Přinášíme duchovní svobodu těm, kdo jsou ve vězení

„JIŽ na vás čekáme.“ „Několik minulých nocí se mi zdálo o tom, že přijdete.“ „Děkujeme vám za to, že jste někoho pověřili tím, aby nás pravidelně navštěvoval.“ „Chtěli bychom vyjádřit vděčnost opravdu za každé požehnání, které nezaslouženě přijímáme od Jehovy a jeho organizace, a za duchovní pokrm, který dostáváme v pravý čas.“

Proč lidé vyjadřují vděčnost těmito výroky? Toto je několik vyjádření vězňů, kteří jsou v různých vězeních v Mexiku. Oceňují pozornost, kterou jim projevují svědkové Jehovovi a která jim přinesla duchovní svobodu, ačkoli jsou ve vězení. V Mexiku je 42 věznic, v nichž svědkové Jehovovi pravidelně slouží, aby uspokojili duchovní potřeby vězňů. Tato zařízení se nazývají Centro Readaptación Social (Sociální nápravná střediska). V některých těchto věznicích jsou dokonce pořádána pravidelná křesťanská shromáždění a to přináší dobré výsledky. Například podle nedávného údaje navštěvovalo shromáždění v těchto zařízeních asi 380 osob. Ve stejném období bylo vedeno průměrně 350 biblických studií; 37 lidí bylo způsobilých začít kázat a 32 zasvětilo svůj život Jehovovi a symbolizovali to křtem ve vodě.

Jak je práce vykonávána

Jak svědkové Jehovovi provádějí v těchto zařízeních kazatelské dílo? Nejdříve navštíví úředníky, aby požádali o písemné oprávnění vstoupit do vězení, a vysvětlí účel návštěvy — vyučování vězňů, jak mohou zkvalitnit svůj život a sloužit Bohu způsobem, který se mu líbí.

Odpovědné orgány této žádosti vždy vyhověly a povolení vydaly. Tito úředníci oceňují biblické poučování, jež se vězňům nabízí. Vězeňští úředníci si všimli, že svědkové Jehovovi se řídí bezpečnostními předpisy, které v těchto místech platí, a proto povolili, aby tito služebníci využívali pro svá shromáždění kanceláře, jídelny a dílny. Následující zážitek, který vypráví jeden cestující dozorce z jihovýchodního Mexika, ukazuje, jak bylo v jednom vězení svědkům Jehovovým dokonce povoleno, aby si postavili malý sál Království.

„Na začátku roku 1991 jsme začali navštěvovat vězení ve městě Tehuantepec ve státě Oaxaca a zjistili jsme, že tam panuje velký duchovní hlad. Brzy jsme zahájili 27 biblických studií. Kvůli velkému zájmu vězňů jsme naplánovali pět sborových shromáždění. Jeden z vězňů, který projevoval velkou lásku k Jehovovi, se rozhodl postavit ve věznici malý sál Království, abychom měli místo pro shromáždění. Zašel za ředitelem věznice a požádal o povolení; odpovědní úředníci velmi dobře spolupracovali. Začátkem prosince 1992 bylo šest vězňů způsobilých, aby se stali zvěstovateli dobré zprávy. Dále dělali pokroky, a proto byla učiněna opatření, aby se mohla ve vězení uspořádat Památná slavnost. Požádali jsme ředitele věznice, abychom si mohli přinést symboly — chléb a víno — a po čtyřhodinovém rozhovoru jsme povolení získali.

Dne 3. dubna 1993 (tři dny před Památnou slavností) se stalo, že někteří vězňové byli propuštěni. Když jeden vězeň, který byl zvěstovatel, obdržel propouštěcí dokumenty, požádal o rozmluvu s ředitelem věznice a poprosil ho, aby směl ve vězení zůstat až do Památné slavnosti. Neobvyklost této žádosti ředitele opravdu překvapila. Ale když viděl, jak velký zájem má ten vězeň o návštěvu Památné slavnosti ve vězení, povolení mu vydal. Památnou slavnost navštívilo 53 osob, kterým na konci shromáždění tekly slzy radosti. Souhlasili jsme, aby se tato skupina nazývala ‚Svobodné Cereso‘, protože jsou v duchovním smyslu svobodní.“

V těchto zařízeních si práce svědků Jehovových velmi váží. V jedné z těchto káznic jistý dozorčí otevřeně doporučoval navštěvovat shromáždění svědků Jehovových jako „terapii“ pro rychlejší nápravu vězňů.

