Jak obstojíte před soudcovským stolcem?

„Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, potom se posadí na svůj slavný trůn.“ (MATOUŠ 25:31, Reference Bible)

1.–3. Jaký máme důvod k optimismu, pokud jde o právo?

‚VINEN, NEBO NEVINEN?‘ Mnoho lidí zvědavě naslouchá, když slyší vyprávět o některém soudním případu. Vítězí snad právo, když se soudci a členové poroty možná snaží být poctiví? Slyšeli jste o bezpráví a nespravedlnosti při soudních procesech? Takové bezpráví není nic nového, jak můžeme vidět z Ježíšova podobenství v Lukášově evangeliu 18:1–8.

² Ať tedy máte s lidskou spravedlností jakékoli zkušenosti, povšimněte si závěru Ježíšova podobenství: „Nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí . . . ? Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně. Nicméně až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“

³ Ano, Jehova jistě nakonec svým služebníkům zajistí právo. Svou úlohu v tom má také Ježíš, zejména nyní, kdy žijeme v „posledních dnech“ současného ničemného systému. Jehova brzy použije svého mocného Syna k tomu, aby ze země úplně odstranil ničemnost. (2. Timoteovi 3:1; 2. Tesaloničanům 1:7, 8; Zjevení 19:11–16) Ježíšovu úlohu můžeme pochopit z jednoho z jeho posledních podobenství, které se často označuje jako podobenství o ovcích a kozlech.

4. Do jaké doby jsme doposud zařazovali podobenství o ovcích a kozlech? Proč však chceme tomuto podobenství věnovat pozornost nyní? (Přísloví 4:18)

⁴ Dlouhou dobu jsme tomuto podobenství rozuměli tak, že znázorňuje Ježíše, který se v roce 1914 posadil na trůn jako Král a od té doby vynáší rozsudky — věčný život pro lidi, kteří se projevují jako ovce, trvalou smrt pro kozly. Z nového rozboru tohoto podobenství však vyplynulo upravené porozumění tomu, do jaké doby toto podobenství spadá a co znázorňuje. Toto vytříbenější pochopení ještě více zdůrazňuje, jak je naše kazatelské dílo důležité a jaký význam má reakce lidí na toto dílo. Chceme vidět, co je základem hlubšího porozumění tomuto podobenství, a proto uvažujme o tom, co Bible ukazuje o Jehovovi a Ježíšovi v úloze Králů a Soudců.

Jehova v úloze Nejvyššího soudce

5., 6. Proč je vhodné považovat Jehovu za Krále i Soudce?

⁵ Jehova panuje nad vesmírem a má moc nad celým stvořením. Nemá začátek ani konec, je „Král věčnosti“. (1. Timoteovi 1:17; Žalm 90:2, 4; Zjevení 15:3) Má právo vydávat ustanovení neboli zákony a prosazovat je. K jeho pravomoci však patří také to, že je Soudcem. Izajáš 33:22 říká: „Jehova je náš Soudce, Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král; on nás zachrání.“

⁶ Boží služebníci už dávno poznali Jehovu jako Soudce, který řeší právní případy a spory. Například když „Soudce celé země“ zvážil doklady o ničemnosti Sodomy a Gomory, odsoudil obyvatele k tomu, co zasluhovali — ke zničení, a tento spravedlivý rozsudek také vykonal. (1. Mojžíšova 18:20–33; Job 34:10–12) Rozhodně by nás mělo uklidnit, když víme, že Jehova je spravedlivý Soudce, který své rozsudky může vždy vykonat.

7. Jak Jehova působil při jednání s Izraelem jako Soudce?

⁷ Ve starověkém Izraeli někdy vynesl rozsudek přímo Jehova. Kdybyste žili v té době, nebyli byste snad povzbuzeni vědomím, že všechno rozhoduje spravedlivý Soudce? (3. Mojžíšova 24:10–16; 4. Mojžíšova 15:32–36; 27:1–11) Bůh také vydával „soudcovská rozhodnutí“, a ta všechna byla dobrými měřítky pro pozdější souzení. (3. Mojžíšova 25:18, 19; Nehemjáš 9:13; Žalm 19:9, 10; 119:7, 75, 164; 147:19, 20) Bůh je „Soudce celé země“, takže se to týká nás všech. (Hebrejcům 12:23)

8. Jaké významné vidění měl Daniel?

⁸ Máme „očité“ svědectví, které s touto záležitostí souvisí. Prorok Daniel viděl v jednom vidění divoká zvířata, která symbolizovala vlády nebo říše. (Daniel 7:1–8, 17) Napsal: „Byly umístěny trůny a Prastarý na dny se posadil. Jeho oblečení bylo bílé právě jako sníh.“ (Daniel 7:9) Povšimněte si, že Daniel viděl trůny „a Prastarý na dny [Jehova] se posadil“. Položme si otázku: ‚Byl zde Daniel svědkem toho, že se Bůh stal Králem?‘

