Když vás postihne zdravotní krize

„Měl jsem pocit, jako bych dostal ránu palicí.“ (John, když se dozvěděl, že má nemoc, která povede k trvalému poškození zdraví.)

„Byla jsem zděšena.“ (Beth, když si uvědomila, jak závažný je její zdravotní problém.)

INFORMACE, že člověk má chronickou a vysilující chorobu, anebo že zranění při nehodě bude mít trvalé následky, patří k nejbolestnějším zážitkům v životě. Ať se zprávu o své nemoci dozvíte v tiché pracovně lékaře nebo jste s tvrdou realitou svého postižení konfrontováni při hektickém shonu na jednotce intenzivní péče, nebudete tomu pravděpodobně chtít věřit. V životě vás těžko něco připraví na to, abyste se vypořádali se silnými emocemi, které vás zaplaví, když jste otřeseni zdrcující zdravotní krizí.

S cílem shromáždit informace, které mohou pomoci těm, jejichž zdraví bylo nedávno těžce poškozeno, jsme hovořili s řadou lidí v různých zemích, kteří se již léta úspěšně vyrovnávají s vysilující chronickou nemocí. Nemocní byli požádáni, aby se vyjádřili k následujícím otázkám: Jaké emoce jste prožívali? Co vám pomohlo překonat krizi a najít znovu vyrovnanost? Jaké kroky jste podnikli, abyste znovu získali určitou kontrolu nad svým životem? K užitku těch, kdo právě nyní prožívají zdravotní krizi, předkládáme osobní poznatky vybrané z těchto rozhovorů a také některé závěry výzkumných pracovníků zabývajících se účinky dlouhodobé nemoci.a

[Poznámka pod čarou]

Ve víru emocí

„KDYŽ mi bylo řečeno, že mám životu nebezpečnou nemoc, snažil jsem se obavy potlačit,“ vzpomíná jeden starší muž, „ale pocit nejistoty mě vyčerpával.“ Jeho slova poukazují na skutečnost, že nemoc způsobí nejen problémy tělesné, ale i emocionální. Přesto však existují lidé, kteří se s tím dokázali úspěšně vyrovnat. Mnozí z nich by vás rádi ujistili, že existují způsoby, jak chronickou chorobu dobře zvládnout. Než se ale začneme věnovat tomu, co můžete dělat, nejdříve se blíže podívejme na některé emoce, s nimiž se na začátku můžete setkat.

Neochota uvěřit, popření a deprese

Emoce, které prožíváte vy, se mohou značně lišit od pocitů jiných lidí. Nicméně odborníci v otázkách zdraví i sami nemocní si všimli, že lidé, které zasáhla zdravotní krize, často prožívají řadu podobných emocí. Po počátečním šoku, kdy člověk nechce uvěřit tomu, co se stalo, může následovat popření: ‚To nemůže být pravda.‘ ‚To musí být nějaká chyba.‘ ‚Možná spletli laboratorní výsledky.‘ Jedna žena popisovala svou reakci, když se dozvěděla, že má rakovinu: „Máte pocit, jako byste si přetáhli peřinu přes hlavu a doufáte, že když znovu vykouknete, všechno to bude pryč.“

Jak ale začíná být realita zřejmá, nastoupí místo popření deprese — jako mrak blížící se záhuby vás pohltí pocit sklíčenosti. Mohou vás napadat takovéto otázky: ‚Jak dlouho budu žít?‘ ‚Jsem odsouzen prožít zbytek života v bolesti?‘ Možná si přejete, abyste se mohli vrátit do doby, než byla stanovena diagnóza, ale to nejde. Brzy možná zjistíte, že vás zaplavila další vlna bolestivých a silných emocí. Jaké emoce to jsou?

Nejistota, úzkost a strach

Těžká nemoc vnese do vašeho života silnou nejistotu a úzkost. „Vzhledem k tomu, že mou situaci nelze předvídat, je život někdy velmi skličující,“ říká muž s Parkinsonovou chorobou. „Musím každý den čekat, co ten den přinese.“ Nemoc vás může také děsit. Jestliže přijde bez předchozího varování, můžete pociťovat zdrcující strach. Jestliže je však diagnóza vaší nemoci stanovena až potom, co jste si mnoho let dělali obavy kvůli příznakům, jež byly špatně diagnostikovány, může být strach ještě záludnější. Zpočátku asi budete mít pocit určité úlevy, že vám lidé konečně uvěří, že opravdu jste nemocní a nevymýšlíte si to. Po této úlevě si však záhy můžete s hrůzou uvědomit, co diagnóza vlastně znamená.

