Úzkost prožívá kdekdo, protože s problémy v dnešní době je „těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1) Mnoha lidmi otřásla finanční krize, rozpad rodiny, válka, smrtící epidemie a přírodní nebo lidmi způsobená katastrofa. K tomu přidejme různé osobní obavy: Je bulka, kterou jsem si nahmatala, rakovina? V jakém světě budou žít moje vnoučata?

Ne každá úzkost je špatná. Přirozeně pociťujeme určitý stres před zkouškou, veřejným vystoupením nebo přijímacím pohovorem. A strach z nebezpečí nám pomáhá, abychom si neublížili. Nicméně extrémní nebo dlouhotrvající úzkost je škodlivá. Několik nedávných průzkumů, kterých se zúčastnilo přes 68 000 dospělých, ukázalo, že i mírná úzkost zvyšuje riziko předčasné smrti. Ježíš měl tedy pádný důvod, aby položil otázku: „Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?“ Je pravda, že úzkost nikomu život neprodlouží. Ježíš proto radil: „Přestaňte být úzkostliví.“ (Matouš 6:25, 27) Je to ale vůbec možné?

Možné to je, když budeme uplatňovat praktické rady z Bible, prohlubovat svou víru v Boha a posilovat svou naději do budoucnosti. I když v nějaké zoufalé situaci zrovna nejsme, nevíme, co přinese zítřek. Přečtěte si, jak rady z Bible, víra a naděje pomohly Paulovi, Janet a Aloně, aby úzkost zvládli.

„Po hyperinflaci v naší zemi bylo jídlo strašně drahé a bylo ho málo,“ vzpomíná Paul, který má manželku a dvě děti. „Často se stávalo, že jsme několik hodin čekali ve frontě, a než jsme přišli na řadu, potraviny došly. Kvůli hladu byli lidé vyhublí a někteří na ulici kolabovali. Ceny základních potravin se vyšplhaly na miliony, a potom dokonce na miliardy. Nakonec naše měna ztratila hodnotu úplně. Přišel jsem o peníze na účtu, o pojistku i peníze na důchod.“

Paul si uvědomoval, že aby svoji rodinu uživil, musí jednat s „praktickou moudrostí“. (Přísloví 3:21) „Předtím jsem pracoval jako elektrotechnik, ale pak jsem vzal jakoukoli práci, i když byla placená o hodně míň než normálně,“ vypráví. „Někteří mi platili jídlem nebo věcmi do domácnosti. Když jsem dostal čtyři mýdla, dvě jsem použil a dvě prodal. Postupně jsem získal 40 kuřat. Potom co vyrostla, jsem je prodal a koupil 300 jiných. Později jsem jich 50 vyměnil za dva 50kilové pytle kukuřičné mouky a z těch jsem dlouho živil nejen svou rodinu, ale i několik dalších.“

Paul také věděl, že nejdůležitější je spoléhat se na Boha. Když děláme to, co si přeje, pomáhá nám. O tom, jaký postoj mít k věcem nezbytným pro život, Ježíš řekl: „Přestaňte být v úzkostném napětí, neboť . . . váš Otec ví, že [takové věci] potřebujete.“ (Lukáš 12:29–31)

Boží velký nepřítel Satan žel lidem nalhal, že v životě jsou nejdůležitější peníze a majetek. Většina z nich tedy věnuje neúměrnou pozornost svým potřebám – ať už skutečným, nebo domnělým – a úzkostlivě se honí za věcmi, které vlastně nepotřebuje. Mnozí se zadluží a na vlastní kůži musí poznat, že „kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku“. (Přísloví 22:7)

Někteří dělají rozhodnutí, která vedou ke smutným koncům. „Hodně lidí z mého okolí opustilo rodinu a přátele a šli za lepším co ciziny,“ říká Paul. „Někteří tam odjeli bez potřebných dokumentů a nemohli si najít práci. Často se pak museli schovávat před policií a spát na ulici. Nedali Bohu příležitost, aby jim pomohl. My jsme se ale rozhodli, že budeme finanční problémy řešit společně jako rodina a že se při tom budeme spoléhat na Boží pomoc.“