9. Jaký je jeden z významů výrazu ‚posadit se‘ na trůn? Uveď příklady.

⁹ Když čteme, že se někdo „posadil“ na trůn, mohli bychom se domnívat, že se v tu chvíli stal králem, protože Bible se někdy takovým způsobem vyjadřuje. Například: „Když [Zimri] začal vládnout, jakmile dosedl na svůj trůn . . .“ (1. Královská 16:11, Reference Bible; 2. Královská 10:30; 15:12; Jeremjáš 33:17) V jednom proroctví o Mesiášovi bylo řečeno: „Usedne a bude panovat na svém trůnu.“ ‚Usednout‘ na trůn tedy může znamenat stát se králem. (Zecharjáš 6:12, 13) Jehova je popisován jako Král, který sedí na trůnu. (1. Královská 22:19; Izajáš 6:1; Zjevení 4:1–3) Jehova je „Král věčnosti“. Když však uplatnil svou svrchovanost v novém ohledu, mohlo by se o něm říci, že se stal Králem, že se jakoby nově posadil na svůj trůn. (1. Paralipomenon 16:1, 31; Izajáš 52:7; Zjevení 11:15–17; 15:3; 19:1, 2, 6)

10. Co bylo prvořadou úlohou izraelských králů? Znázorni to.

¹⁰ A zde jsme právě u ústřední myšlenky: Prvořadou úlohou starověkých králů bylo projednávání soudních případů a vynášení rozsudků. (Přísloví 29:14) Vzpomeňte si na Šalomounův moudrý rozsudek v případě, kdy dvě ženy uplatňovaly nárok na jedno dítě. (1. Královská 3:16–28; 2. Paralipomenon 9:8) Jednou z Šalomounových vládních budov byla „Trůnní síň, kde soudíval“, také nazývaná „předsíň soudu“. (1. Královská 7:7) Jeruzalém byl popisován jako místo, kde „jsou usazeny trůny k soudu“. (Žalm 122:5) ‚Posadit se na trůn‘ může mít tedy také význam uplatňovat soudcovskou autoritu. (2. Mojžíšova 18:13; Přísloví 20:8)

11., 12. a) Jaký byl význam vyjádření, že se Jehova posadil na trůn, jak je to uvedeno v 7. kapitole Daniela? b) Jak jiné texty potvrzují, že Jehova usedá, aby soudil?

¹¹ Vraťme se nyní k výjevu, v němž Daniel viděl, jak ‚Prastarý na dny usedá‘. Daniel 7:10 dodává: „Soud zasedl a byly otevřeny knihy.“ Ano, Prastarý na dny usedl proto, aby vynesl rozsudek o vládě nad světem a aby posoudil, zda je Syn člověka vhodný pro panování. (Daniel 7:13, 14) Dále čteme, že „přišel Prastarý na dny a byl vydán soud ve prospěch svatých Nejvýše postaveného“. Tyto osoby byly posouzeny jako vhodné k tomu, aby panovaly se Synem člověka. (Daniel 7:22) Nakonec „zasedl Soud“ a vynesl nepříznivý rozsudek nad poslední světovou velmocí. (Daniel 7:26)a

¹² To, že Daniel viděl Boha, jak ‚usedl na trůn‘, tedy znamenalo, že Bůh přichází vynést rozsudek. David v dřívější době zpíval: „Vykonal jsi [Jehovo] můj soud a mou při, usedl jsi na trůn a soudil se spravedlností.“ (Žalm 9:4, 7) A Joel napsal: „Ať jsou národy vyburcovány a přijdou do nížiny Jehošafat; tam totiž [já, Jehova,] usednu, abych soudil všechny okolní národy.“ (Joel 3:12; srovnej Izajáše 16:5.) Ježíš i Pavel stáli před soudem, kde na místě soudce seděl nějaký člověk, který projednával jejich případ a vynášel rozsudek.b (Jan 19:12–16; Skutky 23:3; 25:6)

Postavení Ježíše Krista

13., 14. a) Jakou měl Boží lid záruku, že se Ježíš stane Králem? b) Kdy se Ježíš posadil na svůj trůn, a v jakém smyslu vládl od roku 33 n. l.?