Zneklidňovat vás také může strach, že ztratíte vládu nad svým životem. Myšlenka, že budete čím dál více závislí na jiných lidech, vás bude obzvlášť tísnit, pokud si ceníte určité míry nezávislosti. Možná se obáváte, že nemoc začne ovládat váš život a bude vám diktovat každý pohyb.

Hněv, hanba a osamělost

Vědomí, že čím dál víc ztrácíte kontrolu nad svým životem, ve vás může vyvolávat také hněv. Možná se ptáte: ‚Proč zrovna já? Co jsem udělal, že mě to postihlo?‘ Takový zásah do vašeho zdraví se vám zdá být nespravedlivý a nesmyslný. Může vás také zachvátit hanba a zoufalství. Jeden ochrnutý muž vzpomíná: „Hrozně jsem se styděl, že to vše se mi stalo v důsledku jedné hloupé nehody!“

Také na vás může dolehnout izolace. Fyzická izolace snadno vede k izolaci společenské. Pokud kvůli své nemoci nemůžete vycházet ven, pak se možná již nemůžete stýkat se svými starými přáteli. Avšak po kontaktu s lidmi toužíte více než kdykoli předtím. Po počátečním náporu návštěv a telefonických rozhovorů přichází a volá stále méně lidí.

Je bolestné pozorovat, jak se přátelé odtahují, a vy možná budete na tento bolestný zážitek reagovat tím, že se stáhnete do sebe. Je pochopitelné, že možná budete potřebovat nějaký čas být sami, než se opět setkáte s jinými lidmi. Jestliže se ale v tuto chvíli od ostatních lidí ještě více odtáhnete, propadnete se ze společenské izolace (kdy vás lidé nenavštěvují) do citové izolace (kdy vy sami nechcete, aby vás navštěvovali). V obou případech budete asi zápasit se silnými pocity osamělosti.a Někdy si možná budete říkat, zda přečkáte další den.

Učit se od druhých

Existuje však naděje. Pokud jste se nedávno dostali do zdravotní krize, můžete podniknout určité praktické kroky, které vám pomohou znovu získat jistou míru vlády nad životem.

Je pravda, že ať je váš zdravotní problém jakýkoli, tato série článků jej nevyřeší. Uvedené informace vám však mohou pomoci, abyste našli způsob, jak se s tím vyrovnat. Jedna žena, která má rakovinu, shrnula duševní pochody, kterými prošla: „Po popření se dostavil hněv a potom hledání východiska.“ I vy jej můžete hledat tím, že se obrátíte na lidi, kteří prodělali totéž, a že se od nich naučíte, jak lze využít těch možností, které máte.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Možná se ptáte: ‚Proč zrovna já? Co jsem udělal, že mě to postihlo?‘

Jak se naučit žít s nemocí

BUĎTE si jisti, že nápor pocitů, které pravděpodobně prožíváte, je opodstatněný. Nemoc či tělesné postižení je možná faktem, avšak změnám, které si nemoc vynutila, se vaše mysl brání. Možná to vypadá, jako byste se vy a vaše nemoc vzájemně přetahovali — probíhá boj mezi tím, kým jste kdysi byli a jací nyní možná budete. A snad se zdá, že právě teď má vaše nemoc převahu. Vy však můžete způsobit, aby se karta obrátila. Jak?

„Pokud člověk v důsledku nemoci něco ztratí,“ uvádí dr. Kitty Steinová, „pociťuje to podobně jako smrt.“ Pokud jste tedy ztratili něco pro vás tak drahocenného jako zdraví, je úplně normální, že nějaký čas budete truchlit a plakat, stejně jako když vám zemře někdo, koho jste milovali. Ztratili jste totiž možná víc než jen své zdraví. Jedna žena řekla: „Musela jsem se vzdát svého zaměstnání. ... Musela jsem se vzdát své nezávislosti, kterou jsem vždy měla.“ Přesto se ale dívejte na tyto ztráty z nadhledu. „Truchlíte nad tím, co jste ztratili,“ dodává dr. Steinová, která sama trpí roztroušenou sklerózou, „ale také musíte vidět to, co vám ještě zbylo.“ Opravdu, až se probojujete počátečními slzami, uvidíte, že stále ještě máte důležité rezervy. Máte totiž schopnost přizpůsobit se.

