‚To se musí stát‘

„Ježíš jim odpověděl a řekl: ‚To se . . . musí stát, ale ještě není konec.‘ “ (MATOUŠ 24:4–6)

1. Jaký námět by měl upoutávat naši pozornost?

BEZPOCHYBY se zajímáte o svůj život i o svou budoucnost. Pak by vás měl zajímat i námět, který upoutal pozornost C. T. Russella v roce 1877. Charles T. Russell, který později založil Watch Tower Society, napsal brožuru The Object and Manner of Our Lord’s Return (Účel a způsob návratu našeho Pána). Brožura měla 64 stran a pojednávala o Ježíšově návratu neboli o jeho budoucím příchodu. (Jan 14:3) Při jedné příležitosti, když byl Ježíš na Olivové hoře, se apoštolové na tento návrat zeptali: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [nebo „příchodu“, Kralická bible] a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3)

2. Proč existuje tolik rozporuplných názorů na to, co Ježíš předpověděl?

² Znáte Ježíšovu odpověď a rozumíte jí? Můžeme ji najít ve třech evangeliích. Profesor D. A. Carson uvádí: „Jen málo kapitol Bible vyvolalo větší neshody mezi komentátory než 24. kapitola Matouše a její paralely ve 13. kapitole Marka a 21. kapitole Lukáše.“ A potom připojuje svůj vlastní názor — další z těch mnoha protichůdných lidských pohledů. Ve velkém množství takových názorů, které byly během posledního století předkládány, se zračí nedostatek víry. Ti, kdo je předkládali, tvrdili, že Ježíš nikdy neřekl to, co je zapsáno v evangeliích, že jeho výroky byly později zkresleny nebo že se jeho předpovědi nesplnily. To všechno jsou názory formované vyšší kritikou. Jeden komentátor dokonce přistupoval k Markovu evangeliu ‚z pohledu mahájánské buddhistické filozofie‘.

3. Jak svědkové Jehovovi pohlížejí na Ježíšovo proroctví?

³ Svědkové Jehovovi naproti tomu považují Bibli za autentickou a spolehlivou, včetně toho, co Ježíš řekl čtyřem apoštolům, kteří s ním byli na Olivové hoře tři dny před jeho smrtí. Od doby C. T. Russella Boží služebníci postupně získávají jasnější porozumění tomuto Ježíšovu proroctví. Během několika posledních let Strážná věž ještě více objasnila smysl tohoto proroctví. Vstřebali jste tyto informace a chápete, jaký význam mají pro váš život?a Zopakujme si je.

Tragické splnění je na obzoru

4. Proč se apoštolové ptali Ježíše na budoucnost?

⁴ Apoštolové věděli, že Ježíš je Mesiáš. Když tedy slyšeli, jak mluví o své smrti, vzkříšení a návratu, jistě si kladli otázku: ‚Jestliže Ježíš zemře a odejde, jak bude moci vykonat ty úžasné věci, které se od Mesiáše očekávají?‘ Ježíš navíc mluvil o konci Jeruzaléma a jeho chrámu. Apoštolové mohli uvažovat: ‚Kdy a jak se to stane?‘ Snažili se těmto věcem porozumět, a proto se zeptali: „Kdy to bude a co bude znamením, kdy je všem těmto věcem určeno, aby dospěly k závěru?“ (Marek 13:4; Matouš 16:21, 27, 28; 23:37–24:2)

5. Jak se v prvním století splnilo to, co Ježíš řekl?

⁵ Ježíš předpověděl, že nastanou války, hlad, mory, zemětřesení, že křesťané budou nenáviděni a pronásledováni, že se objeví falešní mesiášové a že se všude bude kázat dobrá zpráva o Království. Pak má přijít konec. (Matouš 24:4–14; Marek 13:5–13; Lukáš 21:8–19) To Ježíš řekl začátkem roku 33 n. l. Během následujících desetiletí jeho bdělí učedníci mohli rozeznat, že se předpověděné události významným způsobem skutečně splňují. Ano, dějiny dokazují, že ono znamení se tehdy splnilo, a to vedlo k závěru židovského systému věcí rukou Římanů v letech 66–70 n. l. Jak se to vlastně stalo?

6. Co se v roce 66 n. l. stalo mezi Římany a Židy?

⁶ V horkém judském létě roku 66 n. l. židovští zélóti podnikli útok na římskou posádku v pevnosti nedaleko chrámu v Jeruzalémě a tím rozpoutali násilí na dalších místech země. Profesor Heinrich Graetz ve svém díle History of the Jews (Dějiny Židů) uvádí: „Cestius Gallus, jehož povinností jakožto místodržitele Sýrie bylo podporovat důstojnost římského vojska, . . . již nemohl déle přihlížet tomu, jak se kolem něj šíří povstání, aniž by vynaložil úsilí je zastavit. Svolal své legie a okolní vladaři dobrovolně poslali své oddíly.“ Toto vojsko o síle 30 000 mužů obklíčilo Jeruzalém. Po několika střetnutích se Židé stáhli za hradby v blízkosti chrámu. „Po pět dní Římané útočili na hradby, ale vždy museli ustoupit před střelami Judejců. Teprve šestý den se jim podařilo podkopat část severní zdi před chrámem.“

7. Proč mohli Ježíšovi učedníci vidět situaci jinak než většina Židů?

⁷ Představte si, jak museli být Židé zmateni. Dlouho si totiž mysleli, že Bůh bude je i jejich svaté město chránit. Ježíšovi učedníci však byli předem varováni, že Jeruzalém postihne neštěstí. Ježíš předpověděl: „Přijdou [na tebe] dny, kdy tvoji nepřátelé kolem tebe vystaví opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí tě a ze všech stran tě budou tísnit a mrští o zem tebou a tvými dětmi uprostřed tebe a nenechají v tobě kámen na kameni.“ (Lukáš 19:43, 44) Mělo to však znamenat smrt pro křesťany, kteří byli v roce 66 n. l. v Jeruzalémě?

