1. Co všechno může vést k rozdělení rodiny?

LIDÉ, kteří žijí v rodině, kde je láska, porozumění a pokojné vztahy, jsou šťastní. Snad je taková i vaše rodina. Je však smutné, že v mnoha rodinách je situace úplně jiná. Tyto rodiny jsou totiž z jedné či z více příčin rozděleny. Co rodiny rozděluje? V této kapitole se budeme zabývat třemi činiteli. V některých rodinách nepatří všichni členové ke stejnému náboženství. V jiných rodinách možná děti nemají stejné vlastní rodiče. A ještě v dalších se zdá, že jejich členy nutí k rozdělení namáhavé vydělávání na živobytí nebo touha po hmotných věcech. Ovšem okolnosti, které jednu rodinu rozdělují, nemusí na jinou vůbec působit. Na čem to záleží?

2. Kde někteří lidé hledají rady pro rodinný život, ale co je nejlepším zdrojem takových rad?

² Jedním činitelem je to, jak se na danou situaci díváte. Jestliže se upřímně snažíte pochopit stanovisko druhého člověka, pravděpodobně si uvědomíte, co je potřeba k udržení sjednocené rodiny. Druhým činitelem je to, odkud čerpáte rady. Mnozí lidé se řídí radami od spolupracovníků, sousedů, novinářů a jiných rádců. Někteří si však vyhledali, co o jejich situaci říká Boží slovo, a potom biblické zásady uplatnili. Jak to může pomáhat k udržení pokojných vztahů v rodině? (2. Timoteovi 3:16, 17)

CO KDYŽ VÁŠ MANŽEL JE JINÉHO VYZNÁNÍ?

3. a) Co Bible říká v souvislosti se vstupem do manželství s člověkem jiného vyznání? b) Které základní zásady je možné uplatňovat v případě, že jeden manželský partner je věřící a druhý nevěřící?

³ Bible nás důrazně nabádá, abychom nevstupovali do manželství s člověkem, který je jiného náboženského vyznání. (5. Mojžíšova 7:3, 4; 1. Korinťanům 7:39) Je však možné, že jste pravdu z Bible poznala až po svatbě a váš manžel ji nepřijal. Co potom? Manželské sliby samozřejmě platí i nadále. (1. Korinťanům 7:10) Bible zdůrazňuje trvalost manželského svazku a povzbuzuje lidi v manželství, aby své rozpory řešili, a ne aby z manželství utíkali. (Efezanům 5:28–31; Titovi 2:4, 5) Co však, jestliže se váš manžel důrazně postaví proti tomu, že se věnujete biblickému náboženství? Možná se vám pokusí zabránit v navštěvování sborových shromáždění nebo snad řekne, že si nepřeje, aby jeho manželka chodila dům od domu a mluvila o náboženství. Co budete dělat?

4. Jak může manželka projevovat pochopení, jestliže její manžel má jinou víru než ona?

⁴ Položte si otázku: ‚Proč můj manžel reaguje tímto způsobem?‘ (Přísloví 16:20, 23) Jestliže plně nechápe, co vlastně děláte, možná má o vás starost. Nebo snad na něj příbuzní vyvíjejí nátlak kvůli tomu, že už nepěstujete zvyky, které jsou pro ně důležité. Jeden manžel řekl: „Když jsem byl doma sám, cítil jsem se opuštěný.“ Tento muž měl pocit, že kvůli náboženství ztrácí manželku. Přesto mu hrdost bránila přiznat, že se cítí osamělý. Váš manžel možná potřebuje ujištění, že vaše láska k Jehovovi neznamená, že jeho nyní milujete méně než v minulosti. Rozhodně mu věnujte hodně času.

5. V čem si manželka musí udržet vyrovnanost, jestliže její manžel je jiného vyznání?

⁵ Chcete-li však situaci řešit moudře, musíte zvážit ještě něco důležitějšího. Boží slovo všechny manželky nabádá: „Podřizujte se svým manželům, jak se to sluší v Pánu.“ (Kolosanům 3:18) Varuje tak před duchem nezávislosti. Kromě toho slovy „jak se to sluší v Pánu“ tento biblický text ukazuje, že manželka, která se podřizuje svému manželovi, by také měla brát v úvahu, že se má podřizovat Pánu. Musí v tom jednat vyrovnaně.

6. Na jaké zásady by měla pamatovat křesťanská manželka?

⁶ Součástí pravého uctívání je, že křesťané navštěvují sborová shromáždění a že druhým lidem vydávají svědectví o své víře založené na Bibli. Tyto důležité oblasti pravého uctívání nesmějí být zanedbávány. (Římanům 10:9, 10, 14; Hebrejcům 10:24, 25) Co byste tedy dělala, kdyby vám nějaký člověk najednou nařídil, abyste určitý Boží požadavek neplnila? Apoštolové Ježíše Krista prohlásili: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Příklad apoštolů je precedens, podle něhož se dá jednat v mnoha životních situacích. Podnítí vás láska k Jehovovi, abyste mu prokazovala oddanost, která mu právem patří? Způsobí zároveň vaše láska a úcta k manželovi, že se tuto oddanost Jehovovi budete snažit prokazovat způsobem, který je pro vašeho manžela přijatelný? (Matouš 4:10; 1. Jana 5:3)

7. K čemu musí být křesťanská manželka odhodlána?

⁷ Ježíš uvedl, že někdy to nebude možné. Upozornil, že kvůli odporu proti pravému uctívání se věřící členové některých rodin budou cítit odděleni, jako by se mezi ně a zbytek rodiny dostal meč. (Matouš 10:34–36) To zažila jedna žena v Japonsku. Manžel jí kladl odpor jedenáct let. Krutě ji týral a často ji zamykal v domě. Ona však vytrvala. Pomáhali jí v tom přátelé z křesťanského sboru. Neustále se modlila a čerpala povzbuzení z textu 1. Petra 2:20. Tato křesťanka byla přesvědčena, že pokud zůstane pevná, její manžel jednou začne společně s ní sloužit Jehovovi. A skutečně se to stalo.

8., 9. Jak by měla manželka jednat, aby svému manželovi nekladla zbytečné překážky?

⁸ Postoj svého manželského partnera můžete ovlivnit mnoha praktickými věcmi. Například jestliže váš manžel protestuje proti vašemu náboženství, neposkytujte mu opodstatněné příčiny ke stížnosti v jiných oblastech. Udržujte v domácnosti čistotu. Pečujte o svůj osobní vzhled. Nešetřete svými projevy lásky a vděčnosti. Nekritizujte ho, ale naopak ho podporujte. Dávejte mu najevo, že od něho očekáváte vedení jako od hlavy rodiny. Nemstěte se, jestliže se domníváte, že vám bylo ukřivděno. (1. Petra 2:21, 23) Berte v úvahu lidskou nedokonalost, a jestliže dojde k hádce, jako první se pokorně omluvte. (Efezanům 4:26)

⁹ Postarejte se o to, aby manžel dostal jídlo včas, i když jdete na shromáždění. Jestliže je to možné, choďte do křesťanské služby raději v době, kdy váš manžel není doma. Křesťanská manželka jedná moudře, když se svým manželem, pokud je mu to nepříjemné, o biblických myšlenkách nemluví. Spíše se má řídit radou apoštola Petra: „Vy manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2) Křesťanské manželky, ještě více se snažte projevovat ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23)

KDYŽ MANŽELKA NENÍ KŘESŤANKA

10. Jak by měl věřící manžel jednat se svou manželkou, která je jiného vyznání?

¹⁰ Co když manžel je křesťan, ale manželka křesťanka není? Bible dává rady i pro takové situace. Říká: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští.“ (1. Korinťanům 7:12) Manžely také nabádá: „Neustále milujte své manželky.“ (Kolosanům 3:19)

11. Jak může manžel, jehož manželka není křesťanka, používat rozlišovací schopnost a taktně uplatňovat postavení hlavy?

¹¹ Jestliže vaše manželka je jiného vyznání než vy, zvlášť pečlivě jí projevujte úctu a buďte ohleduplný k jejím pocitům. Je dospělá, a proto si zasluhuje takovou míru svobody, aby se mohla věnovat svému náboženství, i když s tímto náboženstvím nesouhlasíte. Když s ní poprvé mluvíte o své víře, nečekejte, že zakořeněné náboženské názory ihned odloží a nahradí je něčím novým. Neříkejte jí unáhleně, že náboženské zvyklosti, které ona a její rodina dlouhá léta udržují, jsou nesprávné, ale naopak se snažte trpělivě s ní rozmlouvat z Písma. Je možné, že pokud věnujete hodně času sborovým činnostem, cítí se zanedbávaná. Možná se staví proti vašemu úsilí sloužit Jehovovi, ale ve skutečnosti vám tím chce sdělit: „Potřebuji, abys mi věnoval více času!“ Buďte trpělivý. Vaše láskyplná ohleduplnost jí možná časem pomůže, aby se připojila k pravému uctívání. (Kolosanům 3:12–14; 1. Petra 3:8, 9)

POUČUJTE DĚTI

12. Které biblické zásady by měly být uplatňovány při výchově dětí, i když manžel a manželka nejsou stejného vyznání?

¹² V rodině, která není sjednocena v uctívání, se někdy stane spornou otázkou náboženské poučování dětí. Jak by měly být uplatňovány biblické zásady? Prvořadou odpovědnost za poučování dětí ukládá Bible otci, ale i matka v tom hraje důležitou úlohu. (Přísloví 1:8; srovnej 1. Mojžíšovu 18:19; 5. Mojžíšovu 11:18, 19.) I když otec neuznává za svou hlavu Krista, pořád je hlavou rodiny.

13., 14. Co může dělat manželka, jestliže jí manžel zakazuje vodit děti na křesťanská shromáždění nebo s nimi studovat Bibli?

¹³ Někteří nevěřící otcové neprotestují proti tomu, že matka poučuje své děti o náboženských otázkách. Jiní protestují. Co když váš manžel nechce dovolit, abyste vodila děti na sborová shromáždění nebo abyste s nimi doma studovala Bibli? V tom případě musíte vyrovnaně plnit několik svých závazků — závazek k Jehovovi Bohu, ke svému manželovi jako k hlavě rodiny a ke svým milovaným dětem. Jak je možné plnění těchto závazků sladit?

¹⁴ Určitě se o tuto věc budete modlit. (Filipanům 4:6, 7; 1. Jana 5:14) Ale o tom, jaký postup zvolíte, nakonec musíte rozhodnout sama. Jestliže jednáte taktně a dáváte svému manželovi najevo, že jeho postavení hlavy nezpochybňujete, možná jeho odpor nakonec poleví. I když vám manžel zakazuje vodit děti na shromáždění nebo s nimi pravidelně vést biblické studium, přesto je můžete poučovat. Denně si s nimi povídejte a dávejte jim dobrý příklad a tak se jim snažte co nejvíce vštěpovat lásku k Jehovovi, víru v jeho Slovo, lásku k rodičům — i k otci —, láskyplný zájem o jiné lidi a ocenění pro svědomitou práci. Časem si otec možná povšimne dobrých výsledků a možná ocení hodnotu vašich snah. (Přísloví 23:24)

15. Za co má věřící otec odpovědnost při výchově dětí?

¹⁵ Pokud jste věřící a vaše manželka je nevěřící, odpovědnost za výchovu dětí „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ musíte nést vy. (Efezanům 6:4) Při tom byste ovšem měl se svou manželkou jednat laskavě, láskyplně a rozumně.

KDYŽ JSOU DĚTI JINÉHO VYZNÁNÍ NEŽ RODIČE

16., 17. Které biblické zásady si musí připomínat děti, jestliže přijímají jinou víru, než mají jejich rodiče?

¹⁶ Dnes už není nijak neobvyklé, že i nezletilé děti zastávají jiné náboženské názory než jejich rodiče. Jste v takové situaci? Jestliže ano, v Bibli jsou rady i pro vás.

¹⁷ Boží slovo říká: „Poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku.‘“ (Efezanům 6:1, 2) To zahrnuje také zdravou úctu k rodičům. Poslouchat rodiče je sice velmi důležité, ale není možné nebrat přitom v úvahu pravého Boha. Když dítě dosáhne takového věku, aby se mohlo začít samo rozhodovat, má za své jednání mnohem větší odpovědnost. To platí nejen s ohledem na světský zákon, ale zejména ve vztahu k Božímu zákonu. „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe,“ říká Bible. (Římanům 14:12)

18., 19. Jak mohou děti, které jsou jiného vyznání než jejich rodiče, rodičům pomáhat, aby lépe porozuměli jejich víře?

¹⁸ Jestliže vaše náboženské přesvědčení působí, že ve svém životě děláte změny, snažte se chápat stanovisko svých rodičů. Pravděpodobně je potěší, když díky poznávání biblických nauk a jejich uplatňování začínáte být uctivější, poslušnější a pilnější v tom, co od vás vyžadují. Pokud však vaše nová víra také působí, že odmítáte jejich osobní náboženské názory a zvyky, možná mají pocit, že pohrdáte odkazem, který se vám snažili předat. Snad se také obávají, aby vám to, co děláte, neuškodilo, jestliže to je ve společnosti nepopulární nebo jestliže to odvrací vaši pozornost od záležitostí, které by vám podle jejich názoru mohly dopomoci k hmotnému blahobytu. Překážkou by také mohla být pýcha. Snad mají pocit, že jim vlastně dáváte najevo, že vy máte pravdu a oni se mýlí.