Bouřku námořník ovlivnit nemůže, ale může ji přestát tak, že správně nastaví plachty. Podobně i vy možná chorobu, která rozbouřila váš život, ovlivnit nedokážete, ale můžete se s ní vypořádat tak, že správně nastavíte své „plachty“, to znamená tělesné, duševní a citové možnosti. Co v tomto ohledu pomohlo jiným chronicky nemocným lidem?

O své nemoci se informujte

Když první šok z diagnózy odezní, mnozí lidé si uvědomí, že je lepší znát bolestnou pravdu, než žít v neurčitém strachu. Strach vás může paralyzovat, ale když víte, co vám je, můžete posoudit, co se dá dělat — a to samo o sobě má často pozitivní účinek. „Všimněte si, že to, čeho se bojíte, již není tak hrozné, když máte plán, jak se s tím vyrovnat,“ uvádí dr. David Spiegel ze Stanfordovy univerzity. „Dlouho předtím, než něco doopravdy uděláte, potlačíte pocit nepohody tím, že budete mít plán, co s tím dělat.“

Máte možná pocit, že o svém stavu potřebujete získat více informací. Jak říká biblické přísloví „muž s poznáním posiluje sílu“. (Přísloví 24:5) „Půjčte si knihy z knihovny. Zjistěte si o své nemoci všechno, co můžete,“ doporučuje jeden muž, který je upoután na lůžko. Když poznáte dostupné druhy léčby a pomocné techniky, možná uvidíte, že vaše situace není až tak špatná, jak jste se obávali. Možná dokonce najdete i určité důvody k optimismu.

Rozumový přístup k nemoci však není konečným cílem. Doktor Spiegel vysvětluje: „Toto sbírání informací je součástí důležitého procesu, kdy se s nemocí vyrovnáváte, kdy se ji snažíte pochopit a vidět ji z nadhledu.“ Přijmout fakt, že váš život se sice změnil, ale že není všemu konec, to je choulostivý a často pomalý proces. Avšak tento posun — od rozumového pochopení choroby až k tomu, že ji přijmete také po stránce citové —, to je něco, co udělat můžete. Jak?

Jak najít křehkou rovnováhu

Možná budete muset změnit názor na to, co znamená připustit si svou nemoc. Koneckonců uznat, že jste nemocní, není známkou selhání, stejně jako u námořníka není projevem selhání, když uzná, že se ocitl v bouři. Naopak, skutečnost, že si bouřku realisticky uvědomuje, ho podněcuje k jednání. Podobně není žádným selháním připustit si svou nemoc, ale znamená to „nabrat nový směr“, jak se vyjádřila jedna chronicky nemocná žena.

Vaše tělesné schopnosti jsou snad omezeny, ale budete si možná muset uvědomit, že tím nemusí být nutně postiženy i vaše duševní, citové a duchovní kvality. Zůstala vám například inteligence, schopnost organizovat a logicky uvažovat? Možná stále máte svůj vřelý úsměv, zájem o jiné lidi a také schopnost být dobrým posluchačem a skutečným přítelem. A co je nejdůležitější, stále máte víru v Boha.

Navíc mějte na paměti, že i když všechny okolnosti změnit nemůžete, přesto můžete rozhodovat o tom, jak na ně budete reagovat. Irene Pollinová z Národního institutu pro boj proti rakovině uvádí: „Za to, jak budete reagovat na svou nemoc, jste zodpovědní vy. Je to ve vaší moci bez ohledu na to, k čemu vás nemoc nutí.“ Helen, sedmdesátiletá žena, která má roztroušenou sklerózu v pokročilém stadiu, s tím souhlasí: „To, zda opět naleznete rovnováhu, není dáno ani tak nemocí samotnou jako spíše vaším postojem k ní.“ Jistý muž, který se řadu let potýkal s určitým postižením, říká: „Pozitivní postoj je kýl, který udržuje loď v kolmé poloze.“ Skutečně, Přísloví 18:14 uvádějí: „Duch muže dokáže snést jeho onemocnění, ale pokud jde o zkrušeného ducha, kdo jej může unést?“

