosti dokazují, že Danielova kniha nebyla napsána v roce 165 př. n. l.?

²⁷ Proti takové teorii však svědčí skutečnosti, které musíme vzít v úvahu. Za prvé, na tuto knihu poukazují židovské spisy, které vznikly během druhého století př. n. l., jako například První kniha Makabejská. Danielova kniha byla také zahrnuta v řeckém překladu Septuaginta, který začal být překládán ve třetím století př. n. l.⁹ Za třetí, zlomky opisů Danielovy knihy patří ke spisům nejčastěji zastoupeným ve svitcích od Mrtvého moře — a odhaduje se, že tyto zlomky pocházejí z doby kolem roku 100 př. n. l.¹⁰ Tedy krátce po době, kdy údajně byla Danielova kniha napsána, byla již tato kniha všeobecně známa a lidé si jí vážili: to přesvědčivě dokazuje, že byla vytvořena mnohem dříve, než uvádějí kritikové.

²⁸ Daniel také obsahuje historické podrobnosti, které by pisatel ve druhém století vůbec nemohl znát. Vynikajícím příkladem je zmínka o Belšacarovi, babylónském panovníkovi, který byl zabit, když Babylón v roce 539 př. n. l. padl. Významné nebiblické prameny, z nichž se dozvídáme o pádu Babylóna, poskytují Herodotos (páté století), Xenofón (páté a čtvrté století) a Béróssós (třetí století). O Belšacarovi nevěděl žádný z nich.¹¹ Je skutečně nepravděpodobné, že by některý pisatel ve druhém století měl informace, k nimž neměli přístup tito dřívější pisatelé. Zpráva o Belšacarovi zaznamenaná v páté kapitole Daniela je přesvědčivým dokladem toho, že Daniel napsal svou knihu dříve, než napsali své knihy tito ostatní pisatelé.a

29. Proč není možné, že by Danielova kniha byla napsána až po splnění proroctví, která v ní jsou obsažena?

²⁹ Konečně, v Danielovi je mnoho proroctví, která se splnila dlouho po roce 165 př. n. l. Jedním z nich bylo proroctví o Římské říši, které zde již bylo uvedeno. Jiným je pozoruhodné proroctví, jež předpovídá příchod Ježíše, Mesiáše.

Příchod Pomazaného

30, 31. a) Které Danielovo proroctví předpovědělo dobu, kdy se měl objevit Mesiáš? b) Jak můžeme na základě Danielova proroctví vypočítat rok, kdy se měl objevit Mesiáš?

³⁰ Toto proroctví je zaznamenáno v 9. kapitole Daniela a zní: „Sedmdesát týdnů [let, neboli čtyři sta devadesát let] je určeno tvému národu i tvému svatému městu.“b (Daniel 9:24, The Amplified Bible) Co se mělo dít během těchto 490 let? Čteme o tom: „Od doby, kdy vyšel příkaz, aby byl obnoven a vybudován Jeruzalém, až do [příchodu] pomazaného, knížete, má být sedmdesát týdnů [let] a dvaašedesát týdnů [let].“ (Daniel 9:25, AB) To je tedy proroctví o době, kdy má přijít „pomazaný“, Mesiáš. Jak se toto proroctví splnilo?

³¹ Příkaz obnovit a vybudovat Jeruzalém „vyšel“ „ve dvacátém roce [perského] krále Artaxerxa“, tedy v roce 455 př. n. l. (Nehemjáš 2:1–9) Když uplynulo 49 let (7 týdnů let), bylo již mnoho z nádhery Jeruzaléma obnoveno. A když potom počítáme od roku 455 př. n. l. celkem 483 let (7 a 62 týdnů let), dostaneme se k roku 29 n. l. To byl ve skutečnosti ‚patnáctý rok vlády césara Tiberia‘, rok, kdy Jan Křtitel pokřtil Ježíše. (Lukáš 3:1) Tehdy byl Ježíš veřejně označen jako Boží Syn a začal svou službu, při níž kázal dobrou zprávu židovskému národu. (Matouš 3:13–17; 4:23) Stal se „pomazaným“ neboli „Mesiášem“.

32. Jak dlouho měla podle Danielova proroctví trvat Ježíšova pozemská služba, a co se mělo stát na jejím konci?

³² Proroctví dodává: „A po dvaašedesáti týdnech [let] bude pomazaný odříznut.“ Také uvádí: „A s těmi mnohými uzavře silnou a pevnou smlouvu na jeden týden [sedm let]; a uprostřed týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.“ (Daniel 9:26, 27, AB) V souladu s tím šel Ježíš výlučně k ‚těm mnohým‘, totiž k tělesným Židům. Jednou také kázal Samaritánům, kteří věřili něčemu z Písem, ale již předtím si vytvořili sektu oddělenou od hlavního proudu judaismu. Potom, „uprostřed týdne“, po třech a půl letech kázání, Ježíš položil svůj život jako oběť, a tak byl „odříznut“. To znamenalo konec mojžíšského Zákona s jeho oběťmi a obětními dary. (Galaťanům 3:13, 24, 25) Ježíš tedy svou smrtí způsobil, že ‚přestala oběť a obětní dar‘.

33. Jak dlouho jednal Jehova výlučně se Židy, a ze které události bylo patrné, že toto období skončilo?

³³ Ale ještě během dalších tří a půl let křesťanský sbor, který se tehdy zrodil, vydával svědectví výlučně Židům, a později během těchto let Samaritánům, kteří jim byli příbuzní. Ovšem v roce 36 n. l., na konci 70 týdnů let, byl apoštol Petr veden k tomu, aby kázal jednomu pohanovi, totiž Kornéliovi. (Skutky 10:1–48) ‚Smlouva s mnohými‘ již nyní nebyla omezena jen na Židy. Záchrana byla kázána i neobřezaným pohanům.

34. Co se v souladu s Danielovým proroctvím stalo s tělesným Izraelem, protože Izraelité zavrhli Mesiáše?

³⁴ Židovský národ zavrhl Ježíše a připravil plán, jak ho dát popravit, a proto Jehova tento národ nechránil, když v roce 70 n. l. přišli Římané a zničili Jeruzalém. Tak se splnila další Danielova slova: „A lid toho druhého knížete, který přijde, zničí město a svatyni. Konec toho přijde záplavou, a až do konce bude válka.“ (Daniel 9:26b, AB) Tento druhý ‚kníže‘ byl Titus, římský vojevůdce, který zničil Jeruzalém v roce 70 n. l.