UPLATŇUJTE JEŽÍŠOVY RADY

Paul vypráví dál: „Ježíš řekl: ‚Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.‘ Takže jsem se každý den prostě modlil o to, aby nám Bůh dal ‚chléb na tento den‘ a mohli jsme tak přežít. A on nám pomáhal, právě jak Ježíš slíbil. Neměli jsme vždycky to, co bychom chtěli. Jednou jsem třeba stál ve frontě a nevěděl jsem, co se vlastně prodává. Když jsem přišel na řadu, viděl jsem, že je to jogurt. Jogurt nemám rád. Ale bylo to něco k jídlu, a tak jsme ho ten den měli k večeři. Jsem Bohu vděčný za to, že během celého toho období moje rodina nikdy nešla spát hladová.a

Teď jsme na tom finančně líp. Ale z vlastní zkušenosti jsme poznali, že ten nejlepší lék na úzkost je důvěra v Jehovub. Pokud budeme i dál dělat to, co si přeje, bude nám pomáhat. Sami jsme si ověřili, že platí to, co se píše v Žalmu 34:8: ‚Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý; šťastný je zdatný muž, který ho činí svým útočištěm.‘ Nemáme strach, co budeme dělat, když se znovu dostaneme do finančních těžkostí.

Jasně teď chápeme, že to, co lidé potřebují k přežití, není práce ani peníze, ale jídlo. Nemůžeme se dočkat, až se splní tento Boží slib: ‚Na zemi bude spousta obilí.‘ Do té doby budeme spokojení, když budeme mít co jíst a co na sebe. Čerpáme sílu z těchto biblických slov: ‚Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť řekl: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ Takže můžeme být odvážní a říci: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát.“‘“c

Dělat to, co se Bohu líbí, tak jako se to daří Paulovi a jeho rodině, vyžaduje silnou víru. (1. Mojžíšova 6:9) Ať už jsme v těžké finanční situaci teď, nebo se do ní dostaneme v budoucnosti, můžeme se z toho, jak Paul projevoval víru a praktickou moudrost, hodně naučit.

Ale co když jsou příčinou úzkosti rodinné problémy?

„Krátce po smrti mého otce mi manžel řekl, že se stýká s jinou ženou,“ vypráví Janet. „Brzy na to, aniž by nám dal předem vědět nebo se rozloučil, si sbalil věci a opustil mě a naše dvě děti.“ Janet sice našla práci, ale nevydělávala tolik, aby si mohli dovolit dál bydlet v domě. A finance nebyly tím jediným, co jí dělalo starosti. Říká: „Úzkost z toho, co všechno najednou musím zvládat sama, byla neúnosná. Vyčítala jsem si, že svým dětem nemůžu dopřát to co jiní rodiče. A i teď mě napadá, jak se na mě a na moje děti asi dívají druzí. Co když si říkají, jestli jsem pro záchranu našeho manželství udělala všechno?“

To, co Janet pomáhá zklidnit emoce a rozvíjet přátelství s Bohem, je modlitba. „Nejhorší je to v noci, kdy je úplný klid a úzkost mi nedá spát. Usnout mi pomáhá modlitba a čtení Bible. Mám ráda verše ve Filipanům 4:6, 7: ‚O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly.‘ Modlitbou jsem strávila spoustu nocí a cítila jsem útěchu od Jehovy.“

Na jakoukoli úzkost se dá uplatnit to, co o modlitbě řekl Ježíš ve svém Kázání na hoře: „Váš Otec ví, co potřebujete, dříve než jej vůbec poprosíte.“ (Matouš 6:8) A my ho prosit musíme. Modlitba je totiž hlavní způsob, jak se k Bohu přiblížit. K čemu to povede? Bible odpovídá: „On se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)