¹⁹ Takže jakmile to bude možné, snažte se zařídit, aby se vaši rodiče sešli s některým starším nebo jiným zralým svědkem z místního sboru. Povzbuďte své rodiče, aby se šli podívat do sálu Království a poslechli si, o čem se tam mluví, a aby tak na vlastní oči zjistili, jací vlastně svědkové Jehovovi jsou. Časem se možná odmítavý postoj vašich rodičů zmírní. I když jsou rodiče ve svém odporu neoblomní, ničí biblickou literaturu svých dětí a zakazují jim chodit na křesťanská shromáždění, děti obvykle mají někde jinde možnost si číst, povídat si se spolukřesťany, příležitostně vydávat svědectví a pomáhat druhým. Také se můžete modlit k Jehovovi. Některé děti musí čekat, až dosáhnou takového věku, aby mohly žít samy, a pak teprve mohou dělat víc. Ale ať je situace ve vaší rodině jakákoli, nezapomeňte ‚ctít svého otce a svou matku‘. Udělejte pro udržení pokojných vztahů v rodině, co můžete. (Římanům 12:17, 18) Především však usilujte o pokojný vztah k Bohu.

NÁROČNÁ ÚLOHA NEVLASTNÍCH RODIČŮ

20. Jaké pocity možná mají děti, které mají nevlastního otce nebo nevlastní matku?

²⁰ Situace v mnoha rodinách je taková, že jejich největším problémem není náboženství, ale nevlastní děti. V mnoha domácnostech dnes žijí děti z předchozího manželství jednoho nebo obou manželských partnerů. Děti v takové rodině jsou možná žárlivé a rozmrzelé nebo snad nemají jasno v tom, komu být věrné. V důsledku toho možná odmítají upřímné snahy nevlastního rodiče být dobrým otcem nebo dobrou matkou. Co může rodině s nevlastními dětmi pomoci ke spokojenosti?

21. Proč by měli nevlastní rodiče očekávat, že i navzdory jejich zvláštním okolnostem jim zásady z Bible pomohou?

²¹ Uvědomte si, že i navzdory zvláštním okolnostem zde platí biblické zásady, které přinášejí spokojenost také do jiných rodin. Nějakou dobu se možná zdá, že přehlížením těchto zásad se problém odstraní, ale později to jistě povede k zármutku. (Žalm 127:1; Přísloví 29:15) Vypěstujte si moudrost a rozlišovací schopnost; moudrost k tomu, abyste uplatňovali Boží zásady s tím, že si uvědomíte dalekosáhlé dobré výsledky, a rozlišovací schopnost k tomu, abyste poznali, proč členové rodiny říkají a dělají určité věci. K tomu je také potřebná empatie, schopnost vcítit se do pocitů druhého. (Přísloví 16:21; 24:3; 1. Petra 3:8)

22. Proč dětem možná připadá obtížné přijmout nevlastního otce nebo nevlastní matku?

²² Jestliže jste nevlastní otec nebo matka, asi si vzpomenete, že pokud jste byli rodinnými přáteli, děti vás možná rády viděly. Když se však z vás stal nevlastní otec nebo matka, postoj dětí se změnil. Děti si uvědomují, že jejich vlastní otec nebo matka už s nimi nejsou, a proto se možná potýkají s rozporem, komu mají být věrné, a třeba se domnívají, že si chcete přivlastnit jejich náklonnost k nepřítomnému rodiči. Někdy vám možná zcela otevřeně připomenou, že nejste jejich otec nebo jejich matka. Takové výroky zraňují. Přesto ‚se neukvapuj ve svém duchu, takže by ses urazil‘. (Kazatel 7:9) K tomu, abyste dokázali rozumět pocitům dětí, potřebujete rozlišovací schopnost a empatii.

23. Jak by rodiče měli ukázňovat své vlastní i nevlastní děti?

²³ Tyto vlastnosti mají zásadní význam pro toho, kdo ukázňuje. Důsledné ukázňování je nesmírně důležité. (Přísloví 6:20; 13:1) Všechny děti nejsou stejné, a proto je snad potřeba každé dítě ukázňovat jinak. Někteří nevlastní rodiče zjišťují, že alespoň zpočátku je možná lepší, když touto stránkou rodičovství se zabývá vlastní rodič. Je však nezbytné, aby se oba rodiče na ukázňování dohodli a podporovali ho a aby žádný nenadržoval vlastnímu potomkovi na úkor nevlastního dítěte. (Přísloví 24:23) Je důležité vyžadovat poslušnost, ale je nezbytné přihlížet k nedokonalosti. Nereagujte přehnaně. Ukázňujte s láskou. (Kolosanům 3:21)

24. Co může v nevlastní rodině pomáhat, aby mezi rodinnými příslušníky opačného pohlaví nedošlo k problémům v mravním ohledu?

²⁴ Pro to, aby se předešlo těžkostem v rodině, se dá hodně udělat společnými rozhovory. Mohou rodině pomáhat, aby zůstala zaměřena na důležitější věci v životě. (Srovnej Filipanům 1:9–11.) Také mohou každému členu rodiny pomoci zjistit, jak může přispět k dosažení rodinných cílů. Upřímné rozhovory v rodině mohou kromě toho zabránit morálním problémům. Děvčata potřebují pochopit, jak se mají oblékat a chovat ve společnosti svého nevlastního otce a nevlastních bratrů, a chlapci potřebují poradit, jak se mají správně chovat k nevlastní matce a nevlastním sestrám. (1. Tesaloničanům 4:3–8)

25. Jaké vlastnosti mohou rodině s nevlastními dětmi pomoci udržet pokojné vztahy?

²⁵ Při plnění náročného úkolu nevlastního otce nebo nevlastní matky buďte trpěliví. Vytváření nových vztahů vyžaduje čas. Získat si lásku a úctu dětí, se kterými nemáte žádné tělesné pouto, může být nelehký úkol. Ale možné to je. Klíčem k pokojným vztahům v nevlastní rodině je moudré, vnímavé srdce, které má v sobě silnou touhu líbit se Jehovovi. (Přísloví 16:20) Takové vlastnosti vám pomohou zvládat i jiné situace.

ROZDĚLUJÍ VAŠI RODINU SNAHY O ZÍSKÁNÍ HMOTNÝCH VĚCÍ?

26. Jak postoje k hmotným věcem a problémy s nimi související mohou rodinu rozdělovat?

²⁶ Postoj k hmotným věcem a problémy s nimi související mohou rodinu rozdělovat mnoha způsoby. Je smutné, že některé rodiny jsou narušeny hádkami o peníze a touhou zbohatnout nebo se alespoň trochu obohatit. Rozdělení může vzniknout tím, že oba manželé chodí do světského zaměstnání a pěstují si postoj „to jsou moje peníze a tohle jsou tvoje peníze“. I když se manželští partneři, kteří oba chodí do zaměstnání, nehádají, možná zjistí, že jim v časovém plánu zbývá málo času na sebe navzájem. Ve světě je stále větší tendence k tomu, aby otcové delší dobu — měsíce nebo i roky — žili mimo domov, aby si vydělali víc peněz, než by si mohli vydělat doma. To může vést k velmi vážným problémům.

27. Které zásady mohou rodině pomáhat při finanční tísni?

²⁷ Pro řešení těchto situací není možné vytvořit žádná pravidla, protože jedna rodina se musí vyrovnávat s jinými tlaky a potřebami než druhá. Přesto však mohou biblické rady pomáhat. Například Přísloví 13:10 ukazují, že zbytečným šarvátkám se lidé mohou vyhnout tím, že „se spolu radí“. K tomu patří nejen říkat své vlastní názory, ale také hledat rady a zjišťovat, jak se na určitou věc dívá ten druhý. Ke sjednocení snah v rodině může kromě toho pomoci reálný finanční rozpočet. Někdy, snad na přechodnou dobu, je nezbytné, aby oba manželé pracovali mimo domov, protože musí krýt nějaké větší výdaje, zvlášť když mají děti nebo když jsou na nich závislí jiní lidé. V takovém případě musí manžel dávat své manželce najevo, že přesto má čas i na ni. Může jí společně s dětmi pomáhat s nějakou prací, kterou by normálně zvládla sama. (Filipanům 2:1–4)

28. Jaké připomínky rodině pomohou, aby byla jednotná?

²⁸ Mějte však na paměti, že peníze jsou sice v tomto systému věcí nezbytné, ale nepřinášejí štěstí. Určitě z nich nevyplývá život. (Kazatel 7:12) Přehnané zdůrazňování hmotných věcí může způsobit duchovní i mravní zkázu. (1. Timoteovi 6:9–12) Oč lepší je hledat nejprve Boží Království a Boží spravedlnost, protože v tom případě nás Bůh ujišťuje, že požehná našemu úsilí o zajištění hmotných potřeb! (Matouš 6:25–33; Hebrejcům 13:5) Přestože vaše rodina vlivem určitých okolností možná není úplně jednotná, pokud na první místo v životě stavíte duchovní zájmy a usilujete především o pokojný vztah k Bohu, můžete zjistit, že v těch nejdůležitějších oblastech se z ní stala opravdu sjednocená rodina.

1. Jaké skryté problémy existují v některých rodinách?

STARÝ automobil je právě umytý a naleštěný. V očích kolemjdoucích se leskne a vypadá téměř jako nový. Ale pod povrchem je karosérie rozežírána ničivou korozí. Podobné je to s některými rodinami. Navenek sice všechno vypadá výborně, ale usměvavé tváře zakrývají strach a bolest. Očím jiných lidí jsou skryty palčivé problémy, které ničí pokojné vztahy v rodině. Dva problémy, které mohou takto působit, jsou alkoholismus a násilí.

POŠKOZENÍ ZPŮSOBENÉ ALKOHOLISMEM

2. a) Jaký je biblický názor na pití alkoholických nápojů? b) Co je alkoholismus?

² Bible neodsuzuje umírněné pití alkoholických nápojů, ale odsuzuje opilství. (Přísloví 23:20, 21; 1. Korinťanům 6:9, 10; 1. Timoteovi 5:23; Titovi 2:2, 3) Avšak alkoholismus je víc než opilství; je to chronická zaměřenost na alkoholické nápoje a ztráta kontroly nad jejich spotřebou. Je smutné, že alkoholikem může být nejen dospělý, ale i mladý člověk.

3., 4. Popište, jaké účinky má alkoholismus na manželku a na děti.

³ Bible už před dávnou dobou ukázala, že zneužívání alkoholu může narušit pokojné vztahy v rodině. (5. Mojžíšova 21:18–21) Rozkladné účinky alkoholismu pociťuje celá rodina. Manželka je možná plně zaujata úsilím zabránit alkoholikovi v pití nebo zvládnout jeho nevypočitatelné chování.a Pokouší se před ním alkohol ukrývat nebo mu láhve s alkoholem vyhazovat, schovávat jeho peníze a působit na něj připomínáním jeho lásky k rodině, k životu i k Bohu, ale alkoholik pije stále. Když její snahy zvládnout manželovo pití opakovaně selhávají, manželka pociťuje zklamání a nedostatečnost. Možná začne trpět pocity strachu, hněvu, viny, nervozity, úzkosti a nedostatku sebeúcty.

⁴ Špatnému vlivu otcova alkoholismu neuniknou ani děti. Některé jsou tělesně napadány. Jiné jsou sexuálně obtěžovány. Snad dokonce obviňují z otcova alkoholismu samy sebe. Jejich schopnost důvěřovat druhým je často narušena rozporuplným chováním alkoholika. Děti nedovedou volně mluvit o tom, co se u nich doma děje, a proto se možná naučí potlačovat své pocity, což mívá škodlivé následky na jejich zdravotní stav. (Přísloví 17:22) Takové děti si mohou nedostatek sebedůvěry nebo sebeúcty odnést až do dospělosti.

CO MŮŽE DĚLAT RODINA?

5. Jak se dá alkoholismus zvládnout a proč je to obtížné?

⁵ Přestože mnozí odborníci říkají, že se alkoholismus nedá vyléčit, většina z nich se shoduje v tom, že to je do určité míry možné zachováváním úplné abstinence. (Srovnej Matouše 5:29.) Mluvit o tom, jak se dá alkoholik přimět, aby přijal pomoc, je samozřejmě snazší než to udělat, protože on obvykle popírá, že to je jeho problém. Když však členové rodiny podnikají určité kroky, aby se vypořádali s nepříjemnými následky, které na nich alkoholismus člena rodiny zanechává, alkoholik si možná začne uvědomovat, že to skutečně je jeho problém. Jeden lékař, který má zkušenosti s pomocí alkoholikům a jejich rodinám, řekl: „Myslím, že nejdůležitější je, aby členové rodiny prostě nadále plnili své běžné denní povinnosti, jak nejkvalitněji dovedou. Alkoholik tak stále více vidí, jak velice se od ostatních členů rodiny liší.“

6. Odkud pocházejí nejlepší rady pro rodiny, ve kterých je někdo alkoholik?

⁶ Je-li někdo ve vaší rodině alkoholik, mohou vám inspirované biblické rady pomáhat, abyste žili tím nejlepším způsobem, jaký je v dané situaci možný. (Izajáš 48:17; 2. Timoteovi 3:16, 17) Uvažujte o některých zásadách, které rodinám pomáhaly vypořádat se s alkoholismem.