Úspěšný nápravný program

Díky činnosti svědků Jehovových se mnozí vězňové zcela napravili. Často se stává, že ti, kdo byli ve vězení, se po propuštění vracejí ke kriminálnímu způsobu života. Ale lidé, kteří skutečně přijali poselství Božího slova, se úplně změnili. Jejich přeměna nám připomíná slova apoštola Pavla: „Ani smilníci . . . ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ (1. Korinťanům 6:9–11)

Nápadné změny v jejich osobnosti jsou vidět, když vyjadřují své pocity. Miguel, který je ve vězení Campeche v Campeche City, uvažuje takto: „Dnes mohu s radostí říci, že se počítám mezi jiné ovce, jež mají naději zaznamenanou ve 2. Petra 3:13 a v Matoušovi 5:5.“ José, který je ve vězení v Koben ve státě Campeche, řekl: „Ačkoli jsem vězeň a dopustil jsem se vážného zločinu, rozumím tomu, že Jehova je velmi milosrdný a naslouchá mým modlitbám a úpěnlivým prosbám. Může odpustit mé přestupky a dát mi příležitost, abych zbytek svého života strávil tím, že budu kázat dobrou zprávu o Božím Království. Jsme vděční našim starším za čas, který věnují tomu, že nás ve vězení navštěvují, takže máme prospěch ze slibů o Božím Království. Jaké je to příjemné požehnání! Mohu vůbec říci, že jsem vězeň? Ne, Jehova mi dal duchovní svobodu, kterou jsem potřeboval.“

Co je to vlastně za sílu, která přiměje vrahy, násilníky, žháře, zloděje a další lidi změnit se tak, že se z nich stanou řádně žijící křesťané? Sami tito lidé říkají, že je to přeměňující síla Božího slova a dobrá společnost opravdu upřímných lidí. Úspěšnost tohoto nápravného programu dokresluje případ Tiburcia, vězně v káznici v Mazatlánu ve státě Sinaloa. Než se dostal do této věznice, byl ve vězení ve městě Concordia v Sinaloa, kde měl problémy kvůli své násilnické povaze. Jeho manželka byla svědek Jehovův a on s ní zacházel velmi špatně, a to dokonce i když ho přišla navštívit do vězení. Byla trpělivá a stále ho navštěvovala, a tak ji požádal, aby mu přinesla knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji, kterou začal sám studovat.a Potom požádal, aby za ním do vězení někdo přišel a studoval s ním. Začal dělat duchovní pokroky, a jeho vztahy s druhými se začaly zlepšovat. Byl přemístěn do vězení v Mazatlánu, kde je skupina, která studuje Bibli. Nyní je zvěstovatel. Vyjadřuje se takto: „Teď jsem spolu se svou manželkou a dětmi i svými spoluvězni velmi vděčný za to, že zde mohu naslouchat biblickým pravdám. Mám naději na to, že budu brzy propuštěn a budu moci navštěvovat všechny sjezdy a sborová shromáždění.“

Také Conrado je velmi vděčný za změny, které mohl v životě udělat. Měl tak velké problémy v manželství, že ho manželka opustila. Proto hledal útočiště v drogách. Časem začal drogy prodávat. Zavřeli ho a odsoudili za převážení zásilky marihuany a kokainu. Ve vězení byla skupina, která studovala Bibli se svědky Jehovovými, a on byl pozván, aby se studia účastnil také. Svoje pocity vyjadřuje tímto způsobem: „Zapůsobilo na mě, jak jsou shromáždění uspořádaná, líbil se mi i program zkoumání prostřednictvím publikací a také to, že vše bylo založeno na Bibli. Okamžitě jsem požádal o biblické studium a začal jsem navštěvovat shromáždění.“ To bylo v lednu 1993. Nyní je Conrado již z vězení venku a dále dělá pokroky v křesťanském sboru.

Islas Marías

V Mexiku je jedno obávané vězení, které je na čtyřech ostrovech nazývaných Islas Marías. Vězňové se mohou po těchto trestaneckých ostrovech volně pohybovat. Někteří tam žijí se svými manželkami a dětmi.

Na těchto ostrovech byl založen malý sbor. Jednou za měsíc tam dojíždějí tři bratři z Mazatlánu a pomáhají vést shromáždění, přivážejí literaturu a povzbuzují. Občas tento sbor navštěvuje krajský dozorce. Průměrná účast na shromážděních je 20 až 25 návštěvníků. Slouží tam čtyři pokřtění a dva nepokřtění zvěstovatelé. Cestující dozorce podává zprávu, že „někteří návštěvníci jdou 17 kilometrů, aby se dostali na nedělní shromáždění, a ze shromáždění musí odcházet ve spěchu, aby byli včas zpátky v cele na kontrolu prezence. Rychlou chůzí trvá cesta zpět dvě hodiny.“ Jeden z bratrů, kteří poznali pravdu v tomto vězení, nedávno řekl: „Dříve jsem se chtěl co nejdříve dostat z vězení, ale nyní to již nechávám na Jehovovi, protože tak jako tak mám zde ve vězení hodně práce.“

Jsme šťastní, když vidíme, jak pravda projevuje svou sílu a osvobozuje upřímné lidi, kteří hledají způsob, jak potěšit Jehovu. Více než dvanáct z těch, kdo poznali pravdu ve vězení, byli propuštěni, pokřtěni a nyní vedou čestný život jako Boží služebníci. Někteří se stali dokonce sborovými staršími. Moc, kterou má Bible a která léčí srdce a napravuje lidi, se projevila pozoruhodným způsobem. Jakmile se lidé, kteří byli zavřeni za to, že spáchali nějaké přestupky, vydali na cestu světla podle Božího slova, zažívají skutečnou svobodu, kterou Ježíš slíbil, když řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32; Žalm 119:105)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Mnozí lidé měli užitek z křesťanské pravdy, o které se dozvěděli ve vězení