Už odnepaměti sní lidé o tom, jak úžasné by bylo zůstat navždy mladí a zdraví. Realita je žel taková, že všichni umíráme. Výše uvedená slova, která Boží služebník Job pronesl před více než 3 000 lety, platí dodnes.

Touha žít věčně je silná a společná všem lidem. Bible říká, že Bůh nám touhu po věčnosti vložil do srdce. (Kazatel 3:11) Dávalo by vám smysl, kdyby nám milující Bůh dal touhu, kterou bychom nebyli schopni naplnit? Pokud ne, vidíte to správně. Boží Slovo mluví o smrti jako o nepříteli a slibuje, že „bude přemožena“. (1. Korinťanům 15:26, Ekumenický překlad)

O tom, že smrt je nepřítel, není pochyb. Žádný rozumný člověk se na ni netěší. Když nám hrozí nebezpečí, uhneme, schováme se nebo utečeme. Když jsme nemocní, hledáme účinnou léčbu. Děláme všechno pro to, abychom se vyhnuli věcem, které by mohly náš život ohrozit.

Máme nějaký důvod věřit, že tento odvěký nepřítel bude přemožen? Rozhodně. Bůh Jehova nestvořil lidi tak, aby žili jen pár let. Nikdy si nepřál, aby umírali, ale chtěl, aby na zemi žili věčně. A když se Jehova pro něco rozhodne, také toho dosáhne. (Izajáš 55:11)

Jak tedy bude smrt přemožena? V průběhu dějin se lidé usilovně snažili nad smrtí zvítězit, ale marně. Pořád to však nevzdávají. Vědci vyvinuli vakcíny a léky, díky nimž se podařilo některé nemoci vymýtit. Pronikli do genetické struktury živých organismů. Průměrná délka života je dnes v mnoha zemích vyšší než před sto lety. Ale i tak smrt zdaleka nebyla poražena. Stále platí to, co říká Bible: „Všichni se vracejí do prachu.“ (Kazatel 3:20)

Naštěstí se nemusíme spoléhat na důvtip lidí a doufat, že se jim tento dlouhotrvající problém podaří vyřešit. Jehova už podnikl kroky, aby nás ze spárů smrti zachránil. Klíčovou úlohu v tom hraje Ježíš Kristus.

Lidé neměli umírat

„Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni. A Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: ‚Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.‘“ (1. Mojžíšova 2:15–17)

Bůh dal prvnímu člověku Adamovi krásný domov – zahradu Eden, což byl pozemský ráj plný nejrůznějších zvířat a rostlin. Z ovocných stromů, které tam rostly, mohl Adam do sytosti jíst. Jehova mu ale jasně řekl, že z jednoho konkrétního stromu jíst nesmí, jinak zemře.

Chápal Adam tento zákaz? Smrt pro něj nebyla abstraktním pojmem, protože viděl umírat zvířata. Kdyby byl stvořený tak, aby nakonec zemřel, Boží varování by nedávalo smysl. Adam ale dobře věděl, že pokud bude Boha poslouchat a nebude z tohoto stromu jíst, bude žít věčně – nikdy nezemře.

Někteří lidé považují tento strom pouze za symbol a věří, že zakázané ovoce byly pohlavní styky. Jenže tak to být nemohlo, protože Jehova Adamovi a Evě řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojžíšova 1:28) Zákaz se tedy musel týkat skutečného stromu. Jehova ho nazval „strom poznání dobrého a špatného“, protože představoval jeho právo určovat lidem, co je dobré a co špatné. Pokud by Adam ovoce z tohoto stromu nejedl, ukázal by tím, že Boha poslouchá a že si váží všeho, co pro něj jeho stvořitel udělal.

Adam zemřel proto, že Boha neposlechl

„[Bůh] Adamovi řekl: ‚Protože jsi . . . pojedl . . . ze stromu, o němž jsem ti dal tento příkaz: „Nebudeš z něho jíst“, . . . v potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.‘“ (1. Mojžíšova 3:17, 19)

Adam jedl ze stromu, ze kterého mu Bůh jíst zakázal. Takovou neposlušnost nebylo možné brát na lehkou váhu. Byla to vzpoura, naprostý nevděk za všechno dobré, co od Jehovy dostal. Adam tím Jehovu zavrhl. Rozhodl se pro nezávislost a to mělo katastrofální následky.

Přesně jak Jehova předpověděl, Adam nakonec zemřel. Bůh ho vytvořil „z prachu zemské půdy“, a tak mu řekl: „Do prachu se vrátíš.“ Po smrti Adam nežil v nějaké jiné podobě ani v nějaké jiné říši. Byl bez života stejně jako prach, ze kterého byl vytvořen. (1. Mojžíšova 2:7; Kazatel 9:5, 10)

My umíráme proto, že jsme Adamovými potomky

„Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

Adamova neposlušnost, tedy jeho hřích, měla dalekosáhlé následky. Adam se nepřipravil jen o běžných 70 nebo 80 let života, ale o možnost žít věčně. Kromě toho přišel o dokonalost a svým potomkům už mohl předat pouze nedokonalost.

