VĚTŠINA sborů svědků Jehovových pořádá každý týden veřejnou přednášku na nějaký biblický námět. Jestliže jsi starším nebo služebním pomocníkem, je patrné, že tvůj veřejný projev a tvé vyučování jsou působivé? Pokud ano, můžeš být požádán, abys přednesl veřejnou přednášku. Teokratická škola pomohla již desetitisícům bratrů, aby splňovali požadavky pro tuto služební výsadu. Když dostaneš za úkol přednést veřejnou přednášku, čím bys měl začít?

Prostuduj si osnovu

Než se pustíš do výzkumu, přečti si osnovu a rozjímej o ní, dokud ji do hloubky neporozumíš. Vtiskni si do mysli námět, který je vyjádřen v názvu přednášky. Co máš posluchače naučit? Co je cílem tvé přednášky?

Pozorně si projdi hlavní nadpisy. Tyto hlavní body analyzuj. Jak se každý z nich váže k námětu? Pod jednotlivými hlavními body je uvedena řada vedlejších bodů. Základní myšlenky, kterými jsou tyto vedlejší body podpořeny, jsou uvedeny pod nimi a jsou odsazeny od okraje. Uvažuj, jak každá část osnovy vychází z té předcházející, přechází v část následující a jak přispívá k dosažení cíle přednášky. Jakmile porozumíš námětu přednášky, jejímu cíli i tomu, jak má být pomocí hlavních bodů dosaženo tohoto záměru, jsi připraven začít látku rozvádět.

Možná bude pro tebe užitečné, když budeš o své přednášce uvažovat nejprve jako o čtyřech nebo pěti krátkých proslovech, z nichž každý pojednává o jednom hlavním bodu. Postupně si připrav jeden po druhém.

Osnova, kterou dostaneš, je pouze pomůcka k přípravě. Nemá sloužit jako poznámky, z nichž předneseš svůj proslov. Je to jen kostra. Musíš ji jakoby obalit masem, vložit do ní srdce a vdechnout jí život.

Používej Písmo

Ježíš Kristus a jeho učedníci zakládali své vyučování na Písmu. (Luk. 4:16–21; 24:27; Sk. 17:2, 3) Totéž můžeš dělat i ty. Písmo by mělo tvořit základ tvého proslovu. Místo toho, abys jen vysvětloval a uplatňoval vyjádření uvedená v osnově, kterou dostaneš, snaž se rozpoznat, jak tato vyjádření podporuje Písmo, a z něj pak vyučuj.

Když si připravuješ svůj proslov, prozkoumej každý verš, na který je v osnově odkaz. Všímej si kontextu. Některé texty možná jen sdělují další užitečné informace. Ve svém proslovu nemusíš číst nebo komentovat všechny texty. Vyber ty, které se nejlépe hodí pro tvé posluchače. Jestliže se zaměříš na biblické texty, jež jsou uvedeny v tištěné osnově, další biblické odkazy pravděpodobně nebudeš potřebovat.

Úspěch tvého proslovu závisí ne na tom, kolik biblických textů použiješ, ale na tom, jak kvalitní bude tvé vyučování. Když biblické texty uvádíš, řekni, proč je používáš. Vysvětli jejich uplatnění. Zatímco daný text po jeho přečtení rozebíráš, nech si Bibli otevřenou. Tvoji posluchači to pravděpodobně udělají také. Jak ale můžeš podněcovat zájem svých posluchačů a pomáhat jim, aby měli větší užitek z Božího slova? (Neh. 8:8, 12) Vysvětlováním, znázorňováním a uplatňováním.

Vysvětlování. Když se chystáš vysvětlit nějaký klíčový text, polož si otázky: ‚Jaký je jeho význam? Proč jej ve svém proslovu používám? Jaké otázky by si v souvislosti s tímto veršem položili posluchači?‘ Možná musíš analyzovat kontext, dějinné pozadí, prostředí, význam slov nebo záměr inspirovaného pisatele. To vyžaduje výzkum. V publikacích od ‚věrného a rozvážného otroka‘ najdeš velké množství cenných informací. (Mat. 24:45–47) Nesnaž se daný verš vysvětlit beze zbytku, nýbrž vysvětli, proč si jej posluchači měli přečíst v souvislosti s rozebíranou myšlenkou.