Jak znovu získat vládu nad svým životem

Jak se vám vrací citová rovnováha, mohou se místo otázek typu ‚Proč se to stalo zrovna mě?‘ objevit otázky ‚Jelikož se to stalo mě, co v tom udělám?‘. V tuto chvíli se můžete rozhodnout, že podniknete další kroky, abyste stávající situaci změnili. Podívejme se na některé z nich.

Zhodnoťte svou situaci, uvědomte si, co je třeba změnit, a potom se snažte změnit to, co se změnit dá. „Vaše nemoc je příležitost, abyste svůj život přehodnotili — je to burcující volání, ne zvonění umíráčku,“ uvádí dr. Spiegel. Zeptejte se sami sebe: ‚Co pro mě bylo důležité předtím, než jsem onemocněl? Jak se to změnilo?‘ Položte si tyto otázky ne proto, abyste zjistili, co již dělat nemůžete, ale proto, abyste zjistili, co ještě je možné dělat, i když třeba nějak jinak. Vezměme si například Helen, o které byla zmínka dříve.

Během dvaceti pěti let, co má roztroušenou sklerózu, její svaly stále slábnou. Zpočátku používala při chůzi chodítko. Když potom přestala ovládat pravou ruku, začala používat levou. Pak jí přestala fungovat i levá ruka. Poté, asi před osmi lety, již nebyla schopna chodit. Nyní potřebuje, aby jí někdo myl, krmil a oblékal. Skličuje ji to, ale přesto říká: „Moje heslo zůstává stejné — ‚Přemýšlej o tom, co dělat můžeš, a ne o tom, co jsi dělávala dříve‘.“ A tak za pomoci manžela a zdravotních sester, které k ní docházejí, ale do jisté míry i díky svému tvůrčímu myšlení, Helen dokázala pokračovat v určitých činnostech, jimž se vždy ráda věnovala. Například již od věku jedenácti let bylo cennou součástí jejího života to, že s lidmi mluvila o biblickém slibu nadcházejícího nového světa, a dodnes v tom každý týden pokračuje. (Matouš 28:19, 20) Helen vysvětluje, jak to dělá:

„Požádám sestřičku, která ke mě dochází, aby mi podržela noviny. Společně přečteme úmrtní oznámení a některá z nich vybereme. Potom jí řeknu, jaké myšlenky bych ráda uvedla v dopise příbuzným zemřelého a sestřička dopis napíše na stroji. S dopisem pošlu brožuru Když zemře někdo z vašich milovaných,a která mluví o utěšující biblické naději na vzkříšení. Dělám to každou neděli odpoledne. Působí mi radost, že stále ještě mohu oznamovat dobrou zprávu o Božím Království jiným lidem.“

Stanovte si rozumné a dosažitelné cíle. Jedním z důvodů, proč se Helen snaží změnit věci, které se změnit dají, je to, že si může dávat cíle a dosahovat jich. I pro vás je to důležité. Proč? Protože když si dáváte cíle, zaměřujete tím svou mysl na budoucnost, a když cíle dosáhnete, máte pocit uspokojení. Může to také do určité míry obnovit vaši sebedůvěru. Vynasnažte se však, aby cíle, které si dáváte, byly konkrétní. Můžete se například rozhodnout: ‚Dnes si přečtu jednu kapitolu z Bible.‘ Dávejte si rovněž cíle, které jsou vzhledem k vám realistické. Každý z nás je po stránce tělesné i citové založený jinak, a vy proto možná nedokážete dosáhnout stejných cílů jako jiní lidé, kteří mají dlouhodobou nemoc. (Galaťanům 6:4)

