myslet, že by samolibí asyrští vládcové nebyli schopni líčit skutečnosti velmi zkresleně, a to jak ve svých nápisech, tak i na svých rytých reliéfech.

2. Salmanasar V. byl nástupcem Tiglat-pilesera III. Ze světských zpráv se o jeho vládě mnoho nedozvídáme. Je zřejmé, že je asi po dobu pěti let uváděn jako král nad Babylónem, a to pod jménem Ululaia. (Ancient Near Eastern Texts, s. 272, ppč 4) Josephus také cituje historika Menandera, který líčí, jak Salmanasar V. obléhal Tyros. (Židovské starožitnosti, IX, 283–287 [xiv, 2]) Kromě této zprávy je hlavním zdrojem informací o tomto králi Bible.

Nadvláda nad Izraelem. Za vlády izraelského krále Hošey (asi 758–740 př. n. l.) vstoupil Salmanasar V. do Palestiny; Hošeovi byl uložen roční tribut a stal se Salmanasarovým vazalem. (2Kr 17:1–3) Později však Hošea přestal tribut platit a spikl se s egyptským králem Soem. (Viz heslo SO.) Salmanasar za to vzal Hošeu do vazby; potom obklíčil Samaří a po třech letech obléhání bylo toto silně opevněné město nakonec dobyto a Izraelité byli odvedeni do vyhnanství. (2Kr 17:4–6; 18:9–12; srovnej Oz 7:11; Ez 23:4–10.)

Jméno asyrského krále, který nakonec Samaří dobyl, není v biblické zprávě výslovně uvedeno. (Viz heslo SARGON.)

Pádem Samaří v roce 740 př. n. l. skončila vláda desetikmenného království Izraele, která trvala 257 let.

Syn náčelníka Nachšona z kmene Juda. Narodil se pravděpodobně během čtyřicetiletého putování pustinou. Salmon se oženil s Raab z Jericha, jejímž prostřednictvím se stal otcem Boaza. Stal se tak článkem rodové linie vedoucí k Davidovi a Ježíšovi. (4Mo 2:3; Rut 4:20–22; Mt 1:4, 5; Lk 3:32) V 1. Paralipomenon 2:11 je nazván jménem Salma. Tento Salmon, potomek Rama, jehož potomci žili v Betlémě, by však neměl být zaměňován se Salmou, o němž se 1. Paralipomenon 2:51, 54 zmiňuje jako o ‚otci‘ neboli staviteli Betléma, protože tento druhý Salma byl potomkem Ramova bratra Kaleba. (Srovnej 1Pa 2:9, 18.)

Mys na Krétě, jenž se obvykle ztotožňuje s mysem Sidero na vých. okraji ostrova. Pavel se kolem Salmony plavil asi roku 58 n. l., když cestoval k soudnímu procesu do Říma. Kvůli silnému větru se však loď na své cestě z Knidu zjevně nemohla plavit na S od Kréty kolem již. cípu Řecka a dále do Říma. Loď byla zahnána na J, proplula kolem Salmony a potom se plavila podél již. pobřeží Kréty, kde byla před větrem do určité míry chráněna. (Sk 27:7)

[pravděpodobně z heb. kořene, jenž znamená „pokoj“].

1. Srovnání Matouše 27:56 s Markem 15:40 může ukazovat, že Salome byla matkou Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli apoštoly Ježíše Krista. První z obou textů uvádí jména dvou Marií: Marie Magdalény a Marie, matky Jakuba (Menšího) a Josesa. Spolu s nimi se tento verš zmiňuje také o matce Zebedeových synů, která byla svědkem Ježíšova přibití na kůl. Druhý text však o ženě, která byla s oběma Mariemi, mluví jako o Salome.

Na podobném základě lze usoudit, že Salome byla také tělesnou sestrou Ježíšovy matky Marie. To může vyplývat z verše v Janovi 19:25, který uvádí jména týchž dvou Marií, Marie Magdalény a ‚Klopovy manželky‘ (obvykle je považována za matku Jakuba Menšího a Josesa), ale také říká: „U Ježíšova mučednického kůlu stála však jeho matka a sestra jeho matky.“ Pokud tento text (kromě zmínky o Ježíšově matce) hovoří o stejných třech osobách, jako o nich hovoří Matouš a Marek, znamenalo by to, že Salome byla sestra Ježíšovy matky. Na druhé straně Matouš 27:55 a Marek 15:40, 41 uvádějí, že tam bylo mnoho dalších žen, které Ježíše doprovázely, a proto mohla být Salome jednou z nich.

Salome byla učednicí Ježíše Krista spolu se ženami, které jej doprovázely a sloužily mu ze svého majetku, jak o tom podali zprávu Matouš, Marek a Lukáš (8:3).

Jestliže je pravda, že Salome byla matkou Zebedeových synů, pak to byla ona, kdo se přiblížil k Ježíšovi s žádostí, aby jejím synům umožnil posadit se po jeho pravici a levici v jeho Království. Matouš říká, že žádost vznesla matka, kdežto Marek ukazuje, že žadateli byli Jakub a Jan. Je zjevné, že to byli oni, kdo toužili po takovém postavení, a přiměli svou matku, aby žádost vznesla. To podporuje také zpráva u Matouše, kde je řečeno, že když ostatní učedníci o této žádosti slyšeli, nerozhořčili se na matku, ale na oba bratry. (Mt 20:20–24; Mr 10:35–41)