1. Jak někdy používáme slova vzorové modlitby ve službě?

HODNĚ lidí zná vzorovou modlitbu nazpaměť. Ve službě se na ni často odvoláváme, když chceme někomu vysvětlit, že Boží království je skutečná vláda, která udělá na zemi úžasné změny. Jindy, když chceme lidem ukázat, že Bůh má jméno, se kterým je třeba zacházet jako se svatým, citujeme úvodní prosbu „ať je posvěceno tvé jméno“. (Mat. 6:9)

2. Jak víme, že Ježíš nechtěl, abychom vzorovou modlitbu odříkávali slovo od slova?

² Přál si Ježíš, aby lidé tuto modlitbu opakovali slovo od slova, jak se to dělá v mnoha církvích? Ne. Těsně před tím, než ji pronesl, totiž řekl: „Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž.“ (Mat. 6:7) Při jiné příležitosti ji Ježíš zopakoval jinými slovy. (Luk. 11:1–4) Proč se jí tedy říká vzorová modlitba? Protože nám v ní Ježíš poskytl vzor toho, o co především se máme modlit.

3. V čem nám může rozbor vzorové modlitby pomoct?

³ Až budeme v tomto a dalším článku jednotlivé části vzorové modlitby rozebírat, uvažuj: Jak můžu díky ní zkvalitnit své modlitby? A hlavně, žiju v souladu s ní?

„NÁŠ OTČE V NEBESÍCH“

4. a) Co nám má připomenout oslovení „náš Otče“? b) V jakém smyslu je Jehova Otcem pro křesťany, kteří mají naději na život na zemi?

⁴ To, že Ježíš neřekl „můj Otče“, ale „náš Otče“, nám má připomenout, že jsme součástí vzácného „společenství bratrů“. (1. Petra 2:17) Pro pomazané křesťany, které Bůh přijal za své syny a dal jim naději na život v nebi, je Jehova Otcem v plném slova smyslu. (Řím. 8:15–17) Křesťané, kteří mají naději na věčný život na zemi, však mohou Jehovu také oslovovat „Otče“. Vděčí mu totiž za život a za to, že se o ně s láskou stará. Jehova se stane jejich Otcem v plném slova smyslu potom, co dosáhnou dokonalosti a prokážou svoji věrnost v závěrečné zkoušce. (Řím. 8:21; Zjev. 20:7, 8)

5., 6. Jaký hodnotný dar mohou rodiče předat svým dětem, ale co už musí dítě dělat samo? (Viz úvodní obrázek.)

⁵ Když rodiče naučí své děti modlit se k Jehovovi jako ke svému milujícímu nebeskému Otci, předají jim tak něco velmi hodnotného. Jeden bratr, který teď slouží jako krajský dozorce v Jižní Africe, vzpomíná: „Od chvíle, kdy se nám narodily dcery, jsem se s nimi každý večer modlil. Často vyprávějí, že už sice nevědí, co jsem v těch modlitbách říkal, ale že si přesně vybavují, jak důstojná atmosféra ty chvíle provázela a jaký klid a bezpečí při tom cítily. Jakmile se naučily mluvit, nechával jsem je modlit se nahlas, abych mohl poslouchat, jak Jehovovi sdělují svoje myšlenky a pocity. Byla to skvělá příležitost, jak nahlédnout do jejich srdce. Mohl jsem jim také pomáhat, aby do svých modliteb přidaly myšlenky ze vzorové modlitby. Jejich modlitby pak byly stále hlubší.“

⁶ Není divu, že jeho dcery si s Jehovou vytvořily blízký vztah. Dnes jsou šťastně vdané a se svými manžely slouží Bohu celodobě. To nejlepší, co mohou rodiče pro své děti udělat, je pomoct jim, aby si uvědomily, že Jehova je skutečný, a ukázat jim, jak se mohou stát jeho blízkými přáteli. Je však na každém dítěti, aby si tento vztah samo rozvíjelo. K tomu patří i to, aby získalo hlubokou úctu k Božímu jménu. (Žalm 5:11, 12; 91:14)