Proroctví, která byla inspirována

35. Která další proroctví o Ježíšovi se splnila?

³⁵ Tak se Danielovo proroctví o 70 týdnech splnilo pozoruhodně přesně. V prvním století se skutečně splnilo mnoho proroctví, která byla zaznamenána v Hebrejských písmech, a mnoho se jich týkalo Ježíše. Místo, kde se měl Ježíš narodit, Ježíšova horlivost pro Boží dům, jeho kazatelská činnost, to, že byl zrazen za třicet stříbrných, to, jak zemřel, losování o jeho oděv — všechny tyto podrobnosti byly prorokovány v Hebrejských písmech. Splnění těchto proroctví dokázalo nade všechny pochybnosti, že Ježíš je Mesiáš, a opět se tím prokázalo, že tato proroctví byla inspirována. (Micheáš 5:2; Lukáš 2:1–7; Zecharjáš 11:12; 12:10; Matouš 26:15; 27:35; Žalm 22:18; 34:20; Jan 19:33–37)

36, 37. Co poznáváme z toho, že se biblická proroctví splnila, a jakou důvěru v nás toto poznání vyvolává?

³⁶ Všechna biblická proroctví, která se měla splnit, se opravdu vyplnila. Události proběhly přesně tak, jak to bylo v Bibli předpověděno. To je přesvědčivý důkaz, že Bible je Boží slovo. Aby se tyto prorocké výroky mohly splnit tak přesně, musely pocházet z vyššího zdroje, než jakým je lidská moudrost.

³⁷ Bible však obsahuje ještě jiné předpovědi, a ty se v tehdejší době nesplnily. Proč? Protože se měly splnit v naší době, a dokonce v naší budoucnosti. Spolehlivost oněch starověkých proroctví v nás vyvolává důvěru, že se i tato ostatní proroctví zcela jistě splní. V následující kapitole uvidíme, že se to skutečně děje.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 133]

Všechna proroctví, která se měla splnit, se vyplnila. Události proběhly přesně tak, jak to bylo v Bibli předpověděno

[Obrázek na straně 118]

Archeologové zjistili, že Jeruzalém byl Nebukadnecarem úplně zničen

[Obrázek na straně 121]

Fotografie novodobého Tyru. Tyrus, jak jej znali izraelští proroci, zmizel téměř beze stopy

[Obrázek na straně 123]

Turisté, kteří navštíví území, kde byl kdysi starověký Babylón, jsou svědky toho, že se proroctví o tomto městě splnila

[Obrázky na straně 126]

Danielova proroctví o postupu světových velmocí se splnila tak přesně, že se dnešní kritikové domnívají, že byla napsána teprve dodatečně

BABYLÓN

PERSIE

ŘECKO

ŘÍM

BRITÁNIE

[Obrázek na straně 130]

Daniel přesně předpověděl, kdy se v Izraeli objeví Mesiáš

Kapitola 10

Biblické proroctví, které se nám plní před očima

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč se dnešní stav světa tak velice liší od stavu, který byl před sto lety? Něco se zlepšilo. V mnoha zemích se dnes běžně léčí nemoci, které byly v minulosti smrtelné, a průměrný člověk má takovou životní úroveň, o jaké se jeho předkům ani nesnilo. Naproti tomu došlo v našem století k těm nejhorším válkám a byly spáchány některé z nejbrutálnějších zločinů v celých dějinách. Blahobyt lidstva, a dokonce i další existence lidstva jsou ohroženy populační explozí, znečištěním životního prostředí a nahromaděním nukleárních, biologických a chemických zbraní ve velkém, mezinárodním měřítku. Proč se dvacáté století tak liší od století předcházejících?

1. (Včetně úvodu.) a) Čím se dvacáté století liší od předcházejících století? b) Co nám pomůže pochopit, proč je naše doba tak odlišná?

ODPOVĚĎ na tuto otázku souvisí s jedním pozoruhodným biblickým proroctvím, které se nám plní před očima. Je to proroctví, které vyslovil sám Ježíš a které nejen dokazuje, že Bible byla napsána pod inspirací, ale také upozorňuje na to, že nás brzy čekají velmi dramatické změny na světové scéně. Jaké to je proroctví? A jak víme, že se splňuje?

Ježíšovo velké proroctví

2, 3. Kterou otázku položili Ježíšovi jeho učedníci, a kde najdeme Ježíšovu odpověď?

² Bible nám říká, že krátce před tím, než Ježíš zemřel, jeho učedníci rozmlouvali o velkolepých chrámových budovách v Jeruzalémě; jejich velikost a očividná trvalost na ně působily silným dojmem. Ježíš však řekl: „Nevidíte to všechno? Vpravdě vám říkám: Rozhodně zde nebude zanechán kámen na kameni, který by nebyl svržen.“ (Matouš 24:1, 2)

³ Ježíšovi učedníci byli jeho slovy jistě překvapeni a později k němu přišli a požádali ho o další informace: „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3) Ježíšovu odpověď najdeme v Matoušovi ve zbývající části 24. kapitoly a ve 25. kapitole. Jeho slova jsou zaznamenána také ve 13. kapitole Marka a v 21. kapitole Lukáše. Bezpochyby to bylo nejdůležitější proroctví, jaké Ježíš vyslovil, dokud byl na zemi.

4. Na které různé věci se Ježíšovi apoštolové ptali?

⁴ Ježíšovi učedníci se vlastně neptali jen na jednu věc. Nejdříve se zeptali „Kdy to bude?“, tedy kdy bude zničen Jeruzalém a jeho chrám. Potom chtěli vědět, jaké znamení bude poukazovat na to, že Ježíš již začal být přítomen jako Král Božího nebeského Království a že se přiblížil konec tohoto systému věcí.

5. a) Kdy došlo k počátečnímu splnění Ježíšova proroctví, ale kdy se měla jeho slova splnit úplně? b) Jak začal Ježíš odpovídat na otázku svých učedníků?

⁵ Ježíš do své odpovědi zahrnul obě tyto myšlenky. Mnoho z jeho slov se ve skutečnosti splnilo v prvním století, v letech před hrozným zničením Jeruzaléma roku 70 n. l. (Matouš 24:4–22) Jeho proroctví se však mělo splnit ještě ve větším měřítku, a to v naší době. Co tedy vlastně Ježíš řekl? Začal slovy, jež jsou zaznamenána v 7. a 8. verši: „Povstane totiž národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravy a zemětřesení na jednom místě za druhým. To všechno je počátek tísnivých bolestí.“

6. Které souběžné proroctví nám připomínají Ježíšova slova v Matoušovi 24:7, 8?

⁶ Je zřejmé, že Ježíšova přítomnost v postavení nebeského Krále se měla vyznačovat velkým nepokojem na zemi. Potvrzuje to souběžné proroctví, které je uvedeno v knize Zjevení: vidění čtyř apokalyptických jezdců. (Zjevení 6:1–8) První z těchto jezdců znázorňuje samotného Ježíše v postavení vítězného Krále. Ostatní jezdci se svými oři znázorňují to, co se bude dít na zemi jako znamení počátku Ježíšovy vlády: války, hladomor a předčasnou smrt způsobenou různými činiteli. Vidíme dnes, že se tato dvě proroctví splňují?