Užitek z modlitby nespočívá jen v tom, že se nám uleví proto, že jsme o své úzkosti někomu řekli. Jehova, Bůh, který modlitby vyslýchá, také jedná ve prospěch všech, kdo se k němu s vírou modlí. (Žalm 65:2) Proto Ježíš svým následovníkům řekl, že se mají „vždy . . . modlit a nepolevovat“. (Lukáš 18:1) Měli bychom stále prosit Boha o pomoc a nepochybovat, že naši víru odmění. Nesmíme mít sebemenší pochybnosti, že vždycky touží a dokáže jednat v náš prospěch. Když se k němu s tímto postojem často modlíme, dáváme najevo upřímnou víru. (1. Tesaloničanům 5:17)

CO JE SKUTEČNÁ VÍRA

Jak člověk vlastně získá víru? Musí poznávat Boží osobnost. (Jan 17:3) Především to dělá tak, že se snaží přijmout za své Boží myšlenky zapsané v Bibli. Dozví se z ní, že Bůh každého z nás vidí a chce nám pomáhat. Ale opravdová víra znamená víc než jen o Bohu něco vědět. Znamená také mít s ním blízké přátelství založené na úctě. Podobně jako je to se vztahem mezi dvěma lidmi, ani vztah s Bohem nevznikne ze dne na den. Naše „víra poroste“, když se o něm budeme dozvídat víc, když budeme dělat, „co se mu líbí“, a když zažijeme, jak nás podporuje. (2. Korinťanům 10:15; Jan 8:29) Taková víra pomáhá Janet v boji s úzkostí.

Janet říká: „Moji víru posílilo hlavně to, že jsem pokaždé cítila, že Jehova je se mnou. Hodněkrát jsme zažili nespravedlnost, o které jsem myslela, že ji nepřekonáme. Díky častým modlitbám nám Jehova ukázal způsob, na který bychom sami nikdy nepřišli. Když Jehovovi děkuju, uvědomuju si, kolik dobrého pro mě udělal. Pomohl nám vždycky, když jsme to potřebovali. Také mám díky němu opravdové přátele v křesťanském sboru. Vždycky jsou ochotní mi pomoct a jsou dobrým příkladem pro moje děti.a

Vím, proč Jehova v Malachiášovi 2:16 říká, že ‚nenávidí rozvádění‘. Pro podvedeného manželského partnera je to ta nejhorší zrada. Od té doby, co mě manžel opustil, už uplynula spousta let, a přesto jsou chvíle, kdy se cítím osamělá a bezcenná. V takových chvílích se snažím pro druhé něco udělat a to vždycky pomůže i mně.“ Díky tomu, že se Janet řídí biblickou radou neuzavírat se do sebe, je v boji s úzkostí úspěšná.b (Přísloví 18:1)

Janet pokračuje: „Největší útěchu čerpám z vědomí, že Bůh je ‚otcem chlapců bez otce a soudcem vdov‘. Nikdy nás neopustí, jako to udělal můj manžel.“ (Žalm 68:5) Janet ví, že Bůh nás nezkouší „zlými věcmi“. Naopak, „všem dává štědře“ moudrost a sílu, „která je nad to, co je normální“, aby se s úzkostí dokázali vyrovnat. (Jakub 1:5, 13; 2. Korinťanům 4:7)

Ale co když prožíváme úzkost proto, že je náš život v nebezpečí?

„Když slyším sirény, srdce se mi rozbuší a utíkám do krytu,“ říká Alona. „Ale i tam cítím úzkost. Horší to je, když jsem venku, kde se nemám kam schovat. Jednou když jsem šla po ulici a slyšela sirény, jsem se rozbrečela a nemohla se nadechnout. Trvalo hodiny, než jsem se zklidnila. Pak se siréna rozhoukala znovu.“

Válka je jen jedna z mnoha příčin toho, že se lidé cítí ohrožení. Podobné pocity může člověk mít, když se zjistí, že on nebo někdo z jeho blízkých má vážnou nemoc. Jiní zase mají strach z budoucnosti. Říkají si: Budou naše děti nebo vnoučata muset žít ve světě plném válek, zločinů, znečištění, klimatických změn a epidemií? Jak se s takovou úzkostí můžeme vyrovnat?