Znázorňování. Účelem znázornění je dovést posluchače k hlubšímu porozumění nebo jim pomoci, aby si zapamatovali myšlenku či zásadu, kterou rozebíráš. Znázornění lidem pomáhají pochopit to, co jim říkáš, a spojit si to s něčím, co již znají. Právě tak postupoval Ježíš, když pronášel své slavné Kázání na hoře. Díky takovým vyjádřením, jako například ‚nebeští ptáci‘, ‚polní lilie‘, ‚úzká brána‘, „dům na skalním masivu“, a mnoha dalším, bylo Ježíšovo vyučování výrazné, jasné a nezapomenutelné. (Mat. 5.–7. kap.)

Uplatňování. Jestliže řečník nějaký biblický text vysvětlí a znázorní, předá sice posluchačům poznání, ale tím, co přináší výsledky, je uplatnění tohoto poznání. Je pravda, že jednat podle biblického poselství je osobní odpovědností tvých posluchačů, ale ty jim můžeš pomoci rozpoznat, co je zapotřebí dělat. Jakmile máš jistotu, že tvoji posluchači rozebíranému verši rozumí a že chápou, jak se vztahuje k myšlence, kterou vysvětluješ, vyhraď si čas na to, abys jim ukázal, jak se tento verš týká jejich chování a náboženských názorů. Zdůrazni, jaký užitek přináší snaha vzdát se nesprávných představ a také úsilí jednat v souladu s pravdami, které rozebíráš.

Když přemýšlíš o tom, jak biblické texty uplatníš, nezapomeň, že mezi tvými posluchači jsou lidé, kteří pocházejí z různého prostředí a žijí v odlišných poměrech. Možná jsou mezi nimi noví zájemci, mladí lidé, letití i ti, kdo bojují s různými osobními problémy. Připrav si přednášku tak, aby byla praktická a realistická. Snaž se nedávat rady, které budí dojem, že máš na mysli jen určité posluchače.

Rozhodnutí řečníka

Některá rozhodnutí týkající se tvé přednášky již byla učiněna za tebe. Máš jasně uvedeny hlavní body a také dobu, kterou bys měl rozboru každého z nich věnovat. Další rozhodnutí jsou však na tobě. Možná se rozhodneš určitým vedlejším bodům věnovat více času a jiným méně. Nedomnívej se, že každý vedlejší bod musíš probrat stejně důkladně. Takový přístup by mohl vést k tomu, že látku prolétneš a posluchače zaplavíš množstvím informací. Jak můžeš určit, které vedlejší body bys měl rozvést více a o kterých by ses měl zmínit jen krátce neboli mimochodem? Polož si otázky: ‚Které body mi pomohou předat ústřední myšlenku proslovu? Které z nich budou pro mé posluchače nejužitečnější? Jestliže vynechám určitý nevypsaný biblický text a bod, jenž se k němu vztahuje, oslabí to dokladovou linii, kterou předkládám?‘

Dávej pozor, abys neuváděl žádné spekulace ani osobní názory. Ani Boží syn, Ježíš Kristus, ‚nemluvil sám od sebe‘. (Jan 14:10) Uvědom si, že lidé přicházejí na shromáždění svědků Jehovových proto, aby naslouchali rozboru Bible. Jestliže jsi považován za vynikajícího řečníka, důvodem je pravděpodobně to, že máš ve zvyku obracet pozornost ne na sebe, ale na Boží slovo. Proto druzí tvé proslovy oceňují. (Fil. 1:10, 11)

Jestliže sis na základě jednoduché osnovy již připravil hluboké vysvětlení určitých částí Písma, potřebuješ si nyní nacvičit přednes svého proslovu. Je užitečné dělat to nahlas. Důležité je ujistit se, že si všechny body dobře pamatuješ. Musíš dokázat dát do svého přednesu srdce, vdechnout látce život a předložit pravdu nadšeně. Než svůj proslov předneseš, polož si otázky: ‚Čeho bych rád dosáhl? Vystupují hlavní body do popředí? Skutečně Písmo tvoří základ mé přednášky? Přechází každý hlavní bod přirozeně v ten následující? Prohlubuje přednáška ocenění posluchačů pro Jehovu a jeho opatření? Vztahuje se závěr přímo k námětu, ukazuje posluchačům, co mají dělat, a podněcuje je k tomu?‘ Pokud můžeš na všechny tyto otázky odpovědět kladně, potom jsi připraven ‚konat dobro s poznáním‘, a to k užitku sboru i ke chvále Jehovy. (Přísl. 15:2)