Válčení!

7. Co prorocky znázorňovala jízda druhého apokalyptického jezdce?

⁷ Podívejme se na ně podrobněji. Ježíš nejprve řekl: „Povstane totiž národ proti národu a království proti království.“ To bylo proroctví o válčení. Podobně i druhý ze čtyř apokalyptických jezdců znázorňoval válčení. Čteme o tom: „Vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň; a tomu, jenž na něm seděl, bylo dáno, aby odňal ze země mír, takže měli jeden druhého pobíjet; a byl mu dán velký meč.“ (Zjevení 6:4) Lidstvo však bojuje ve válkách již tisíce let. Proč by tedy měla mít tato slova nějaký zvláštní význam pro naši dobu?

8. Proč můžeme očekávat, že význačným rysem znamení bude válčení?

⁸ Pamatujme na to, že válčení samo o sobě není znamením Ježíšovy přítomnosti. Tímto znamením je skutečnost, že se všechny jednotlivé části Ježíšova proroctví splňují přibližně v témže časovém období. Válčení však je prvním uvedeným příznakem; mohli bychom tedy očekávat, že se tento příznak splní tak výrazně, že si toho povšimneme. A každý musí připustit, že války ve dvacátém století neměly do té doby v dějinách vůbec žádnou obdobu.

9, 10. Jak se proroctví o válkách začala splňovat?

⁹ Pokud jde například o ničivé účinky, pak ani jedné ze světových válek, které proběhly ve dvacátém století, se žádné dřívější války zdaleka nevyrovnaly — i když mnohé z nich byly velmi kruté a ničivé. Vždyť první světová válka si nakonec vyžádala asi 14 milionů obětí, tedy více, než je počet obyvatel některých zemí. Skutečně „bylo dáno, aby [byl odňat] ze země mír, takže měli jeden druhého pobíjet“.

¹⁰ Podle proroctví byl druhému apokalyptickému jezdci, který vypadal jako válečník, dán „velký meč“. Co to znamená? Znamená to, že se válečné zbraně staly daleko zhoubnějšími. Tanky, letadla, smrtelně jedovaté plyny, ponorky a dělostřelectvo, které může odpalovat výbušné granáty na kilometry daleko — to vše člověku umožnilo, aby daleko účinněji zabíjel své bližní. A po první světové válce se „velký meč“ stal ještě ničivějším — protože se začaly používat věci jako radiokomunikační technika, radar, důmyslné střelné zbraně, bakteriologické a chemické zbraně, plamenomety, napalm, nové typy bomb, mezikontinentální balistické střely, atomové ponorky, moderní letadla a obrovské bitevní lodě.

„Počátek tísnivých bolestí“

11, 12. Jak to, že první světová válka byla jen „počátek tísnivých bolestí“?

¹¹ Počáteční verše Ježíšova proroctví končí slovy: „To všechno je počátek tísnivých bolestí.“ To zcela jistě platilo na první světovou válku. Ta sice v roce 1918 skončila, ale mír netrval dlouho. Brzy začaly tvrdé vojenské akce v Etiopii, v Libyi, ve Španělsku, v Rusku, v Indii a v jiných zemích. Pak přišla úděsná druhá světová válka, která si vyžádala asi 50 milionů obětí, jak vojáků, tak i civilních obyvatel.

¹² A přestože jsou čas od času uzavírány mírové dohody a boje načas utichnou, lidstvo stále válčí. V roce 1987 bylo hlášeno, že od roku 1960 se bojovalo v 81 větších válkách a že bylo zabito 12 555 000 mužů, žen a dětí. V roce 1987 bylo zaznamenáno více válek než v kterémkoli předcházejícím roce v dějinách.¹ A vojenské přípravy a výdaje, které nyní dosahují ročně celkem asi 1 000 000 000 000 amerických dolarů, deformují světovou ekonomiku.² Ježíšovo proroctví o tom, že ‚povstane národ proti národu a království proti království‘, se rozhodně splňuje. Rudý kůň války se dále divoce žene celou zemí. Co však můžeme říci o druhé části znamení?

Nedostatek potravy!

13. Které tragické události Ježíš předpověděl, a jak bylo toto proroctví podpořeno viděním třetího apokalyptického jezdce?

¹³ Ježíš předpověděl: „Bude nedostatek potravy . . . na jednom místě za druhým.“ Povšimněme si, jak to odpovídá jízdě třetího ze čtyř apokalyptických jezdců. Čteme o něm: „A viděl jsem, a pohleďme, černý kůň; a ten, kdo na něm seděl, měl v ruce váhy. A slyšel jsem hlas jakoby uprostřed čtyř živých tvorů, jak říká: ‚Litr pšenice za denár a tři litry ječmene za denár; a neškoď olivovému oleji a vínu.‘ “ (Zjevení 6:5, 6) Ano, velký nedostatek potravy!

14. Ke kterým velkým hladomorům došlo od roku 1914 v rámci splňování Ježíšova proroctví?

¹⁴ Je možné, že by se toto proroctví splňovalo v dnešní době, kdy některé země dosáhly tak vysoké životní úrovně? Globální pohled na svět poskytuje zcela jednoznačnou odpověď. Z dějin je patrné, že k hladomoru docházelo v důsledku válek a přírodních katastrof. Proto nijak nepřekvapuje, že v našem století, které se vyznačuje větším počtem přírodních katastrof a válek než jiná století, vznikají hladomory znovu a znovu. Od roku 1914 dochází k takovým pohromám na mnoha místech na zemi. V jednom přehledu bylo uvedeno, že od roku 1914 nastal rozsáhlý hladomor více než šedesátkrát, a to v zemích od sebe navzájem velmi vzdálených, například v Řecku, v Nizozemsku, v Sovětském svazu, v Nigérii, v Čadu, v Chile, v Peru, v Bangladéši, v Bengálsku, v Kambodži, v Etiopii a v Japonsku.³ Některé z těchto hladomorů trvaly několik let a vyžádaly si miliony obětí.

15, 16. Který jiný druh nedostatku potravin je dnes skutečně ničivý?