7. Kdo je zodpovědný za to, že je někdo z rodiny alkoholik?

⁷ Přestaňte ze všeho vinit sebe. Bible říká: „Každý . . . ponese svůj vlastní náklad“ a „každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Galaťanům 6:5; Římanům 14:12) Alkoholik se může pokoušet členům rodiny namluvit, že za jeho stav jsou zodpovědni oni. Například možná řekne: „Kdybyste se mnou jednali lépe, nepil bych.“ Jestliže mu to druzí zjevně potvrdí, povzbudí ho, aby pil dále. I kdybychom se však stali oběťmi okolností nebo jiných lidí, každý z nás — i alkoholici — je zodpovědný za to, co dělá. (Srovnej Filipanům 2:12.)

8. Jakými způsoby je možné alkoholikovi pomáhat, aby nesl následky svého pití?

⁸ Nemějte pocit, že musíte alkoholika stále chránit před následky pití. Biblické přísloví o vzteklém člověku by se mohlo hodit i na alkoholika: „Kdybys ho . . . osvobodil, budeš to také dělat znovu a znovu.“ (Přísloví 19:19) Ať alkoholik pocítí následky svého pití. Ať po sobě všechno uklidí nebo ať ráno potom, co se opil, sám zatelefonuje svému zaměstnavateli a vysvětlí, proč nepřišel do práce.

9., 10. Proč by rodiny alkoholiků měly přijmout pomoc a především u koho by měly tuto pomoc hledat?

⁹ Přijímejte pomoc od druhých. Text Přísloví 17:17 říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Máte-li v rodině alkoholika, je to tísnivá situace. Potřebujete pomoc. Bez váhání se spolehněte na to, že vás ‚praví druhové‘ podpoří. (Přísloví 18:24) Jestliže si promluvíte s někým, kdo vašemu problému rozumí nebo kdo řešil podobnou situaci, možná vám prakticky poradí, co máte, nebo nemáte dělat. Jednejte v tom však vyrovnaně. Mluvte s těmi, jimž důvěřujete, s těmi, kdo váš „důvěrný hovor“ uchovají v tajnosti. (Přísloví 11:13)

¹⁰ Naučte se důvěřovat křesťanským starším. V křesťanském sboru vám mohou hodně pomáhat starší. Tito zralí muži velmi dobře znají Boží slovo a umějí uplatňovat biblické zásady. Mohou se prokázat „jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Izajáš 32:2) Křesťanští starší nejen chrání celý sbor před škodlivými vlivy, ale také poskytují útěchu a osvěžení jednotlivcům, kteří mají problémy, a osobně se o takové lidi zajímají. Využívejte jejich pomoc v plné míře.

11., 12. Kdo a jakým způsobem nejvíce pomáhá rodinám alkoholiků?

¹¹ Především získávejte sílu od Jehovy. Bible nás vřele ujišťuje: „Jehova je blízko těm, kteří mají zlomené srdce, a ty, kteří jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18) Jestliže cítíte, že z napětí způsobeného životem v rodině, kde je alkoholik, máte zlomené srdce nebo jste zdrcení na duchu, uvědomte si, že „Jehova je blízko“. Chápe, jak nesmírně obtížná je situace vaší rodiny. (1. Petra 5:6, 7)

¹² Věříte-li tomu, co Jehova říká ve svém Slově, může vám to pomoci překonat úzkost. (Žalm 130:3, 4; Matouš 6:25–34; 1. Jana 3:19, 20) Pokud studujete Boží slovo a žijete podle biblických zásad, máte možnost získat pomoc Božího svatého ducha a ten vás může vybavit ‚mocí, která je nad to, co je normální‘, abyste den co den svou situaci zvládali. (2. Korinťanům 4:7)b

13. Jaký další problém poškozuje mnoho rodin?

¹³ Zneužívání alkoholu může vést k dalšímu problému, který poškozuje mnoho rodin — k násilí v rodině.

POŠKOZENÍ ZPŮSOBENÉ NÁSILÍM V RODINĚ

14. Kdy začalo násilí v rodině a jaká situace je dnes?

¹⁴ Prvním násilným činem v lidských dějinách byl případ, kdy došlo k násilí mezi dvěma bratry z jedné rodiny, mezi Kainem a Abelem. (1. Mojžíšova 4:8) Od té doby je lidstvo sužováno všemožnými druhy násilí v rodině. Manžel tluče svou manželku, manželka útočí na svého manžela, rodiče surově bijí své malé děti a dospělé děti týrají své zestárlé rodiče.

15. Jak jsou násilím v rodině citově postiženi její členové?

¹⁵ Násilí v rodině nepůsobí pouze škody v podobě šrámů na těle. Jedna žena, kterou manžel bil, řekla: „Musíte přemáhat pocit velké viny a hanby. Většinou chcete ráno zůstat v posteli a doufáte, že to byl jen ošklivý sen.“ Děti, které doma vidí nebo zakoušejí násilí, mohou, až vyrostou a budou mít vlastní rodinu, samy také jednat násilnicky.

16., 17. Co je citové týrání a jak jsou tímto týráním postiženi členové rodiny?

¹⁶ Násilí v rodině není omezeno na tělesné týrání. Útoky jsou často slovní. V Příslovích 12:18 je uvedeno: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“ Násilí v rodině se vyznačuje právě tímto „bodáním“, k němuž patří nadávky a křik, dále neustálé kritizování, ponižující urážky a vyhrožování tělesným násilím. Zranění způsobená citovým násilím nejsou vidět a druzí lidé si jich mnohdy nepovšimnou.

¹⁷ Zvlášť smutné jsou citové útoky na dítě — například neustálé kritizování dítěte a snižování jeho schopností, inteligence nebo lidské hodnoty. Takové slovní týrání může narušit sebevědomí dítěte. Samozřejmě, všechny děti potřebují ukázňování. Ale Bible radí otcům: „Nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21)

JAK ZABRÁNIT NÁSILÍ V RODINĚ

18. Kde začíná násilí v rodině a co lidem pomůže, aby nejednali násilnicky?

¹⁸ Násilí v rodině začíná v srdci a mysli lidí; naše jednání má počátek v tom, jak smýšlíme. (Jakub 1:14, 15) Tyran potřebuje změnit způsob myšlení, aby přestal jednat násilnicky. (Římanům 12:2) Je to možné? Ano. Boží slovo má moc měnit lidi. Dokáže vymýtit i „silně zakořeněné“ zhoubné názory. (2. Korinťanům 10:4; Hebrejcům 4:12) Přesné poznání Bible může v lidech způsobit takovou změnu, že je o nich řečeno, že si oblékli novou osobnost. (Efezanům 4:22–24; Kolosanům 3:8–10)

19. Jak by měl křesťan pohlížet na svého manželského partnera a jak by s ním měl jednat?

¹⁹ Názor na manželského partnera. Boží slovo říká: „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe.“ (Efezanům 5:28) Bible také říká, že manžel by měl své manželce ‚prokazovat čest jako slabší nádobě‘. (1. Petra 3:7) Manželky jsou nabádány, aby „milovaly své manžely“ a aby měly k manželovi „hlubokou úctu“. (Titovi 2:4; Efezanům 5:33) Žádný bohabojný manžel jistě nemůže popravdě tvrdit, že své manželce prokazuje čest, jestliže ji tělesně nebo slovně napadá. A žádná manželka, která na svého manžela křičí, mluví s ním uštěpačně nebo mu neustále nadává, nemůže říkat, že ho opravdu miluje a má k němu úctu.

20. Komu jsou rodiče zodpovědní za své děti a proč by neměli mít na své děti nereálné požadavky?

²⁰ Správný názor na děti. Děti nejen zasluhují, ale také skutečně potřebují, aby jim jejich rodiče projevovali lásku a pozornost. Boží slovo mluví o dětech jako o „dědictví od Jehovy“ a o ‚odměně‘. (Žalm 127:3) Za péči o toto dědictví jsou rodiče odpovědní Jehovovi. Bible mluví o ‚rysech nemluvněte‘ a o ‚pošetilosti‘ dětského věku. (1. Korinťanům 13:11; Přísloví 22:15) Rodiče by neměli být překvapeni, když se u svých dětí setkají s pošetilostí. Děti nejsou dospělí lidé. Rodiče by proto od svého dítěte neměli vyžadovat víc, než je přiměřené jeho věku, schopnostem a rodinnému prostředí. (Viz 1. Mojžíšovu 33:12–14.)

21. Jak se na zestárlé rodiče dívá Bůh, a jak by se tedy s nimi mělo jednat?

²¹ Názor na zestárlé rodiče. Ve 3. Mojžíšově 19:32 je uvedeno: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ Boží zákon tedy vychovával k ohleduplnosti a velké úctě ke starším lidem. To může být náročné, když se zdá, že zestárlí rodiče mají přehnané požadavky, nebo když jsou nemocní a možná se nemohou rychle pohybovat nebo jim déle trvá, než se vyjádří. Přesto by si děti měly připomínat, že mají „splácet patřičnou náhradu svým rodičům“. (1. Timoteovi 5:4) Bude to pro ně znamenat, aby se svými rodiči jednali s důstojností a úctou, a možná je dokonce finančně podporovali. Tělesné týrání zestárlých rodičů nebo jiné špatné zacházení s nimi je v naprostém rozporu s jednáním, ke kterému nás vede Bible.

22. Která vlastnost je pro překonávání násilí v rodině nejdůležitější a jak se dá uplatňovat?

²² Pěstujte sebeovládání. V Příslovích 29:11 je napsáno: „Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale kdo je moudrý, udržuje jej v klidu až do konce.“ Jak můžete ovládat svého ducha? Nenechte v sobě vzrůstat pocit křivdy, ale vzniklé problémy se naopak snažte rychle vyřešit. (Efezanům 4:26, 27) Jestliže cítíte, že se přestáváte ovládat, odejděte. Modlete se, aby vás Boží duch vedl k sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) K ovládnutí emocí vám možná pomůže, když půjdete na procházku nebo si zacvičíte. (Přísloví 17:14, 27) Snažte se být „pomalý k hněvu“. (Přísloví 14:29)

ODEJÍT OD NĚHO, NEBO S NÍM ZŮSTAT?

23. Co se může stát, jestliže se člen křesťanského sboru opakovaně a nekajícně dá strhnout k výbuchům hněvu a snad přitom i tělesně týrá svou rodinu?

²³ Mezi skutky, které Bůh odsuzuje, Bible uvádí „nepřátelství, rozepře . . ., výbuchy hněvu“ a říká, že „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:19–21) Proto každý, kdo tvrdí, že je křesťan, a opakovaně a nekajícně se dá strhnout k zuřivým výbuchům hněvu a snad přitom i tělesně týrá svého manželského partnera a děti, může být vyloučen z křesťanského sboru. (Srovnej 2. Jana 9, 10.) Tímto způsobem se sbor udržuje čistý od surových lidí. (1. Korinťanům 5:6, 7; Galaťanům 5:9)

24. a) K jakému jednání se mohou rozhodnout týraní manželští partneři? b) Jak mohou týraného manželského partnera podporovat jeho přátelé a sboroví starší, ale co by neměli dělat?

²⁴ A co křesťané, které jejich surový manželský partner v současné době bije a nejeví žádné známky změny? Někteří se z nějakého důvodu rozhodli, že se surovým manželským partnerem zůstanou. Jiní se rozhodli od takového člověka odejít, protože mají pocit, že je ohroženo jejich tělesné, duševní a duchovní zdraví, nebo dokonce jejich život. Co si za těchto okolností člověk trpící násilím v rodině zvolí, to je jeho osobní rozhodnutí před Jehovou. (1. Korinťanům 7:10, 11) Přátelé, příbuzní nebo křesťanští starší mohou v dobrém úmyslu takovému člověku nabídnout pomoc nebo radu, ale neměli by ho nutit k žádnému konkrétnímu postupu jednání. Musí se pro některý postup rozhodnout on sám. (Římanům 14:4; Galaťanům 6:5)

ŠKODLIVÉ PROBLÉMY SKONČÍ

25. Jaký má Jehova záměr s rodinou?

²⁵ Když Jehova spojil Adama a Evu manželstvím, jeho záměrem nebylo, aby rodiny byly narušovány takovými škodlivými problémy, jako je alkoholismus nebo násilí. (Efezanům 3:14, 15) Rodina měla být místem, kde lidé budou žít v lásce a budou mít mezi sebou pokojné vztahy, místem, kde budou uspokojovány duševní, citové a duchovní potřeby každého člena rodiny. Jakmile se však objevil hřích, lidská rodina se rychle zkazila. (Srovnej Kazatele 8:9.)