JAKÝ cíl sleduješ jakožto učitel? Jestliže ses nedávno stal zvěstovatelem Království, bezpochyby toužíš naučit se, jak můžeš vést domácí biblické studium, protože Ježíš své následovníky pověřil, aby činili učedníky. (Mat. 28:19, 20) Jestliže již máš s touto činností zkušenosti, možná je tvým cílem účinněji působit na srdce těch, jimž se snažíš pomáhat. Pokud jsi rodičem, jistě chceš být takovým učitelem, který dokáže své děti podnítit, aby svůj život zasvětily Bohu. (3. Jana 4) A pokud jsi starším nebo o to usiluješ, pravděpodobně chceš být veřejným řečníkem, který u svých posluchačů dokáže prohloubit ocenění pro Jehovu a jeho způsob jednání. Jak můžeš těchto cílů dosáhnout?

Vezmi si poučení od mistrného Učitele, Ježíše Krista. (Luk. 6:40) Ať Ježíš mluvil k zástupu na úbočí hory nebo jen k několika lidem, zatímco šli po cestě, to, co říkal, i způsob, jakým to říkal, mělo na posluchače trvalý účinek. Ježíš podněcoval mysl a srdce svých posluchačů a předkládal jim praktické uplatnění, jemuž rozuměli. Můžeš dosáhnout něčeho podobného?

Spoléhej na Jehovu

Úroveň Ježíšových učitelských schopností zvyšoval jednak důvěrný vztah, který měl Ježíš ke svému nebeskému Otci, a jednak požehnání v podobě Božího ducha. Modlíš se s opravdovostí k Jehovovi o to, abys dokázal působivě vést domácí biblické studium? Pokud máš rodičovské povinnosti, modlíš se pravidelně o Boží vedení při vyučování svých dětí? Předkládáš Bohu upřímné modlitby vždycky, když se připravuješ přednést proslov nebo vést shromáždění? Budeš-li se spoléhat na Jehovu a dáš-li to najevo svými modlitbami, pomůže ti to vyučovat působivěji.

Spoléhání na Jehovu se projevuje také v tom, že se člověk opírá o Boží slovo, Bibli. V modlitbě, kterou Ježíš pronesl poslední večer svého dokonalého lidského života na zemi, svému Otci řekl: „Dal jsem jim tvé slovo.“ (Jan 17:14) Přestože měl ohromné množství zkušeností, Ježíš se nikdy nesnažil být originální. Vždy vyučoval to, co jej naučil jeho Otec, a tak nám zanechal příklad, který máme následovat. (Jan 12:49, 50) Boží slovo zachované v Bibli má moc působit na lidi — na jejich jednání, na nejvnitřnější myšlenky a na city. (Hebr. 4:12) Když budeš dále Boží slovo poznávat a učit se správně je používat ve službě, budeš si osvojovat takové učitelské schopnosti, které budou lidi přitahovat k Bohu. (2. Tim. 3:16, 17)

Přinášej čest Jehovovi

Napodobovat příklad, který dal Kristus jako učitel, neznamená pouze dokázat přednést zajímavý proslov. Je pravda, že lidé se podivovali Ježíšovým „poutavým slovům“. (Luk. 4:22) Jaký cíl však Ježíš při svém poutavém vyučování sledoval? Ježíš neobracel pozornost na sebe, ale přinášel čest Jehovovi. (Jan 7:16–18) A své následovníky vybízel: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Mat. 5:16) Tato rada by měla ovlivňovat i náš způsob vyučování. Měli bychom se snažit vyvarovat se všeho, co by odvádělo pozornost od tohoto cíle. Když tedy uvažujeme, co řekneme nebo jak to řekneme, měli bychom si položit otázku: ‚Prohloubí to ocenění pro Jehovu, nebo to obrátí pozornost na mě?‘

Při vyučování je například možné účinně použít znázornění a příklady ze života. Když však učitel rozvádí nějaké příliš dlouhé znázornění nebo vypráví příliš dopodrobna nějaký zážitek, jádro vyučování se možná vytratí. Podobně kdyby vyprávěl příběhy, které posluchače pouze pobaví, odváděl by pozornost od účelu naší služby. Takový učitel v podstatě nedosahuje skutečného cíle teokratického vzdělávání, nýbrž jen obrací pozornost na sebe.