¹³ Jehova je Král i Soudce. A co Ježíš? Anděl, který oznamoval Ježíšovo narození, řekl: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida . . . a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Ježíš měl být trvalým dědicem davidovského království. (2. Samuelova 7:12–16) Měl vládnout z nebes, protože David řekl: „Jehovův výrok k mému Pánu [Ježíšovi] je: ‚Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sionu a řekne: ‚Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ (Žalm 110:1–4)

¹⁴ Kdy se to mělo stát? Ježíš nevládl jako Král v době, kdy byl člověkem. (Jan 18:33–37) V roce 33 n. l. zemřel, byl vzkříšen a vstoupil do nebes. V dopise Hebrejcům 10:12 čteme: „Tento muž natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy, posadil se po Boží pravici.“ Jakou měl Ježíš pravomoc? „[Bůh] posadil ho po své pravici v nebeských místech, vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství . . . a učinil ho nade vším hlavou sboru.“ (Efezanům 1:20–22) Ježíš měl tehdy nad křesťany královskou autoritu, a proto mohl apoštol Pavel o Jehovovi napsat: „Osvobodil nás z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ (Kolosanům 1:13; 3:1)

15., 16. a) Proč říkáme, že v roce 33 n. l. se Ježíš nestal Králem Božího Království? b) Kdy začal Ježíš vládnout v Božím Království?

¹⁵ V té době však Ježíš nepůsobil jako Král a Soudce nad národy. Seděl vedle Boha a čekal na dobu, kdy bude působit jako Král Božího Království. Pavel o něm napsal: „O kterém z andělů však kdy řekl: ‚Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám‘?“ (Hebrejcům 1:13)

¹⁶ Svědkové Jehovovi uveřejnili mnoho dokladů o tom, že období Ježíšova čekání skončilo v roce 1914, kdy se Ježíš stal vládcem Božího Království v neviditelných nebesích. Zjevení 11:15, 18 uvádí: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude kralovat po celou věčnost.“ „Ale národy se rozzlobily a přišla tvá vlastní zloba.“ Ano, během první světové války se na sebe národy vzájemně rozzlobily. (Lukáš 21:24) Války, zemětřesení, mory, nedostatek potravin a podobné věci, které jsme viděli od roku 1914, potvrzují, že Ježíš nyní vládne v Božím království a že naprostý konec světa je blízko. (Matouš 24:3–14)

17. Které hlavní myšlenky jsme tedy dosud poznali?

¹⁷ Stručně si to zopakujme: O Bohu je možné říci, že sedí na trůnu jako Král, ale v jiném smyslu se mohl na svůj trůn posadit také proto, aby soudil. V roce 33 n l. se Ježíš posadil po Boží pravici a nyní je Králem Božího Království. Působí však Ježíš, který nyní vládne jako Král, také jako Soudce? A proč by nás to mělo zajímat zejména v dnešní době?

18. Co je důkazem toho, že Ježíš měl být také Soudcem?

¹⁸ Jehova, který má právo jmenovat soudce, vybral Ježíše za Soudce, protože Ježíš odpovídá Bohem stanoveným požadavkům. Ježíš to ukázal, když mluvil o lidech, kteří v duchovním smyslu začínají ožívat: „Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi.“ (Jan 5:22) Ježíšova soudcovská úloha však přesahuje tento druh souzení, protože Ježíš je soudcem živých a mrtvých. (Skutky 10:42; 2. Timoteovi 4:1) Pavel jednou prohlásil: „[Bůh] stanovil . . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ (Skutky 17:31; Žalm 72:2–7)

19. Proč je správné mluvit o tom, že Ježíš usedá jako Soudce?

¹⁹ Je tedy správné dojít k závěru, že Ježíš usedá na slavný trůn ve zvláštní úloze Soudce? Ano. Ježíš řekl apoštolům: „Při znovustvoření, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kteří jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.“ (Matouš 19:28) Nyní je Ježíš sice Králem Božího Království, ale přesto bude během Milénia jeho další činností, o které je zmínka v Matoušovi 19:28, také to, že bude sedět na trůnu a soudit. V té době bude soudit všechny lidi, spravedlivé i nespravedlivé. (Skutky 24:15) Prospěje nám, když to budeme brát v úvahu, až obrátíme pozornost na jedno Ježíšovo podobenství, které se vztahuje na naši dobu a na náš život.

Co toto podobenství říká?

20., 21. K jaké otázce vede to, na co se ptali Ježíšovi apoštolové v souvislosti s dnešní dobou?

²⁰ Nedlouho před jeho smrtí položili apoštolové Ježíšovi otázku: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3) Ježíš předpověděl, že předtím, než „přijde konec“, dojde na zemi k významnému vývoji. Krátce před koncem všechny národy uvidí „Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou“. (Matouš 24:14, 29, 30)

²¹ Jak se ale povede lidem z těchto národů, až Syn člověka přijde ve své slávě? Vyhledejme si to v podobenství o ovcích a kozlech, které začíná slovy: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, potom se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy.“ (Matouš 25:31, 32, Reference Bible)

22., 23. Co ukazuje, že se podobenství o ovcích a kozlech nezačalo splňovat v roce 1914?