8. Jakou tragédii Ježíš předpověděl a kdo byli ti ‚vyvolení‘, kvůli nimž měly ty dny být zkráceny?

⁸ Když Ježíš na Olivové hoře odpovídal apoštolům, předpověděl: „Ty dny budou dny soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, až do té doby a jaké již nenastane. Kdyby Jehova vskutku ty dny nezkrátil, nezachránilo by se žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny.“ (Marek 13:19, 20; Matouš 24:21, 22) Ty dny tedy měly být zkráceny a ‚vyvolení‘ měli být zachráněni. Kdo byli ti ‚vyvolení‘? Jistě ne vzbouření Židé, kteří tvrdili, že uctívají Jehovu, ale kteří zavrhli jeho Syna. (Jan 19:1–7; Skutky 2:22, 23, 36) Praví vyvolení byli tehdy ti Židé a Nežidé, kteří projevovali víru v Ježíše jako v Mesiáše a Zachránce. Takové lidi Jehova vyvolil a o Letnicích roku 33 n. l. z nich vytvořil nový duchovní národ — ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Lukáš 18:7; Skutky 10:34–45; 1. Petra 2:9)

9, 10. Jak byly dny římského útoku „zkráceny“ a k čemu to vedlo?

⁹ Byly ty dny „zkráceny“ a byli zachráněni pomazaní křesťané — vyvolení —, kteří byli v Jeruzalémě? Profesor Graetz píše: „[Cestius Gallus] nepovažoval za účelné pokračovat v boji proti hrdinným fanatikům a zahájit dlouhé tažení v té roční době, protože měly brzy přijít podzimní deště . . . a mohly zabránit dodávkám zásob pro vojsko. Z toho důvodu si pravděpodobně myslel, že bude prozíravější odtáhnout.“ Ať si už Cestius Gallus myslel cokoli, římská armáda od Jeruzaléma odtáhla a Židé, kteří ji pronásledovali, jí způsobili značné ztráty.

¹⁰ Překvapivý odchod římských vojsk umožnil, aby bylo ‚tělo‘ — Ježíšovi učedníci, kteří byli uvnitř Jeruzaléma v nebezpečí —, zachráněno. Dějinné záznamy ukazují, že když se tato příležitost naskytla, křesťané z té oblasti utekli. Je to úžasný projev Boží schopnosti předem znát budoucnost a zajistit přežití svým ctitelům. Ale co se stalo s nevěřícími Židy, kteří zůstali v Jeruzalémě a v Judeji?

Současníci to měli zažít

11. Co Ježíš řekl o ‚této generaci‘?

¹¹ Mnoho Židů si myslelo, že jejich systém uctívání soustředěný kolem chrámu, bude dále pokračovat. Ježíš však řekl: „Učte se od fíkovníku . . . tuto věc: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyžene listy, víte, že je blízko léto. Podobně vy, až to všechno uvidíte, vězte, že on je blízko u dveří. Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ (Matouš 24:32–35)

12, 13. Jak mohli Kristovi následovníci rozumět Ježíšovu výroku o ‚té generaci‘?

¹² V letech, jež předcházely roku 66 n. l., křesťané mohli vidět, jak se splňuje mnoho počátečních rysů složeného znamení — války, hladomory, a dokonce i rozsáhlé kázání dobré zprávy o Království. (Skutky 11:28; Kolosanům 1:23) Kdy měl ale přijít konec? Co Ježíš myslel tím, když řekl: ‚Tato generace [řecky ge·ne·aʹ] nepomine‘? Tehdejší masy odporujících Židů včetně náboženských vůdců Ježíš často označoval jako ‚ničemnou a cizoložnou generaci‘. (Matouš 11:16; 12:39, 45; 16:4; 17:17; 23:36) Když tedy na Olivové hoře opět mluvil o ‚této generaci‘, zjevně tím nemyslel celý židovský národ v průběhu celých jeho dějin; ani tím nemyslel své následovníky, třebaže byli ‚vyvoleným rodem a svatým národem‘. (1. Petra 2:9) Ježíš také neřekl, že by „tato generace“ byla časovým obdobím.