¹⁵ Těžké hladomory sice obvykle vyvolají v širokém měřítku pozornost sdělovacích prostředků, ale za nějaký čas pominou a život lidí, kteří je přečkají, se postupně vrátí do normálních kolejí. Ve dvacátém století se však vyvinul jiný, daleko hrozivější druh nedostatku potravy. Je méně dramatický, a proto často uniká pozornosti. Přetrvává však rok po roce. Je to těžká metla v podobě podvýživy, která postihuje až pětinu obyvatelstva naší planety a každoročně zabíjí 13 až 18 milionů lidí.⁴

¹⁶ Jinými slovy, tímto druhem nedostatku potravy zahyne za každé dva dny asi tolik lidí, kolik jich přišlo o život výbuchem atomové bomby v Hirošimě. Každé dva roky zahyne na následky hladu víc lidí, než kolik bylo celkem zabito vojáků během první a druhé světové války. Byl tedy od roku 1914 „nedostatek potravy . . . na jednom místě za druhým“? Jistě.

Zemětřesení

17. Ke kterému ničivému zemětřesení došlo krátce po uplynutí roku 1914?

¹⁷ Od začátku první světové války uplynulo jen několik měsíců, když 13. ledna 1915 došlo v italském kraji Abruzzi k zemětřesení, které si vyžádalo 32 610 lidských životů. Tato velká přírodní katastrofa nám připomíná, že války a nedostatek potravy měly být v době Ježíšovy přítomnosti doprovázeny ještě něčím jiným: Budou „zemětřesení na jednom místě za druhým“. Stejně jako válka a hlad bylo zemětřesení v Abruzzi jen ‚počátkem tísnivých bolestí‘.a

18. Jak se splňuje Ježíšovo proroctví o zemětřeseních?

¹⁸ Dvacáté století je stoletím zemětřesení, a díky novodobým sdělovacím prostředkům si celé lidstvo velmi dobře uvědomuje jejich ničivost. Uveďme si jen některá z nich: v roce 1920 zahynulo 200 000 lidí při zemětřesení v Číně, v roce 1923 zahynulo asi 99 300 lidí při zemětřesení v Japonsku, v roce 1935 zabilo další zemětřesení 25 000 lidí na území dnešního Pákistánu a 32 700 osob zahynulo roku 1939 v Turecku. V roce 1970 si zemětřesení v Peru vyžádalo 66 800 obětí. A v roce 1976 zahynulo asi 240 000 (nebo podle jiných zdrojů 800 000) lidí v Tchang-šanu v Číně. V době méně vzdálené, v roce 1988, zahynulo 25 000 lidí při velkém zemětřesení v Arménii.b Rozhodně jsou „zemětřesení na jednom místě za druhým“!⁶

‚Smrtelná rána‘

19. Kterou další část znamení Ježíš předpověděl a jak tuto část znamení znázorňoval čtvrtý apokalyptický jezdec?

¹⁹ Další část Ježíšova proroctví souvisí s nemocemi. Evangelista Lukáš ve své zprávě zaznamenává, že Ježíš předpověděl „na jednom místě za druhým mory“. (Lukáš 21:11) To také odpovídá prorockému vidění čtyř apokalyptických jezdců. Čtvrtý jezdec měl jméno Smrt. Znázorňuje předčasnou smrt zaviněnou nejrůznějšími příčinami, mimo jiné také „smrtelnou ranou a divokými zemskými zvířaty“. (Zjevení 6:8)

20. Která rozsáhlá epidemie patřila ke splňování Ježíšova proroctví o morech?

²⁰ V letech 1918 a 1919 více než miliarda lidí onemocněla španělskou chřipkou a více než dvacet milionů lidí zemřelo. Tato nemoc si vyžádala dokonce více obětí na životech než velká válka.⁷ A ‚smrtelná rána‘ neboli ‚mor‘ tuto generaci postihuje i nadále, ačkoli bylo dosaženo pozoruhodných pokroků v lékařství. Proč to tak je? Mimo jiné proto, že chudší země často nemají možnost využívat užitečných výsledků vědeckého pokroku. Chudí lidé trpí a umírají na nemoci, které by bylo možné léčit, kdyby bylo k dispozici více peněz.

21, 22. Jak lidé v bohatých i chudých zemích trpí „smrtelnou ranou“?

²¹ Například malárií trpí na celém světě asi 150 milionů lidí. Hlemýždí horečkou je nakaženo asi 200 milionů lidí. Chagasovou nemocí je postiženo asi deset milionů lidí. Asi 40 milionů lidí trpí říční slepotou. Akutní průjmová onemocnění zabíjejí ročně miliony dětí.⁸ Stále ještě jsou vážným zdravotnickým problémem tuberkulóza a malomocenství. Zejména chudí lidé tohoto světa trpí „na jednom místě za druhým mory“.

²² Trpí však i bohatí. Bohaté stejně jako chudé například postihuje chřipka. V roce 1957 si jedna chřipková epidemie vyžádala jen ve Spojených státech 70 000 obětí na životech. V Německu podle odhadu každá šestá osoba nakonec onemocní rakovinou.⁹ Bohaté i chudé také postihují sexuálně přenášené nemoci. Kapavka je ve Spojených státech nejčastěji hlášenou infekční nemocí a v některých částech Afriky postihuje až 18,9 procenta obyvatel.¹⁰ K všeobecně rozšířeným sexuálně přenášeným ‚morům‘ patří také syfilis, nákaza chlamydiemi a genitální herpes.

23. Které „smrtelné ráně“ se v poslední době věnuje pozornost v tisku?

²³ V posledních letech do seznamu ‚morů‘ přibyla i „smrtelná rána“ v podobě AIDS. Je to hrozná nemoc, protože dnes, když se připravuje tato kniha, není v dohledu žádný způsob léčení a počet jejích obětí stále vzrůstá. Doktor Jonathan Mann, ředitel zvláštního programu boje proti AIDS organizovaného Světovou zdravotnickou organizací, řekl: „Odhadujeme také, že lidí infikovaných virem lidské imunodeficience (HIV) je dnes na světě pět až deset milionů.“¹¹ Podle jednoho uveřejněného odhadu postihuje virus AIDS každou minutu novou oběť. To je skutečně „smrtelná rána“! Ale jak to je s proroctvím o divokých zvířatech, která budou zabíjet?

„Divoká zemská zvířata“

24, 25. a) O jakém druhu „divokých zvířat“ se zmiňoval Ezekiel? b) Jak Ježíš předpověděl, že v době jeho přítomnosti budou na zemi působit „divoká zvířata“?

²⁴ Je pravda, že v dnešní době bývají v denním tisku zmínky o divokých zvířatech proto, že některé druhy jsou ohroženy nebo už téměř vymřely. „Divoká zemská zvířata“ jsou daleko více ohrožována lidmi, než jsou lidé ohrožováni jimi. Přesto se stále v některých zemích stává, že lidé padnou za oběť divokým zvířatům, jako například tygrům v Indii.