²² Začalo se toto podobenství, jak jsme to dlouhou dobu chápali, splňovat v roce 1914, kdy se Ježíš posadil v královské moci? V Matoušovi 25:34 se mluví o Ježíšovi jako o Králi, a tak se toto podobenství logicky vztahuje na dobu od roku 1914, kdy se Ježíš stal Králem. Ale v jakém smyslu tedy brzy potom začal soudit? Nesoudil „všechny národy“. Obrátil naopak svou pozornost k těm, kdo tvrdili, že tvoří „Boží dům“. (1. Petra 4:17) V souladu s Malachiášem 3:1–3 Ježíš v úloze Jehovova posla soudcovsky prozkoumal pomazané křesťany, kteří dosud byli na zemi. Byla to také doba vynesení soudního rozsudku nad křesťanstvem, které lživě tvrdilo, že je „Božím domem“.c (Zjevení 17:1, 2; 18:4–8) Přesto nic nenaznačuje, že v té době či vlastně od té doby Ježíš seděl, aby lidi ze všech národů s konečnou platností soudil jako ovce nebo kozly.

²³ Jestliže zkoumáme, co Ježíš v tomto podobenství dělá, zjišťujeme, že s konečnou platností soudí všechny národy. Podobenství neukazuje, že takové souzení mělo probíhat během dlouhého období trvajícího mnoho let, jako kdyby každý člověk, který zemřel v průběhu minulých desetiletí, byl posuzován a zkoumalo se, zda si zasluhuje věčnou smrt, nebo věčný život. Zdá se, že většina lidí, kteří zemřeli v posledních desetiletích, odcházela do všeobecného hrobu lidstva. (Zjevení 6:8; 20:13) Podobenství však znázorňuje dobu, kdy Ježíš soudí lidi, kteří pocházejí ze „všech národů“ a jsou v té době naživu a čekají na vykonání Ježíšova soudního rozsudku.

24. Kdy bude podobenství o ovcích a kozlech splněno?

²⁴ Jinými slovy, toto podobenství ukazuje do budoucnosti, kdy Syn člověka přijde ve své slávě. Posadí se, aby soudil lidi, kteří v té době budou žít. Ve svém soudu se bude opírat o to, jak se tito lidé projevovali. V té době bude jasně stanoven „rozdíl mezi spravedlivým a ničemným“. (Malachiáš 3:18) Skutečné vynesení a provedení rozsudku proběhne v krátké době. Ježíš vyjádří opodstatněné rozhodnutí založené na tom, co o jednotlivých lidech jasně vyšlo najevo. (Viz také 2. Korinťanům 5:10.)

25. Co znázorňuje Matouš 25:31, kde se mluví o tom, že se Syn člověka posadil na slavný trůn?

²⁵ To tedy znamená, že slova uvedená v Matoušovi 25:31, že se Ježíš ‚posadí na svůj slavný trůn‘, aby soudil, se vztahují na budoucnost, kdy se tento mocný Král posadí, aby vynesl a vykonal rozsudek nad národy. Ano, obraz soudu, který se týká Ježíše a je zapsán v Matoušovi 25:31–33, 46, se dá přirovnat k obrazu ze 7. kapitoly Daniela, kde se panující Král, Prastarý na dny, posadil, aby vykonával svou úlohu Soudce.

26. Jaké nové vysvětlení podobenství se objevuje?

²⁶ Tento způsob pochopení podobenství o ovcích a kozlech ukazuje, že rozsudek nad ovcemi a kozly bude vynesen v budoucnosti. Tato událost nastane, až vypukne „soužení“, o kterém je zmínka v Matoušovi 24:29, 30, a až „přijde Syn člověka ve své slávě“. (Srovnej Marka 13:24–26.) Až celý ničemný systém dospěje ke svému konci, pak Ježíš zasedne k soudu a vynese a vykoná rozsudek. (Jan 5:30; 2. Tesaloničanům 1:7–10)

27. O co bychom se měli zajímat, když známe Ježíšovo poslední podobenství?

²⁷ Tím je objasněno naše porozumění tomu, do jaké doby spadá Ježíšovo podobenství, které ukazuje, kdy budou souzeni ovce a kozli. Ale jak to ovlivňuje nás, kteří horlivě kážeme dobrou zprávu o Království? (Matouš 24:14) Získalo kvůli tomuto porozumění naše dílo menší význam, nebo to s sebou nese závažnější odpovědnost? Na to, jak jsme tím ovlivněni, se podívejme do dalšího článku.

Jakou budoucnost mají ovce a kozli?

„Oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ (MATOUŠ 25:32)

1., 2. Proč by nás mělo podobenství o ovcích a kozlech zajímat?

JEŽÍŠ KRISTUS rozhodně byl největším Učitelem, jaký kdy na zemi žil. (Jan 7:46) Jednou z jeho vyučovacích metod bylo používání podobenství neboli přirovnání. (Matouš 13:34, 35) Jeho podobenství byla jednoduchá, a přesto působivě vyjadřovala hluboké duchovní a prorocké pravdy.