„Ať se vaše cíle zdají jakkoli malé, když jich dosáhnete, bude vás to motivovat, abyste dělali více,“ říká Lex, který žije v Nizozemsku. Před dvaceti lety měl nehodu, po které ve věku dvaceti tří let ochrnul. Během mnoha následných návštěv na fyzikální terapii byl vybízen, aby si dával cíle, například umýt si žínkou obličej. Bylo to namáhavé, ale dokázal to. Když si uvědomil, že se mu podařilo dosáhnout tohoto cíle, stanovil si další — že si sám otevře a zavře pastu na zuby. I to zvládl. Lex říká: „Nebylo to sice snadné, ale zjistil jsem, že mohu dělat víc, než jsem si myslel.“

Za pomoci své manželky Tineke dosáhl Lex dokonce i větších cílů. S Tineke se nyní na invalidním vozíku například účastní služby dům od domu a dělí se o biblické poznání s dalšími lidmi. Každý týden také navštěvuje těžce postiženého muže, s nímž studuje Bibli, a povzbuzuje ho. „To, že pomáhám jiným lidem, mi přináší velké uspokojení,“ říká Lex. Jak to dosvědčuje Bible, „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35)

Můžete si i vy stanovovat cíle, pokud jde o pomoc jiným lidem? To, že jste nemocní nebo postižení vám může pomoci, abyste dokázali velmi dobře utěšit jiné lidi, protože v důsledku svých problémů, jste vnímavější k jejich bolesti.

Buďte v kontaktu s dalšími lidmi. Lékařské studie ukazují, že pro vaše zdraví je dobré mít kontakt s jinými lidmi. Platí to ale také obráceně. „Mezi sociální izolací a úmrtností je stejně ... výrazný vztah jako mezi kouřením ... a úmrtností,“ uvádí jeden výzkumný pracovník a dodává: „Pro vaše zdraví může být stejně důležité zlepšit společenské vztahy jako přestat kouřit.“ Není divu, že dochází k tomuto závěru: naše schopnost udržovat společenské vztahy „je důležitá pro přežití“. (Přísloví 18:1)

Jak bylo uvedeno v předchozím článku, problémem může být to, že vás někteří přátelé přestali navštěvovat. Pro své vlastní dobro musíte této rostoucí izolaci zabránit. Ale jak? Mohli byste začít tím, že pozvete přátele na návštěvu vy.

Snažte se, aby návštěva u vás byla příjemným zážitkem.b Můžete toho dosáhnout tím, že rozhovory o své nemoci omezíte, abyste hosty neunavovali tím, že to stále musí poslouchat. Jedna chronicky nemocná žena vyřešila tento problém tak, že si stanovila časovou hranici pro to, do jaké míry bude o své nemoci mluvit s manželem. „Musíme to zkrátka držet na uzdě,“ říká tato žena. Opravdu, nemoc nemusí potlačit všechno ostatní, o čem spolu můžete mluvit. Jeden návštěvník, který si se svým přítelem upoutaným na lůžko povídal o umění, o dějinách a o důvodech pro víru v Jehovu Boha, řekl: „Nedovolil, aby ho nemoc pohltila. Je ohromné povídat si s ním.“

Zachováte-li si smysl pro humor, bude pro přátele příjemné zastavit se u vás. Smích navíc prospěje i vám osobně. „Humor vám pomáhá rozumět mnoha situacím a poradit si s nimi,“ říká jeden muž, který má Parkinsonovu nemoc. Skutečně, smích může být dobrým lékem. Povšimněte si Přísloví 17:22: „Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék.“ I několik minut smíchu vám udělá dobře. A co víc, „na rozdíl od jiných léčebných prostředků, které bereme, je smích naprosto bezpečný, netoxický a příjemný,“ uvádí spisovatelka Susan Milstrey Wellsová, která také trpí chronickou nemocí. „Jediné, co musíme ztratit, je špatná nálada.“

Hledejte způsoby, jak omezit stres. Studie potvrzují, že tělesné příznaky nemoci se mohou stresem zhoršit, kdežto omezení stresu člověku pomůže, aby toho více vydržel. Proto si čas od času dopřejte změnu. (Kazatel 3:1, 4) Nemoc by se neměla stát ústředním bodem vašeho života. Pokud nemůžete vycházet z domova, zkuste zmírnit citový tlak tím, že budete poslouchat tichou hudbu, číst knihu, dáte si dlouhou koupel, budete psát dopisy nebo básně, malovat obrázky, hrát na nějaký hudební nástroj, povídat si s důvěryhodným přítelem nebo se budete zabývat nějakými podobnými činnostmi. Problém se tím sice trvale nevyřeší, ale může vám to přinést dočasnou úlevu.