²⁵ Bible však obrací naši pozornost na jiný druh divokých zvířat, která v posledních letech opravdu vyvolávají strach. Prorok Ezekiel srovnal s divokými zvířaty lidi, kteří se dopouštějí násilí; řekl totiž: „Její knížata jsou v jejím středu jako vlci trhající kořist, neboť prolévají krev, hubí duše, aby dosáhli nepoctivého zisku.“ (Ezekiel 22:27) Když Ježíš prorokoval, že „vzroste bezzákonnost“, vlastně tím řekl, že v době jeho přítomnosti budou taková „divoká zvířata“ na zemi působit. (Matouš 24:12) Biblický pisatel Pavel dodává, že „v posledních dnech“ budou lidé „milovat peníze . . . , budou . . . bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru“. (2. Timoteovi 3:1–3) Je od roku 1914 taková situace?

26–28. Které zprávy z celého světa ukazují, že se zločinci plíží po zemi jako „divoká zvířata“?

²⁶ Jistě je. Téměř v každém velkém městě na světě to obyvatelé mohou potvrdit. Pokud o tom někdo pochybuje, může se zamyslet nad následujícími zprávami z denního tisku. Z Kolumbie: „V minulém roce policie zaznamenala . . . asi 10 000 vražd a 25 000 ozbrojených loupeží.“ Z Victorie (Austrálie): „Prudký vzestup závažných zločinů.“ Ze Spojených států: „Vraždy v New Yorku dosahují nového vrcholu.“ „Detroit v minulém roce předstihl Gary (Indiana) a stal se velkoměstem s nejvyšším poměrem v počtu vražd v zemi — 58 vražd na 100 000 obyvatel.“

²⁷ Ze Zimbabwe: „Vraždění nemluvňat dosáhlo kritické míry.“ Z Brazílie: „Je zde tolik zločinnosti a tolik lidí nosí střelnou zbraň, že zprávy o násilí už nikoho příliš nevzrušují.“ Z Nového Zélandu: „Případy sexuálně motivovaného napadení a násilné zločiny jsou pro policii stále tím největším problémem.“ „Násilné činy, kterých se proti sobě navzájem dopouštějí Novozélanďané, nelze popsat jinak než jako barbarské.“ Ze Španělska: „Španělsko zápolí s rostoucím problémem v podobě zločinnosti.“ Z Itálie: „Sicilská mafie hlásí svůj návrat sérií vražd.“

²⁸ To je jen několik příkladů novinových zpráv, které se objevily krátce před vydáním této knihy. Zemí se skutečně plíží „divoká zvířata“, a lidé se bojí o své bezpečí.

Kázání dobré zprávy

29, 30. V jaké náboženské situaci je v souladu s Ježíšovou předpovědí křesťanstvo?

²⁹ Co se mělo dít v té obtížné době Ježíšovy přítomnosti ve sféře náboženství? Na jedné straně Ježíš prorokoval, že se v jistém ohledu zvýší náboženská činnost: „Povstane mnoho falešných proroků a zavedou na scestí mnohé.“ (Matouš 24:11) Na druhé straně předpověděl, že v křesťanstvu jako celku zájem o Boha velice ochabne. „Ochladne láska většího množství.“ (Matouš 24:12)

³⁰ Tím je přesně popsána dnešní situace v křesťanstvu. Na jedné straně nastal úpadek, který prožívají hlavní církve po celém světě proto, že se jim nedostává podpory. V zemích severní Evropy a v Anglii bývaly kdysi velmi silné protestantské církve, ale nyní je tam náboženství téměř mrtvé. V téže době katolická církev trpí nedostatkem kněží a ubývá jí finanční podpory. Na druhé straně se rozmáhají okrajové náboženské skupiny. Šíří se kulty založené na východních náboženstvích a chamtiví televizní evangelisté vymáhají na lidech miliony dolarů.

31. Která Ježíšova předpověď pomáhá v dnešní době rozpoznat pravé křesťany?

³¹ Co však můžeme říci o pravém křesťanství, náboženství, které zavedl Ježíš a které hlásali jeho apoštolové? V době Ježíšovy přítomnosti mělo stále existovat, ale podle čeho je možné toto náboženství poznat? Pravé křesťanství má celou řadu poznávacích znaků a jeden z nich je uveden v Ježíšově velkém proroctví. Praví křesťané se po celém světě budou zaměstnávat kazatelským dílem. Ježíš prorokoval: „A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14)

32. Která skupina lidí jako jediná splňuje Ježíšovo proroctví zaznamenané v Matoušovi 24:14?

³² Toto kázání nyní probíhá v mimořádně velkém rozsahu. Náboženská skupina, která nese jméno svědkové Jehovovi, se v dnešní době věnuje nejintenzívnější kazatelské činnosti v celých dějinách křesťanství. (Izajáš 43:10, 12) V roce 1919, se velká, politicky zaměřená náboženství křesťanstva zastávala Společnosti národů, jež byla odsouzena k nezdaru, ale svědkové Jehovovi byli v té době připravováni k této celosvětové kazatelské kampani.

33, 34. V jakém rozsahu je dobrá zpráva o Království kázána po celém světě?

³³ Tehdy bylo na světě jen asi 10 000 svědků, ale věděli, jaké dílo je nutno vykonat. Odvážně se tedy chopili kazatelského úkolu. Uvědomili si, že rozdělení na duchovenstvo a laiky je v rozporu jak s příkazy Bible, tak se vzorem, který dali apoštolové. A tak se všichni bez výjimky naučili hovořit s lidmi ve svém okolí o Božím Království. Stali se organizací kazatelů.

³⁴ Čas plynul, a tito kazatelé prožívali těžké pronásledování. V Evropě je pronásledovaly nejrůznější totalitní režimy. Ve Spojených státech a v Kanadě museli vést právní boje a čelit akcím lůzy. V jiných zemích museli překonávat fanatické náboženské předsudky a tvrdé pronásledování ze strany tyranských diktátorů. V posledních letech také musí čelit vzrůstajícímu skepticismu a požitkářství. Vytrvali však, a v dnešní době jich je téměř pět milionů a působí ve 232 zemích. V takovém rozsahu se dobrá zpráva ještě nikdy nekázala — a tím se nápadně splňuje tato část znamení.

Co to všechno znamená?

35. a) Jak dnešní splňování proroctví přispívá k důkazu, že Bible byla inspirována Bohem? b) Jaký význam má dnes skutečnost, že se splňuje znamení, které dal Ježíš?