² V podobenství o ovcích a kozlech Ježíš poukázal na dobu, kdy bude plnit zvláštní úlohu: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a . . .“ (Matouš 25:31) Toto podobenství by nás mělo zajímat, protože Ježíš jím uzavírá svou odpověď na otázku: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3) Co to však znamená pro nás?

3. Co Ježíš dříve řekl o tom, jaký bude vývoj událostí ihned po začátku velkého soužení?

³ Ježíš předpověděl, že „ihned po“ vypuknutí velkého soužení dojde k překvapivému vývoji událostí, na který čekáme. Řekl, že tehdy se „objeví znamení Syna člověka“. To bude mít dalekosáhlý dopad na „všechny kmeny země“, které „uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou“. Syna člověka budou provázet ‚jeho andělé‘. (Matouš 24:21, 29–31)a Jak to souvisí s podobenstvím o ovcích a kozlech? V novodobých Biblích je toto podobenství uvedeno ve 25. kapitole. Je však součástí Ježíšovy odpovědi a udává další podrobnosti o jeho příchodu ve slávě. Zaměřuje naši pozornost na Ježíšovo souzení ‚všech národů‘. (Matouš 25:32)

Kdo v tomto podobenství vystupuje

4. Jakou úvodní poznámku o Ježíšovi obsahuje podobenství o ovcích a kozlech a kdo ještě přichází na scénu?

⁴ Ježíš zahajuje své podobenství slovy: „Až přijde Syn člověka.“ Pravděpodobně víš, kdo je „Syn člověka“. Pisatelé evangelií tento výraz často uplatňovali na Ježíše. Dělal to dokonce i sám Ježíš, a nepochybně měl přitom na mysli Danielovo vidění, kde „někdo podobný synu člověka“ přichází k Prastarému na dny, aby dostal „panství a důstojnost a království“. (Daniel 7:13, 14; Matouš 26:63, 64; Marek 14:61, 62) V tomto podobenství je sice hlavní postavou Ježíš, ale není sám. Předtím v rámci téhož pojednání Ježíš řekl — jak to čteme u Matouše 24:30, 31 —, že až Syn člověka přijde „s mocí a velkou slávou“, budou mít velmi důležitou úlohu jeho andělé. Podobné to je i v podobenství o ovcích a kozlech, kde je ukázáno, že až se Ježíš „posadí na svůj slavný trůn“, aby soudil, budou s ním andělé. (Srovnej Matouše 16:27.) Soudce a jeho andělé jsou však v nebi. Pojednává se tedy v tomto podobenství o lidech?

5. Jak můžeme rozpoznat totožnost Ježíšových „bratrů“?

⁵ Již na první pohled vidíme v podobenství tři skupiny, jejichž totožnost potřebujeme rozpoznat. Syn člověka nemluví jen o ovcích a o kozlech, ale připojuje také třetí skupinu, jejíž totožnost je klíčem k tomu, abychom poznali také totožnost ovcí a kozlů. Ježíš tuto třetí skupinu nazývá svými duchovními bratry. (Matouš 25:40, 45) Musí to být praví ctitelé Boha, protože Ježíš řekl: „Každý . . . , kdo činí vůli mého Otce, . . . ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Matouš 12:50; Jan 20:17) Kromě toho také Pavel psal o křesťanech, kteří jsou součástí ‚Abrahamova semene‘ a Božími syny. Nazval tyto křesťany Ježíšovými ‚bratry‘ a ‚účastníky nebeského povolání‘. (Hebrejcům 2:9–3:1; Galaťanům 3:26, 29)

6. Kdo jsou „nejmenší“ z Ježíšových bratrů?

⁶ Proč se ale Ježíš zmínil o ‚nejmenším‘ z jeho bratrů? Připomíná nám to výrok, který apoštolové od Ježíše už slyšeli. Když mluvil o tom, jaký je rozdíl mezi Janem Křtitelem — který zemřel dříve než Ježíš, a měl proto pozemskou naději — a mezi lidmi, kteří mají získat nebeský život, řekl: „Nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ (Matouš 11:11) Někteří z těch, kdo šli do nebe, mohli mít ve sboru význačné postavení, například jako apoštolové, jiní měli méně význačné postavení, ale všichni jsou Ježíšovými duchovními bratry. (Lukáš 16:10; 1. Korinťanům 15:9; Efezanům 3:8; Hebrejcům 8:11) A tak i když někteří z nich byli na zemi zdánlivě nevýznamní, byli Ježíšovými bratry, a mělo se s nimi zacházet odpovídajícím způsobem.

Kdo jsou ovce a kdo kozlové?

7., 8. Co Ježíš řekl o ovcích, a jaký závěr o nich proto můžeme udělat?