¹³ Ježíš tím však myslel tehdejší odporující Židy, kteří měli zažít splnění toho znamení, které dal. O slovním spojení „tato generace“, jež se objevuje u Lukáše 21:32, profesor Joel B. Green napsal: „Ve třetím evangeliu ‚tato generace‘ (a příbuzné výrazy) pravidelně označuje kategorii lidí, kteří odporují Božímu záměru. . . [Poukazuje] na lidi, kteří se tvrdohlavě obracejí zády k Božímu záměru.“b

14. Co zakusila tehdejší „generace“ a jak to dopadlo s křesťany?

¹⁴ Ničemná generace židovských odpůrců, kteří mohli pozorovat, jak se splňuje ono znamení, měla zažít i konec. (Matouš 24:6, 13, 14) A to se také stalo. V roce 70 n. l. se vrátilo římské vojsko vedené Titem, synem císaře Vespasiana. Utrpení Židů, kteří byli opět uvězněni ve městě, je téměř nepopsatelné.c Očitý svědek Flavius Josephus napsal, že když Římané ničili město, zemřelo asi 1 100 000 Židů a asi 100 000 jich bylo vzato do zajetí. Většina zajatců brzy zahynula strašlivou smrtí hladem nebo v římských arénách. Skutečně, soužení v letech 66–70 n. l. bylo největší, jaké kdy Jeruzalém a židovský systém zažil nebo měl zažít. Pro křesťany, kteří dbali na Ježíšovo prorocké varování a po odchodu římských vojsk v roce 66 n. l. opustili Jeruzalém, to však dopadlo úplně jinak. Pomazaní křesťané, ‚vyvolení‘, byli v roce 70 n. l. ‚zachráněni‘ neboli zachováni v bezpečí. (Matouš 24:16, 22)

Přijde další splnění

15. Proč si můžeme být jistí, že Ježíšovo proroctví mělo mít větší splnění po roce 70 n. l.?

¹⁵ To však nebyl konec. Již dříve Ježíš ukázal, že přijde v Jehovově jménu po zničení města. (Matouš 23:38, 39; 24:2) Více to objasnil ve svém proroctví, které pronesl na Olivové hoře. Mluvil o blížícím se ‚velkém soužení‘ a pak řekl, že potom se objeví falešní Kristové a že po určitý čas budou národy pošlapávat Jeruzalém. (Matouš 24:21, 23–28; Lukáš 21:24) Znamená to, že mělo přijít ještě další, větší splnění? Skutečnosti ukazují, že ano. Když srovnáme Zjevení 6:2–8 (napsané po soužení, jež postihlo Jeruzalém v roce 70 n. l.) s Matoušem 24:6–8 a Lukášem 21:10, 11, vidíme, že měly nastat války, nedostatek potravin a nemoci ve větším měřítku. Toto větší splnění Ježíšových slov probíhá od první světové války, která vypukla v roce 1914.

16–18. Které očekávané události jsou ještě před námi?

¹⁶ Již po desetiletí svědkové Jehovovi učí, že současné splňování znamení dokazuje, že „velké soužení“ má ještě přijít. Současná ničemná „generace“ toto soužení zažije. Zdá se, že přicházející soužení opět bude mít úvodní fázi (útok na falešné náboženství), podobně jako Gallův útok v roce 66 n. l. byl začátkem soužení pro Jeruzalém.d Potom, po určitém časovém období, jehož délku neznáme, přijde konec — zničení v celosvětovém rozsahu, které odpovídá tomu, co se stalo v roce 70 n. l.

¹⁷ Když Ježíš mluvil o soužení, jež je bezprostředně před námi, řekl: „Ihned po soužení těch dnů [po zničení falešného náboženství] se zatmí slunce, a měsíc nedá své světlo, a hvězdy budou padat z nebe, a nebeské moci budou otřeseny. A potom se na nebi objeví znamení Syna člověka a potom se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou.“ (Matouš 24:29, 30)

¹⁸ Sám Ježíš tedy říká, že „po soužení těch dnů“ nastanou nějaké úkazy na nebi. (Srovnej Joela 2:28–32; 3:15.) Neposlušné lidi to tak překvapí a vyděsí, že se budou „bít v nářku“. Mnozí „budou omdlévat strachem a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi“. Praví křesťané však budou mít úplně jiné pocity. ‚Pozvednou hlavu, protože se přiblížilo jejich vysvobození‘. (Lukáš 21:25, 26, 28)

Blíží se soud!

19. Jak můžeme zjistit, kdy se splní podobenství o ovcích a kozlech?

¹⁹ Všimněme si, že Matouš 24:29–31 předpovídá, že (1) přichází Syn člověka, (2) přichází s velkou slávou, (3) budou s ním andělé a (4) uvidí ho všechny kmeny země. Tyto rysy svého příchodu Ježíš zopakoval v podobenství o ovcích a kozlech. (Matouš 25:31–46) Můžeme tedy dospět k závěru, že toto podobenství se týká doby po úvodní fázi velkého soužení. Bude to doba, kdy Ježíš přijde se svými anděly a usedne na svůj trůn, aby soudil. (Jan 5:22; Skutky 17:31; srovnej 1. Královskou 7:7; Daniela 7:10, 13, 14, 22, 26; Matouše 19:28.) Kdo bude souzen a s jakým výsledkem? Podobenství ukazuje, že Ježíš bude věnovat pozornost všem národům, jako kdyby byly shromážděny přímo před jeho nebeským trůnem.

20, 21. (a) Co se stane s ovcemi z Ježíšova podobenství? (b) Co v budoucnu zažijí kozli?

