Péče o letité rodiče

„BYLA jsem na nohou ve dne v noci, ale přesto mám pocit, že to byla výsada.“ Tak jedna žena popsala péči o svou letitou matku. Pro tuto ženu a pro mnoho dalších lidí je péče o stárnoucí rodiče pozitivní zkušeností.

Je to také zkušenost, která je čím dál tím běžnější. Ve Spojených státech údajně roste nejrychleji věková skupina nad sedmdesát pět let. V roce 1900 bylo méně než milión Američanů ve věku sedmdesáti pěti let a více. V roce 1980 to bylo téměř deset miliónů lidí nad sedmdesát pět let. Starší lidé žijí déle a asi třetina lidí, kterým je osmdesát pět let a více, potřebuje pravidelnou pomoc.

I když poskytování péče může být odměňující, neobejde se beze stresu. Pokud jeden nebo oba vaši rodiče jsou letití a potřebují vaši péči, zjišťujete možná, že je to v některých ohledech obtížné. Je určitě bolestné jen pozorovat, jak se jim zhoršuje zdraví. A pokud vám ostatní členové rodiny pomáhají málo, nebo nepomáhají vůbec, pak všechna péče zůstává na vás.

Možná také zjistíte, že bez ohledu na to, kolik je vám let, se vedle svých rodičů nikdy necítíte dospělí. Možná mají sklon zacházet s vámi jako s dítětem a vy máte sklon jako dítě reagovat. Nedostatek citové podpory ze strany přátel může být dalším stresujícím prvkem při vašem poskytování péče.

Náročný úkol poskytování péče nemusí být nezbytně na překážku tomu, abyste si ke svým rodičům uchovali úzký vztah. Písma dávají dospělým lidem jasný pokyn „projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné“. Na druhé straně ten, kdo „zahání matku, je syn, který jedná hanebně a potupně“. — 1. Timoteovi 5:4; Přísloví 19:26.

Zbožná oddanost vyjadřovaná poskytováním péče může být obohacující zkušeností. Nejdříve však musíte vědět, jakou formu pomoci od vás vaši rodiče skutečně potřebují. Následující články vám možná pomohou, abyste rozpoznali jejich potřeby a vyhověli jim. Tyto články se sice zaměřují na to, co lze udělat doma, je ale pochopitelné, že v některých případech — vzhledem k velmi špatnému zdraví nebo pokročilému věku — bude pro určitého rodiče možná zapotřebí odborné pomoci, kterou poskytují léčebny pro dlouhodobě nemocné.

Poznat potřeby svých rodičů

ABYSTE byli pro své letité rodiče skutečnou pomocí, musíte poznat, jaké jsou jejich potřeby a o co stojí. Jinak možná — v dobrém úmyslu — poskytnete zaopatření a služby, které vaši rodiče nepotřebují a nechtějí, ale zdráhají se vám to možná říci. Váš vztah založený na nedostatku porozumění by pak byl zbytečně stresující nejen pro vás, ale i pro vaše rodiče.

Co tedy vlastně potřebují?

V přesvědčení, že bude jednoho dne nezbytné přistěhovat rodiče k sobě, zařídila jedna žena vše tak, aby stěhování proběhlo hned. Později zjišťuje, že její rodiče jsou plně schopni žít ve své vlastní domácnosti — a že by byli mnohem šťastnější, kdyby to tak bylo!

Poté, co si vzal rodiče k sobě, jeden syn řekl: „Přece mi nebudete platit za to, že žijete v mém domě! Po tom všem, co jste pro mě udělali!“ To však vzbuzuje u jeho rodičů pocit, že jsou příliš závislí. Nakonec mu řekli, že si raději zachovají svou důstojnost tím, že mu budou nějakým způsobem přispívat.

Rodina poskytuje letitým rodičům všechny drobné služby, aby se jim zajistilo, že budou mít pohodlí a nebudou zatěžováni fyzickou námahou. Později rodina zjišťuje, že jejich rodiče by si toho chtěli sami dělat více.

V každém z uvedených příkladů rodiče poskytované služby nepotřebovali ani nechtěli. To se může snadno stát, jestliže syn nebo dcera, kteří mají dobrou vůli, jsou motivováni přehnaným smyslem pro povinnost nebo jestliže nechápou skutečné potřeby svých rodičů. Mějte na mysli zbytečný stres, který to přináší všem zúčastněným. Řešením samozřejmě je získat představu o skutečných potřebách a přáních svých rodičů.

