Co myslíte, schvaluje Bůh válčení? Pokud ano, na čí straně v dnešních konfliktech stojí? Odpovědi na tyto otázky můžou ovlivnit to, jak se na války díváte vy sami. Kdybyste například věděli, že Bůh válčení nejen schvaluje, ale také podporuje stejnou stranu jako vy, pravděpodobně byste byli se svým názorem spokojení a byli byste přesvědčení, že právě tato strana zvítězí. Co kdybyste ale zjistili, že Bůh podporuje tu druhou stranu? Asi byste svůj názor přehodnotili.

Jde ale ještě o něco důležitějšího. Když víte, jak se na války dívá Bůh, může to ovlivnit váš pohled na něj. Pokud patříte k milionům lidí, kteří zažili válečné hrůzy, určitě chcete znát odpověď na otázku: Vyžívá se Bůh v tom, když vidí utrpení způsobené válkou, nebo je naopak pasivní a nezajímá ho, že někdo trpí?

Možná vás překvapí, že Bible se nepřiklání ani k jednomu z těchto dvou názorů. A kromě toho Boží názor na válčení se v průběhu historie nezměnil. Dál se dočtete, jak se Bůh díval na války ve starověku a v prvním století, kdy byl na zemi Ježíš. To vám pomůže zjistit, jaký je jeho názor dnes a jestli tu budou války pořád.

Z toho, že Bůh vedl válku proti Egypťanům, je vidět, že není proti veškerému válčení. Jindy bojem pověřil samotné Izraelity. Například jim přikázal, aby vedli válku proti Kananejcům, kteří byli naprosto zkažení. (5. Mojžíšova 9:5; 20:17, 18) Izraelskému králi Davidovi dal zase pokyn, aby válčil s Filištíny, kteří Izraelity utlačovali. Doporučil mu dokonce válečnou strategii, díky které David zvítězil. (2. Samuelova 5:17–25)

Z těchto biblických zpráv je zřejmé, že když byli Izraelité ve vážném nebezpečí, Bůh války schvaloval. Měly totiž ochránit jeho lid a pravé uctívání. Všimněte si ale, čím se vyznačovaly.

1. BŮH ROZHODL, KDO BUDE BOJOVAT. Jednou Bůh Izraelitům řekl: „V tomto případě nebudete muset bojovat.“ Chtěl za ně totiž bojovat on sám. (2. Paralipomenon 20:17; 32:7, 8) Udělal to mnohokrát, jako třeba v situaci popsané v úvodu článku. Jindy Izraelitům přikázal, aby vedli války, které schválil, konkrétně při dobývání a obraně Zaslíbené země. (5. Mojžíšova 7:1, 2; Jozue 10:40)

2. BŮH ROZHODL, KDY K VÁLCE DOJDE. Boží služebníci měli trpělivě čekat, až jim Bůh dá pokyn bojovat proti těm, kdo je utlačovali nebo byli morálně zkažení. Do bitvy se neměli pouštět sami. Když to udělali, přišli o Boží přízeň. Bible tedy jasně ukazuje, že když Izraelité troufale rozpoutali boj, ke kterému Bůh nedal pokyn, mělo to často katastrofální následky.a

3. 

   BŮH NEMÁ RADOST ZE SMRTI LIDÍ, ANI TĚCH ŠPATNÝCH. Jehova stvořil všechno živé, včetně lidí. (Žalm 36:9) Proto si nepřeje, aby umírali. Je ale smutné, že existují lidé, kteří druhým záměrně ubližují, a dokonce je zabíjejí. (Žalm 37:12, 14) Když chtěl Bůh takové jednání zastavit, dovolil, aby Izraelité proti zlým lidem bojovali. Po celou tu dobu byl ale k těm, kdo je utlačovali, milosrdný a trpělivý. (Žalm 86:15) Například Izraelitům přikázal, že než zaútočí na nějaké město, mají jeho obyvatelům oznámit podmínky míru. Ti pak mohli změnit svoje jednání a vyhnout se boji. (5. Mojžíšova 20:10–13) Bůh tak ukázal, že má „potěšení ne ze smrti ničemného, ale z toho, že se ničemný obrací zpět od své cesty“. (Ezekiel 33:11, 14–16)b