„AŤ JE POSVĚCENO TVÉ JMÉNO“

7. Jakou výsadu mají Boží služebníci a jaká je s tím spojena odpovědnost?

⁷ Je to pro nás velká čest, že nám Bůh nejen sdělil své jméno, ale že si nás i vybral jako „lid pro své jméno“. (Sk. 15:14; Iz. 43:10) Modlíme se o to, aby bylo Boží jméno posvěceno. Prosíme také Jehovu, aby nám pomohl neudělat nic, čím bychom jeho jméno pošpinili. Nechceme být jako někteří křesťané z prvního století, kteří se neřídili tím, co vyučovali, a o kterých apoštol Pavel napsal: „Kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy.“ (Řím. 2:21–24)

8., 9. Uveď příklad, jak se Jehova stará o ty, kterým záleží na posvěcení jeho jména.

⁸ Každý z nás si přeje přispívat k posvěcení Božího jména. Jedné sestře z Norska náhle zemřel manžel a ona zůstala sama s dvouletým synem. Vypráví: „Bylo to pro mě hodně těžké období. Každý den, skoro v jednom kuse, jsem se modlila o sílu, abych udržela své emoce pod kontrolou a neudělala něco špatného. Nechtěla jsem totiž dát Satanovi příležitost, aby mohl Jehovu popichovat. Záleželo mi na posvěcení Božího jména a přála jsem si, aby se můj syn mohl setkat se svým tatínkem v ráji.“ (Přísl. 27:11)

⁹ Odpověděl Jehova na její upřímné modlitby? Ano. Oporou jí byli spoluvěřící, se kterými se pravidelně scházela. Po pěti letech se vdala za jednoho křesťanského staršího. Její syn, kterému je teď dvacet let, je pokřtěný. Sestra dodává: „Jsem šťastná, že mi manžel pomohl s jeho výchovou.“

10. Kdy bude Boží jméno úplně posvěceno?

¹⁰ Kdy bude Boží jméno úplně posvěceno a očištěno od veškeré špíny? Jehova nejdřív musí odstranit všechny, kdo se úmyslně staví proti němu. (Přečti Ezekiela 38:22, 23.) Lidé budou postupně přivedeni k dokonalosti. Všechny inteligentní bytosti pak budou dávat najevo, že Jehovovo jméno považují za svaté, a náš láskyplný Otec bude „každému vším“. (1. Kor. 15:28)

„AŤ PŘIJDE TVÉ KRÁLOVSTVÍ“

11., 12. Na co Jehova upozornil pravé křesťany koncem 19. století?

¹¹ Než Ježíš vystoupil do nebe, apoštolové se ho zeptali: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Ježíš jim odpověděl, že ještě nepřišla chvíle, aby se dozvěděli, kdy má Boží království začít panovat. Řekl jim, ať se zaměří na důležitý úkol, kterým je pověřil. (Přečti Skutky 1:6–8.) Vybízel je ale, aby se o příchod Božího království modlili a těšili se na něj. Proto se o jeho příchod křesťané modlí až dodnes.

¹² Když se přiblížil čas, aby Ježíš začal vládnout, Jehova na to své služebníky upozornil. V roce 1876 publikoval Charles Taze Russell v časopise Bible Examiner článek „Časy pohanů: Kdy končí?“. Vysvětloval souvislost mezi „sedmi časy“ z Danielova proroctví a „ustanovenými časy národů“, o kterých mluvil Ježíš, a poukazoval na to, že rok 1914 bude milníkem v dějinách.a (Dan. 4:16; Luk. 21:24)

13. Co se stalo v roce 1914 a co dokládají světové události?

¹³ V roce 1914 vypukla v Evropě válka, která otřásla celým světem. Když roku 1918 skončila, panoval na mnoha místech hladomor a celý svět se potýkal s pandemií španělské chřipky, která si vyžádala více životů než samotná válka. Tyto události byly součástí předpovězeného znamení a dokládaly, že Ježíš se stal v roce 1914 králem v nebi. (Mat. 24:3–8; Luk. 21:10, 11) Toho roku mu „byla . . . dána koruna, a vyjel vítězící a aby dokončil své vítězství“. (Zjev. 6:2) Nejdříve vedl válku v nebi proti Satanovi a démonům, a když nad nimi zvítězil, svrhl je na zem. Od té doby zažívají lidé to, co bylo předpovězeno slovy: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjev. 12:7–12)

14. a) Proč je stále důležité modlit se o příchod Božího království? b) Jakou výsadu máme?