²⁰ Muži a ženy podobní ovcím budou odděleni, aby stáli po Ježíšově pravici na znamení přízně. Proč? Protože využívali příležitosti k tomu, aby konali dobro Ježíšovým bratrům — pomazaným křesťanům, kteří budou mít podíl na Kristově nebeském Království. (Daniel 7:27; Hebrejcům 2:9–3:1) V duchu tohoto podobenství miliony křesťanů, kteří se podobají ovcím, rozeznaly, kdo jsou Ježíšovi duchovní bratři, a svou službou je podporují. Výsledkem je, že „velký zástup“ má biblicky podloženou naději na to, že přežije „velké soužení“ a pak bude žít navždy v ráji — v pozemské říši Božího Království. (Zjevení 7:9, 14; 21:3, 4; Jan 10:16)

²¹ Pro kozly to ale dopadne úplně jinak! U Matouše ve 24. kapitole a 30. verši je o těchto lidech řečeno, že se při Ježíšově příchodu budou „bít v nářku“. A skutečně k tomu budou mít důvod, protože odmítali dobrou zprávu o Božím Království, odporovali Ježíšovým učedníkům a dávali přednost světu, který pomíjí. (Matouš 10:16–18; 1. Jana 2:15–17) O tom, kdo patří ke kozlům, rozhoduje Ježíš, ne někdo z jeho učedníků zde na zemi. O kozlech Ježíš říká: „Tito odejdou do věčného odříznutí.“ (Matouš 25:46)

22. Která část Ježíšova proroctví si zaslouží naši další pozornost?

²² Náš pokrok v tom, jak rozumíme 24. a 25. kapitole Matoušova evangelia, je úžasný. Určitý rys Ježíšova proroctví si však zaslouží, abychom mu věnovali další pozornost. Tím rysem, jímž se chceme zabývat, je ‚ohavnost, která působí zpustošení, jak stojí na svatém místě‘. V souvislosti s tím Ježíš naléhavě vybízel své následovníky k tomu, aby použili rozlišovací schopnost a aby byli připraveni jednat. (Matouš 24:15, 16) Co je tato „ohavnost“? Kdy stojí na svatém místě? A jak to souvisí s naším nynějším životem a s naší vyhlídkou do budoucnosti? O tom všem bude pojednávat následující článek.

„Ať čtenář použije rozlišovací schopnost“

„Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, . . . jak stojí na svatém místě, . . . potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (MATOUŠ 24:15, 16)

1. Jak na lidi zapůsobilo Ježíšovo varování zapsané u Lukáše 19:43, 44?

JESTLIŽE jsme bdělí vzhledem k blížícímu se nebezpečí, může nám to pomoci, abychom mu unikli. (Přísloví 22:3) Představme si tedy, v jaké situaci byli křesťané v Jeruzalémě po útoku Římanů v roce 66 n. l. Ježíš varoval, že město bude obklíčeno a zničeno. (Lukáš 19:43, 44) Většina Židů Ježíše ignorovala. Jeho učedníci však na toto varování dbali. Proto byli uchráněni před neštěstím, které přišlo roku 70 n. l.

2, 3. Proč bychom se měli zajímat o Ježíšovo proroctví zaznamenané u Matouše 24:15–21?

² V proroctví, které se dotýká i nás a naší doby, Ježíš popsal složené znamení, k němuž patří války, hlad, zemětřesení, mory a pronásledování křesťanů, kteří kážou o Božím Království. (Matouš 24:4–14; Lukáš 21:10–19) Ježíš také poskytl vodítko, které mělo jeho učedníkům pomoci, aby poznali, že konec je blízko — poukázal na ‚ohavnost, která působí zpustošení, jak stojí na svatém místě‘. (Matouš 24:15) Prozkoumejme ta významná slova, abychom zjistili, jak mohou ovlivnit náš život nyní i v budoucnosti.

³ Ježíš nejprve popsal složené znamení a pak řekl: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, jak stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám. Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal zboží ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv. V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí! Stále se modlete, aby k vašemu útěku nedošlo v zimním čase nebo v sabatním dnu, neboť potom bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud.“ (Matouš 24:15–21)

4. Z čeho je patrné, že se Matouš 24:15 splnil v prvním století?

⁴ Zprávy zaznamenané Markem a Lukášem poskytují doplňující podrobnosti. Tam, kde Matouš používá spojení „stojí na svatém místě“, Marek 13:14 uvádí „stojí, kde by neměla“. Lukáš 21:20 dodává Ježíšova slova: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ To nám pomáhá poznat, že první splnění se týkalo římského útoku na Jeruzalém a jeho chrám — svatý pro Židy, ale již ne pro Jehovu. Tento útok začal v roce 66 n. l. K úplnému zpustošení došlo v roce 70 n. l., kdy Římané zničili město i chrám. Co bylo tehdy tou ‚ohavností‘? A v jakém smyslu ‚stála na svatém místě‘? Odpovědi na tyto otázky nám pomohou, abychom si objasnili, jak se toto proroctví má splnit v naší době.

5, 6. (a) Proč bylo potřeba, aby čtenáři 9. kapitoly Daniela měli rozlišovací schopnost? (b) Jak se splnilo Ježíšovo proroctví o ‚ohavnosti‘?