Je v tuto chvíli skutečně zapotřebí, aby se k vám vaši rodiče přistěhovali? Přejí si to vůbec? Možná pro vás bude překvapením, když zjistíte, že někteří starší lidé si přejí žít tak samostatně, jak je to jen možné. Z obavy, aby nevypadali jako nevděční, se možná zdráhají říci svým dětem, že i přes určité potíže by raději žili sami a ve své vlastní domácnosti. Mohou své děti milovat a touží trávit s nimi čas. Ale být na svých dětech závislí? Ne, to raději dají přednost tomu, dělat si věci sami.

Snad jednoho dne bude nutné, aby se vaši rodiče přistěhovali k vám. Pokud však tato doba zatím nenastala a pokud rodiče otevřeně dávají přednost tomu, aby žili sami, proč jim tyto roky nezávislosti odpírat? Umožňovaly by určité úpravy v domácnosti nebo naplánované pravidelné telefonní rozhovory či návštěvy, aby rodiče dále žili ve své vlastní domácnosti? Možná se budou cítit šťastnější ve své vlastní domácnosti, kde mohou denně dělat svá vlastní rozhodnutí.

Jedna žena, která pečovala o svou matku, vysvětlovala, proč spěchala, aby si ji vzala k sobě: „Když tatínek zemřel, vzali jsme si maminku k sobě, protože nám jí bylo líto. Jak se ukázalo, žila ještě dalších dvacet dva let. Kdyby nebyla prodala svůj dům, mohla v něm bydlet dále. Nikdy nespěchejte při rozhodování, jaké kroky by se měly podniknout. Pokud se uskuteční takové rozhodnutí, jako bylo toto, je těžké ho zvrátit.“ — Srovnej Matouše 6:34.

‚Ale,‘ namítnete možná, ‚co když se některému z rodičů něco stane, jestliže budou bydlet ve svém vlastním domě? Co když maminka nebo tatínek upadnou a zraní se? To bych si nikdy neodpustil!‘ To je oprávněná obava, zvláště pokud jim ubylo síly a jejich zdraví se zhoršilo do té míry, že nebezpečí takového úrazu je skutečné. Jestliže to tak ve vašem případě není, zeptejte se sami sebe, zda se vaše obavy týkají vašich rodičů, nebo vás; jinými slovy, zda vám nejde o to, abyste se chránili před neopodstatněným pocitem viny.

Zvažte také možnost, že se vašim rodičům bude dařit lépe, když budou ve své vlastní domácnosti. Edith M. Sternová a doktorka Mabel Rossová v knize You and Your Aging Parents (Vy a vaši stárnoucí rodiče) uvádějí: „Studie ukázaly, že staří rodiče zůstávají mladistvými a budou činní spíše ve své vlastní domácnosti než kdekoliv jinde. Jednoduše řečeno, mnohé nepovedené pokusy ulehčit poslední léta snadno vedou jenom k tomu, že toto období zkrátí.“ Umožněte tedy svým rodičům žít tak samostatně, jak je to jen možné, s tím, že zajišťujete péči a služby, které rodiče opravdu potřebují. Měli byste také jejich potřeby přehodnocovat a dělat úpravy podle toho, jak se tyto potřeby zvětšují, nebo dokonce zmenšují.

Buďte vnímaví

Zvážíte-li zdraví a situaci vašich rodičů, nakonec se možná jako nejlepší možnost volby ukáže, aby se k vám přistěhovali. V tom případě buďte vnímaví k možnosti, že dají přednost tomu, aby si sami dělali všechno, co jen bude možné. Jako lidé každého věku, i oni pravděpodobně budou chtít být sami sebou, mít svůj vlastní program činností a svůj vlastní okruh přátel. I když bude příjemné dělat některé věci společně jako rozšířená rodina, bude možná vhodné vyhradit si některé činnosti pouze pro svou nejbližší rodinu a umožnit to rovněž svým rodičům. Jedna žena, která poskytovala takovou péči, moudře zdůraznila: „Zařiďte, aby vaši rodiče měli důvěrně známé kusy nábytku a fotografie, které pro ně mají zvláštní cenu.“

Mluvte se svými rodiči, když se snažíte zjistit, jaké jsou jejich skutečné potřeby. Naslouchejte jejich obavám a vnímejte citlivě, co se vám možná snaží sdělit. Vysvětlete jim, co pro ně udělat můžete, a co nemůžete, aby je nezraňovalo marné očekávání. „Udělejte si jasno v tom, co se dá čekat od každého v rodině,“ doporučuje jeden muž, který poskytoval takovou péči. „Často o tom mluvte, aby se předešlo nepříjemným pocitům a nevznikla rozmrzelost.“ Pokud dáváte dlouhodobé sliby („Budu ti volat každé pondělí odpoledne.“; „Každý víkend spolu půjdeme ven.“) měli byste možná jasně vysvětlit, že byste rádi nějakou dobu zkusili, jak to bude fungovat. Když se ukáže, že to není praktické, máte dveře stále otevřené, abyste situaci přehodnotili.