¹⁴ Proroctví ze Zjevení 12:7–12 vysvětluje, jak souvisí vznik Božího království s děsivými událostmi, které až dodnes sužují lidstvo. Přestože Ježíš už je králem v nebi, země je pořád v moci Satana. Proto je třeba, abychom se o příchod Božího království modlili až do doby, kdy Ježíš odstraní ze země všechnu špatnost a dokončí své vítězství. V souladu s těmito modlitbami také jednejme – mluvme o Božím království s druhými. Přispějeme tak ke splnění tohoto důležitého rysu Ježíšova proroctví: „Dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14)

„AŤ SE STANE TVÁ VŮLE . . . NA ZEMI“

15., 16. Jak můžeme žít v souladu s prosbou, aby se na zemi děla Boží vůle?

¹⁵ Přibližně před 6 000 lety se Boží vůle na zemi děla v plné míře. Proto mohl Jehova říct, že všechno bylo „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:31) Nicméně po Satanově vzpouře jednalo v souladu s Boží vůlí jen málo lidí. Ale my máme tu čest žít v době, kdy jich Bohu slouží více než osm milionů. Ti se o to, aby se děla Boží vůle, nejen modlí, ale v souladu s touto prosbou také jednají. Je to vidět z jejich způsobu života a z toho, že se naplno věnují kazatelské a vyučovací činnosti.

¹⁶ Například jedna sestra, která byla pokřtěna v roce 1948 a sloužila jako misionářka v Africe, říká: „Často se modlím, aby všichni upřímní lidé dostali možnost poznat Jehovu, dokud je čas. A než někoho oslovím, modlím se, abych dokázala zapůsobit na jeho srdce. Modlím se také o to, aby nám Jehova pomáhal starat se o ty, kteří už do sboru přišli.“ Není divu, že této osmdesátileté sestře se ve službě daří a že s pomocí ochotných bratrů a sester už přivedla mnoho lidí k pravdě. Určitě i vy znáte věrné křesťany, kteří už sice nejsou nejmladší, ale přesto vynakládají všechny své síly, aby se děla Boží vůle. (Přečti Filipanům 2:17.)

17. Jaké pocity v tobě vyvolává to, co se Jehova chystá udělat?

¹⁷ O to, aby se děla Boží vůle, se budeme modlit, dokud nebudou ze země odstraněni nepřátelé Božího království. V ještě větším měřítku se Boží vůle bude dít po tom, co budou vzkříšeny miliardy lidí. Ježíš řekl: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší [můj] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Umíte si představit, jak krásné to bude, až se znovu setkáme se svými milovanými? Bůh lidem „setře . . . každou slzu z očí“. (Zjev. 21:4) Většina ze vzkříšených budou lidé, kteří nepoznali pravdu o Jehovovi a jeho Synu. Bude radost je učit o Bohu a jeho záměru a pomáhat jim tak, aby získali „věčný život“. (Jan 17:3; Sk. 24:15)

18. Co lidstvo potřebuje nejvíc?

¹⁸ Až bude díky Božímu království posvěceno Jehovovo jméno, nebude už nic narušovat harmonii, která bude panovat v celém stvoření. Díky tomu, že Jehova vyslyší první tři prosby ze vzorové modlitby, budou uspokojeny nejdůležitější potřeby lidstva. Jsou však i jiné věci, které nutně potřebujeme. Je to vidět ze zbývajících proseb vzorové modlitby – a ty si probereme v příštím článku.

1.–3. Jak se jedna sestra přesvědčila o tom, že Jehova ví, co potřebujeme?

LANA, která slouží jako pravidelná průkopnice, navštívila v létě roku 2012 Německo. Odvezla si odtamtud zážitek, který ji ujistil, že Jehova naslouchá modlitbám svých služebníků. Během dlouhé cesty vlakem na letiště poprosila Jehovu, aby mohla s někým mluvit o Bibli. Když tam dorazila, zjistila, že její let byl odložen na příští den a že bude muset někde přespat. Neměla ale dost peněz, a tak Jehovu poprosila podruhé, aby jí pomohl.