Pokud jste pohybliví, jděte se projít, nakoupit, pracujte na zahradě, projeďte se, a pokud je to možné, jeďte na dovolenou. Je pravda, že cestování bude možná kvůli vaší nemoci složitější, ale překážky lze překonat, když se předem připravíte a potom budete trochu improvizovat. Například Lexovi a Tineke, o kterých byla zmínka dříve, se podařilo vycestovat do zahraničí. „Zpočátku to bylo trochu napjaté, ale měli jsme nádhernou dovolenou,“ říká Lex. Skutečně, nemoc může být součástí vašeho života, ale neměla by jej ovládnout celý.

Čerpejte sílu z víry. Praví křesťané, kteří se úspěšně vyrovnali s vážným poškozením zdraví, říkají, že trvalým zdrojem útěchy a síly pro ně byla jejich víra v Jehovu Boha a také společenství s křesťanským sborem.c Uvádíme několik jejich vyjádření o tom, jakou hodnotu pro ně má modlitba, studium Bible, rozjímání o budoucnosti a návštěvy křesťanských shromáždění v sále Království.

● „Občas se ještě dostanu do deprese. Když k tomu dojde, modlím se k Jehovovi, a on mě posílí v rozhodnutí dále dělat to, co mohu.“ (Žalm 55:22; Lukáš 11:13)

● „Čtení Bible a rozjímání o tom, co jsem četl, mi nesmírně pomáhá, abych si zachoval pokoj mysli.“ (Žalm 63:6; 77:11, 12)

● „Studium Bible mi připomíná, že skutečný život je stále ještě přede mnou a že nebudu postižena věčně.“ (Izajáš 35:5, 6; Zjevení 21:3, 4)

● „Víra v budoucnost, kterou slibuje Bible, mi dává sílu, abych se s daným dnem vyrovnal.“ (Matouš 6:33, 34; Římanům 12:12)

● „To, že jsem na shromážděních v sále Království, mi pomáhá, abych svou mysl zaměřovala na pozitivní věci, a ne na svou nemoc.“ (Žalm 26:12; 27:4)

● „Povzbuzuje mě vřelé společenství se členy sboru.“ (Skutky 28:15)

Bible nás ujišťuje: „Jehova je dobrý, je pevností ve dni tísně. A bere na vědomí ty, kdo v něm hledají útočiště.“ (Nahum 1:7) Silné pouto k Jehovovi Bohu a společenství s křesťanským sborem je zdrojem útěchy a síly. (Římanům 1:11, 12; 2. Korinťanům 1:3; 4:7)

Dopřejte si čas

Naučit se žít s těžkou nemocí nebo s postižením je proces, který „trvá určitou dobu a nedojde k němu přes noc,“ uvádí jedna sociální pracovnice, která lidem pomáhá vyrovnat se s dlouhodobou nemocí. Dopřejte si čas, doporučuje jiný odborník, protože se učíte „úplně nové schopnosti — totiž vyrovnat se s těžkou nemocí“. Uvědomte si, že i s pozitivním postojem budete možná mít některé špatné dny nebo týdny, kdy vás projevy nemoci budou zmáhat. Časem možná uvidíte určitý pokrok. Tak to bylo i v případě jedné ženy, která řekla: „Byla jsem nadšená, když jsem si uvědomila, že za celý den jsem si na rakovinu ani nevzpomněla. ... Ještě před nedávnem bych si myslela, že to není možné.“

Skutečně, když projdete počátečními obavami a dáte si nové cíle, budete možná překvapeni, jak dobře se s tím dokážete vyrovnat — a to dokládá i další článek.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Informace o nemoci vám pomohou, abyste se s ní vyrovnali

[Obrázek na straně 8]

Za pomoci dalších lidí Helen připravuje povzbuzující dopisy

[Obrázek na straně 8]

‚Působí mi radost, že mohu oznamovat dobrou zprávu o Božím Království‘

[Obrázky na straně 9]

‚Zjistil jsem, že i když jsem ochrnutý, mohu dělat víc, než jsem si myslel.‘ (Lex)