26. Jaká budoucnost čeká ty, kdo se snaží žít v souladu s Jehovovými požadavky?

²⁶ Je dobré, že Jehova od svého záměru s rodinou neupustil. Slibuje, že nastolí pokojný nový svět, ve kterém lidé „skutečně budou bydlet v bezpečí a nikdo jim nezpůsobí chvění“. (Ezekiel 34:28) V té době už alkoholismus, násilí v rodině a všechny ostatní problémy, které poškozují dnešní rodiny, budou patřit minulosti. Lidé se budou usmívat, ovšem ne proto, aby zakryli strach a bolest, ale proto, že naleznou „největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)

1., 2. Jakou otázku by si měli položit lidé, v jejichž manželství jsou napjaté vztahy?

JEDNA Italka, která se jmenuje Lucie, byla v roce 1988 velmi sklíčená.a Její manželství po deseti letech skončilo. Mnohokrát se pokoušela o smíření se svým manželem, ale prostě se to nepodařilo. Došlo to tak daleko, že Lucie od manžela odešla. Najednou se musela sama potýkat s výchovou dvou dcer. Když vzpomíná na tehdejší dobu, říká: „Byla jsem přesvědčena, že naše manželství už nemůže zachránit nic.“

² Pokud máte problémy v manželství, snad budete schopni Lucii chápat. Možná jsou vztahy ve vašem manželství napjaté a vy neustále přemýšlíte nad tím, zda se dá ještě něco zachránit. V takovém případě pro vás bude prospěšné, když budete uvažovat o této otázce: Řídil [Řídila] jsem se všemi dobrými radami, které Bůh dal zapsat do Bible, aby lidem pomáhal vytvářet šťastné manželství? (Žalm 119:105)

3. Jak mnozí lidé a jejich rodiny reagují na rozvod, i když jsou rozvody všeobecně rozšířené?

³ Když mezi manželem a manželkou vzrůstá napětí, možná jim připadá, že nejsnazší bude manželství ukončit. V mnoha zemích sice zaznamenali otřesný vzestup rozvrácených rodin, ale z nedávných zkoumání vyplynulo, že velké procento rozvedených mužů a žen rozpadu svého manželství lituje. Řada těchto mužů a žen trpí většími zdravotními problémy — a to jak tělesnými, tak duševními — než lidé, kteří v manželství zůstali. Děti jsou po rozvodu dlouhá léta zmatené a nešťastné. Trpí také rodiče a přátelé rozvrácené rodiny. A jak se na tuto situaci dívá Bůh, Původce manželství?

4. Jak by se měly řešit problémy v manželství?

⁴ Jak bylo uvedeno v jedné z předchozích kapitol, podle Božího záměru mělo být manželství trvalým svazkem. (1. Mojžíšova 2:24) Proč se tedy tolik manželství rozpadá? Zřejmě se to nestane náhle. Obvykle předcházejí výstražné signály. Malé problémy v manželství se mohou postupně stále zvětšovat, až se zdá, že jsou nepřekonatelné. Kdyby se však tyto problémy okamžitě řešily pomocí Bible, dalo by se rozpadu mnoha manželství předejít.

BUĎTE REALISTIČTÍ

5. Jakou skutečnost by si měly uvědomit všechny manželské dvojice?

⁵ K problémům někdy vede to, že jeden z partnerů nebo i oba mají o manželství nereálné představy. Zamilované romány, oblíbené časopisy, televizní programy a filmy mohou v lidech vzbuzovat očekávání a sny, které se velmi liší od reálného života. Když se tyto sny neuskuteční, člověk se možná cítí podvedený, nespokojený, a dokonce roztrpčený. Jak ale dva nedokonalí lidé mohou v manželství najít štěstí? Vytvoření takového kvalitního vztahu vyžaduje úsilí.

6. a) Jaký vyrovnaný názor na manželství předkládá Bible? b) Uveďte některé příčiny neshod v manželství.

⁶ Bible není nerealistická kniha. Uznává, že manželství přináší radosti, ale také varuje, že ti, kdo do něho vstoupí, „budou mít soužení ve svém těle“. (1. Korinťanům 7:28) Jak již bylo uvedeno, oba partneři jsou nedokonalí a náchylní k hříchu. Liší se od sebe svým duševním a citovým založením i výchovou. Manžel a manželka mají někdy rozdílné názory na peníze, na děti a na příbuzné toho druhého. Konflikty mohou vznikat z toho, že manželé nemají dost času, aby dělali věci spolu, a že mají sexuální problémy.b Mají-li o takových věcech mluvit, potřebují na to mít čas a také odvahu. Většina manželských dvojic tyto problémy dokáže překonat a dospět k oboustranně přijatelnému řešení.

MLUVTE SPOLU O NESHODÁCH

7., 8. Jaký způsob jednání při zraněných citech nebo při nedorozumění mezi manželi doporučuje Bible?

⁷ Mnozí manželé zjišťují, že je pro ně obtížné v klidném duchu spolu mluvit o zraněných citech, o nedorozumění nebo o osobních nedostatcích. Některého manželského partnera problém možná rozruší a místo aby řekl: „Myslím, že mi nerozumíš“, začne problém přehánět. Další řekne: „Staráš se jenom o sebe“ nebo „Nemáš mě rád“. Jiný partner se nechce dostat do hádky, a tak možná odmítá reagovat.

⁸ Lépe uděláme, budeme-li se řídit biblickou radou: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) Při příležitosti šedesátého výročí svého sňatku jedni šťastní manželé dostali otázku, co je tajemstvím jejich spokojeného manželství. Manžel řekl: „Naučili jsme se nikdy nejít spát, aniž bychom vyřešili neshody, ať byla neshoda jakkoli bezvýznamná.“

9. a) Co je v Bibli uvedeno jako důležitá součást komunikace? b) Co musí manželská dvojice mnohdy udělat, i když to vyžaduje odvahu a pokoru?

⁹ Když manžel a manželka mají rozdílné názory, každý z nich musí být „rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě“. (Jakub 1:19) Když pozorně naslouchají, možná oba zjistí, že je nutné se omluvit. (Jakub 5:16) Upřímný výrok: „Je mi líto, že jsem ti ublížil“ vyžaduje pokoru a odvahu. Budou-li však manželé při neshodách postupovat tímto způsobem, velmi to přispěje nejen k řešení jejich problémů, ale také k rozvinutí vřelého, důvěrného vztahu, který je vzájemně mnohem více potěší.

NEZANEDBÁVEJTE MANŽELSKOU POVINNOST

10. Co doporučoval Pavel křesťanům v Korintu a může tato rada platit i pro dnešní křesťany?

¹⁰ Ve svém dopise Korinťanům apoštol Pavel doporučoval manželství proto, že ‚převládá smilstvo‘. (1. Korinťanům 7:2) Dnešní svět je ve srovnání se starověkým Korintem stejně špatný, ne-li ještě horší. Světští lidé se otevřeně baví o nemravných věcech a neslušně se oblékají, hlavními náměty časopisů, knih, televizních programů a filmů jsou smyslné příběhy — a to všechno dohromady vzbuzuje nedovolené pohlavní touhy. Korinťanům, kteří žili v podobném prostředí, apoštol Pavel napsal: „Je lepší vstoupit do manželství než planout vášní.“ (1. Korinťanům 7:9)

11., 12. a) Jakou povinnost k sobě navzájem mají manžel a manželka a v jakém duchu by ji měli plnit? b) Jak by měli postupovat, kdyby bylo nutné manželskou povinnost dočasně odložit?

¹¹ Proto křesťanům, kteří žijí v manželství, Bible přikazuje: „Ať manžel dává své manželce, co jí patří, ale ať také manželka podobně jedná se svým manželem.“ (1. Korinťanům 7:3) Povšimněte si, že je zdůrazněno dávání, ne vyžadování. Intimní styky v manželství skutečně přinášejí uspokojení jen tehdy, když každý z partnerů má zájem o dobro toho druhého. Bible například přikazuje manželům, aby se svou manželkou jednali „podle poznání“. (1. Petra 3:7) To zvlášť platí při poskytování a přijímání manželské povinnosti. Pokud manžel se svou manželkou nezachází něžně, možná jí tato stránka manželství nepřináší radost.

¹² V některých situacích snad jeden partner musí druhému manželskou povinnost odepřít. U manželky by to mohlo připadat v úvahu v určitém měsíčním období nebo tehdy, když se cítí velmi unavená. (Srovnej 3. Mojžíšovu 18:19.) U manžela se to může stát, když řeší závažný problém v zaměstnání a cítí se citově vyčerpaný. Takové případy dočasného odkladu manželské povinnosti se nejlépe zvládnou, jestliže si oba partneři o situaci upřímně popovídají a dohodnou se na „vzájemném svolení“. (1. Korinťanům 7:5) Tak zabrání tomu, že by kterýkoli z nich unáhleně dospěl k nesprávnému závěru. Kdyby však manželka schválně manželovi odpírala manželskou povinnost nebo kdyby s ní manžel při plnění manželské povinnosti úmyslně přestal jednat láskyplně, každý z nich by druhého partnera vystavoval pokušení. V této situaci mohou v manželství vzniknout problémy.

13. Jak musí křesťané jednat, aby si udrželi čisté smýšlení?

¹³ Boží služebníci, kteří jsou v manželství, se musí stejně jako všichni ostatní křesťané vyhýbat pornografii, protože v nich může vyvolávat nečisté a nepřirozené touhy. (Kolosanům 3:5) Také si musí dávat pozor na své myšlenky a chování, když jednají s kýmkoli opačného pohlaví. Ježíš varoval: „Každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Matouš 5:28) Jestliže manželé uplatňují biblické rady, které se týkají sexu, měli by být schopni nepodlehnout pokušení a nedopustit se cizoložství. Mohou se nadále radovat z nádherného intimního styku v manželství, ve kterém je sex považován za vzácný dar od Původce manželství, od Jehovy. (Přísloví 5:15–19)

BIBLICKÉ DŮVODY K ROZVODU

14. Jaká smutná situace někdy nastane a proč?

¹⁴ Je dobré, že ve většině křesťanských manželství je možné řešit všechny problémy, které se vyskytnou. Někdy se to však nepodaří. Lidé jsou nedokonalí a žijí v hříšném světě, který ovládá Satan, a proto se některá manželství rozpadnou. (1. Jana 5:19) Jak by se měli v takové tíživé situaci křesťané zachovat?

15. a) Co je podle Bible jediným důvodem k tomu, aby se člověk mohl rozvést a být volný pro nové manželství? b) Proč se někteří křesťané rozhodli, že se s nevěrným partnerem nerozvedou?

¹⁵ Jak bylo uvedeno ve druhé kapitole této knihy, smilstvo je jediným důvodem k tomu, aby se člověk mohl rozvést a být volný pro nové manželství.c (Matouš 19:9) Pokud máte jednoznačný důkaz, že vám byl váš manželský partner nevěrný, stojíte před obtížným rozhodnutím. Zůstanete nadále v manželství, nebo se dáte rozvést? Pro to nejsou žádná pravidla. Někteří křesťané svému manželskému partnerovi úplně odpustili, protože projevil opravdovou lítost, manželství bylo zachráněno a dobře pokračovalo. A další se nerozvedli kvůli dětem.

16. a) Které činitele by mohly někoho přimět k rozvodu s provinilým manželským partnerem? b) Proč by nikdo neměl nevinného partnera kritizovat, ať se rozhodne pro rozvod, či nikoli?

¹⁶ Na druhé straně možná hříšné jednání mělo za následek těhotenství nebo nějakou pohlavně přenášenou chorobu. Nebo je snad nutné chránit děti, které druhý z rodičů pohlavně zneužívá. Před rozhodnutím je samozřejmě nutné hodně věcí zvážit. Pokud se však dozvíte o nevěře svého manželského partnera a máte s ním i nadále pohlavní styk, dáváte tak najevo, že jste mu odpustili a že chcete v manželství pokračovat. Už není žádný biblický důvod k tomu, abyste se mohli rozvést a vstoupit do nového manželství. Nikdo by se neměl pokoušet ovlivnit vaše rozhodnutí nežádanými radami a nikdo by toto rozhodnutí také neměl kritizovat. S následky svého rozhodnutí budete žít vy. „Každý . . . ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5)

DŮVODY K ROZLUCE

17. Jaká omezení v případě rozluky či rozvodu ukládá Bible, jestliže nedošlo k cizoložství?

¹⁷ Je možné, že v některých situacích má někdo právo na rozluku nebo snad na rozvod, i když se jeho manželský partner nedopustil smilstva? Ano, ale v takovém případě křesťan není volný, aby navázal novou známost se záměrem vstoupit do nového manželství. (Matouš 5:32) Bible sice takovou rozluku dovoluje, ale s podmínkou, že například manželka, která odejde, by měla ‚zůstat nevdaná nebo se opět smířit‘. (1. Korinťanům 7:11) Ve kterých krajních situacích zřejmě může být rozluka rozumná?

18., 19. Které mezní situace možná některého z manželů dovedou k tomu, že považuje za rozumné požádat o soudní rozluku nebo o rozvod, i když není volný pro nový sňatek?