² Sotva se pomodlila, uslyšela, jak na ni někdo volá: „Ahoj Lano, co ty tady?“ Byl to její bývalý spolužák, který se chystal odletět do Jižní Afriky. Na letiště ho vyprovázela jeho maminka a babička. Když jim Lana řekla, co se jí stalo, spolužákova maminka Elke jí nabídla, aby přespala u nich, a s babičkou se postaraly, aby se cítila jako doma. Celý večer si s Lanou povídaly o její víře a o tom, jaké to je sloužit jako průkopnice.

³ Ráno po bohaté snídani v rozhovoru o Bibli pokračovaly. Lana si pak na ně vzala kontakt, aby mohla zařídit, že je někdo navštíví. Domů se vrátila s hřejivým pocitem, že Jehova její modlitby vyslyšel, a dál mu naplno slouží. (Žalm 65:2)

4. Na co se v tomto článku zaměříme?

⁴ Když nás zaskočí nějaký problém, přirozeně se obracíme k Jehovovi o pomoc. A Jehova je rád, že to děláme. (Žalm 34:15; Přísl. 15:8) Vzorová modlitba nám ale připomíná, že jsou i důležitější věci, o které se máme modlit. V následujících odstavcích se zaměříme na zbývající čtyři prosby z této modlitby a na to, jak v souladu s nimi můžeme žít. (Přečti Matouše 6:11–13.)

„DEJ NÁM DNES NÁŠ CHLÉB NA TENTO DEN“

5., 6. Proč se máme modlit o „náš chléb na tento den“, i když sami máme jídla dost?

⁵ Ze slov „dej nám dnes náš chléb“ je vidět, že máme prosit o jídlo nejen pro sebe, ale i pro druhé. Victor, který slouží jako krajský dozorce v Africe, říká: „Často Jehovovi děkuju, že si s manželkou nemusíme dělat starosti o to, kdo nám dá najíst a kdo nám zaplatí nájem. Bratři a sestry o nás každý den s láskou pečují, přestože na ně doléhají ekonomické tlaky. A tak se modlím hlavně za ně, aby svou situaci dokázali zvládat.“

⁶ Pokud my sami máme jídla dostatek, můžeme myslet na bratry, kteří jsou chudí nebo které postihla nějaká katastrofa. Kromě toho, že se za ně modlíme, měli bychom v souladu se svými modlitbami jednat. Můžeme jim pomáhat jak přímo, tak tím, že přispíváme na celosvětové dílo. Z těchto prostředků je totiž financována pomoc bratrům, kteří se ocitnou v nouzi. (1. Jana 3:17)

7. Na jakém příkladu Ježíš ukázal, že si nemáme dělat přehnané starosti o budoucnost?

⁷ Výrazem „chléb na tento den“ měl Ježíš zřejmě na mysli naše bezprostřední potřeby. Potom poukázal na to, jak Bůh šatí květiny, a dodal: „Nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní? Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: . . . ‚Co si oblékneme?‘“ A nakonec učedníkům ještě jednou řekl: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den.“ (Mat. 6:30–34) Z toho vidíme, že si nemáme dělat přehnané obavy o budoucnost. Měli bychom být spokojení s tím, že máme to, co potřebujeme „na tento den“. Je tedy v pořádku modlit se například o to, abychom měli kde bydlet, uživili rodinu a dokázali se správně rozhodovat v otázkách zdraví. Jsou ale i důležitější věci, o které je třeba se modlit.

8. Co nám připomínají Ježíšova slova o chlebu na tento den? (Viz úvodní obrázek.)

⁸ Ježíšova slova o chlebu na tento den nám připomínají, co Ježíš řekl při jiné příležitosti: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Mat. 4:4) Proto bychom se měli modlit, aby nám Jehova stále dával potřebnou duchovní výživu.