Nic z toho, co bylo uvedeno, by se nemělo brát jako důvod k tomu, aby rodiče byli připraveni o čest a pomoc, které jim patří. Stvořitel má k této záležitosti jednoznačný postoj. Dospělé děti dluží svým rodičům úctu, péči a podporu. Ježíš odsoudil samospravedlivé farizey za to, že překrucovali Písma, aby omluvili zanedbávání rodičů. Přísloví 30:17 živě popisují, jakou nelibost Bůh pociťuje vůči těm, kdo projevují neúctu svým rodičům: „Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností vůči matce — krkavci z údolí bystřiny je vyklovou a synové orla je sežerou.“ — Viz Marka 7:9–13; 1. Timoteovi 5:4, 8.

Při poskytování nezbytné pomoci svým rodičům budete možná stát před novými tlaky. Jak se s nimi můžete vyrovnat? Následující článek vám poskytne určité podněty.

[Obrázky na straně 5]

Rodič se může těšit z činnosti jak odděleně se svými přáteli, tak s rodinou

Poskytování péče — Jak zvládnout každodenní tlaky

JESTLIŽE při poskytování péče vznikají určité tlaky, zvláště takové, jaké jste neočekávali, máte možná sklon cítit se provinile. Mohli byste se ptát: ‚Je vůbec můj vztah k rodičům v pořádku? Copak v mnoha kulturách nežijí společně dospělí lidé a jejich rodiče šťastně po celý ži- vot?‘

Možná je vaše situace odlišná. Vaši rodiče se snad do vaší domácnosti přistěhovali po dvaceti, třiceti, čtyřiceti nebo více letech, kdy žili odděleně od vás. To znamená, že po větší část života jste si vy i vaši rodiče vytvářeli životní styl a zvyky nezávisle na sobě. Během několika desetiletí se možná životní styl a zvyky staly značně odlišnými. Ale teď, když se máte starat o své rodiče, stojíte tváří v tvář nutnosti harmonicky spojit váš život se životem těch, kdo jsou ve vaší péči. To může být mnohem obtížnější, než kdybyste po tu dlouhou dobu žili společně.

Možná jsou navíc vaši rodiče poměrně nemocní nebo potřebují v jiných ohledech více zvláštní péče. Když tedy poskytujete svým rodičům, co je potřeba — což je chvályhodné —, a nezdá se, že by v současné době bylo zapotřebí dát rodiče do léčebny pro dlouhodobě nemocné, tato situace pochopitelně vytváří každodenní tlaky na vás všechny. Starat se o své rodiče je přirozené. Zestárnout a onemocnět přirozené není. Nebylo Stvořitelovým předsevzetím, aby lidé ztráceli s věkem svou sílu a zdraví. Nemyslete si tedy, že s vámi něco není v pořádku proto, že situace je po stránce citové i fyzické náročnější, než jste předpokládali. — 1. Mojžíšova 1:26–31; Žalm 90:10.

Tlaky, které vyplývají z poskytování péče, nemusí nutně být odrazem špatného vztahu mezi vámi a vašimi rodiči. Pokud jste k nim měli dobrý vztah předtím, než začali potřebovat vaši pomoc, je pravděpodobné, že všechny potíže, které prožíváte, pramení z náročného úkolu, jakým poskytování péče může být. Jak se můžete účinně vyrovnat s každodenními tlaky?

Vyrovnávat se s pocity viny

Dokonce i lidé, kteří pro své rodiče dělají všechno, co dělat mohou a mají, trpí někdy pocitem viny, že nedělají více. Neopodstatněný pocit viny ovšem může být problémem. Můžete zjistit, že vaše rozhodnutí jsou určována snahou ulevit pocitu viny, ale nejsou nezbytně v tom nejlepším zájmu vás nebo vašich rodičů. Co by se například stalo, jestliže nějaká žena — aby ulevila svému neopodstatněnému pocitu viny — by se nechala pohltit poskytováním péče rodičům do té míry, že by zanedbávala svého vlastního manžela a děti? Důsledky ponese ona, její manžel i děti. Nepřipusťte tedy, aby neopodstatněný pocit viny ovládal váš život.