Když si člověk uvědomuje, že se dějí špatné věci, jedná podle slov: „Chytrý, který uviděl neštěstí, se skryl.“ (Přísloví 27:12) A stejně jako se snažíme chránit svoje fyzické zdraví, můžeme si chránit i duševní a emocionální zdraví. Naši úzkost nebo úzkost našich dětí může prohloubit násilná zábava, a dokonce zpravodajství plná otřesných záběrů. Když se takovým věcem vyhýbáme, neznamená to, že strkáme hlavu do písku. Bůh nás nestvořil tak, abychom se v myšlenkách zaobírali zlými věcmi. Naopak, měli bychom přemýšlet „o všem, co je pravé, . . . spravedlivé, . . . cudné, . . . hodné lásky“. Potom nám „Bůh pokoje“ dá vnitřní klid. (Filipanům 4:8, 9)

DŮLEŽITÁ JE MODLITBA

V boji s úzkostí nám pomáhá opravdová víra. Bible nám radí: „Horlivě se modlete.“ (1. Petra 4:8, Slovo na cestu) Můžeme Boha prosit o pomoc, moudrost a odvahu, abychom svou situaci zvládli co nejlépe, a důvěřovat přitom, že „nás slyší, ať prosíme o cokoli“. (1. Jana 5:15)

Bible vysvětluje, že „panovník tohoto světa“ není Bůh, ale Satan a že „celý svět je pod mocí Zlého“. (Jan 12:31; 1. Jana 5:19, Český ekumenický překlad) Ježíš proto nepoužil prázdnou frázi, když nás učil modlit se „osvoboď nás od toho ničemného“. (Matouš 6:13) Alona vypráví: „Když se rozhoukají sirény, prosím Jehovu, aby mi pomohl ovládat své emoce. Taky mi volá manžel a modlí se se mnou. Modlitba skutečně pomáhá.“ Bible má pravdu, když říká: „Jehova je blízko všech, kdo ho vzývají, všech, kdo ho vzývají v opravdovosti.“ (Žalm 145:18)

NAŠE NADĚJE DO BUDOUCNOSTI

V Kázání na hoře Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Ať přijde tvé království.“ (Matouš 6:10) Boží království odstraní všechny příčiny úzkosti. Bůh prostřednictvím Ježíše, „Knížete pokoje“, způsobí, „aby války ustaly až do nejzazšího konce země“. (Izajáš 9:6; Žalm 46:9) „Vykoná soud mezi mnoha lidmi . . . Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. . . . Nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Micheáš 4:3, 4) Šťastné rodiny „budou stavět domy a obývat je; a . . . sázet vinice a jíst jejich ovoce“. (Izajáš 65:21) „Nikdo . . . neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24, Bible21)

I když se dnes člověk snaží sebevíc, nemůže vždycky zabránit „nepředvídaným událostem“ a tomu, aby se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. (Kazatel 9:11) Války, násilí a nemoci zabíjejí dobré lidi po staletí. Jakou naději tyto nevinné oběti mají?

Mnoho milionů lidí, jejichž počet zná jenom Bůh, bude znovu žít. Prozatím jakoby spí – jsou na bezpečném místě v Boží dokonalé paměti – a čekají na den, kdy „ti všichni v pamětních hrobkách . . . vyjdou“. (Jan 5:28, 29) O vzkříšení se v Bibli píše: „Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou.“ (Hebrejcům 6:19) Bůh totiž „opatřil záruku všem lidem tím, že [Ježíše] vzkřísil z mrtvých“. (Skutky 17:31)

Do té doby budou úzkost zažívat i lidé, kteří se snaží dělat Bohu radost. Paul, Janet a Alona s úzkostí bojují úspěšně. Jak to dělají? Jednají s „praktickou moudrostí“, přibližují se k Bohu v modlitbě a posilují svoji víru v biblický slib do budoucnosti. „Ať vás Bůh, dárce naděje, naplní pokojem, radostí a důvěrou.“ (Římanům 15:13, Slovo na cestu)