„ODPUSŤ NÁM NAŠE DLUHY“

9. V jakém smyslu se naše hříchy podobají dluhům?

⁹ Proč Ježíš jednou řekl „odpusť nám naše dluhy“ a jindy „odpusť nám naše hříchy“? (Mat. 6:12; Luk. 11:4) Hřích je totiž jako dluh. Strážná věž z roku 1951 tuto podobnost výstižně popsala takto: „Porušením Božího zákona nám vůči Bohu vzniká dluh. . . . Bůh má právo požadovat, abychom za svůj hřích zaplatili životem. . . . Kdyby chtěl, mohl by nám odejmout svůj pokoj a zcela se nás zříct. . . . Dlužíme mu lásku, která se má projevovat poslušností. Když tedy hřešíme, vlastně svůj dluh nesplácíme, protože hřích není projevem lásky k Bohu.“ (1. Jana 5:3)

10. Díky čemu nám Jehova může odpouštět a jak by to na nás mělo působit?

¹⁰ Jehovovo odpuštění potřebujeme každý den. Jsme proto moc vděční za Ježíšovu výkupní oběť, díky které nám Bůh může odpustit. Přestože bylo výkupné zaplaceno už téměř před 2 000 lety, měli bychom si ho vážit, jako by to byl dar, který jsme dostali dnes. „Výplatní cena“ za naše životy „je tak drahocenná“, že by ji žádný nedokonalý člověk nedokázal zaplatit. (Přečti Žalm 49:7–9; 1. Petra 1:18, 19.) To, že Ježíš řekl „naše hříchy“, a ne „moje hříchy“, nám kromě toho připomíná, že i naši bratři a sestry potřebují výkupné. Jehova očividně chce, aby nám záleželo i na dobrém duchovním stavu našich bratrů, včetně těch, kteří se vůči nám nějak provinili. Když jim takové prohřešky, které navíc nebývají závažné, ochotně odpouštíme, ukazujeme tím, že je máme rádi a že jsme vděční za to, jak Bůh odpouští nám. (Kol. 3:13)

11. Proč musíme odpouštět druhým?

¹¹ Jsme nedokonalí, a tak se může stát, že když nám někdo ublíží, začneme vůči němu pociťovat averzi. (3. Mojž. 19:18) Kdybychom to, co se stalo, rozebírali s druhými, mohly by ve sboru vzniknout dva znepřátelené tábory. Pokud bychom se nesnažili své narušené vztahy urovnat, dávali bychom najevo, že si nevážíme Božího milosrdenství a Ježíšova výkupného. V případě, že bychom neodpouštěli svým bratrům, Jehova by neodpouštěl nám. (Mat. 18:35) Ježíš tuto myšlenku rozvedl hned potom, co dokončil vzorovou modlitbu. (Přečti Matouše 6:14, 15.) Pokud chceme, aby nám Jehova odpouštěl, musíme splnit ještě jednu podmínku – nesmíme se opakovaně dopouštět vážných hříchů. S tím souvisí další prosba. (1. Jana 3:4, 6)

„NEUVEĎ NÁS DO POKUŠENÍ“

12., 13. a) Co zažil Ježíš krátce po svém křtu? b) Proč nemůžeme vinit druhé z toho, že jsme podlehli pokušení? c) Čeho Ježíš dosáhl tím, že zůstal věrný až do smrti?

¹² Proč se máme modlit „neuveď nás do pokušení“? Lépe to pochopíme, když prozkoumáme, co zažil Ježíš krátce po svém křtu. Boží duch ho tehdy vedl do pustiny, „aby byl pokoušen Ďáblem“. (Mat. 4:1; 6:13) Proč to Jehova dovolil? Souvisí to s důvodem, proč vlastně svého Syna na zem poslal. Když se Adam a Eva vzbouřili proti Bohu, vznikly závažné otázky, které bylo třeba vyřešit. Například: Udělal snad Bůh při stvoření člověka nějakou chybu? Je možné, aby dokonalý člověk zůstal Bohu věrný navzdory nátlaku ze strany „toho ničemného“? A potřebují vůbec lidé Boží vládu? (1. Mojž. 3:4, 5) K zodpovězení těchto otázek je zapotřebí čas. Ale je to nezbytné k tomu, aby se všechny inteligentní bytosti mohly přesvědčit, že Jehova je ten nejlepší vládce.