¹⁸ Rodina možná začne trpět nedostatkem proto, že manžel je očividně líný a má špatné návyky.d Snad celý příjem rodiny prohraje v hazardu nebo ho utratí za drogy či alkohol, na kterých je závislý. Bible říká: „Jestliže se někdo nestará o ty . . ., kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Pokud se takový muž nechce změnit, a dokonce si snad na své neřesti bere peníze, které vydělá jeho manželka, ta se možná rozhodne uhájit životní potřeby pro sebe a pro své děti tím, že dosáhne soudní rozluky.

¹⁹ O takovém zákonném prostředku je také možné uvažovat v případě, že jeden z partnerů jedná s druhým neobyčejně násilnicky; snad ho opakovaně bije tak silně, že tím ohrožuje jeho zdraví, a dokonce život. Také v tom případě, že se jeden manželský partner stále snaží druhého partnera donutit k tomu, aby nějak porušil Boží příkazy, snad ohrožený partner uvažuje o rozluce, zejména pokud to dojde tak daleko, že je v nebezpečí jeho duchovní smýšlení. Možná dospěje k závěru, že jedinou cestou k tomu, aby mohl „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“, je dosáhnout soudní rozluky. (Skutky 5:29)

20. a) Co mohou rodině, která je před rozpadem, nabídnout zralí přátelé a starší, ale co by dělat neměli? b) V jakém případě lidé v manželství možná použijí biblickou zmínku o rozluce a rozvodu jako výmluvu?

²⁰ I když někoho manželský partner nesmírně týrá, rozhodně by na tohoto nevinného člověka nikdo neměl vyvíjet nátlak, buď aby od svého partnera odešel, nebo aby s ním zůstal. Zralí přátelé a starší sice mohou nabídnout pomoc nebo dát biblicky podloženou radu, nemohou však znát všechny podrobnosti o tom, co se děje mezi manželem a manželkou. To může vidět pouze Jehova. Křesťanská manželka by ovšem neprojevovala úctu k manželství jako k Božímu uspořádání, kdyby se pomocí chabých výmluv chtěla z manželství vymanit. Jestliže však nebezpečná situace trvá, nikdo by ji neměl kritizovat, kdyby se rozhodla pro rozluku. Přesně totéž platí pro křesťanského manžela, který usiluje o rozluku. „Všichni budeme stát před Boží soudní stolicí.“ (Římanům 14:10)

JAK BYLO JEDNO MANŽELSTVÍ ZACHRÁNĚNO PŘED ROZPADEM

21. Z jakého příběhu je vidět, že se biblické rady pro manželství osvědčují?

²¹ Tři měsíce potom, co Lucie — o které byla zmínka již dříve — odešla od svého manžela, setkala se se svědky Jehovovými a začala s nimi studovat Bibli. Vypráví: „K mému velkému překvapení Bible předkládala praktické řešení mých problémů. Po jediném týdnu studia jsem se ihned chtěla se svým manželem smířit. Dnes mohu říci, že Jehova ví, jak zachránit manželství, která jsou v krizi; jeho učení totiž lidem v manželství pomáhá, aby se naučili vážit si jeden druhého. Není pravda, jak někteří lidé tvrdí, že svědkové Jehovovi rozdělují rodiny. V mém případě to bylo přesně naopak.“ Lucie se naučila uplatňovat biblické zásady ve svém životě.

22. Čemu by měly důvěřovat všechny manželské dvojice?

²² Lucie není výjimkou. Manželství by mělo být požehnáním, ne břemenem. Proto Jehova poskytl ve svém vzácném Slově ty nejlepší rady pro manželství, jaké kdy byly napsány. Bible dokáže udělat „nezkušeného moudrým“. (Žalm 19:7–11) Zachránila mnoho manželství, která byla před rozpadem, a napravila jiná, ve kterých byly vážné problémy. Kéž všechny manželské dvojice zcela důvěřují radám, které pro manželství dává Jehova Bůh! Skutečně se osvědčují!

1., 2. a) K jakým změnám u člověka dochází, když začíná stárnout? b) Co přinášelo uspokojení ve stáří zbožným lidem v biblických dobách?

KDYŽ stárneme, procházíme mnoha změnami. Ztrácíme životní sílu. Při pohledu do zrcadla odhalujeme přibývající vrásky, postupně se objevují šedivé vlasy, a i těch stále ubývá. Možná trpíme určitým selháváním paměti. Vytvářejí se také nové vztahy, když děti vstoupí do manželství, a další, když se narodí vnoučata. Odchodem do důchodu se někomu naprosto změní obvyklý způsob života.

² Přibývající léta mohou být doopravdy svízelná. (Kazatel 12:1–8) Podívejme se však na Boží služebníky v biblických dobách. I když nakonec zemřeli, získali v životě moudrost a porozumění — to jim ve stáří přinášelo velké uspokojení. (1. Mojžíšova 25:8; 35:29; Job 12:12; 42:17) Jak se jim podařilo stárnout spokojeně? Jistě díky tomu, že žili v souladu se zásadami, které dnes nacházíme zapsané v Bibli. (Žalm 119:105; 2. Timoteovi 3:16, 17)

3. Jaké rady dal stárnoucím mužům a ženám apoštol Pavel?

³ Lidem, kteří stárnou, předložil apoštol Pavel ve svém dopise Titovi prospěšnou radu. Napsal: „Ať jsou letití muži umírnění v návycích, vážní, zdravé mysli, zdraví ve víře, v lásce, ve vytrvalosti. Podobně ať se letité ženy chovají uctivě, nepomlouvají, ani nejsou zotročeny množstvím vína, ať jsou učitelkami toho, co je dobré.“ (Titovi 2:2, 3) Jestliže věnujete pozornost těmto slovům, mohou vám pomoci, abyste problémy stárnutí překonali.

ZVYKEJTE SI NA SAMOSTATNOST SVÝCH DĚTÍ

4., 5. Jak reagují mnozí rodiče, když jejich děti opouštějí domov, a jak si někteří na tuto novou situaci zvykají?

⁴ Výměna úloh vyžaduje přizpůsobivost. Pravdivost toho je velmi dobře vidět, když dospělé děti opouštějí domov a vstupují do manželství. Tato situace mnoha rodičům poprvé připomene, že stárnou. I když jsou rodiče šťastní, že se z jejich dětí stali dospělí lidé, přesto si mnohdy dělají starosti, zda udělali vše, co mohli, aby je připravili na samostatnost. A možná je doma stále postrádají.

⁵ Je pochopitelné, že i potom, když děti odejdou z domova, se rodiče zajímají, jak se jim vede. „Jen kdyby se mi často ozvali, abych se ujistila, že jsou v pořádku; udělalo by mi to velkou radost,“ řekla jedna matka. Jiný otec vypráví: „Když naše dcera odešla z domova, bylo to pro nás velmi obtížné období. V naší rodině to zanechalo velkou mezeru, protože jsme vždy dělali všechno společně.“ Jak se tito rodiče s odchodem svých dětí vyrovnali? V mnoha případech tím, že se zajímali o jiné lidi a pomáhali jim.

6. Co členům rodiny pomáhá, aby si udrželi správný náhled na rodinné vztahy?

⁶ Když děti vstoupí do manželství, úloha rodičů se změní. V 1. Mojžíšově 2:24 je uvedeno: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ Pokud rodiče uznávají Boží zásadu vedení prostřednictvím hlavy a zásadu dobrého uspořádání, pomůže jim to, aby si udrželi správný náhled na situaci. (1. Korinťanům 11:3; 14:33, 40)

7. K jakému vynikajícímu postoji dospěl jeden otec, když jeho dcery odešly z domova a vdaly se?

⁷ Dvě dcery jedné manželské dvojice se vdaly a odstěhovaly se z domova. Těmto manželům pak připadalo, že je v jejich životě prázdno. Manžel zpočátku své zetě nesnášel. Když však uvažoval o zásadě vedení prostřednictvím hlavy, uvědomil si, že jeho dcery nyní žijí v rodinách, za které jsou odpovědní jejich manželé. A tak když ho některá z dcer žádala o radu, zeptal se jí, co si o tom myslí její manžel, a pak se ujistil, že ho bude co nejvíce podporovat. Jeho zeťové ho nyní považují za přítele a jeho rady vítají.

8., 9. Jaký postoj zaujali někteří rodiče k samostatnosti svých dospělých dětí?

⁸ Co však v případě, že novomanželé sice nejednají nebiblicky, ale nedělají to, co považují za nejlepší jejich rodiče? Jedni manželé, jejichž děti již vstoupily do manželství, vyprávějí: „Stále jim pomáháme, aby zkoumali Jehovovo stanovisko. Ale i když s jejich rozhodnutím nesouhlasíme, přesto ho přijímáme, podporujeme je a povzbuzujeme.“

⁹ Některé matky v určitých asijských zemích považují za zvlášť obtížné připustit, že jejich synové jsou samostatní. Pokud však respektují křesťanské uspořádání a vedení prostřednictvím hlavy, zjišťují, že spory se snachami jsou zbytečné. Jedna křesťanka uznává, že po odchodu svých synů z domova má „stále více důvodů k vděčnosti“. Je nadšena, když vidí, že oba jsou schopni řídit svou novou rodinu. Na druhé straně to pro ni i pro jejího manžela znamenalo odlehčení od tělesného a duševního nákladu, který museli nést v době svého stárnutí.

ZNOVU UPEVNĚTE SVŮJ MANŽELSKÝ SVAZEK

10., 11. Které biblické rady lidem pomáhají, aby se vyhýbali léčkám středního věku?

¹⁰ Když lidé dosáhnou středního věku, reagují na to různě. Někteří muži se snaží vypadat mladší, a proto se začnou jinak oblékat. Mnohé ženy jsou znepokojovány změnami spojenými s klimaktériem. Je smutné, že někteří lidé středního věku vyvolávají u svých manželských partnerů odpor a žárlivost tím, že flirtují s mladšími osobami opačného pohlaví. Zbožní stárnoucí muži však jsou „zdravé mysli“, a tak nesprávné žádosti potlačují. (1. Petra 4:7) Podobně zralé ženy se z lásky ke svému manželovi a z touhy líbit se Jehovovi snaží, aby jejich manželství bylo stabilní.

¹¹ Král Lemuel pod inspirací zapsal chválu na „schopnou manželku“, která se svému manželovi odměňuje „dobrým a ne špatným po všechny dny svého života“. Křesťanský manžel nepřestane oceňovat to, jak se jeho manželka snaží zvládnout citovou nevyrovnanost provázející její střední věk. Láska k ní ho podněcuje, aby ‚ji chválil‘. (Přísloví 31:10, 12, 28)

12. Jak k sobě může manželská dvojice s přibývajícími léty těsněji přilnout?

¹² Během rušných let, kdy jste vychovávali děti, jste oba ochotně odložili svá osobní přání a věnovali se potřebám svých dětí. Po jejich odchodu z domova nastává čas, abyste se znovu věnovali svému manželskému životu. Jeden manžel říká: „Když naše dcery odešly z domova, začal jsem zase znovu chodit se svou manželkou.“ Jiný manžel říká: „Stále vzájemně pozorujeme svůj zdravotní stav a připomínáme jeden druhému, že potřebujeme pohyb.“ On ani jeho manželka nechtějí mít pocit osamělosti, a proto prokazují pohostinnost ostatním členům sboru. Projevuje-li někdo zájem o druhé lidi, opravdu ho to obohacuje. A kromě toho se to líbí Jehovovi. (Filipanům 2:4; Hebrejcům 13:2, 16)

13. Jakou úlohu pro manželskou dvojici, která společně prožívá stárnutí, má otevřenost a poctivost?

¹³ Nepřipusťte, aby se mezi vámi a vaším manželským partnerem vytvořila překážka v komunikaci. Mluvte spolu otevřeně. (Přísloví 17:27) Jeden manžel k tomu říká: „Naše vzájemné porozumění se prohlubuje tím, že se jeden o druhého zajímáme a jsme k sobě ohleduplní.“ Jeho manželka to potvrzuje a říká: „Jak stárneme, dělá nám radost, když si spolu dáme šálek čaje, povídáme si a vzájemně spolupracujeme.“ Jestliže jste k sobě otevření a poctiví, může to upevnit váš manželský svazek a dodat mu sílu, která odrazí útoky Satana, rozvratníka manželství.

VĚNUJTE SE SVÝM VNOUČATŮM

14. Jak se na tom, že Timoteus vyrůstal jako křesťan, zřejmě podílela jeho babička?

¹⁴ Vnoučata jsou „korunou“ lidí pokročilého věku. (Přísloví 17:6) Společnost vnoučat může člověku opravdu působit radost, je osvěžující a občerstvující. Bible pěkně mluví o babičce Loidě, která společně se svou dcerou Euniké předávala své náboženské názory vnukovi Timoteovi od jeho útlého věku. Když tento chlapec vyrůstal, věděl, že jeho maminka i babička si váží biblické pravdy. (2. Timoteovi 1:5; 3:14, 15)

15. Čím mohou prarodiče svá vnoučata velmi obohatit, ale čemu by se měli vyhnout?