⁷ O souzení ovcí čteme: „[Ježíš] řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa. Dostal jsem totiž hlad, a dali jste mi něco najíst; dostal jsem žízeň, a dali jste mi něco napít. Byl jsem cizí, a přijali jste mě pohostinně; nahý, a oblékli jste mě. Onemocněl jsem, a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizího, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a šli jsme k tobě?‘ A král jim odpoví a řekne: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, činili jste to mně.‘ “ (Matouš 25:34–40)

⁸ Ovce, které jsou posouzeny jako hodné toho, aby jim byla prokázána čest a projevena přízeň tím, že mohou být po Ježíšově pravici, očividně představují určitou třídu lidí. (Efezanům 1:20; Hebrejcům 1:3) Co dělali a kdy? Ježíš říká, že mu laskavě, uctivě a štědře dávali jídlo, pití a oblečení a že mu pomáhali, když byl nemocný nebo ve vězení. Když ovce řeknou, že to Ježíšovi osobně nedělaly, Ježíš poukáže na to, že podporovaly jeho duchovní bratry, ostatek pomazaných křesťanů, a v tom smyslu to dělaly jemu.

9. Proč se toto podobenství nevztahuje na dobu Milénia?

⁹ Toto podobenství se nevztahuje na dobu Milénia, protože tehdy pomazaní nebudou lidmi, kteří trpí hladem, žízní, nemocemi a vězněním. Mnozí z nich však takové věci zakoušejí v závěru tohoto systému věcí. Satan od doby, kdy byl svržen k zemi, soustřeďuje svůj vztek především na ostatek, vystavuje ho posměchu i mučení a zabíjí jeho členy. (Zjevení 12:17)

10., 11. a) Proč je nerozumné domnívat se, že mezi ovce je zahrnut každý, kdo prokáže Ježíšovým bratrům laskavost? b) Koho vhodně představují ovce?

¹⁰ Říká zde Ježíš, že každý, kdo prokáže nějakou drobnou laskavost některému z Ježíšových bratrů — například tím, že mu nabídne kus chleba nebo sklenici vody — se stane členem třídy ovcí? Takové laskavé skutky mohou jistě být projevem přirozené lidské dobrotivosti, ale k tomu, aby mohl někdo patřit k ovcím, o nichž mluví Ježíš v tomto podobenství, je zapotřebí více. Ježíš jistě neměl na mysli například ateisty nebo duchovní, kteří některému z jeho bratrů náhodou prokázali nějakou laskavost. Naopak, Ježíš dvakrát nazval ovce ‚spravedlivými‘. (Matouš 25:37, 46) Musí to tedy být lidé, kteří určitou dobu pomáhali Kristovým bratrům — činně je podporovali — a projevovali víru do té míry, že obdrželi spravedlivé postavení před Bohem.

¹¹ Během staletí se ze spravedlivého postavení před Bohem těšili mnozí lidé, například Abraham. (Jakub 2:21–23) Noe, Abraham i jiní věrní lidé patří k „jiným ovcím“, které zdědí život v ráji pod vládou Božího Království. V nedávné době se miliony dalších lidí chopily pravého uctívání jako jiné ovce a staly se „jedním stádem“ s pomazanými. (Jan 10:16; Zjevení 7:9) Lidé s pozemskou nadějí uznávají Ježíšovy bratry jako vyslance Království, a proto jim po hmotné i duchovní stránce pomáhají. Na to, co jiné ovce dělají pro jeho bratry na zemi, se Ježíš dívá tak, jako by to dělaly jemu. Lidé, kteří takto jednají a kteří budou žít, až Ježíš přijde soudit národy, budou označeni jako ovce.

12. Proč by se mohly ovce ptát, jak Ježíšovi prokazovaly laskavost?

¹² Jestliže jiné ovce nyní káží dobrou zprávu s pomazanými a pomáhají jim, proč by se měly ptát: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít?“ (Matouš 25:37) Důvodů by mohla být celá řada. Jde však o podobenství. Jeho prostřednictvím Ježíš ukazuje, že má o své duchovní bratry hluboký zájem — cítí s nimi, trpí s nimi. Ježíš již dříve řekl: „Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal.“ (Matouš 10:40) V tomto podobenství Ježíš vyjadřuje tu zásadu, že vše (dobré i zlé), co se stane jeho bratrům, se projeví v samotném nebi; bude to, jako by se to stalo jemu v nebi. Ježíš zde také zdůrazňuje Jehovovo měřítko pro posuzování lidí — jasně ukazuje, že Boží soud, ať příznivý, nebo nepříznivý, je platný a spravedlivý. Kozlové se nemohou vymlouvat a říkat: ‚Kdybychom tě jen byli viděli na vlastní oči.‘

13. Proč by mohli lidé podobní kozlům oslovovat Ježíše „Pane“?

¹³ Když si uvědomíme, kdy je vynesen rozsudek, o němž se v tomto podobenství mluví, pak jasněji pochopíme, kdo jsou kozlové. Odehrává se to v době, kdy „se na nebi objeví znamení Syna člověka a potom se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka, jak přichází . . . s mocí a velkou slávou“. (Matouš 24:29, 30, Reference Bible) Lidé, kteří přežijí soužení, jež přijde na Velký Babylón, a kteří jednali s královými bratry zlomyslně, mohou nyní Ježíše zoufale oslovovat „Pane“ v naději, že si tím zachrání život. (Matouš 7:22, 23; srovnej Zjevení 6:15–17.)