⁵ Ježíš naléhavě vybízel čtenáře, aby použili rozlišovací schopnost. Jaké čtenáře? Pravděpodobně čtenáře 9. kapitoly Daniela. Tam je proroctví, které ukazuje, kdy se objeví Mesiáš, a které předpovídá, že Mesiáš bude „odříznut“ po třech a půl letech. Proroctví říká: „Na křídle ohavností bude ten, kdo působí zpustošení; a až do záhuby se právě to, o čem je rozhodnuto, bude vylévat také na toho, jenž je zpustošený.“ (Daniel 9:26, 27; viz také Daniela 11:31; 12:11.)

⁶ Židé se domnívali, že toto proroctví se týká znesvěcení chrámu Antiochem IV., k čemuž došlo asi o 200 let dříve. Ježíš však ukázal, že je to jinak. Naléhavě vybízel k rozlišovací schopnosti, protože „ohavnost“ se teprve měla objevit a postavit se na ‚svaté místo‘. Je zřejmé, že Ježíš poukazoval na římské vojsko, které mělo přijít roku 66 n. l. se svými korouhvemi. Takové standarty, které se používaly již dlouho, byly vlastně modlami, a pro Židy byly něčím ohavným.a Kdy však měly ‚stát na svatém místě‘? K tomu došlo tehdy, když římské vojsko se svými korouhvemi zaútočilo na Jeruzalém a jeho chrám, který Židé považovali za svatý. Římané dokonce začali podkopávat zeď areálu chrámu. Ano, to, co bylo dlouho považováno za ohavné, nyní stálo na svatém místě. (Izajáš 52:1; Matouš 4:5; 27:53; Skutky 6:13)

Novodobá „ohavnost“

7. Které Ježíšovo proroctví se splňuje v naší době?

⁷ Od první světové války jsme svědky většího splnění Ježíšova znamení zapsaného ve 24. kapitole Matouše. Připomeňme si však Ježíšova slova: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, . . . jak stojí na svatém místě, . . . potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (Matouš 24:15, 16) I tento rys Ježíšova proroctví musí mít své splnění v naší době.

8. Co svědkové Jehovovi již celá léta učí o tom, co je v nové době „ohavnost“?

⁸ Jehovovi služebníci důvěřují ve splnění tohoto proroctví. Bylo to patrné ze Strážné věže z 1. ledna 1921 (angl.), která se na toto proroctví zaměřila v souvislosti s vývojem událostí na Středním východě. V čísle z 1. května 1930 (anglicky 15. prosince 1929) Strážná věž potom kategoricky prohlásila: „Celá tendence spolku národů [Společnosti národů] směřuje k tomu, odvrátiti lidi od Boha a Krista, a proto to jest hubící věc, výrobek satana a ohavnost v očích [Boha].“ V roce 1919 se tedy objevila „ohavnost“. Časem byla Společnost národů nahrazena Spojenými národy. Svědkové Jehovovi již dlouho poukazují na to, že tyto lidské mírotvorné organizace jsou v Božích očích ohavné.

9, 10. Jak dřívější porozumění tomu, co je velké soužení, ovlivnilo náš pohled na dobu, kdy měla „ohavnost“ stát na svatém místě?

⁹ Předchozí článek shrnul náš ujasněný pohled na značnou část 24. a 25. kapitoly Matouše. Je potřeba nějaké ujasnění v souvislosti s ‚ohavností stojící na svatém místě‘? Vše nasvědčuje tomu, že ano. Ježíšovo proroctví klade do úzké souvislosti to, že ohavnost „stojí na svatém místě“, s tím, že začíná předpověděné „soužení“. Ačkoli tedy „ohavnost“ existuje již po dlouhou dobu, souvislost mezi tím, že „stojí na svatém místě“, a velkým soužením by měla ovlivnit naše smýšlení. Proč?

¹⁰ Boží lid tomu kdysi rozuměl tak, že úvodní část velkého soužení začala v roce 1914 a že závěrečnou částí bude armagedonská bitva. (Zjevení 16:14, 16; srovnej Strážnou věž z 1. dubna 1939, stranu 110, angl.) Můžeme tedy pochopit, proč se to dříve chápalo tak, že novodobá „ohavnost“ se musela postavit na svaté místo krátce po první světové válce.

11, 12. Jaký upřesněný pohled na velké soužení byl předložen v roce 1969?

¹¹ V pozdějších letech jsme však na to začali pohlížet jinak. Ve čtvrtek 10. července 1969 na mezinárodním sjezdu „Mír na zemi“, který se konal v New Yorku, měl burcující proslov tehdejší viceprezident Watch Tower Bible and Tract Society F. W. Franz. Když mluvil o tom, jak se dříve rozumělo tomuto Ježíšovu proroctví, bratr Franz řekl: „Vysvětlení bylo takové, že ‚velké soužení‘ začalo v roce 1914 a že mu tehdy nebylo umožněno, aby proběhlo až do konce, neboť v listopadu 1918 Bůh zastavil první světovou válku. Bůh umožnil, aby od té doby probíhalo období, v němž mohl vykonávat činnost jeho pomazaný ostatek vyvolených křesťanů, a to předtím, než dovolí, aby armagedonskou bitvou pokračovala závěrečná část ‚velkého soužení‘.“

¹² Pak předložil významné upřesnění: „Aby to odpovídalo událostem z prvního století, . . . pak protiobrazné ‚velké soužení‘ nezačalo v roce 1914 n. l. To, co se v letech 1914–1918 stalo novodobému protiobrazu Jeruzaléma, byl jen ‚počátek tísnivých bolestivých křečí‘. . . ‚Velké soužení‘, jaké nikdy nenastalo, je teprve před námi; bude totiž znamenat zničení světové říše falešného náboženství (včetně křesťanstva) a následnou ‚válku velikého dne Boha, Všemohoucího,‘ v Armagedonu.“ To znamenalo, že celé velké soužení je ještě věcí budoucnosti.

