‚Jehova se mnou jednal blahodárně‘
(Pokračování)
Změna pověření
Jednoho dne na jaře 1950 pozval bratr Knorr mne a ještě jednoho bratra do své kanceláře a zeptal se nás, jak by se nám líbilo sloužit v redakčním oddělení. Když jsem mu řekl, že mi nezáleží na tom, kde sloužím, pokáral mě a pověděl, že další přednost bychom měli přijmout dychtivě, když je nám udělena. Můj postoj však ovlivňovalo mé nevalné zdraví, které pro mne bylo vždy problémem, protože jsem musel brát vážně výživu i cvičení. Ve skutečnosti bych si nebyl mohl představit nic lepšího než smět trávit všechen čas výzkumnou prací a psaním článků, především na biblické náměty. Ale věděl jsem, že to nebude snadná práce. O redakčním oddělení mi vlastně jednou bratr Knorr řekl: „Právě tam se dělá ta nejdůležitější a nejobtížnější práce.“
V roce 1951 se velký počet nás z Brooklynu účastnil duchovní hostiny na sjezdu „Čisté uctívání“ v Londýně. Účastnili jsme se také sjezdu v Paříži a někteří z nás navštívili několik dalších odboček Společnosti, včetně odbočky ve Wiesbadenu. Tam jsem se poprvé setkal s Gretel Naggertovou, která po 12 letech přijala můj návrh, aby se stala sestrou Kleinovou. Sloužil jsem v bételu 38 let jako svobodný člověk a pak jsem měl pocit, že by mi bylo lépe, kdyby ona byla mou životní partnerkou. Od chvíle, kdy jsem se oženil, musím souhlasit se Šalomounem, který řekl: „Našel někdo dobrou manželku? Našel něco dobrého a dostává se mu dobré vůle od Jehovy.“ (Přísl. 18:22) Ano, v té věci se mnou opět Jehova jednal blahodárně, protože Gretel se pro mne stala velkou pomocí v mnoha směrech.
Bratr Knorr — starší bratr
Můj vztah k bratru Rutherfordovi byl jako vztah milujícího otce a jeho syna. Ale nyní, protože bratr Knorr byl jen o několik měsíců starší než já, byl náš vztah spíše jako vztah bratrů — přičemž starší bratr vždy bez váhání projevil netrpělivost vůči nedostatkům mladšího. Gretel měla na takové rozdílnosti velmi rozumný názor. Řekla: „Přece se konečně nedá očekávat, že by si vždycky dobře rozuměl energický vedoucí pracovník a velice romantický hudebník!“ Ale aby si nikdo nevysvětloval nesprávně tuto mou poznámku, chtěl bych dodat, že bratr Knorr byl mým oblíbeným řečníkem. Jednou o mně řekl, že jsem jako jeho stín, protože jsem byl vždycky tam, kde měl on přednášky. A navíc měl rád hudbu stejně jako já a znovu zavedl zpěv při našich sborových shromážděních. Opravdově se zajímal o vydání zpěvníku. — Ef. 5:18–20.
Zde jsem také mohl vidět, že Jehova měl toho pravého muže, který řídil jeho dílo na zemi, protože bratr Knorr byl vynikající organizátor. Chápal zejména důležitost správného vzdělávání, což je patrné z toho, jak zorganizoval školu teokratické služby, misionářskou školu Gilead, školu služby království a školu pro ty, kteří nastupují do bételu.
To všechno připomíná poznámku, kterou jsem jednou slyšel od koordinátora odbočky v Británii. Poznamenal, že bratr Knorr měl tu znamenitou vlastnost, že nedovolil, aby ho při organizačním rozhodování ovlivňovaly osobnosti. To je fakt, protože kdyby jednal jinak, nikdy bych nebyl dostal tolik předností, které mi umožnil ve spojitosti se sjezdy, hudbou, psaním a jinými věcmi. Bratr Knorr byl v tom ohledu dobrým napodobitelem Ježíše Krista. Jak to? Nuže, koho měl Ježíš obzvláště rád? Jana. Ale komu vlastně svěřil „klíče království?“ Petrovi, přestože byl tento apoštol prudký. — Mat. 16:18, 19; Jan 21:20.
Ano, jak blahodárně se mnou Jehova jednal přes všechny moje slabosti a nedostatky! A přece, ačkoli mi byla téměř 50 let prokazována velká přízeň, největší výsada mne teprve čekala. V listopadu 1974 jsem byl pozván, abych se stal členem vedoucího sboru svědků Jehovových. Toto pozvání mne tak ohromilo, že jsem potřeboval povzbuzení, abych je přijal. Mimo jiné mi bylo řečeno, že byl pozván ještě pěkný počet dalších. Ve skutečnosti bylo pozváno sedm dalších, čímž se počet členů vedoucího sboru tehdy zvýšil z 11 na 18.
Byl to Frederick W. Franz, kdo mne povzbudil, abych přijal toto nejnovější pověření. Ten nastoupil v roce 1977 po bratru Knorrovi jako prezident Společnosti. Od chvíle, kdy jsem přišel do bételu, byl jsem k němu přitahován pro jeho biblické znalosti a přátelskou povahu. V počátečních letech jsme se obvykle společně účastnili německých shromáždění k modlitbě, chvále a svědectví. Od té doby je s ním spojeno mnoho mých teokratických milníků. Jedním z nich bylo, když jsem jej doprovázel spolu se svým bratrem a jeho manželkou při návštěvě bratrů, kteří sloužili v Dominikánské republice, kde bylo dílo zakázáno. Nikdy předtím ani potom jsem se nesetkal s tak vřelými a srdečnými projevy křesťanské lásky. Pro naše spoluvěřící to znamenalo mnoho, že jsme riskovali těžkosti s Trujillem, abychom je navštívili.