Máte někdy pocit viny proto, že se zdá, že toho, co pro své rodiče můžete udělat, není dost? Pak je možné, že potřeby vašich rodičů přesahují to, co jim můžete poskytnout. Situace je možná taková, že bez ohledu na to, kolik toho děláte, je vždy více toho, co by se udělat mělo. Dále, pokud se díváte na svou péči o rodiče jako na prostředek, jak jim vrátit všechno, co pro vás udělali, když jste vyrůstali v jejich péči, budete se vždy cítit provinile, protože jim to jednoduše vrátit nemůžete.

Kniha You and Your Aging Parents zdůrazňuje nutnost rozhodnout se, kolik toho pro své rodiče budete dělat. Říká se tam: „Můžete si ušetřit většinu vyčerpání a slz, pokud nezaložíte [svá rozhodnutí] především na tom, co byste udělat chtěli nebo na tom, co byste udělat měli, ale založíte je na tom, co udělat můžete.“

Ano, realisticky zjistěte, co od sebe můžete očekávat. Může být užitečné, když získáte podporu důvěryhodného přítele, který zná vaše možnosti, vaše omezení a vaši rodinnou situaci. Můžete si vzít rodiče k sobě domů? Máte dostatek místa? Budou rodiče souhlasit s tím, že se k vám nastěhují? Pokud vaši rodiče s vámi žít nebudou, jak často a kdy je můžete navštěvovat? Pokud děláte, co můžete, není důvod, abyste měli pocit viny. Jestliže se přesto cítíte provinile, pokládejte tento pocit za neopodstatněný a nepřipusťte, aby řídil vaše rozhodování.

Podělte se o náklad

Biblická kniha Kazatel poukazuje na to, jak je škodlivé být „příliš ničemný“ nebo „příliš spravedlivý“, a na to, že být příliš spravedlivý vám může „způsobit zpustošení“. (Kazatel 7:16–18) To se může stát, jestliže se snažíte vykonat více, než chcete, než můžete, nebo dokonce než máte.

Pokud máte svůj program plný ještě předtím, než se začnete starat o rodiče, pak musíte buď některé činnosti vypustit, nebo získat pomoc. Nicméně mnozí lidé, kteří potřebují pomoc, se stydí říci si o ni. Jsou možná příliš ostýchaví nebo prohlašují, že jim ostatní lidé nejsou ochotni pomáhat. Jestliže se však vyčerpáte, prokážete sobě i všem kolem sebe medvědí službu. E. Jane Mallová, autorka knihy o poskytování péče, označuje takový nepřiměřený závazek jako „mučednický syndrom“. Autorka radí: „Měli byste mít seznam priorit a tři z vašich priorit by měly být — čas vyhrazený pro vašeho [manželského partnera], čas pro vaše děti a čas pro vás.“

Ano, potřebujete se podělit o náklad. Kam tedy půjdete pro pomoc? Může vám pomoci rodina, přátelé, sousedé a lidé, kteří jsou v tomto směru odborníci. A musíte si o pomoc říci přímo. Naznačování není vždy účinné. Pokud vyjádříte své potřeby jasně a své požadavky přesně, budete možná překvapeni, kteří lidé budou ochotni vám pomoci a jak mnoho jich bude. Mohli byste například někoho požádat, aby vám pomohl udělat generální úklid. Pokud by vám to přineslo trochu potřebné úlevy, pak není na místě trvat na tom, že si to uděláte sami, protože ‚nikdo jiný to neudělá dobře‘.

Máte-li bratry nebo sestry, mohou se také podílet na odpovědnosti za péči o rodiče. Snad jste dosud poskytovali rodičům většinu péče nebo všechnu péči vy v domnění, že vaši bratři a sestry by to udělat nedovedli nebo nechtěli. Požádali jste je však přímo o pomoc? Někteří lidé budou reagovat pozitivně — jestliže se jim vysvětlí, že jejich pomoc je potřebná.

Ve snaze získat nebo si udržet přízeň rodičů si někteří lidé přisvojili výlučné právo na veškerou péči o rodiče. Někteří možná získali určitý pocit zbožného činu tím, že vzali celý úkol na sebe. Možná si stěžují, že druzí lidé jim při poskytování péče nechtějí pomáhat, ale přitom svými slovy a jednáním sami naznačují, že jim to tak vlastně vyhovuje. Mohl by to být určitý způsob, jak být příliš spravedlivý. Proč nést těžkosti sám, když to není nutné? Pokud je pomoc dostupná, požádejte o ni a využijte ji.