14. Na jakém základě bude Ježíš soudit ovce a kozly?

¹⁴ Ježíš však nebude bývalé členy církví, ateisty a jiné lidi soudit na základě jejich zoufalých výroků. (2. Tesaloničanům 1:8) Soudce bude prověřovat srdce lidí a to, jak jednali s ‚jedním z nejmenších jeho bratrů‘. Je pravda, že počet pomazaných křesťanů, kteří ještě zbývají na zemi, klesá. Avšak dokud budou pomazaní, kteří tvoří „věrného a rozvážného otroka“, poskytovat duchovní pokrm a vedení, budou mít lidé, kteří mají naději stát se ovcemi, příležitost prokazovat třídě otroka dobro — tak, jak to dělá ‚velký zástup ze všech národů a kmenů a lidí‘. (Zjevení 7:9, 14)

15. a) Jak se mnozí lidé prokázali jako podobní kozlům? b) Proč bychom se měli vyvarovat toho, že bychom o někom tvrdili, že je ovcí či kozlem?

¹⁵ Jak lidé jednají s Kristovými bratry a s miliony jiných ovcí, které jsou s Kristovými bratry sjednoceny v jednom stádu? Mnozí lidé snad Kristovy představitele nikdy nenapadli, ale také nejednali s Kristovým lidem láskyplně. Lidé podobní kozlům dávají přednost ničemnému světu, a proto odmítají poselství o Království — ať je slyší přímo, nebo nepřímo. (1. Jana 2:15–17) Samozřejmě, že soudit je nakonec bude Ježíš — ten je k tomu určen. Není na nás, abychom určovali, kdo je ovce a kdo kozel. (Marek 2:8; Lukáš 5:22; Jan 2:24, 25; Římanům 14:10–12; 1. Korinťanům 4:5)

Jaká budoucnost čeká každou z těchto skupin?

16., 17. Jakou budoucnost mají ovce?

¹⁶ Ježíšův rozsudek nad ovcemi zní: „Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa.“ Jak laskavé je to pozvání: „Pojďte“! Kam? Do věčného života, jak to Ježíš shrnul slovy: „Spravedliví [vstoupí] do věčného života.“ (Matouš 25:34, 46)

¹⁷ V podobenství o talentech Ježíš ukázal, co se čeká od těch, kdo s ním budou panovat v nebi, ale v tomto podobenství ukazuje, co se čeká od poddaných Království. (Matouš 25:14–23) Je příhodné, že ovce díky tomu, jak plně podporují Ježíšovy bratry, zdědí místo v pozemské říši jeho Království. Budou se těšit ze života na rajské zemi — což je vyhlídka, kterou pro ně Bůh připravil „od založení světa“ lidí, jež je možné vykoupit. (Lukáš 11:50, 51)

18., 19. a) Jaký rozsudek vynese Ježíš nad kozly? b) Proč si můžeme být jisti, že kozlové nebudou věčně trápeni?

¹⁸ Jak odlišný rozsudek je vynesen nad kozly! „Pak zase řekne těm po své levici: ‚Odejděte ode mne, vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně, připraveného pro Ďábla a jeho anděly. Dostal jsem totiž hlad, ale nedali jste mi nic jíst, a dostal jsem žízeň, ale nedali jste mi nic pít. Byl jsem cizí, ale nepřijali jste mě pohostinně; nahý, ale neoblékli jste mě; nemocný a ve vězení, ale nestarali jste se o mne.‘ Tehdy také odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizího nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ Tehdy jim odpoví slovy: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to nečinili jednomu z těchto nejmenších, nečinili jste to mně.‘ “ (Matouš 25:41–45)

¹⁹ Badatelé Bible vědí, že tato slova nemohou znamenat, že nesmrtelné duše lidí podobných kozlům budou trpět ve věčném ohni. Nemůže to tak být, protože lidé jsou duše, nemají nesmrtelnou duši. (1. Mojžíšova 2:7; Kazatel 9:5, 10; Ezekiel 18:4) Když Soudce říká, že kozlové budou odsouzeni do „věčného ohně“, má na mysli zničení, v němž není žádná naděje do budoucnosti a jež bude také znamenat definitivní konec pro Ďábla a jeho démony. (Zjevení 20:10, 14) Jehovův Soudce staví proti sobě protiklady. Ovcím říká „Pojďte“, kozlům „Odejděte ode mne“. Ovce zdědí ‚věčný život‘. Kozlové „odejdou do věčného odříznutí“. (Matouš 25:46)b

Co to znamená pro nás?