Dozvěděli jsme se, že ve starověku Bůh považoval válčení za právoplatný prostředek k ukončení různých forem útlaku a špatnosti. Byl to ale Bůh, ne lidé, kdo právem rozhodl, kdy se bude válčit a kdo bude válčit. Vyžíval se v prolévání krve? Rozhodně ne, bylo to přesně naopak. Násilí totiž nenávidí. (Žalm 11:5) Změnil se jeho názor na války, když Ježíš Kristus zahájil v prvním století svou službu?

Proč Bůh za Židy nebojoval, jako to dělal v minulosti? Nebo proč je nepověřil, aby za svoje osvobození bojovali sami? Změnil se snad jeho názor na válčení? Ne. Radikálně se změnilo něco jiného. Židé neuznali, že Ježíš je Mesiáš. (Skutky 2:36) A tak jako národ přišli o zvláštní vztah, který s Bohem měli. (Matouš 23:37, 38)

Židovský národ a Zaslíbená země už nebyly pod Boží ochranou a Židé už nikdy nemohli oprávněně říct, že vedou války, které mají Boží schválení a podporu. Jak to předpověděl Ježíš, Bůh svou přízeň přenesl z doslovného izraelského národa na duchovní národ, o kterém Bible později mluví jako o „Božím Izraeli“. (Galaťanům 6:16; Matouš 21:43) Tímto národem byli duchem pomazaní křesťané. V prvním století jim bylo příhodně řečeno: „Nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 2:9, 10)

Když teď byli křesťané „Božím lidem“, bojoval za ně Bůh, aby je osvobodil z římské nadvlády? Nebo je pověřil, aby proti svým utlačovatelům bojovali sami? Ani jedno z toho. Proč? Z Božího pohledu tehdy ještě nenastala ta správná doba, aby se bojovalo proti špatnosti a útlaku. Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, v případě válek, které Bůh schvaluje, je to on sám, kdo rozhoduje, kdy se bude bojovat.

Křesťané v prvním století tedy měli podobně jako Boží služebníci ve starověku čekat, až Bůh špatnost a útlak ukončí. Bůh je nepověřil, aby proti svým nepřátelům bojovali. Jasně to vyplynulo z toho, co učil Ježíš Kristus. Například jim řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44) Když předpověděl, že Jeruzalém bude napaden římskou armádou, nedal svým učedníkům pokyn, aby bojovali, ale aby utekli. A přesně to udělali. (Lukáš 21:20, 21)

Kromě toho apoštol Pavel pod působením svatého ducha napsal: „Sami se nemstěte, . . . neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Římanům 12:19) Pavel použil slova, která Bůh řekl o několik století dřív a která jsou zaznamenaná ve 3. Mojžíšově 19:18 a 5. Mojžíšově 32:35. V předchozím článku jsme se dočetli, že jedním ze způsobů, jak Bůh ve starověku vykonával pomstu za zlo spáchané na jeho lidu, bylo to, že mu pomáhal válčit proti nepřátelům. Pavlova slova tedy ukazují, že Boží názor na války se nezměnil. I v prvním století se na ně Bůh díval jako na právoplatný způsob, jak pomstít své služebníky a ukončit různé formy útlaku a špatnosti. Ale stejně jako v minulosti to byl on sám, kdo rozhodl, kdy se bude válčit a kdo bude válčit.

Je zřejmé, že Bůh nepověřil křesťany v prvním století, aby bojovali ve válkách. Ale co dnes? Pověřil nějakou skupinu k tomu, aby vedla války? Nebo právě teď žijeme v době, kdy zakročí a bude bojovat za své služebníky? Jaký je dnes Boží názor na války? Odpovědi na tyto otázky najdeme v posledním článku této série.