³⁵ Bezpochyby prožíváme splňování velkého znamení, které dal Ježíš. Tato skutečnost je dalším dokladem toho, že Bible je opravdu inspirována Bohem. Žádný člověk nemohl tak dlouho předem předpovědět, co se bude dít ve dvacátém století. A splňování znamení navíc dokazuje, že žijeme v době Ježíšovy přítomnosti a závěru systému věcí. (Matouš 24:3) Co to vlastně znamená? Co s Ježíšovou přítomností souvisí? A jaký je to systém věcí, který končí? Abychom mohli najít odpovědi na tyto otázky, musíme vzít v úvahu další přesvědčivý důkaz toho, že je Bible inspirována: je to její pozoruhodný vnitřní soulad. Tímto znakem se budeme nyní zabývat a uvidíme, jak se hlavní námět Bible právě v dnešní době blíží svému vyvrcholení, které vyvolává posvátnou bázeň.

[Poznámky pod čarou]

Kapitola 11

Vnitřní soulad Bible

Představme si knihovnu, ve které je 66 knih, jež napsalo asi čtyřicet různých lidí v období dlouhém asi 1600 let. Pisatelé žili v celé řadě zemí a při psaní bylo použito tří jazyků. Všichni pisatelé se od sebe navzájem lišili osobností, schopnostmi i původem. Ale když byly knihy, které napsali, nakonec shromážděny, ukázalo se, že všechny společně ve skutečnosti tvoří jen jednu velkolepou knihu, která od začátku až do konce sleduje jeden základní námět. Je asi těžké si to představit. Ale Bible takovou knihovnou je.

1. (Včetně úvodu.) Jaký pozoruhodný soulad svědčí o tom, že Bible byla inspirována Bohem?

BIBLE je sice sbírkou různých knih, ale je přitom jednotným dílem, což musí zapůsobit hlubokým dojmem na každého, kdo ji upřímně zkoumá. Je jednotná v tom, že od začátku do konce podporuje uctívání jediného Boha, jehož charakteristické vlastnosti se nikdy nemění. Ve všech biblických knihách vyniká jediný námět. Tento vnitřní soulad je přesvědčivým důkazem, že Bible je opravdu Boží slovo.

2, 3. Které proroctví vyslovené v Edenu poskytlo základ pro naději, a co vedlo k vyslovení tohoto proroctví?

² Základní námět Bible je uveden již v prvních kapitolách její první knihy, První Mojžíšovy. Tam se dočítáme, že naši první rodiče, Adam a Eva, byli stvořeni dokonalí a byli postaveni do rajské zahrady, do Edenu. K Evě se však přiblížil had, který zpochybnil správnost Božích zákonů a rafinovaným lhaním Evu svedl k hříšnému jednání. Adam ji následoval a také Boha neposlechl. K čemu to vedlo? Oba byli z Edenu vyhnáni a byli odsouzeni k smrti. My dnes trpíme následky této první vzpoury. Po našich prvních rodičích jsme všichni zdědili hřích a smrt. (1. Mojžíšova 3:1–7, 19, 24; Římanům 5:12)

³ V té tragické době však Bůh vyslovil proroctví, které poskytlo základ pro naději. Toto proroctví bylo adresováno hadovi, ale bylo vysloveno tak, že je Adam s Evou mohli slyšet a mohli o něm říci svým dětem. Bůh řekl: „A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15; Římanům 8:20, 21)

4. O kterých subjektech pojednávalo proroctví, jež vyslovil Jehova v Edenu, a jak na sebe tyto subjekty v průběhu staletí navzájem působily?

⁴ Povšimněme si čtyř blíže neurčených subjektů, o nichž se tento klíčový verš zmiňuje: had a jeho semeno, a také žena a její semeno. Tyto subjekty měly mít ústřední úlohu v událostech příštích tisíciletí. Mezi ženou a jejím semenem na jedné straně, a hadem a jeho semenem na druhé straně mělo existovat neustálé nepřátelství. Projevem tohoto nepřátelství měl být i dlouhodobý konflikt mezi pravým uctíváním a uctíváním falešným, mezi správným chováním a ničemností. V určité chvíli měl had získat zdánlivou výhodu, když ženinu semeni zhmoždí patu. Nakonec však mělo semeno ženy rozdrtit hadovi hlavu, a Bůh sám měl být ospravedlněn, až budou odstraněny všechny stopy oné původní vzpoury.

5. Jak víme, že onou ženou v proroctví nebyla Eva?

⁵ Kdo je žena a kdo je had? A kdo jsou jejich semena? Když se Evě narodil její první syn Kain, prohlásila: „Vydala jsem ze sebe muže s Jehovovou pomocí.“ (1. Mojžíšova 4:1) Snad si myslela, že ona sama je tou ženou, o které pojednávalo uvedené proroctví, a že tento syn bude tím semenem. Kain však měl špatného ducha podobně jako had. Stal se z něho vrah, když zabil svého mladšího bratra Abela. (1. Mojžíšova 4:8) Je zřejmé, že proroctví mělo hlubší, symbolický význam, který mohl vysvětlit jedině Bůh. A skutečně jej postupně vysvětlil. K odhalení významu tohoto prvního biblického proroctví nějakým způsobem přispívá všech 66 knih Bible.

Kdo je had?

6–8. Která Ježíšova slova nám pomáhají rozpoznat, kdo byl tou mocí, jež stála za hadem? Jak to můžeme vysvětlit?

⁶ Nejprve se zabývejme otázkou, kdo je had, o kterém se mluví v 1. Mojžíšově 3:15. Zpráva říká, že k Evě se v Edenu přiblížil doslovný had; ale doslovní hadi nemohou mluvit. Za tímto hadem musela stát nějaká moc, která způsobila, že toho byl schopen. Jaká to byla moc? Její totožnost byla plně objasněna teprve v prvním století našeho letopočtu, když Ježíš vykonával svou službu zde na zemi.

⁷ Při jedné příležitosti mluvil Ježíš s některými židovskými náboženskými vůdci, kteří byli přesvědčeni, že jsou spravedliví, a chlubili se, že jsou synové Abrahama. Neústupně však odporovali pravdě, kterou kázal Ježíš. Ježíš jim proto řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44)

⁸ Ježíšova slova byla silná a jednoznačná. Řekl, že ďábel je „zabiják“ a „otec lži“. První lži, o kterých existuje záznam, byly lži, které řekl had v Edenu. Kdo tyto lži vyslovil, byl skutečně „otec lži“. A tyto lži navíc vedly ke smrti Adama a Evy, a tak se onen dávný lhář stal vrahem. Je tedy zřejmé, že tou mocí, která v Edenu stála za hadem, byl Satan Ďábel, a v onom dávném proroctví Jehova ve skutečnosti mluvil k Satanovi.