¹⁵ Prarodiče tedy mohou svá vnoučata nejvíce obohatit v této zvláštní oblasti. Dědečkové a babičky, své znalosti o Jehovových záměrech jste již předali svým dětem. Nyní je můžete předávat ještě další generaci. Mnoho malých dětí napjatě naslouchá, když jim prarodiče vyprávějí biblické příběhy. Samozřejmě tím nemůžete zastoupit otce, který má povinnost vštěpovat svým dětem biblické pravdy. (5. Mojžíšova 6:7) Spíše mu v ní pomáháte. Modlete se stejně jako žalmista: „Dokonce až do stáří a do šedin mě, Bože, neopouštěj, dokud nepovím o tvé paži té generaci, všem, kteří mají přijít, o tvé moci.“ (Žalm 71:18; 78:5, 6)

16. Na co si prarodiče mají dát pozor, aby nebyli příčinou napětí v rodině?

¹⁶ Je smutné, že někteří prarodiče vnoučata tak rozmazlují, až mezi nimi a jejich dospělými dětmi vznikne napětí. Díky vaší upřímné laskavosti se však vnoučata možná snadněji svěří vám, když nemají chuť něco prozradit svým rodičům. Děti někdy očekávají, že jejich shovívaví prarodiče budou stranit jim proti jejich rodičům. Co potom? Použijte moudrost a povzbuďte svá vnoučata, aby se svými rodiči jednala otevřeně. Můžete jim vysvětlit, že takové jednání se líbí Jehovovi. (Efezanům 6:1–3) Pokud to bude nezbytné, možná jim sami od sebe nabídněte, že si o jejich problému předem promluvíte s jejich rodiči. Povídejte si se svými vnoučaty otevřeně o všem, co jste během let poznali. Svou poctivostí a otevřeností jim můžete velmi prospět.

PŘIZPŮSOBUJTE SE SVÉMU VĚKU

17. Které rozhodnutí žalmisty by měli letití křesťané napodobovat?

¹⁷ S přibývajícími roky zjistíte, že nemůžete dělat všechno, na co jste byli zvyklí nebo co byste chtěli. Jak se člověk dokáže smířit s tím, že stárne? Možná se cítíte na třicet let, ale letmý pohled do zrcadla vám prozradí, že skutečnost je jiná. Nenechte se tím znechutit. Žalmista úpěnlivě prosil Jehovu: „Neodvrhuj mě v čase stáří; právě když selhává má síla, mě neopouštěj.“ Odhodlaně se snažte napodobovat rozhodnutí žalmisty. Řekl: „Budu neustále čekat a chci přidávat ke vší tvé chvále.“ (Žalm 71:9, 14)

18. Jak může zralý křesťan hodnotně využít čas, když odejde do důchodu?

¹⁸ Mnozí křesťané se předem připravovali, aby mohli více chválit Jehovu, jakmile opustí světské zaměstnání a odejdou do důchodu. Jeden otec, který už je v důchodu, vypráví: „Předem jsem si naplánoval, co budu dělat, až naše dcera vyjde ze školy. Rozhodl jsem se, že začnu s celodobou kazatelskou službou, a prodal jsem svůj podnik, aby mi nic nebránilo víc sloužit Jehovovi. Modlil jsem se, aby mě Bůh vedl.“ V případě, že se blížíte k důchodovému věku, čerpejte útěchu z prohlášení našeho vznešeného Stvořitele: „Až do stáří člověka jsem Týž; a sám vás budu stále podpírat až do šedin člověka.“ (Izajáš 46:4)

19. Jaké rady dostávají stárnoucí lidé?

¹⁹ Pro každého nemusí být snadné zvyknout si na to, že opustí své zaměstnání a odejde do důchodu. Apoštol Pavel radil letitým mužům, aby byli „umírnění v návycích“. To od člověka vyžaduje celkovou zdrženlivost, aby nepodléhal sklonu usilovat o snadný život. Po odchodu do důchodu budete možná více než předtím potřebovat pravidelné denní povinnosti a sebekázeň. Buďte tedy pilní a „vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná“. (1. Korinťanům 15:58) Rozšiřte svou činnost, abyste pomáhali druhým. (2. Korinťanům 6:13) Mnozí křesťané to dělají tak, že své tempo přizpůsobí přibývajícímu věku a horlivě káží dobrou zprávu. V době stárnutí buďte „zdraví ve víře, v lásce, ve vytrvalosti“. (Titovi 2:2)

JAK SE DÁ PŘEKONAT ZTRÁTA MANŽELSKÉHO PARTNERA

20., 21. a) Co v současném systému věcí nakonec manželskou dvojici rozdělí? b) Jaký vynikající příklad ovdovělým lidem dala Anna?

²⁰ Je smutné, ale pravdivé, že v současném systému věcí nakonec manželskou dvojici rozdělí smrt. Ovdovělí křesťané vědí, že jejich drazí nyní spí, a jsou přesvědčeni, že je opět uvidí. (Jan 11:11, 25) Tato ztráta však přesto působí zármutek. Jak se s ní ten, kdo zůstal naživu, dokáže vyrovnat?a

²¹ Pomůže vám, když si připomenete, jak jednala jedna biblická postava. Anna ovdověla po pouhých sedmi letech manželství a čteme o ní záznam z doby, kdy jí bylo čtyřiaosmdesát let. Můžeme si být jisti, že truchlila, když ztratila svého manžela. Jak se s tím vyrovnala? Nocí i dnem prokazovala Jehovovi Bohu posvátnou službu v chrámu. (Lukáš 2:36–38) Anna žila zbožnou službou, a to byl nepochybně úžasný protilék na zármutek a osamělost, které jako vdova pociťovala.

22. Jak se některé vdovy a někteří vdovci vyrovnali s osamělostí?

²² Jedna dvaasedmdesátiletá žena, která ovdověla před deseti lety, vypráví: „Největším problémem pro mě bylo to, že jsem si neměla s kým povídat. Můj manžel byl dobrý posluchač. Mluvili jsme spolu o sboru a o naší křesťanské službě.“ Jiná vdova říká: „I když čas ránu zahojí, přesto jsem zjistila, že přesněji řečeno ránu nám pomáhá zahojit to, co v tom čase, který máme k dispozici, děláme. Můžete lépe pomáhat druhým.“ Jeden sedmašedesátiletý vdovec to potvrzuje vyjádřením: „Vynikající způsob, jak se můžete s úmrtím blízkého člověka vyrovnat, je věnovat se utěšování druhých.“

BŮH SI VÁŽÍ LETITÝCH LIDÍ

23., 24. Jakou úžasnou útěchu dává Bible letitým lidem a zejména těm, kteří ovdověli?

²³ I když smrt někomu vezme milovaného manželského partnera, Jehova zůstává stále věrný, vždy spolehlivý. Král David v dávných dobách zpíval: „O jednu věc jsem prosil Jehovu — tu budu hledat, abych bydlel v Jehovově domě po všechny dny svého života, abych pohlížel na Jehovovu příjemnost a s oceněním se díval na jeho chrám.“ (Žalm 27:4)

²⁴ Apoštol Pavel vybízí: „Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami.“ (1. Timoteovi 5:3) Po tomto pokynu přicházejí rady, že sbor může poskytovat nezbytnou hmotnou podporu vdovám, které si to zasluhují a nemají blízké příbuzné. Avšak pokyn „cti“ obsahuje také myšlenku, abychom si těchto vdov vážili. Zbožné vdovy a zbožní vdovci tedy mohou čerpat velkou útěchu z poznání, že Jehova si jich váží a že je bude podporovat. (Jakub 1:27)

25. Co stále zůstává cílem lidí pokročilého věku?

²⁵ „Nádhera starců jsou jejich šediny,“ prohlašuje Boží inspirované slovo. Jsou „korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti“. (Přísloví 16:31; 20:29) Ať tedy žijete v manželství, nebo jste znovu svobodní, zaměřujte se ve svém životě především na to, abyste sloužili Jehovovi. Tak budete mít v současné době dobré jméno u Boha a vyhlídku na věčný život ve světě, kde již nikdy nebudou bolesti stáří. (Žalm 37:3–5; Izajáš 65:20)

1. Proč jsme dlužníky svých rodičů a co bychom k nim tedy měli cítit a jak bychom s nimi měli jednat?

„NASLOUCHEJ svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla,“ radil moudrý muž před dávnými lety. (Přísloví 23:22) Pravděpodobně řeknete: ‚To bych nikdy neudělal!‘ Většina z nás svou matkou ani svým otcem nepohrdá, ale naopak své rodiče hluboce milujeme. Uznáváme, že jsme jejich velkými dlužníky. Rodiče nám především dali život. Zdrojem života je sice Jehova, ale bez svých rodičů bychom prostě neexistovali. My nic tak vzácného jako život svým rodičům dát nemůžeme. A také, jen si představte, kolik obětavosti, úzkostlivé péče, výdajů a láskyplné pozornosti rodiče musí vynaložit, aby dítěti pomohli projít životem od útlého věku do dospělosti. Boží slovo tedy dává velmi rozumnou radu: „Cti svého otce a svou matku . . . Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.“ (Efezanům 6:2, 3)

UVĚDOMUJME SI, ŽE MAJÍ CITOVÉ POTŘEBY

2. Jak mohou dospělé děti splácet svým rodičům „patřičnou náhradu“?

² Apoštol Pavel křesťanům napsal: „Ty [děti nebo vnoučata] ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:4) Dospělé děti tuto „patřičnou náhradu“ dávají svým rodičům a prarodičům tak, že jim projevují vděčnost za lásku, práci a péči, kterými je celá ta léta zahrnovali. Mohou jim projevovat vděčnost, jestliže si například uvědomí, že starší lidé stejně jako kdokoli jiný potřebují lásku a pocit jistoty, a to často a velmi naléhavě. Podobně jako my všichni i oni potřebují mít pocit, že jsou cenní. Potřebují vidět, že jejich život má nějaký význam.

3. Jak můžeme rodičům a prarodičům prokazovat úctu?

³ Svým rodičům a prarodičům tedy můžeme prokazovat úctu tím, že jim projevujeme lásku. (1. Korinťanům 16:14) Pokud nebydlí s námi, měli bychom si uvědomit, že pro ně může hodně znamenat, když od nás dostávají zprávy. Můžeme jim udělat velkou radost, jestliže jim napíšeme milý dopis, zatelefonujeme jim nebo je navštívíme. Když bylo Mijo, která žije v Japonsku, dvaaosmdesát let, napsala: „Má dcera [jejíž manžel je cestující služebník] mi říká: ‚Maminko, prosím tě, „jezdi“ s námi.‘ Každý týden mi pošle plán jejich příští cesty a telefonní číslo tamního sboru. Podívám se na mapu a řeknu si: ‚Aha. Teď jsou tady!‘ Pokaždé Jehovovi děkuji za to, že mám takové hodné dítě.“

PODPORUJME JE HMOTNĚ

4. Jak židovská náboženská tradice nabádala lidi k tomu, aby se svými zestárlými rodiči jednali bezcitně?

⁴ Mohl by člověk prokazovat svým rodičům úctu také tím, že jim zajišťuje hmotné potřeby? Ano. Úcta se často projevuje i tímto způsobem. Židovští náboženští vůdci v Ježíšově době udržovali tradici, že pokud člověk prohlásil, že jeho peníze či majetek jsou „dar zasvěcený Bohu“, byl osvobozen od povinnosti použít tyto věci na to, aby se postaral o své rodiče. (Matouš 15:3–6) To bylo velmi bezcitné. Tito náboženští vůdci tím vlastně lidi nabádali, aby svým rodičům neprokazovali úctu, ale aby s nimi jednali opovržlivě a aby sobecky odmítali vidět jejich potřeby. Tak nechceme nikdy jednat. (5. Mojžíšova 27:16)

5. Kdy patří k prokazování úcty rodičům také poskytování finanční pomoci, i když v některých zemích poskytuje sociální podporu stát?

⁵ V mnoha zemích jsou některé hmotné potřeby lidí pokročilejšího věku, například jídlo, oblečení a přístřeší, v současné době uspokojovány z prostředků sociálního zabezpečení, které poskytuje stát. Kromě toho si možná tito lidé sami ušetřili nějaké finanční prostředky na stáří. Ale pokud tyto prostředky vyčerpají nebo jim nestačí, děti svým rodičům prokáží úctu tak, že se budou co nejvíce snažit jejich potřeby uspokojit. Jestliže někdo pečuje o své letité rodiče, dosvědčuje tím svou zbožnou oddanost, totiž oddanost Jehovovi Bohu, Původci rodiny.

LÁSKA A OBĚTAVOST

6. Jaká opatření ve svém životě někteří lidé udělali, aby uspokojili potřeby svých rodičů?

⁶ Mnoho dospělých dětí reaguje na potřeby svých nemocných rodičů s láskou a obětavostí. Někteří z nich si berou své rodiče k sobě domů nebo se přestěhují, aby bydleli blízko. Jiní se nastěhují ke svým rodičům. Taková opatření mnohdy velmi prospívají rodičům i dětem.