Nejdřív se zamyslete nad tím, co utěšujícího říká Bible – Bůh vidí, co hrozného se dnes děje, a chce s tím něco udělat. (Žalm 72:13, 14) V Bibli slibuje, že ti, kdo nějak trpí, se dočkají úlevy. Kdy? „Při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly . . ., až uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši.“ (2. Tesaloničanům 1:7, 8) Dojde k tomu v budoucnosti ve „válce velikého dne Boha Všemohoucího“, kterou Bible také nazývá Armagedon. (Zjevení 16:14, 16)

V této válce nebudou proti zlým lidem bojovat lidé, ale Ježíš Kristus a další mocní duchovní tvorové. Tyto nebeské síly ukončí veškerý útlak a zlo. (Izajáš 11:4; Zjevení 19:11–16)

Boží názor na války se až dodnes nezměnil. Bůh je pořád považuje za právoplatný způsob, jak ukončit útlak a zlo. A stále platí, že sám rozhoduje, kdy se bude válčit a kdo bude válčit. Jak jsme si ukázali, Bůh už rozhodl, že válka, která ukončí zlo a pomstí utlačované, proběhne v budoucnosti a povede ji Ježíš Kristus. Z toho je vidět, že války v dnešní době Bůh neschvaluje, ať už se důvody, které za nimi stojí, zdají být jakkoli vznešené.

Představte si dva sourozence, kteří se spolu perou, když jejich táta není doma. Pak mu jdou zatelefonovat. Jeden říká, že si začal ten druhý, a ten zase tvrdí, že mu bratr ubližoval. Oba se k tátovi obrací o pomoc a každý z nich doufá, že se postaví na jeho stranu. Potom co si je táta vyslechne, jim řekne, aby se prát přestali a počkali, až se vrátí domů a spor urovná. Bratři to chvíli vydrží, ale pak se do sebe zase pustí. Když se táta vrátí domů, chování ani jednoho se mu nelíbí a oba je potrestá, protože ho neposlechli.

Dnes se národy, které spolu bojují, často obrací k Bohu o pomoc. Ten ale nepodporuje žádnou z válčících stran. Do Bible nechal jasně napsat: „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ A také: „Sami se nemstěte.“ (Římanům 12:17, 19) Navíc lidi informoval o tom, že by měli trpělivě čekat, dokud nezasáhne. (Žalm 37:7) A to udělá v Armagedonu. Když na něj ale národy odmítají čekat a vrhají se do válek, Bůh to považuje za troufalé, násilné jednání, které se mu nelíbí. Proto dá v Armagedonu průchod svému hněvu a spory mezi národy ukončí jednou provždy. Způsobí, „aby války ustaly až do nejzazšího konce země“. (Žalm 46:9; Izajáš 34:2) Armagedon vlastně bude válkou za ukončení všech válek.

Konec válek je jen jednou z mnoha úžasných věcí, o které se postará Boží království. Ježíš o této vládě mluvil v jedné známé modlitbě. Prosil Boha: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Boží království odstraní nejen všechny války, ale i samotnou jejich příčinu – zlo, které v lidech je.a (Žalm 37:9, 10, 14, 15) Není tedy divu, že se Ježíšovi následovníci velmi těší na to, co toto království přinese. (2. Petra 3:13)

Jak dlouho ale budeme muset čekat, než Boží království odstraní všechno trápení, útlak a zlo? Ze splňování biblických proroctví vyplývá, že žijeme „v posledních dnech“ tohoto světa. (2. Timoteovi 3:1–5)b Boží království už brzo tyto poslední dny ukončí.

Jak už bylo uvedeno, v Armagedonu zemřou ti, kdo „neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši“. (2. Tesaloničanům 1:8) Ale už jsme si také řekli, že Bůh nemá radost ze smrti lidí, ani těch špatných. (Ezekiel 33:11) Protože „netouží, aby byl někdo zahuben“, dohlíží na to, aby se ještě před Armagedonem dobrá zpráva o Ježíšovi oznamovala „po celé obydlené zemi“. (2. Petra 3:8, 9; Matouš 24:14; 1. Timoteovi 2:3, 4) Díky tomu, že se svědkové Jehovovi všude na světě věnují této činnosti, můžou lidé poznat Boha, řídit se tím, co učil Ježíš, a těšit se na to, až žádné války nebudou.