9. Jak začal existovat Satan?

⁹ Někteří lidé se ptají: Jestliže je Bůh dobrý, proč stvořil takového tvora, jako je Ďábel? Ježíšova slova nám pomáhají odpovědět i na tuto otázku. O Satanovi Ježíš řekl: „Byl zabijákem, když začal.“ Když tedy Satan začal Evě lhát, právě tehdy se stal Satanem. Toto označení pochází z hebrejského slova, které znamená „odpůrce“. Bůh Satana nestvořil. Anděl, který byl původně věrný, připustil, aby se v jeho srdci vyvinula nesprávná žádost, a tak se stal Satanem. (5. Mojžíšova 32:4; srovnej Joba 1:6–12; 2:1–10; Jakuba 1:13–15.)

Semeno hada

10, 11. Jak nám Ježíš a apoštol Jan pomáhají zjistit, kdo je semeno hada?

¹⁰ Co však je ‚semeno [neboli potomstvo] hada‘? Ježíšova slova nám pomáhají rozřešit i tuto část záhady. Židovským vůdcům Ježíš řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce.“ Tito Židé byli potomci Abrahamovi, a chlubili se tím. Chovali se však ničemně, a tak se stali duchovními dětmi Satana, původce hříchu.

¹¹ Apoštol Jan, který psal koncem prvního století, jasně vysvětluje, kdo patří k semenu Hada, Satana. Píše: „Kdo hřeší, pochází z Ďábla, protože Ďábel hřešil od počátku . . . Podle toho jsou zřejmé Boží děti a Ďáblovy děti: Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra.“ (1. Jana 3:8, 10) Je zřejmé, že semeno Hada velmi intenzívně působí v průběhu celých lidských dějin.

Kdo je semeno ženy?

12, 13. a) Jak Jehova zjevil Abrahamovi, že se semeno ženy objeví mezi jeho potomky? b) Kdo zdědil slib týkající se Semene?

¹² A kdo je ‚semeno [neboli potomstvo] ženy‘? To je jedna z nejdůležitějších otázek, jaké kdy byly položeny, protože právě semeno ženy nakonec rozdrtí hlavu Satana a odčiní špatné následky první vzpoury. Důležité vodítko ke zjištění totožnosti semene ženy odhalil Bůh již ve dvacátém století př. n. l. věrnému muži Abrahamovi. Abraham měl velkou víru, a proto mu Bůh dal řadu slibů, které se týkaly potomstva, jež se Abrahamovi mělo narodit. Z jednoho z těchto slibů bylo patrné, že ‚semeno ženy‘, které hadovi „zhmoždí hlavu“, se objeví mezi Abrahamovými dětmi. Bůh Abrahamovi řekl: „Tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:17, 18)

¹³ Slib daný Abrahamovi opakoval Jehova během let Abrahamovu synovi Izákovi a vnukovi Jákobovi. (1. Mojžíšova 26:3–5; 28:10–15) Z Jákobových potomků nakonec vzniklo dvanáct kmenů a jeden z těchto kmenů, Juda, dostal zvláštní slib: „Žezlo se od Judy neodvrátí ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šilo; a jemu bude patřit poslušnost národů.“ (1. Mojžíšova 49:10) Semeno se mělo nakonec objevit v kmeni Juda.

14. Který národ byl organizován tak, aby byl připraven na příchod Semene?

¹⁴ Koncem 16. století př. n. l. bylo dvanáct kmenů Izraele jakožto Boží zvláštní lid zorganizováno v národ. Proto s nimi Bůh uzavřel slavnostní smlouvu a dal jim sbírku zákonů. Hlavním důvodem toho bylo připravit lid na příchod Semene. (2. Mojžíšova 19:5, 6; Galaťanům 3:24) Od té doby se Satanovo nepřátelství k Semenu ženy projevovalo nepřátelstvím národů k Božímu vyvolenému lidu.

15. Které závěrečné vodítko bylo dáno k vyřešení otázky, ze které rodiny Abrahamových potomků vyjde Semeno?

¹⁵ Vodítko k vyřešení otázky, ze které rodiny vyjde toto Semeno, bylo nakonec poskytnuto v 11. století př. n. l. Tehdy Bůh promluvil ke druhému izraelskému králi, k Davidovi, a slíbil, že Semeno přijde z jeho rodu a že trůn toho, kdo jím bude, má být ‚pevně založený na neurčitý čas‘. (2. Samuelova 7:11–16) Od té chvíle bylo možné vhodně označovat toto Semeno jako syna Davidova. (Matouš 22:42–45)

16, 17. Jak popsal Izajáš požehnání, které toto Semeno přinese?

¹⁶ V následujících letech Bůh vzbuzoval proroky, kteří poskytovali další inspirované informace o Semeni, jež mělo přijít. Například v osmém století př. n. l. napsal Izajáš: „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a nad jeho královstvím.“ (Izajáš 9:6, 7)

¹⁷ Dále Izajáš o tomto Semeni prorokoval: „Ponížené bude soudit se spravedlností a s přímostí bude muset udílet pokárání ve prospěch mírných země . . . A vlk skutečně bude chvíli přebývat s beránkem a levhart ulehne s kůzletem a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře, všichni spolu . . . Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ (Izajáš 11:4–9) Jaké bohaté požehnání mělo toto semeno přinést!

18. Které další informace o Semeni zaznamenal Daniel?

¹⁸ V šestém století před naším letopočtem zaznamenal Daniel další proroctví o tomto Semeni. Předpověděl dobu, kdy se někdo podobný synovi člověka objeví v nebi, a řekl o něm, že „mu [bylo] dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky“. (Daniel 7:13, 14) Semeno, které mělo přijít, mělo tedy zdědit nebeské království a mělo uplatňovat královskou autoritu nad celou zemí.

Záhada rozřešena

19. Jakou úlohu v příchodu Semene měla podle andělova objasnění mít Marie?

¹⁹ Na úsvitu našeho letopočtu byla totožnost Semene nakonec odhalena. V roce 2 př. n. l. se jedné mladé židovské dívce, která se jmenovala Marie a pocházela z Davidova rodu, objevil anděl. Oznámil jí, že se jí narodí naprosto mimořádné dítě, a řekl: „Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Dlouhé čekání na „semeno“ se tedy blížilo ke konci.

20. Kdo je tím slíbeným Semenem a jaké poselství kázal v Izraeli?

²⁰ V roce 29 n. l. (což je datum, na které dlouho předtím poukazoval Daniel) byl Ježíš pokřtěn. Pak na něho sestoupil svatý duch, a Bůh Ježíše uznal jako svého Syna. (Daniel 9:24–27; Matouš 3:16, 17) Následujících tři a půl roku Ježíš vydával svědectví Židům a veřejně oznamoval: „Přiblížilo [se] nebeské království.“ (Matouš 4:17) Během té doby splnil tolik proroctví z Hebrejských písem, že nezůstaly sebemenší pochybnosti o tom, že tím slíbeným Semenem je skutečně on.