7. Proč není dobré dělat unáhlená rozhodnutí, která se týkají zestárlých rodičů?

⁷ Někdy však takové přesuny nedopadnou dobře. Proč ne? Možná proto, že se k těmto rozhodnutím dospělo příliš rychle nebo pouze na základě citového rozpoložení. Bible moudře nabádá: „Chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15) Předpokládejte například, že máte matku v pokročilém věku, pro kterou je obtížné, aby žila sama, a vy se domníváte, že by jí prospělo, kdyby se přestěhovala k vám. Chcete-li o svých krocích uvažovat chytře, měli byste si rozmyslet následující věci: Jaké jsou maminčiny skutečné potřeby? Existují nějaké soukromé nebo státem podporované sociální služby, které poskytují přijatelné alternativní řešení? Chce se maminka přestěhovat? A pokud se přestěhuje, jakým způsobem to ovlivní její život? Bude muset opustit své přátele? Jak to asi na ni citově zapůsobí? Promluvili jste si s ní o všech těchto věcech? Jak by toto přestěhování zapůsobilo na vás a na vaše děti? Kdo bude o maminku pečovat, jestliže to bude potřebovat? Je možné se o tuto povinnost s někým podělit? Projednali jste tuto záležitost se všemi členy rodiny, jichž se to bezprostředně týká?

8. S kým bychom se měli poradit, když uvažujeme, jak pomoci zestárlým rodičům?

⁸ Povinnost pečovat o rodiče mají všechny děti v rodině, a proto je možná moudré uspořádat rodinnou poradu, aby se na rozhodování mohli podílet všichni členové rodiny. Také vám může prospět, když si promluvíte se staršími v křesťanském sboru nebo s přáteli, kteří řešili podobnou situaci. Bible upozorňuje: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány, ale v množství rádců je uskutečnění.“ (Přísloví 15:22)

VŽIJME SE DO JEJICH POCITŮ A MĚJME PRO NĚ POCHOPENÍ

9., 10. a) Čemu bychom měli u starších lidí věnovat pozornost navzdory jejich pokročilému věku? b) Co by mělo dospělé dítě vždy udělat, ať podnikne jakékoli kroky ve prospěch svých rodičů?

⁹ Máme-li svým zestárlým rodičům prokazovat úctu, potřebujeme se umět vžít do jejich pocitů a mít pro ně pochopení. Přibývající léta přinášejí těžkosti, a tak starší lidé zjišťují, že je pro ně stále obtížnější chodit, jíst a něco si zapamatovat. Možná potřebují pomoc. Děti mnohdy začnou své rodiče přehnaně opatrovat a pokoušejí se řídit jejich život. Lidé pokročilejšího věku však jsou dospělí; starali se o sebe sami, sami se rozhodovali a získali moudrost a životní zkušenosti. Svou samostatnost a sebeúctu možná opírají o svou úlohu rodičů a dospělých lidí. Rodiče, kteří cítí, že musí vládu nad svým životem předat svým dětem, mohou propadnout sklíčenosti nebo hněvu. Někteří nelibě nesou všechno, co snad považují za snahy připravit je o nezávislost, a vzpírají se tomu.

¹⁰ Řešení takových problémů není snadné, ale od nás je laskavé, když svým zestárlým rodičům dovolíme, aby se co možná nejvíce sami o sebe starali a sami se rozhodovali. Je moudré, abyste o tom, co je pro vaše rodiče nejlepší, nerozhodli dříve, než si o tom promluvíte s nimi. Kvůli stárnutí možná o hodně přišli. Dovolte jim zachovat si, co jim ještě zbylo. Možná zjistíte, že čím méně se pokoušíte řídit jejich život, tím lepší vztahy s nimi máte. Budou šťastnější oni i vy. I když bude pro jejich dobro nezbytné na určitých věcech trvat, přesto prokazování úcty rodičům vyžaduje, abyste s nimi jednali s takovou důstojností a ohleduplností, jaké si zasluhují. Boží slovo radí: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3. Mojžíšova 19:32)

ZACHOVEJME SI SPRÁVNÝ POSTOJ

11.–13. Jak může dospělé dítě zvládnout náročný úkol pečovat o své rodiče, kteří jsou v pokročilém věku, i když k nim v minulosti nemělo dobrý vztah?

¹¹ Dospělé děti se někdy potýkají s problémem, že jim prokazování úcty letitým rodičům komplikují jejich předchozí vztahy s nimi. Byl váš otec chladný a nelaskavý nebo vaše matka panovačná a nevlídná? Možná máte dosud pocit zklamání, hněvu nebo ublížení kvůli tomu, že nebyli takovými rodiči, jaké jste chtěli mít. Můžete takové pocity překonat?a

¹² Basse, který vyrostl ve Finsku, vypráví: „Můj nevlastní otec byl důstojníkem SS v nacistickém Německu. Snadno se přestal ovládal a pak byl nebezpečný. Mnohokrát zbil maminku před mýma očima. Na mě se jednou rozzlobil tak, že vzal pásek a přezkou mě uhodil do obličeje. Zasáhla mě tak prudce, že jsem se skácel na postel.“

¹³ Měl však ještě jiné povahové rysy. Basse dodává: „Na druhé straně velmi těžce pracoval a nešetřil silami, aby rodinu hmotně zabezpečil. Nikdy mi neprojevoval otcovskou náklonnost, ale já jsem věděl, že je citově poznamenaný. Jeho matka ho vyhodila z domova, když byl ještě chlapec. Vyrůstal ve rvačkách a jako mladík nastoupil do války. Do určité míry jsem ho uměl pochopit a neobviňoval jsem ho. Když jsem byl starší, chtěl jsem mu až do jeho smrti co nejvíce pomáhat. Nebylo to snadné, ale dělal jsem, co jsem mohl. Až do konce jsem se snažil být mu dobrým synem a myslím, že mě za takového považoval.“

14. Který biblický text se dá uplatnit na všechny situace, i na ty, které vznikají při péči o zestárlé rodiče?

¹⁴ Stejně jako v jiných věcech i v situacích, k nimž dochází v rodině, platí biblická rada: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:12, 13)

I PEČOVATEL POTŘEBUJE PÉČI

15. Proč je pečování o rodiče někdy skličující?

¹⁵ Pečovat o nemocné rodiče je namáhavá práce — skládá se z mnoha úkolů, je to velká odpovědnost a je časově náročná. Nejobtížnější na této práci je však mnohdy citová oblast. Je skličující pozorovat rodiče, jak ztrácejí zdraví, paměť a schopnost postarat se sami o sebe. Sandy, která pochází z Portorika, vypráví: „Kolem maminky se točila celá naše rodina. Pečovat o ni bylo velmi úmorné. Nejprve začala kulhat, potom potřebovala hůl, později chodítko a pak invalidní vozík. Její stav se postupně zhoršoval, až nakonec zemřela. Projevila se u ní rakovina kostí a potřebovala stálou péči — ve dne i v noci. Koupali jsme ji, krmili ji a četli jí. Bylo to velmi náročné — hlavně citově. Když jsem si uvědomila, že maminka umírá, plakala jsem, protože jsem ji velice milovala.“

16., 17. Jaké rady mohou tomu, kdo pečuje o své rodiče, pomáhat, aby jednal vyrovnaně?

¹⁶ Co můžete v podobné situaci udělat, abyste to zvládli? Hodně vám pomůže, když budete naslouchat Jehovovi tím, že budete číst Bibli, a když s ním budete rozmlouvat v modlitbě. (Filipanům 4:6, 7) Z praktického hlediska se postarejte o to, abyste jedli vyváženou potravu a měli dostatek spánku. Tak se budete moci citově i tělesně lépe postarat o své drahé. Snad můžete zařídit, abyste občas přerušili každodenní pravidelný režim. I když si nemůžete udělat dovolenou, jistě je moudré naplánovat si nějaký čas na odpočinek. Možná se vám podaří s někým se domluvit, aby vás na tu dobu u nemocného rodiče zastoupil.

¹⁷ Stává se, že dospělí lidé, kteří o někoho pečují, mají na sebe nerozumné nároky. Nemějte však pocit viny za to, co nemůžete dělat. Za některých okolností možná budete muset toho, koho milujete, dát do pečovatelského domova. Pokud o někoho pečujete, mějte na sebe přiměřené nároky. Musíte se vyrovnaně starat nejen o své rodiče, ale také o své děti, o svého manželského partnera a sami o sebe.

SÍLA NAD TO, CO JE NORMÁLNÍ

18., 19. Jakou podporu slíbil Jehova a jaké vyprávění ukazuje, že tento slib plní?

¹⁸ Prostřednictvím svého Slova, Bible, dává Jehova láskyplné rady. Tomu, kdo pečuje o stárnoucí rodiče, mohou velmi pomáhat, ale není to jediná pomoc, kterou Jehova poskytuje. „Jehova je blízko všech, kteří ho vzývají,“ napsal pod inspirací žalmista. „Jejich volání o pomoc uslyší, a zachrání je.“ Jehova zachrání své věrné i v těch nejobtížnějších situacích. (Žalm 145:18, 19)

¹⁹ To zažila Myrna z Filipín, když pečovala o matku, která po mrtvici zůstala bezmocná. Píše: „Nic vás nemůže sklíčit víc, než když vidíte, že váš milovaný trpí a není schopen vám sdělit, kde ho to bolí. Jako by mi chřadla před očima, a já jsem nemohla nic dělat. Mnohokrát jsem si klekla a říkala jsem Jehovovi, jak jsem unavená. Plakala jsem jako David, který úpěnlivě prosil Jehovu, aby vlil jeho slzy do měchu a vzpomněl si na něj. [Žalm 56:8] A Jehova mi dal potřebnou sílu, jak slíbil. ‚Jehova se mi stal oporou.‘“ (Žalm 18:18)

20. Které biblické sliby pomáhají lidem, kteří o někoho pečují, aby si zachovali optimismus, i když ten, o koho pečují, umírá?

²⁰ Říká se, že pečování o stárnoucí rodiče je „příběh, který nekončí šťastně“. Letitý člověk, stejně jako Myrnina matka, zemře, přestože je mu věnována ta nejlepší péče. Ale ti, kdo důvěřují v Jehovu, vědí, že tento příběh nekončí smrtí. Apoštol Pavel řekl: „Mám naději v Boha . . ., že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Lidem, kterým zemřeli zestárlí rodiče, přináší útěchu naděje na vzkříšení a slib, že Bůh vytvoří nádherný nový svět, kde „smrt již nebude“. (Zjevení 21:4)

21. Jaké dobré výsledky přináší prokazování úcty zestárlým rodičům?

²¹ Boží služebníci si svých rodičů hluboce váží, i když jejich rodiče možná již zestárli. (Přísloví 23:22–24) Projevují jim úctu. Jestliže tak jednají, osobně prožívají to, co říká inspirované přísloví: „Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.“ (Přísloví 23:25) A především, jednání toho, kdo svým zestárlým rodičům projevuje úctu, se líbí Jehovovi Bohu a prokazuje úctu jemu.

1. Jaký byl Jehovův záměr s rodinou?

KDYŽ Jehova spojil Adama a Evu manželstvím, Adam vyjádřil svou radost tím, že přednesl první báseň, která byla zaznamenaná v hebrejštině. (1. Mojžíšova 2:22, 23) Stvořitel však měl v úmyslu nejen to, aby svým pozemským dětem udělal radost. Chtěl, aby manželské dvojice a jejich děti jednaly podle jeho vůle. První dvojici řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) To byl nesmírně důležitý, odměňující úkol. Kdyby Adam a Eva byli poslušní a jednali přesně podle Jehovovy vůle, mohli být oni a později i jejich děti velmi šťastní.

2., 3. Jak mohou být rodiny v dnešní době opravdu šťastné?

² I v dnešní době jsou rodiny nejšťastnější tehdy, když se společně snaží jednat podle Boží vůle. Apoštol Pavel napsal: „Zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Timoteovi 4:8) Rodina, která žije ve zbožné oddanosti a která se řídí Jehovovými radami obsaženými v Bibli, bude šťastná již v ‚nynějším životě‘. (Žalm 1:1–3; 119:105; 2. Timoteovi 3:16) I když biblické zásady uplatňuje pouze jeden člen rodiny, je to lepší, než kdyby je v rodině neuplatňoval nikdo.

³ Tato kniha pojednávala o mnoha biblických zásadách, které přispívají k rodinnému štěstí. Pravděpodobně jste si všimli, že některé z těchto zásad se v knize objevují několikrát. Proč? Protože vyjadřují působivé pravdy, které v nejrůznějších oblastech rodinného života slouží k dobru věcí. Rodina, která se snaží tyto biblické zásady uplatňovat, zjišťuje, že zbožná oddanost skutečně „má slib života nynějšího“. Podívejme se ještě jednou na čtyři z těchto důležitých zásad.

HODNOTA SEBEOVLÁDÁNÍ

4. Proč je v manželství nesmírně důležité sebeovládání?

⁴ Král Šalomoun řekl: „Jako prolomené město beze zdi je muž, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha.“ (Přísloví 25:28; 29:11) Pro ty, kdo chtějí mít šťastné manželství, je ‚potlačování svého ducha‘ neboli sebeovládání nesmírně důležité. Podléhání zhoubným emocím, například vzteku nebo nemravným žádostem, totiž způsobí škodu, jejíž náprava trvá léta — pokud se tato škoda vůbec dá napravit.