‚Dělej rozdíl‘

Má-li se člověk stát učedníkem, musí jasně rozumět tomu, čemu je vyučován. Musí pravdu slyšet a také chápat, jak se odlišuje od jiných náboženských názorů. Proto je užitečné, když se vysvětlí rozdíly.

Jehova svůj lid opakovaně vybízel, aby „dělal rozdíl“ mezi tím, co je čisté, a tím, co je nečisté. (3. Mojž. 10:9–11) Řekl, že ti, kdo mu budou sloužit v jeho velkém duchovním chrámu, budou lid poučovat „o rozdílu mezi svatou věcí a neposvátnou věcí“. (Ezek. 44:23) Kniha Přísloví na mnoha místech upozorňuje na rozdíl mezi spravedlností a ničemností nebo mezi moudrostí a pošetilostí. Rozdíl je možné dělat dokonce i mezi věcmi, které nejsou v protikladu. Jak je zaznamenáno v Římanům 5:7, apoštol Pavel poukázal na rozdíl mezi spravedlivým člověkem a dobrým člověkem. V dopise Hebrejcům zase ukázal, že Kristova velekněžská služba je nadřazena té Áronově. Jan Amos Komenský, pedagog, který žil v 17. století, napsal: „Vyučovati není téměř nic jiného, než ukazovati, jak se jedna věc liší od druhé majíce různého účelu, formy a původu. ... Kdo tedy dobře rozlišuje, dobře vyučuje.“

Dejme tomu, že někoho vyučuješ o Božím Království. Pokud ten člověk nechápe, co toto Království je, mohl bys mu ukázat, jak to, co říká Bible, stojí v protikladu k představě, že Království je stav v srdci člověka. Nebo bys mohl ukázat, jak se toto Království liší od lidských vlád. Pokud bys však vyučoval lidi, kteří již tyto základní pravdy znají, mohl bys zajít do větších podrobností. Mohl bys ukázat, jak se mesiášské Království liší od Jehovova vlastního neomezeného kralování popsaného v Žalmu 103:19 nebo od ‚království Syna Boží lásky‘, o němž se zmiňuje dopis Kolosanům 1:13, anebo od ‚správy‘, o níž se mluví v Efezanům 1:10. Vysvětlení rozdílů může posluchačům pomoci, aby toto důležité biblické učení jasně pochopili.

Ježíš tuto vyučovací metodu opakovaně používal. Postavil do protikladu všeobecně rozšířené porozumění mojžíšskému Zákonu a skutečný smysl tohoto Zákona. (Mat. 5:21–48) Rozlišoval mezi pravou zbožnou oddaností a pokryteckými skutky farizeů. (Mat. 6:1–18) Postavil proti sobě ducha těch, kdo se nad druhými „vypínají jako páni“, a obětavého ducha, kterého měli projevovat Kristovi následovníci. (Mat. 20:25–28) A jak je zaznamenáno u Matouše 21:28–32, při jiné příležitosti Ježíš zase své posluchače vybídl, aby sami postavili do protikladu samospravedlnost a pravé pokání. To nás přivádí k další cenné stránce dobrého vyučování.