Adamovými potomky jsme všichni. I když jsme si to sami nevybrali, zdědili jsme po něm nedokonalé tělo, které má tendenci hřešit a spěje ke smrti. Apoštol Pavel tuto neutěšenou situaci výstižně popsal slovy: „Jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla?“ A pak si na tuto otázku sám odpověděl: „Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:14, 24, 25, Bible21)

Ježíš obětoval svůj život, abychom mohli žít věčně

„Otec vyslal svého Syna jako Zachránce světa.“ (1. Jana 4:14)

Jehova podnikl kroky, aby nás zbavil následků hříchu a zprostil nás trestu smrti. Co konkrétně udělal? Poslal svého milovaného Syna z nebe na zem, aby se narodil jako dokonalý člověk. Na rozdíl od Adama ale Ježíš nezhřešil. (1. Petra 2:22) Jako dokonalý člověk nepodléhal trestu smrti a mohl žít na zemi věčně.

Jehova ale dovolil, aby Ježíše jeho nepřátelé zabili. O tři dny později ho přivedl zpátky k životu v duchovním těle, aby se Ježíš mohl vrátit do nebe. Ten potom Bohu předložil hodnotu svého dokonalého lidského života, aby získal zpět to, co Adam pro sebe i pro své potomky ztratil. Jehova tuto oběť přijal a díky tomu mohou ti, kdo projevují víru v Ježíše, získat věčný život. (Římanům 3:23, 24; 1. Jana 2:2)

Ježíš tak koupil zpět to, čeho se Adam vzdal. Zemřel za nás, abychom mohli žít věčně. Bible říká: „Vytrpěl smrt, aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého člověka.“ (Hebrejcům 2:9)

Z toho, jak se Jehova zachoval, se o něm hodně dozvídáme. Jeho vysoká měřítka spravedlnosti neumožňovala, aby se nedokonalí lidé vykoupili sami. Láska a milosrdenství ho ale podnítily k tomu, aby vyhověl svým vlastním měřítkům a lidi vykoupil, přestože musel zaplatit obrovskou cenu – život svého vlastního Syna. (Římanům 5:6–8)

Ježíš byl vzkříšen a vzkříšeni budou i další

„Kristus . . . byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti. Poněvadž je totiž smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:20–22)

Není pochyb o tom, že Ježíš žil a zemřel. Jaké ale máme důkazy, že vstal z mrtvých? Jedním z nejpádnějších dokladů je to, že vzkříšený Ježíš se objevil mnoha lidem při různých příležitostech a na různých místech. Jednou ho dokonce vidělo víc než 500 lidí najednou. Apoštol Pavel se o tom zmínil ve svém dopise Korinťanům a napsal, že někteří z těchto očitých svědků jsou stále naživu, takže by mohli doložit, co viděli a slyšeli. (1. Korinťanům 15:3–8)

Stojí za povšimnutí, že Pavel ve svém dopise označil Ježíše jako „první ovoce“ ze vzkříšených. Naznačil tím, že vzkříšeni budou i další. Sám Ježíš řekl, že přijde doba, kdy „všichni v pamětních hrobkách . . . vyjdou“. (Jan 5:28, 29)

Pokud chceme žít věčně, musíme v Ježíše projevovat víru

„Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Na prvních stránkách Bible se dočteme, proč lidé začali umírat a jak přišli o ráj. Poslední stránky nám prozrazují, jak bude smrt přemožena a jak Bůh ráj na zemi obnoví. Lidé pak budou moci žít šťastně a navždy. Ve Zjevení 21:4 se píše, že „smrt již nebude“. Spolehlivost tohoto slibu podtrhuje 5. verš: „Tato slova jsou věrná a pravá.“ Co Jehova slíbí, rozhodně dokáže splnit.

Věříte i vy, že „tato slova jsou věrná a pravá“? V tom případě se snažte dozvědět víc o Ježíši Kristu a projevujte v něj víru. Díky tomu budete mít Jehovovo schválení. Nejenže zažijete jeho velkorysou péči už teď, ale získáte naději na věčný život v pozemském ráji, kde už nebude smrt, „ani truchlení ani křik ani bolest“.

V noci před svou smrtí řekl Ježíš svým učedníkům, aby si připomínali oběť, kterou se chystal přinést. Vybídl je: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19)

Výročí Ježíšovy smrti letos připadá na pátek 3. dubna po západu slunce. Svědkové Jehovovi zvou vás a vaši rodinu na krátkou přednášku. Dozvíte se, proč je jeho smrt tak důležitá a jaký z ní můžete mít užitek.