V pozdějších letech jsme s bratrem Franzem, mojí manželkou a několika dalšími, včetně A. D. Schroedra, navštívili biblické země a řadu jihoamerických zemí, včetně Bolívie, kde kdysi Gretel sloužila jako misionářka déle než devět let. Cestování s bratrem Franzem vždy znamenalo další služební přednosti, protože trval na tom, že na pódiu budou s ním jeho společníci. Nedávno jsme se dělili o přednosti na sjezdech v Evropě a ve Střední Americe. Když se tak dívám zpět, zdá se mi, že bratr Franz byl pro mne vždy takovým vyrovnávacím činitelem. Například při naší cestě do biblických zemí se dostal jeden bratr v naší skupině do skutečných obtíží s policií za to, že fotografoval na zakázaném místě, a tak nám způsobil zpoždění. Projevil jsem velkou nelibost, ale bratr Franz se jen usmíval a řekl: „Myslím, že ho to poučí.“ A tak tomu skutečně bylo. Není o tom sporu: Moje společenství s bratrem Franzem je dalším způsobem, jak se mnou Jehova jedná blahodárně.
Žádná „poklidná plavba“
Nemohu také přehlédnout způsob, jak se mnou Jehova jednal blahodárně, pokud jde o práci, která mi byla přidělována. Velmi často se stalo, že nějaký plán dopadl mimořádně dobře v důsledku okolností, které jsem nemohl vůbec ovlivnit. (Srovnej Žalm 127:1; 1. Korinťanům 3:7.) A to jsem viděl často na organizační úrovni. Například asi před 40 lety koupila Společnost dům na Willow Street, který jsme měli užívat jako garáž. Kdybychom nebyli měli toto vlastnictví, nebyli bychom mohli vybudovat tunel spojující budovu Towers s ostatními budovami komplexu bételu. Když jsme potřebovali více obytného prostoru, mohli jsme koupit hotel Towers. Když jsme potřebovali více prostoru na kanceláře, mohli jsme opatřit komplex Squibb. A do všech těchto budov je možno dojít pěšky z bételu. Mnoho podobných věcí se stalo k užitku Jehovovy organizace i v jiných zemích.
Následkem zděděné slabosti a mé impulzívní povahy bylo v mém životě také dosti zkoušek a soužení, k čemuž patřilo i nervové zhroucení, když jsem byl v bételu devět let. Tehdy mě opravdu utěšoval Žalm 103, a také Pavlova slova v Římanům 7:15–25. Mohu dodat, že jsem měl víc než dost nehod, například zlomenou čéšku, zlomená žebra a jiné. Následkem chyb mých i chyb jiných rozhodně nebyl můj život „poklidnou plavbou“. Ale s Jehovovou pomocí jsem pochopil, že ‚mohu přijmout to, co on připustí‘, jak je to naznačeno v 1. Korinťanům 10:13. Také ‚čím méně žiji, tím více mohu dávat‘. Mezi jiným poučením, které jsem musel získat, je to, že je nutno pěstovat „postoj očekávání vůči Bohu své záchrany“ a že musím být ochoten chovat se jako „menší“. — Mich. 7:7; Luk. 9:48.
Pak jsem měl také velmi často důvod ke stejnému pocitu, jaký měl David po střetnutí s Nabalem. (1. Sam. 25:2–34) Byl vděčný Jehovovi a Abigail za to, že jej uchránili před vinou krve, které by se dopustil, kdyby byl vyhladil celou Nabalovu domácnost. Ano, Jehova mne uchránil před velmi vážnými chybami. Učinil to prostřednictvím svých andělů, svou prozíravostí a pomocí, kterou mi poskytl nejen prostřednictvím zralých bratrů, ale také mnoha znamenitých křesťanských „Abigail“. Chtěl bych dodat, že jsem Jehovovi vděčný za to, že v době, kdy jsem byl duchovně slabý, nebyla mi nablízku příležitost podlehnout pokušení, a když taková příležitost byla, byl jsem duchovně natolik silný, že jsem nepodlehl. Jinými slovy, nikdy se nestalo, že bych byl měl sklon k nesprávnému jednání a zároveň také příležitost k tomu, protože Jehova věděl, že chci v srdci opravdu stále činit, co je správné. Jak vděčný jsem za to, že Jehova nehledá chyby! — Žalm 130:3.
Nechtěl bych také přehlédnout, jak blahodárně jednal Jehova se mnou a s jinými tím, že nám během let poskytoval vynikající duchovní pokrm. (Mat. 24:45–47) Není pochyb o tom, že světlo pravdy září pro spravedlivé stále jasněji. (Žalm 97:11) Uvedu zde jen několik z mnoha znamenitých duchovních pravd, které pochopil Jehovův lid od doby, kdy jsem začal přijímat ‚mléko slova‘: Rozdíl mezi Boží organizací a organizací satanovou; že Jehovovo ospravedlnění je důležitější než záchrana tvorů; že proroctví o obnově se vztahuje na duchovní izrael; že je křesťanské chování stejně důležité jako kázání; a že slabí, nedokonalí tvorové, jako jsme my, mohou obšťastnit srdce našeho Boha, jehož nesrovnatelné jméno máme výsadu nést jako svědkové Jehovovi. — 1. Petra 2:2; Přísl. 27:11; Iz. 43:10–12.
Mám tedy důvod zpívat Jehovovi, protože se mnou jednal tak blahodárně? Rozhodně mám!