Povzbuzuj posluchače k přemýšlení

U Matouše 21:28 čteme, že se Ježíš v úvodu svého přirovnání zeptal: „Co myslíte?“ Dobrý učitel nejen uvádí fakta nebo odpovídá na otázky, ale také povzbuzuje své posluchače, aby rozvíjeli schopnost přemýšlet. (Přísl. 3:21; Řím. 12:1) K tomu mimo jiné přispívají otázky. U Matouše 17:25 nacházíme Ježíšova slova: „Co myslíš, Šimone? Od koho dostávají králové země poplatky nebo daň z hlavy? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ Ježíšovy podnětné otázky Petrovi pomohly, aby sám došel ke správnému závěru ohledně placení chrámové daně. Podobně Ježíš postupoval, když odpovídal muži, který se ho zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš ukázal, jak se jednání kněze a Levity lišilo od jednání Samaritána, a potom položil otázku: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“ (Luk. 10:29–36) Zde znovu vidíme, že Ježíš nemyslel za svého posluchače, ale vybídl jej, aby si na svou otázku odpověděl sám. (Luk. 7:41–43)

Působ na srdce

Učitelé, kteří chápou smysl Božího slova, si uvědomují, že pravé uctívání nespočívá pouze v učení se určitých skutečností zpaměti a v dodržování určitých pravidel. Pravé uctívání vychází z dobrého vztahu k Jehovovi a z ocenění pro jeho způsob jednání, a proto se týká srdce. (5. Mojž. 10:12, 13; Luk. 10:25–27) Výraz „srdce“ se v Písmu často vztahuje na celého vnitřního člověka, k němuž patří například touhy, náklonnost, city a pohnutky.

Ježíš věděl, že ačkoli se lidé dívají na vnější vzhled, Bůh vidí, jaké je srdce. (1. Sam. 16:7) Ke službě Bohu by nás měla podněcovat ne snaha udělat dojem na ostatní lidi, ale láska k Jehovovi. (Mat. 6:5–8) Naproti tomu farizeové dělali mnoho věcí pro vnější dojem. Kladli velký důraz na detailní dodržování Zákona a na jednání podle pravidel, která sami vytvořili. Ve svém životě však neprojevovali vlastnosti, jež by zrcadlily osobnost Boha, kterému údajně sloužili. (Mat. 9:13; Luk. 11:42) Ježíš učil, že poslušnost Božích požadavků je sice důležitá, ale hodnota této poslušnosti je dána tím, co má člověk v srdci. (Mat. 15:7–9; Mar. 7:20–23; Jan 3:36) Naše vyučování přinese největší užitek, jestliže budeme napodobovat Ježíšův příklad. Je sice důležité, abychom lidem pomáhali poznat, co od nich Bůh vyžaduje, ale neméně důležité je i to, aby znali Jehovu jako osobu a aby jej milovali, takže jejich chování bude zrcadlit, jak si cení schváleného vztahu k pravému Bohu.

Je pochopitelné, že mají-li mít lidé z takového vyučování užitek, musí si uvědomit, co mají ve svém srdci. Ježíš lidi povzbuzoval, aby analyzovali své pohnutky a zkoumali své city. Když napravoval nějaký nesprávný názor, ptal se svých posluchačů, proč si určité věci myslí nebo proč je říkají či dělají. Aby však nezůstalo jen u sebezkoumání, Ježíš vždy připojil ke své otázce nějaký výrok, znázornění nebo čin, který je povzbudil k tomu, aby se na věci dívali správně. (Mar. 2:8; 4:40; 8:17; Luk. 6:41, 46) Podobně i my můžeme svým posluchačům pomáhat tím, že je budeme podněcovat, aby si položili otázky, jako například: ‚Proč se mi toto jednání líbí? Proč reaguji na tuto situaci právě takovým způsobem?‘ Potom jim dej podnět, aby se na věci dívali z Jehovova hlediska.

Vysvětluj uplatnění

Dobrý učitel ví, že „moudrost je prvořadá věc“. (Přísl. 4:7) Moudrost je schopnost úspěšně uplatňovat poznání při řešení problémů, vyhýbat se nebezpečí, dosahovat cílů a pomáhat druhým lidem. Úkolem učitele je pomoci studentům, aby se to naučili, aniž by však za ně rozhodoval. Když se zájemcem rozebíráš různé biblické zásady, pomáhej mu uvažovat. Mohl bys uvést nějakou situaci z každodenního života a potom se zájemce zeptat, jak by mu biblická zásada, kterou jste právě prostudovali, pomohla, kdyby se do takové situace dostal. (Hebr. 5:14)