13. Proč je logické říci, že „ohavnost“ se teprve ‚postaví na svaté místo‘?

¹³ To má přímý vliv na určení toho, kdy má „ohavnost“ stát na svatém místě. Připomeňme si, co se stalo v prvním století. Římané zaútočili na Jeruzalém v roce 66 n. l., ale pak náhle odtáhli. To křesťanům — ‚tělu‘ — umožnilo, aby byli zachráněni. (Matouš 24:22) Očekáváme tedy, že brzy vypukne velké soužení, ale bude zkráceno kvůli Božím vyvoleným. Všimněme si této klíčové myšlenky: Ve starověkém předobraze ‚ohavnost stojící na svatém místě‘ souvisela s útokem Římanů, který vedl vojevůdce Gallus v roce 66 n. l. Novodobý protějšek tohoto útoku — vypuknutí velkého soužení — je ještě před námi. Je tedy zřejmé, že „ohavnost, která působí zpustošení“ a existuje od roku 1919, se na svaté místo teprve postaví.b Jak se to stane? Jak se nás to může dotknout?

Nadcházející útok

14, 15. Jak nám 17. kapitola Zjevení pomáhá porozumět tomu, jaké události povedou k Armagedonu?

¹⁴ Nadcházející ničivý útok proti falešnému náboženství je popsán v knize Zjevení. Sedmnáctá kapitola vykresluje Boží soud nad ‚Velkým Babylónem, matkou nevěstek‘ — světovou říší falešného náboženství. Křesťanstvo v ní hraje přední úlohu a tvrdí, že má smluvní vztah s Bohem. (Srovnej Jeremjáše 7:4.) Falešná náboženství včetně křesťanstva již po dlouhou dobu mají nemravné styky s ‚králi země‘, ale to skončí, až budou tato náboženství zpustošena. (Zjevení 17:2, 5) Kdo to vykoná?

¹⁵ Kniha Zjevení mluví o „šarlatovém divokém zvířeti“, které po určitou dobu existuje, pak mizí, a potom se znovu vrací. (Zjevení 17:3, 8) Toto divoké zvíře je podporováno panovníky světa. Podrobnosti obsažené v onom proroctví nám pomáhají určit totožnost tohoto symbolického divokého zvířete — je to mírotvorná organizace, která začala existovat v roce 1919 jako Společnost národů („ohavnost“) a dnes je známá jako Spojené národy. Zjevení 17:16, 17 ukazuje, že Bůh vloží do srdce jistých lidských vládců, kteří v tomto ‚divokém zvířeti‘ mají význačné postavení, aby světovou říši falešného náboženství zpustošili. Tento útok bude znamenat začátek velkého soužení.

16. Co významného se děje v souvislosti s náboženstvím?

¹⁶ Jelikož začátek velkého soužení je teprve před námi, musí být před námi i to, že ‚ohavnost stojí na svatém místě‘? Podle všeho ano. „Ohavnost“ se sice objevila již počátkem dvacátého století a tak existuje po desítky let, ale to, že se význačným způsobem postaví na ‚svaté místo‘, je věcí blízké budoucnosti. Kristovi následovníci v prvním století museli bedlivě dávat pozor, aby viděli, jak se bude vyvíjet situace, která povede k tomu, že se „ohavnost“ postaví na ‚svaté místo‘. Stejně pozorní musí být i dnešní křesťané. Je nutné říci, že chceme-li znát všechny podrobnosti, budeme si muset počkat, až se toto proroctví splní. Stojí však za zmínku, že v některých zemích je již patrná antipatie k náboženství, která stále roste. Některé politické prvky společně s bývalými křesťany, kteří se odvrátili od pravé víry, projevují nepřátelství vůči náboženství obecně, ale především vůči pravým křesťanům. (Žalm 94:20, 21; 1. Timoteovi 6:20, 21) Politické mocnosti tedy již nyní ‚vedou bitvu s Beránkem‘, a jak ukazuje Zjevení 17:14, tento boj zesílí. Nemohou doslova vložit ruce na Božího Beránka — Ježíše Krista v jeho vyvýšeném oslaveném postavení —, a proto se budou dále stavět na odpor Božím pravým ctitelům, a to především Jehovovým ‚svatým‘. (Daniel 7:25; srovnej Římanům 8:27; Kolosanům 1:2; Zjevení 12:17.) Bůh nás ujišťuje, že Beránek a ti, kdo jsou s ním, zvítězí. (Zjevení 19:11–21)

17. Co můžeme říci — aniž bychom byli dogmatičtí — o tom, jak se „ohavnost“ postaví na svaté místo?

¹⁷ Víme, že na falešné náboženství přijde zpustošení. Velký Babylón je ‚opilý krví svatých‘ a jedná jako královna, ale jeho zničení je jisté. Velký Babylón působil nečistým vlivem na krále země, ale to se náhle změní, až ‚deset rohů a divoké zvíře‘ projeví vražednou nenávist. (Zjevení 17:6, 16; 18:7, 8) Až ‚šarlatové divoké zvíře‘ zaútočí na náboženskou nevěstku, pak bude „ohavnost“ hrozivým způsobem stát na místě, které je pro křesťanstvo svaté.c Zpustošení tedy začne u nevěrného křesťanstva, které samo sebe představuje jako svaté.