20., 21. a) Jaké důležité dílo mají křesťané konat? b) Jaké dělení nyní probíhá? c) V jaké situaci lidé budou, až se podobenství o ovcích a kozlech začne plnit?

²⁰ Čtyři apoštolové, kteří slyšeli Ježíšovu odpověď o znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí, měli mnoho o čem přemýšlet. Budou muset zůstat bdělí a ostražití. (Matouš 24:42) Také budou muset konat svědecké dílo, o němž je zmínka u Marka 13:10. Tohoto díla se dnes aktivně účastní svědkové Jehovovi.

²¹ Co však toto upřesněné porozumění podobenství o ovcích a kozlech znamená pro nás? Lidé se již dnes staví na jednu nebo na druhou stranu. Někteří jsou na ‚široké cestě, jež vede do zničení‘, zatímco jiní se snaží zůstat na ‚stísněné cestě, jež vede do života‘. (Matouš 7:13, 14) Ale čas, kdy Ježíš vynese konečný rozsudek nad ovcemi a kozly, o nichž se mluví v tomto podobenství, je teprve před námi. Až Syn člověka přijde v roli Soudce, rozhodne o tom, že mnoho pravých křesťanů — vlastně „velký zástup“ zasvěcených ovcí — je způsobilých pro přežití konečné části „velkého soužení“ a pro vstup do nového světa. Tato vyhlídka by pro nás měla být zdrojem radosti. (Zjevení 7:9, 14) Na druhé straně se však ohromné množství lidí „ze všech národů“ prokáže jako tvrdohlaví kozlové. „Odejdou do věčného odříznutí.“ Jaká úleva to bude pro zemi!

22., 23. Proč je naše kazatelské dílo životně důležité už dnes, když se toto podobenství teprve splní?

²² Zatímco soud popsaný v tomto podobenství se týká blízké budoucnosti, něco životně důležitého se odehrává již nyní. My křesťané se účastníme díla, které může lidem zachránit život — rozhlašujeme poselství, jež působí mezi lidmi rozdělení. (Matouš 10:32–39) Pavel napsal: „Vždyť ‚každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn‘. Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?“ (Římanům 10:13, 14) Naše veřejná služba, při níž je oznamováno Boží jméno a Boží poselství o záchraně, se dostává k lidem žijícím více než ve 230 zemích. V čele tohoto díla jsou stále Kristovi pomazaní bratři. Dodnes se k nim připojilo přibližně pět milionů jiných ovcí. A na poselství, které Ježíšovi bratři hlásají, reagují lidé po celém světě.

²³ Mnoho lidí má možnost slyšet naše poselství, když kážeme dům od domu nebo vydáváme svědectví neformálním způsobem. Jiní se o svědcích Jehovových a o názorech, které zastáváme, dozvídají cestami, o nichž nevíme. Do jaké míry bude Ježíš v době soudu brát ohled na kolektivní a rodinnou odpovědnost? To nevíme, a bylo by bezpředmětné o tom spekulovat. (Srovnej 1. Korinťanům 7:14.) Mnozí lidé dnes odmítají naslouchat Božímu lidu, posmívají se mu nebo jej otevřeně pronásledují. Dnešní doba je proto rozhodující; takoví lidé v sobě možná rozvíjejí rysy těch lidí, které Ježíš odsoudí jako kozly. (Matouš 10:22; Jan 15:20; 16:2, 3; Římanům 2:5, 6.)

24. a) Proč je důležité, aby jednotliví lidé reagovali kladně na naše kázání? b) K jakému postoji ke službě pomohlo toto studium tobě osobně?

²⁴ Můžeme však být šťastní, že mnozí lidé reagují kladně, studují Boží slovo a stávají se Jehovovými svědky. Někteří lidé, kteří dnes připomínají kozly, se mohou změnit a začít se podobat ovcím. Ti lidé, kteří reagují kladně a kteří aktivně podporují ostatek Kristových bratrů, budou na základě průkazných znaků, jež dnes mají, postaveni po Ježíšově pravici, až Ježíš v blízké budoucnosti usedne na svůj trůn, aby soudil. Bůh jim nyní žehná a bude jim žehnat i dále. Toto podobenství by nás tedy mělo podnítit k ještě horlivější kazatelské službě. Chceme dělat vše, co je v naší moci, abychom oznamovali dobrou zprávu o Království, a dali tak ostatním lidem možnost reagovat na tuto zprávu dříve, než bude příliš pozdě. Potom bude na Ježíšovi, aby vynesl buď nepříznivý, nebo příznivý rozsudek. (Matouš 25:46)