Apoštol Petr ve svém proslovu, který pronesl o Letnicích roku 33 n. l., poskytl příklad praktického uplatnění, jež zapůsobilo na život lidí. (Sk. 2:14–36) Petr rozebral tři biblické úseky, o nichž lidé v zástupu prohlašovali, že jim věří, a potom je uplatnil ve světle událostí, jichž byli všichni svědky. Tito lidé si následně uvědomili, že musí jednat podle toho, co slyšeli. Má tvé vyučování podobný účinek? Neomezuješ se jen na opakování faktů, nýbrž pomáháš lidem porozumět, proč je to tak? Povzbuzuješ je, aby uvažovali o tom, jak by věci, jež se učí, měly ovlivňovat jejich život? Možná, že nevykřiknou: „Co máme dělat?“, jako to udělal ten zástup o Letnicích, ale pokud biblické texty dobře aplikuješ, bude to posluchače podněcovat, aby o nich uvažovali a aby odpovídajícím způsobem jednali. (Sk. 2:37)

Když jako rodič čteš Bibli se svými dětmi, máš vynikající příležitost vést je k tomu, aby přemýšlely o praktickém uplatnění biblických zásad. (Ef. 6:4) Mohl bys například vybrat několik veršů ze čtení Bible určeného pro daný týden, rozebrat jejich význam a potom se zeptat: ‚V čem nám tyto verše poskytují vedení? Jak bychom je mohli použít ve službě? Co nám odhalují o Jehovovi a jeho způsobu jednání a jak prohlubují naše ocenění?‘ Povzbuzuj členy své rodiny, aby se o těchto myšlenkách vyjadřovali při rozboru důležitých myšlenek ze čtení Bible v teokratické škole. Verše, které budou komentovat, si pravděpodobně zapamatují.

Dávej dobrý příklad

Nevyučuješ jen tím, co říkáš, ale také tím, jak jednáš. Z tvého jednání druzí vidí, jak mohou prakticky uplatňovat to, co říkáš. Právě tímto způsobem se učí děti. Když napodobují své rodiče, dávají najevo, že chtějí být jako oni. Chtějí vědět, jaké to je dělat věci, které dělají jejich rodiče. Stejně tak, když se ti, jež vyučuješ, ‚stávají tvými napodobiteli, jako i ty jsi Kristův‘, začínají zažívat požehnání, které je výsledkem toho, že chodí po Jehovových cestách. (1. Kor. 11:1) Sami začínají poznávat, jak Bůh jedná s lidmi.

Tato skutečnost je závažnou připomínkou toho, jak je důležité dávat náležitý příklad. ‚Takoví lidé, jakými jsme ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti,‘ budou pro ty, jež vyučujeme, rozhodně živou ukázkou toho, jak uplatňovat biblické zásady. (2. Petra 3:11) Jestliže zájemce povzbuzuješ, aby pravidelně četl Boží slovo, sám je pilně čti také. Jestliže chceš, aby se tvé děti naučily řídit se biblickými zásadami, rozhodně by měly vidět, že i tvé jednání odpovídá Boží vůli. Jestliže vyučuješ sbor, aby byl horlivý ve službě, musíš se tohoto díla sám plně účastnit. Když budeš uplatňovat to, co vyučuješ, budeš moci lépe podněcovat druhé. (Řím. 2:21–23)

S cílem zlepšovat své vyučování si polož následující otázky: ‚Když vyučuji, dělám to tak, že to působí na postoje, řeč nebo jednání těch, kdo mi naslouchají? Objasňuji věci tím, že rozlišuji myšlenky nebo jeden způsob jednání od druhého? Jak pomáhám svým zájemcům, dětem nebo posluchačům na shromáždění, aby si zapamatovali to, co říkám? Ukazuji jasně svým posluchačům, jak mají uplatňovat to, co se učí? Vidí to na mém příkladu? Uvědomují si, jak svou reakcí na záležitost, kterou rozebíráme, mohou ovlivnit svůj vztah k Jehovovi?‘ (Přísl. 9:10) Těmto věcem dále věnuj pozornost, když se snažíš rozvíjet své učitelské schopnosti. „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Tim. 4:16)