Co to znamená „prchat“?

18, 19. Proč můžeme tvrdit, že ‚uprchnout k horám‘ nebude znamenat změnu náboženství?

¹⁸ Ježíš nejprve předpověděl, že ‚ohavnost bude stát na svatém místě‘, a potom varoval lidi, kteří mají rozlišovací schopnost, že budou muset jednat. Myslel tím, že v té pokročilé době — až bude ‚ohavnost stát na svatém místě‘ — mnoho lidí uprchne z falešného náboženství a přijme pravé uctívání? To sotva. Uvažujme o prvním splnění. Ježíš řekl: „Ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám. Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje ani nevchází dovnitř, aby si něco vzal ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací k věcem za sebou, aby si vzal svůj svrchní oděv. V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí! Stále se modlete, aby se to nestalo v zimním čase.“ (Marek 13:14–18)

¹⁹ Ježíš neříkal, že uprchnout budou muset jen ti, kdo budou v Jeruzalémě, jako by hlavní myšlenkou bylo to, že bude potřeba opustit středisko židovského uctívání; v Ježíšově varování také není žádná zmínka o změně náboženství — uprchnout z falešného a přijmout pravé. Ježíšovi učedníci rozhodně nepotřebovali být varováni, aby uprchli z jednoho náboženství do druhého — již dříve se totiž stali pravými křesťany. A útok Římanů v roce 66 n. l. nepodnítil vyznavače judaismu v Jeruzalémě a v Judeji k tomu, aby opustili své náboženství a stali se křesťany. Profesor Heinrich Graetz uvádí, že ti, kdo pronásledovali prchající Římany, se vrátili zpět do města: „Zélóti se s vítěznými písněmi vrátili do Jeruzaléma (8. října), v srdci radostnou naději na svobodu a nezávislost. . . Cožpak jim Bůh nepomohl stejně milosrdně, jako pomáhal jejich předkům? V srdci zélótů nebyl žádný strach z budoucnosti.“

20. Jak učedníci v prvním století reagovali na Ježíšovo varování, aby uprchli k horám?

²⁰ Jak tedy ti, kdo tehdy tvořili poměrně malý počet vyvolených, uplatnili Ježíšovu radu? Opustili Judeu a uprchli do hor za Jordán, čímž ukázali, že nejsou částí židovského systému — ani politicky, ani nábožensky. Opustili svoje pole a domovy, a dokonce si ze svých domů nevzali ani majetek, který tam měli. Spoléhali na ochranu a na podporu od Jehovy, a tak dali jeho uctívání před všechno ostatní, co se snad mohlo zdát důležité. (Marek 10:29, 30; Lukáš 9:57–62)

21. Co nemusíme očekávat, až „ohavnost“ zaútočí?

²¹ Uvažujme nyní o větším splnění. Po mnoho desetiletí vybízíme lidi, aby opustili falešné náboženství a přijali náboženství pravé. (Zjevení 18:4, 5) Miliony z nich to udělaly. Ježíšovo proroctví nemluví o tom, že by se množství lidí mělo obrátit k pravému uctívání, jakmile vypukne velké soužení; v roce 66 n. l. rozhodně nedošlo k žádné masové konverzi Židů. Avšak praví křesťané budou mít mocný podnět k tomu, aby reagovali na Ježíšovo varování a uprchli.

22. Co to pro nás může znamenat, když uposlechneme Ježíšovu radu o útěku k horám?

²² Nyní nemůžeme znát všechny podrobnosti o velkém soužení, ale můžeme dojít k logickému závěru, že útěk, o němž Ježíš mluvil, nebude v našem případě znamenat útěk na nějaké konkrétní zeměpisné místo. Boží služebníci jsou dnes již ve všech koutech světa. Můžeme si však být jisti, že až bude potřeba uprchnout, křesťané budou muset dále dávat najevo, jak jasný je rozdíl mezi nimi a organizacemi falešného náboženství. Významné je také to, že Ježíš varoval, aby se člověk nevracel do svého domu, aby si vzal oděv nebo jiný majetek. (Matouš 24:17, 18) Mohou tedy před námi být zkoušky, které prověří, jak se díváme na hmotné věci; považujeme je za nejdůležitější, nebo je pro nás mnohem důležitější záchrana, z níž budou mít užitek všichni, kdo stojí na Boží straně? Ano, náš útěk může znamenat, že zažijeme nějaké obtíže a strádání. Musíme být připraveni udělat cokoli, co bude potřeba, stejně jako křesťané v prvním století, kteří uprchli z Judeje do Pereje na druhé straně Jordánu.