¹³ Jehova je svatý, a proto nikdy nikoho nepokouší. To Ďábel je označen jako „Pokušitel“. (Mat. 4:3) Vytváří situace, které pro nás mohou být léčkou. Záleží však na každém z nás, jestli podlehneme, nebo ne. (Přečti Jakuba 1:13–15.) Když byl Ježíš v pustině, reagoval na každé Satanovo pokušení výrokem z Božího Slova. Dal tak najevo, že chce svému Otci zůstat věrný za všech okolností. Satan se ale nevzdal a vyhlížel po dalších vhodných příležitostech svést ho k hříchu. (Luk. 4:13) Ježíš všem jeho snahám vytrvale odolával. Zastal se Jehovovy svrchovanosti a prokázal, že dokonalý člověk může zůstat věrný navzdory nejtvrdším zkouškám. Satan se však zaměřuje i na Ježíšovy následovníky, včetně tebe.

14. Co musíme dělat, abychom v pokušení obstáli?

¹⁴ Otázky související s Boží svrchovaností ještě nebyly uzavřeny. Jehova proto Satanovi dovoluje, aby nás pokoušel. Sám nás ale do pokušení nepřivádí. Věří nám, že obstojíme, a chce nám v tom pomáhat. Zároveň ale respektuje naši svobodnou vůli a umožňuje nám rozhodnout se, jestli mu budeme věrní, nebo ne. Pokud chceme pokušením odolávat, musíme dělat dvě věci: udržovat si s Jehovou blízký vztah a stále se k němu modlit o pomoc. Jak na naše modlitby odpovídá?

15., 16. a) Například jakým pokušením musíme odolávat? b) Kdo je zodpovědný za to, když selžeme?

¹⁵ Jehova nás svým svatým duchem posiluje, abychom dokázali odolávat pokušení. Také nás prostřednictvím svého Slova a sboru varuje před různými nebezpečími. Například nám připomíná, abychom nemrhali časem, penězi a energií na zbytečné věci. Manželé Espen a Janne žijí v jedné bohaté evropské zemi. Mnoho let sloužili jako pravidelní průkopníci v oblasti, kde bylo málo zvěstovatelů. Když se jim narodilo první dítě, museli s průkopnickou službou skončit. Espen říká: „Často se k Jehovovi modlíme, abychom teď, když už pro něj nemůžeme dělat tolik co dřív, dokázali odolávat různým pokušením. Prosíme ho, aby nám pomáhal zůstat duchovně silní a dál pro něj dělat všechno, co můžeme.“

¹⁶ Dalším nebezpečným pokušením je sledování pornografie. Pokud jí propadneme, nemůžeme z toho obviňovat Satana. Satan ani jeho svět nás totiž nemohou donutit, abychom udělali něco špatného. Někteří tomuto pokušení podlehli proto, že ve své mysli dali prostor nemravným představám. Ale i v tomto boji můžeme zvítězit, tak jako se to povedlo tisícům křesťanů. (1. Kor. 10:12, 13)

„OSVOBOĎ NÁS OD TOHO NIČEMNÉHO“

17. a) Co znamená žít v souladu s prosbou „osvoboď nás od toho ničemného“? b) Na co se můžeme těšit?

¹⁷ Žít v souladu s prosbou „osvoboď nás od toho ničemného“ znamená dělat všechno pro to, abychom nebyli „částí [Satanova] světa“ a nemilovali „svět ani věci ve světě“. (Jan 15:19; 1. Jana 2:15–17) Je to neustálý boj. Až Jehova odstraní Satana a jeho zkažený svět, spadne z nás obrovská tíha. Pamatujme ale na to, že od chvíle, kdy byl Satan svržen z nebe, ví, že už mu nezbývá moc času, a proto má velký vztek. Dělá všechno, co může, abychom přestali Jehovovi sloužit. Musíme se tedy modlit, aby nás před ním Bůh chránil. (Zjev. 12:12, 17)

18. Co musíme dělat, abychom přežili konec Satanova světa?

¹⁸ Chceš žít ve světě, kde už nebude působit Satanův vliv? Pokud ano, stále se modli o příchod Božího království, o posvěcení Božího jména a o to, aby se na zemi děla jeho vůle. Spoléhej na Jehovu, že se postará o to, co po duchovní i hmotné stránce potřebuješ. A buď rozhodnutý žít v souladu se vzorovou modlitbou.