5. Jak si může nedokonalý člověk vypěstovat sebeovládání a v čem mu to prospěje?

⁵ Žádný Adamův potomek samozřejmě nedokáže své nedokonalé tělo plně ovládat. (Římanům 7:21, 22) Sebeovládání je však ovoce ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Boží duch v nás tedy bude vytvářet sebeovládání, pokud se o tuto vlastnost budeme modlit, budeme uplatňovat vhodné rady zapsané v Bibli a budeme se stýkat s těmi, kdo sebeovládání projevují, ale těm, kdo ho neprojevují, se budeme vyhýbat. (Žalm 119:100, 101, 130; Přísloví 13:20; 1. Petra 4:7) Takové jednání nám pomůže ‚prchat před smilstvem‘, i když se dostaneme do pokušení. (1. Korinťanům 6:18) Odmítneme násilí a vyhneme se alkoholismu nebo nad ním zvítězíme. A naše jednání bude klidnější i tehdy, když nás někdo bude provokovat nebo se ocitneme v jiné náročné situaci. Učme se všichni, i děti, v sobě rozvíjet toto důležité ovoce ducha. (Žalm 119:1, 2)

SPRÁVNÝ NÁZOR NA VEDENÍ PROSTŘEDNICTVÍM HLAVY

6. a) Jakou posloupnost vedení prostřednictvím hlavy stanovil Bůh? b) Na co musí pamatovat muž, má-li ve svém postavení hlavy přispívat ke štěstí své rodiny?

⁶ Druhou důležitou zásadou je uznávat vedení prostřednictvím hlavy. Pavel uvedl správnou posloupnost tohoto uspořádání, když napsal: „Chci . . ., abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Korinťanům 11:3) To znamená, že vedoucí úlohu v rodině má muž, manželka ho věrně podporuje a děti poslouchají rodiče. (Efezanům 5:22–25, 28–33; 6:1–4) Povšimněte si však, že vedení prostřednictvím hlavy přináší spokojenost jen tehdy, když je uplatňováno správně. Manželé, kteří žijí ve zbožné oddanosti, vědí, že vedení prostřednictvím hlavy není diktatura. Napodobují Ježíše, svou Hlavu. Přestože Ježíš měl být ‚hlavou nade vším‘, „nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil“. (Efezanům 1:22; Matouš 20:28) Podobně křesťanský muž zastává svou úlohu hlavy ne k vlastnímu prospěchu, ale v zájmu své manželky a svých dětí. (1. Korinťanům 13:4, 5)

7. Které biblické zásady pomohou manželce plnit úlohu, kterou pro ni v rodině stanovil Bůh?

⁷ A manželka, která žije ve zbožné oddanosti, se svým manželem nesoutěží ani se ho nesnaží ovládat. Je šťastná, že ho může podporovat a že s ním může spolupracovat. Bible někdy o manželce říká, že ji manžel jakoby „vlastní“, a tím objasňuje, že manžel je hlavou manželky. (1. Mojžíšova 20:3) Manželstvím se manželka dostává pod „zákon svého manžela“. (Římanům 7:2) Bible ji zároveň nazývá ‚pomocnicí‘ a ‚doplňkem‘. (1. Mojžíšova 2:20) Doplňuje vlastnosti a schopnosti, které jejímu manželovi chybějí, a poskytuje mu potřebnou podporu. (Přísloví 31:10–31) Bible také říká, že manželka je „partnerkou“, která pracuje bok po boku se svým manželem. (Malachiáš 2:14) Tyto biblické zásady manželovi a manželce pomáhají, aby oba pochopili své postavení v rodině a jednali spolu se správnou úctou a důstojností.

‚BUĎTE RYCHLÍ K SLYŠENÍ‘

8., 9. Které zásady pomohou všem členům rodiny zlepšit schopnost komunikovat?

⁸ V této knize je často kladen důraz na nezbytnost komunikace. Proč? Protože všechno se řeší lépe, jestliže lidé spolu mluví a jeden druhému skutečně naslouchá. Několikrát bylo zdůrazněno, že komunikace je jako dvousměrná ulice. Učedník Jakub to vyjádřil takto: „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení.“ (Jakub 1:19)

⁹ Také je důležité, abychom dávali pozor na to, jak mluvíme. Z neuváženě, hašteřivě nebo velmi kriticky pronesených slov se neskládá kvalitní komunikace. (Přísloví 15:1; 21:9; 29:11, 20) I když to, co říkáme, je správné, pokud je to vyjádřeno hrubě, pyšně nebo necitlivě, pravděpodobně to nadělá víc škody než užitku. Naše řeč by měla být taktní, ‚okořeněná solí‘. (Kolosanům 4:6) Naše slova by měla být jako „zlatá jablka v stříbrných řezbách“. (Přísloví 25:11) Rodina, jejíž členové se naučí spolu dobře komunikovat, bude mnohem šťastnější.

NESMÍRNĚ DŮLEŽITÁ ÚLOHA LÁSKY

10. Který druh lásky je nesmírně důležitý v manželství?

¹⁰ Slovo „láska“ se v této knize objevuje mnohokrát. Vzpomínáte si, o kterém druhu lásky se mluvilo nejdříve? Je pravda, že v manželství hraje důležitou úlohu romantická láska (řecky eros) a že mezi manželem a manželkou vzrůstá hluboká náklonnost a přátelství (řecky filia). Mnohem důležitější však je láska vyjádřená řeckým slovem agape. Tato láska se odráží v našem vztahu k Jehovovi, k Ježíšovi a k našim bližním. (Matouš 22:37–39) Je to láska, kterou Jehova projevuje lidstvu. (Jan 3:16) Je skutečně velmi příjemné, že stejný druh lásky můžeme dávat najevo také svému manželskému partnerovi a svým dětem! (1. Jana 4:19)

11. Jak láska působí ve prospěch manželství?

¹¹ V manželství je tato ušlechtilá láska opravdu „dokonalým poutem jednoty“. (Kolosanům 3:14) Poutá manžele k sobě a působí, že každý z nich chce dělat to, co je pro toho druhého a pro jejich děti nejlepší. Jestliže se rodina dostane do obtížné situace, láska jí pomáhá řešit problémy jednotně. Když manželé stárnou, láska jim pomáhá, aby se vzájemně podporovali a stále si jeden druhého vážili. „Láska . . . nevyhledává své vlastní zájmy . . . Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ (1. Korinťanům 13:4–8)

12. Proč láska, kterou mají manželské dvojice k Bohu, jejich manželství posiluje?

¹² Manželský svazek je silný zejména tehdy, když je upevněný nejen láskou mezi manželskými partnery, ale především láskou k Jehovovi. (Kazatel 4:9–12) Proč? Apoštol Jan totiž napsal: „To znamená lásku k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3) Manželé by tedy měli své děti vychovávat ve zbožné oddanosti nejen proto, že své děti milují, ale také proto, že to je Jehovův příkaz. (5. Mojžíšova 6:6, 7) Měli by se vyhýbat nemravnosti nejen kvůli tomu, že milují jeden druhého, ale hlavně kvůli tomu, že milují Jehovu, který „bude soudit smilníky a cizoložníky“. (Hebrejcům 13:4) I kdyby jeden z partnerů v manželství působil nepříjemné problémy, láska k Jehovovi bude druhého partnera podněcovat, aby se dále řídil biblickými zásadami. Ty rodiny, ve kterých je vzájemná láska upevněna láskou k Jehovovi, jsou opravdu šťastné.

RODINA, KTERÁ JEDNÁ PODLE BOŽÍ VŮLE

13. V jaké situaci může rozhodnutí jednat podle Boží vůle každému jednotlivci pomoci, aby se zaměřoval na opravdu důležité věci?

¹³ Křesťan se v celém svém životě zaměřuje na to, aby jednal podle Boží vůle. (Žalm 143:10) To je skutečný význam zbožné oddanosti. Jestliže rodiny jednají podle Boží vůle, pomáhá jim to, aby upíraly pohled na opravdu důležité věci. (Filipanům 1:9, 10) Ježíš například upozornil: „Přišel jsem . . . způsobit rozdělení člověka proti jeho otci, a dcery proti její matce, a mladé manželky proti její tchyni. Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Matouš 10:35, 36) Přesně podle Ježíšova upozornění jsou mnozí z jeho následovníků pronásledováni členy vlastní rodiny. To je velmi smutná situace působící bolest. Přesto by rodinné svazky neměly mít pro nás větší hodnotu než naše láska k Jehovovi Bohu a k Ježíši Kristu. (Matouš 10:37–39) Pokud někdo i přes odpor své rodiny vytrvá, jeho odpůrci se mohou změnit, když uvidí dobré účinky zbožné oddanosti. (1. Korinťanům 7:12–16; 1. Petra 3:1, 2) I když se to nestane, přesto nikdo nezíská žádný trvalý užitek tím, že kvůli odporu přestane sloužit Bohu.

14. Jak touha jednat podle Boží vůle pomůže rodičům, aby dělali to, co je pro jejich děti nejprospěšnější?

¹⁴ Jednání podle Boží vůle rodičům pomáhá, aby se správně rozhodovali. Na některých územích mají například rodiče sklon považovat své děti za „dobrou investici“ a spoléhají na to, že až zestárnou, budou děti o ně pečovat. I když je správné, aby dospělé děti pečovaly o své stárnoucí rodiče, přesto by rodiče neměli takto uvažovat a tím vést své děti k hmotařskému způsobu života. Rodiče, vašim dětem neprospívá, jestliže je vychováváte k tomu, aby si více vážily hmotného majetku než duchovních věcí. (1. Timoteovi 6:9)

15. V čem byla Timoteova matka Euniké vynikajícím příkladem rodiče, který jedná podle Boží vůle?

¹⁵ Vynikajícím příkladem byla v tomto ohledu Euniké, matka Pavlova mladého přítele Timotea. (2. Timoteovi 1:5) Euniké sice měla nevěřícího manžela, přesto se jí však za pomoci Timoteovy babičky Loidy podařilo vychovat Timotea tak, aby usiloval o zbožnou oddanost. (2. Timoteovi 3:14, 15) Když Timoteus dospěl, Euniké souhlasila s tím, aby odešel z domova a začal kázat o Království jako Pavlův společník v misionářské službě. (Skutky 16:1–5) Musela mít velkou radost, když se z jejího syna stal vynikající misionář. V jeho zbožné oddanosti se v dospělosti zrcadlila dobrá výchova z raného dětství. Euniké jistě přinášelo uspokojení a radost, když slyšela zprávy o Timoteově věrné službě, i když se jí pravděpodobně po něm stýskalo. (Filipanům 2:19, 20)

VAŠE RODINA A BUDOUCNOST

16. V čem se Ježíš projevil jako starostlivý syn, ale co bylo jeho prvořadým cílem?

¹⁶ Ježíš byl vychováván ve zbožné rodině a jako dospělý syn se řádně postaral o svou matku. (Lukáš 2:51, 52; Jan 19:26) Prvořadým Ježíšovým cílem však bylo plnit Boží vůli a to pro něj znamenalo umožnit lidem přístup k věčnému životu. To udělal, když svůj dokonalý lidský život obětoval jako výkupné za hříšné lidstvo. (Marek 10:45; Jan 5:28, 29)

17. Jakou nádhernou budoucnost umožnil Ježíš svým věrným způsobem života těm, kdo jednají podle Boží vůle?

¹⁷ Když Ježíš zemřel, Jehova ho pak vzkřísil k nebeskému životu, dal mu velkou autoritu a nakonec ho dosadil do postavení Krále v nebeském Království. (Matouš 28:18; Římanům 14:9; Zjevení 11:15) Ježíšova oběť umožnila, že někteří lidé byli vybráni, aby v tomto Království vládli s Ježíšem. Tato oběť také poskytla ostatním upřímně smýšlejícím lidem možnost získat dokonalý život na zemi, kde budou obnoveny rajské podmínky. (Zjevení 5:9, 10; 14:1, 4; 21:3–5; 22:1–4) Dnes je naší největší výsadou to, že tuto slavnou dobrou zprávu můžeme oznamovat svým bližním. (Matouš 24:14)

18. Jakou připomínku a jaké povzbuzení dostávají rodiny i jednotlivci?

¹⁸ Jak ukázal apoštol Pavel, slib, že tyto nádherné věci mohou trvale získat lidé v životě, „který má přijít“, se vztahuje na ty, kdo žijí ve zbožné oddanosti. To je jistě nejlepší způsob, jak najít štěstí! Uvědomte si, že „svět pomíjí a rovněž jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:17) Takže, ať jste dítě, rodič, manžel, manželka, svobodný dospělý s dítětem, nebo svobodný dospělý bez dítěte, snažte se jednat podle Boží vůle. I když je na vás vyvíjen nátlak nebo se potýkáte s nesmírnými těžkostmi, nikdy nezapomeňte, že jste služebníkem živého Boha. Dělejte tedy svými skutky radost Jehovovi. (Přísloví 27:11) A ať vaše chování vede k vašemu štěstí nyní a k věčnému životu v budoucím novém světě!