23, 24. (a) Jedině kde najdeme ochranu? (b) Jak by na nás mělo působit Ježíšovo varování ohledně ‚ohavnosti, jak stojí na svatém místě‘?

²³ Musíme si být jisti, že naším útočištěm je i nadále Jehova a jeho organizace podobná hoře. (2. Samuelova 22:2, 3; Žalm 18:2; Daniel 2:35, 44) Tam najdeme ochranu. Nebudeme napodobovat masy lidí, které budou prchat k ‚jeskyním a horským skalním masivům‘ — lidským organizacím a institucím, které zde po zpustošení Velkého Babylóna možná zůstanou jen velmi krátký čas. (Zjevení 6:15; 18:9–11) Je pravda, že to může být obtížná doba — stejně obtížná, jako musela být v roce 66 n. l. pro těhotné ženy, když prchaly z Judeje, nebo pro kohokoli, kdo musel cestovat v chladném deštivém počasí. Můžeme si však být jisti, že Bůh umožní, abychom přežili. Kéž již nyní posilujeme svou důvěru v Jehovu a jeho Syna, který nyní panuje jako Král Božího Království.

²⁴ Není žádný důvod, proč bychom měli žít ve strachu z toho, co se má stát. Ježíš nechtěl, aby se báli jeho učedníci v prvním století, a nechce, abychom se báli my, ať už by to bylo nyní, nebo ve dnech, jež jsou před námi. Ježíš nás varoval proto, abychom mohli připravovat svou mysl a srdce. Vždyť až přijde zničení na falešné náboženství a na zbytek tohoto ničemného systému, poslušní křesťané potrestáni nebudou. Budou projevovat rozlišovací schopnost a dbát na varování ohledně ‚ohavnosti stojící na svatém místě‘. A s rozhodností budou jednat na základě své neotřesitelné víry. Kéž nikdy nezapomeneme na Ježíšův slib: „Kdo. . . vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Marek 13:13)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jak se „ohavnost, která působí zpustošení,“ projevila v prvním století?

◻ Proč je rozumné domnívat se, že novodobá „ohavnost“ se na svaté místo postaví až v budoucnu?

◻ Jaký útok, který provede „ohavnost“, je předpověděn ve Zjevení?

◻ Co to pro nás může znamenat, že budeme muset ‚uprchnout‘?

[Obrázek na straně 16]

Velký Babylón je nazván „matka nevěstek“

[Obrázek na straně 17]

Šarlatové divoké zvíře ze 17. kapitoly Zjevení je „ohavnost“, o které mluvil Ježíš

[Obrázek na straně 18]

Šarlatové divoké zvíře povede zničující útok proti náboženství

Buďte prozíraví a pilní!

„Zůstaňte proto bdělí, protože neznáte den ani hodinu.“ (MATOUŠ 25:13)

1. Co vyhlížel apoštol Jan?

V POSLEDNÍM rozhovoru, který je zaznamenán v Bibli, Ježíš slíbil: „Přijdu rychle.“ Jeho apoštol Jan odpověděl: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ Tento apoštol nepochyboval o tom, že Ježíš přijde. Jan byl mezi apoštoly, kteří se Ježíše zeptali: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [řecky pa·rou·siʹa] a závěru systému věcí?“ Ano, Jan s důvěrou vyhlížel Ježíšovu budoucí přítomnost. (Zjevení 22:20; Matouš 24:3)

2. Jaký je v církvích postoj k Ježíšově přítomnosti?

² Taková důvěra je v dnešní době vzácností. Mnohé církve mají oficiální nauku o Ježíšově „příchodu“, ale jen málo jejich členů tento Ježíšův příchod skutečně očekává. A podle toho také žijí. Kniha The Parousia in the New Testament (Parousia v Novém zákoně) uvádí: „Naděje na parousii nemá prakticky žádný pozitivní vliv na život, myšlení a dílo církve. . . . Silná naléhavost, s níž by církev měla vykonávat své úkoly v podobě pokání a misionářského hlásání evangelia, je oslabena, ne-li úplně ztracena.“ To ale v žádném případě neplatí o všech.

3. (a) Jaký postoj k období zvanému pa·rou·siʹa mají praví křesťané? (b) Především o čem budeme nyní uvažovat?

³ Ježíšovi praví učedníci dychtivě očekávají konec současného ničemného systému věcí. Zatímco s věrnou oddaností projevujeme tento postoj, je potřeba, abychom si také udržovali správný pohled na všechno, co souvisí s Ježíšovou přítomností, a abychom podle toho i jednali. Díky tomu budeme schopni ‚vytrvat až do konce a být zachráněni‘. (Matouš 24:13) Když Ježíš předkládal své proroctví, jež je zaznamenané ve 24. a 25. kapitole Matouše, poskytl moudré rady, které můžeme uplatnit ke svému trvalému užitku. Dvacátá pátá kapitola obsahuje podobenství, která pravděpodobně znáte. Mimo jiné je tam podobenství o deseti pannách (moudrých a pošetilých) a podobenství o talentech. (Matouš 25:1–30) Jaký užitek můžeme z těchto podobenství mít?

Buďte prozíraví, jako bylo pět panen

4. O čem pojednává podobenství o pannách?

⁴ Možná si budete chtít znovu přečíst podobenství o deseti pannách. Je zapsané