Varování: Neočekávejte, že vaši bratři a sestry se s vámi budou na odpovědnostech podílet stejnou měrou. I když to snad bude občas možné, často je to vzhledem k jejich situaci obtížné nebo nemožné. V mnoha případech je praktičtější, aby měl hlavní péči na starosti jeden člen rodiny, zatímco ostatní rodinní příslušníci, zvláště bratři a sestry, přispívají finančně a pomáhají tím, že rodičům zatelefonují, navštíví je a občas si je vezmou domů nebo o víkendu na výlet.

Těsné soužití

Život v těsném soužití může být příčinou drobných mrzutostí. Zvyky, které byste lehce omluvili u přítele, se možná zdají u blízkého člena rodiny nesnesitelné.

Váš rodič navíc možná řekne něco jako ‚Přál bych si, abys měl na mě více času, ale vím, že to nejde, protože toho máš moc.‘ Za takovou poznámkou se možná skrývá přesvědčení, že se vlastně o svého rodiče nestaráte dostatečně. Na takové prohlášení byste mohli reagovat rozmrzelostí. Ale než se zlobit, nebylo by lepší zaměřit se na to, co se za takovou poznámkou skrývá a co skutečně vašeho rodiče trápí, tedy na přání trávit s vámi více času? A v případě, že nemůžete jejich požadavku vyhovět, dosáhnete lepších výsledků laskavým vysvětlením, jak se věci mají, než odpovědí, která ubližuje. — Přísloví 12:18.

Opravdové úsilí při pěstování vlastností, ke kterým vybízí Bible, vám umožní, abyste zůstali laskaví, ale pevní, je-li to zapotřebí. Biblická kniha Kolosanům realisticky uznává, že někdy máme „proti jinému příčinu ke stížnosti“. Nabádá nás „snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte“. Vybízí nás také, abychom si oblékli „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost“. (Kolosanům 3:12–14) Tyto vlastnosti nepochybně velmi pomohou zmírňovat podráždění, která plynou ze života v těsném soužití.

I když to někdy nezvládnete, ztratíte trpělivost a řeknete něco, co vás pak mrzí, pak „ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou“. Pohotově se omluvte a zapomeňte na věc. Nepřipusťte, aby se taková věc stala dalším zdrojem pocitů viny. — Efezanům 4:26, 27.

Zachovejte si soukromí

Pokud žijete se svými rodiči v jedné domácnosti, je možná těžké mít soukromí. Nicméně vy i vaši rodiče potřebujete určitou míru soukromí. Měli byste s nimi tento problém prohovořit a dohodnout se na tom, že určitá doba a určitá místa jsou vyhrazeny jen pro vás a vaši nejbližší rodinu. V některých rodinách například zavřené dveře s označením ‚Nerušit‘ jsou vzájemně chápána jako vymezení soukromé oblasti nebo času, které patří těm, kdo jsou uvnitř.

Jestliže místnost nemá dveře, mohla by stejný účel splnit přenosná zástěna nebo přepážka. Pokud je požadované soukromí nečekaně narušeno, je možná na místě taktní připomínka. Je důležité, aby každý člen rodiny respektoval požadavek na soukromí těch ostatních.

Výsada

Pamatujte, že i když vám každé zhoršení zdraví vašich rodičů působí bolest, náš Stvořitel Jehova si přeje, abychom prožívali určitou míru radosti i ve svízelných podmínkách. Poskytování péče vám také pomůže přiblížit se k Jehovovi, jestliže se na něj s modlitbou spolehnete. Jedna žena, která pečovala o rodiče, to vyjádřila takto: „Vždy jsem měla k Jehovovi blízko, ale poskytování péče mě naučilo naprostému spoléhání se na něho. Rozdíl byl podobný, jako když s někým mluvíte po telefonu na velkou vzdálenost, a když pak toho člověka máte vedle sebe. Jehova tu byl přímo se mnou.“

Poskytování péče je výsada a rovněž povinnost. Buďte v kontaktu se svými rodiči, abyste znali jejich potřeby. Poskytujte jim, co potřebují, a uchovejte si radost z toho, že to děláte. — Filipanům 4:4–7; 1. Petra 5:7.