21. Čemu rozuměli první křesťané, pokud jde o totožnost Semene?

²¹ První křesťané tomu dobře rozuměli. Křesťanům v Galácii Pavel vysvětlil: „Sliby byly proneseny k Abrahamovi a jeho semenu. Neříká: ‚A semenům‘, jako v případě mnoha takových, ale jako v případě jednoho: ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ (Galaťanům 3:16) Ježíš měl být tím ‚Knížetem pokoje‘, kterého předpověděl Izajáš. Až nakonec nastoupí k moci ve svém Království, bude na celém světě nastoleno právo a spravedlnost.

Kdo tedy je ta žena?

22. Kdo je žena, o které se mluví v Jehovově proroctví, jež bylo vysloveno v Edenu?

²² Jestliže je Ježíš tím Semenem, kdo potom je tou ženou, o které se mluvilo kdysi v Edenu? Mocí, která stála za hadem, byl duchovní tvor, a proto bychom neměli být překvapeni, že i tato žena je v oblasti duchovní, a ne v oblasti pozemské. Apoštol Pavel mluvil o nebeské „ženě“, když řekl: „Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ (Galaťanům 4:26) Jiné biblické texty ukazují, že tento „Jeruzalém nahoře“ již existoval po celá tisíciletí. Je to Jehovova nebeská organizace duchovních tvorů, ze které Ježíš sestoupil, aby splnil úlohu ‚semene ženy‘. Jedině taková duchovní „žena“ mohla odolávat nepřátelství „prahada“ po celá tisíciletí. (Zjevení 12:9; Izajáš 54:1, 13; 62:2–6)

23. Proč je postupné odhalování Jehovova edenského proroctví tak pozoruhodné?

²³ Tento stručný přehled, který ukazuje, jak se ono pradávné proroctví zaznamenané v 1. Mojžíšově 3:15 postupně splňuje, je působivým svědectvím o úžasném vnitřním souladu Bible. Je skutečně podivuhodné, že tomuto proroctví můžeme rozumět jedině tehdy, jestliže události a výroky ze dvacátého, jedenáctého, osmého a šestého století před naším letopočtem uvedeme do souvislosti s výroky a událostmi z prvního století našeho letopočtu. To nemůže být náhoda. Musela zde být ruka, která to vše vedla. (Izajáš 46:9, 10)

Jaký význam to má pro nás

24. Jaký význam má pro nás to, že známe totožnost Semene?

²⁴ Co to všechno znamená pro nás? Prvotním ‚semenem ženy‘ je tedy Ježíš. To dávné proroctví v 1. Mojžíšově 3:15 předpovědělo, že tomuto ‚semeni‘ Had zhmoždí patu, a to se stalo, když Ježíš zemřel na mučednickém kůlu. Zhmoždění paty není trvalé. Hadův zdánlivý úspěch se proto rychle změnil v porážku, když byl Ježíš vzkříšen. (V 6. kapitole je uvedeno mnoho důkazů, že ke vzkříšení skutečně došlo.) Ježíšova smrt se stala základem pro záchranu lidí, kteří mají upřímné srdce, a tak Semeno začalo být požehnáním, jak to kdysi Bůh slíbil Abrahamovi. Co však můžeme říci o proroctvích, jež ukazují, že Ježíš má z nebeského království vládnout nad celou svou pozemskou říší?

25, 26. S jakou spornou otázkou bylo spojeno nepřátelství mezi ‚semenem ženy‘ a Hadem, jak to je popsáno ve Zjevení?

²⁵ V názorném prorockém vidění zaznamenaném ve 12. kapitole Zjevení je počátek tohoto Království vylíčen tak, jako by v nebi došlo k narození dítěte mužského rodu. Titul, s nímž se slíbené Semeno ujímá vlády v tomto Království, je Michael, což znamená „Kdo je jako Bůh?“ Michael navždy odstraňuje „prahada“ z nebe, a tím ukazuje, že nikdo nemůže oprávněně zpochybňovat Jehovovu svrchovanost. Čteme o tom: „Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ (Zjevení 12:7–9)

²⁶ Výsledkem je úleva pro nebesa, ale tíseň na zemi. Zaznělo radostné volání: „Nyní nastala záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista.“ Dále však čteme: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:10, 12)

27. Kdy se splnilo proroctví o tom, že Satan byl svržen z nebe? Jak to víme?

²⁷ Můžeme říci, kdy se mělo toto proroctví splnit? To byla ve skutečnosti otázka, kterou Ježíšovi položili učedníci, když se ho ptali na ‚znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘, jak o tom pojednávala 10. kapitola. (Matouš 24:3) Jak jsme viděli, existují naprosto přesvědčivé doklady toho, že Ježíšova přítomnost v moci nebeského Království začala v roce 1914. Od té doby se skutečně splňují slova „běda zemi“!

28, 29. Jaké velké změny na pozemské scéně nás ještě čekají a jak víme, že k nim dojde brzy?

²⁸ Povšimněme si však nebeského volání: oznamovalo, že Satan má již jen „krátké časové období“. Původní proroctví zapsané v 1. Mojžíšově 3:15 se tedy nezadržitelně blíží ke svému vyvrcholení. Had, jeho semeno, žena a její semeno — totožnost těch všech již byla zjištěna. Semeni byla ‚zhmožděna pata‘, ale došlo k uzdravení. K rozdrcení Satana (a jeho semene) dojde zanedlouho, a to pod vládou Božího Krále, Krista Ježíše, který již nyní panuje.

²⁹ Na pozemské scéně přitom nastanou ohromné změny. Spolu se Satanem budou odstraněni všichni, kdo dávají najevo, že jsou jeho semenem. Žalmista o tom prorokoval: „Ještě chvilku, a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude.“ (Žalm 37:10) Taková náhlá změna! Pak se splní žalmistova další slova: „Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11)

30. Jak to, že skeptikové, kteří vyjadřují pochybnosti o tom, že Bible byla inspirována, a dokonce i pochybnosti o samotné existenci Boha, uvažují nerealisticky?

³⁰ Tak „Kníže pokoje“ nakonec přinese lidstvu pokoj. To je slib, který dává Bible, jak jsme o tom četli v Izajášovi 9:6, 7. V dnešní době, kdy převládá skepse, se mnoha lidem zdá takový slib nerealistický. Jakou jinou možnost však mohou nabídnout lidé? Žádnou. Tento slib je naproti tomu jasně vyjádřen v Bibli, a Bible je spolehlivé Boží slovo. Nerealisticky ve skutečnosti uvažují skeptikové. (Izajáš 55:8, 11) Neberou v úvahu Boha, který inspiroval Bibli a sám je absolutně nejvyšší realitou.