KDYŽ mluvíš s druhými o Božích záměrech, ať soukromě nebo z pódia, tvá řeč by se měla soustředit na to, co se píše v Božím slově. K tomu obvykle patří čtení biblických textů, které by mělo být působivé.

Ke správnému zdůrazňování patří cit. Biblické texty by se měly číst s citem. Uvažuj o několika příkladech. Když čteš nahlas Žalm 37:11, měl bys svým hlasem vyjádřit radostné očekávání pokoje, který je tam slíben. Při čtení Zjevení 21:4, kde je předpověděno, že skončí utrpení a smrt, by se v tvém hlase mělo zrcadlit vřelé ocenění pro tuto úžasnou úlevu. Slova ve Zjevení 18:2, 4 a 5, kde je výzva k vyjití z ‚Velkého Babylónu‘ obtíženého hříchy, by se měla číst s naléhavostí. Vyjádřený cit by měl být samozřejmě upřímný, ale ne přehnaný. Správná míra citu je dána textem samotným i tím, jak je použit.

Zdůrazňuj správná slova. Pokud se tvé vyjádření k určitému verši vztahuje jen na některou jeho část, potom bys měl tuto část při čtení vyzdvihnout. Kdybys chtěl například při čtení Matouše 6:33 rozebrat, co znamená ‚hledat nejprve království‘, pak bys nepoložil hlavní důraz na „Otcovu spravedlnost“ ani na slova „to všechno ostatní“.

Dejme tomu, že se při proslovu na služebním shromáždění chystáš přečíst text u Matouše 28:19. Která slova bys měl zdůraznit? Chceš-li posluchače vybídnout k horlivému zahajování domácích biblických studií, zdůrazni slova „čiňte učedníky“. Naproti tomu chystáš-li se rozebrat křesťanskou povinnost dělit se o biblickou pravdu s přistěhovalci nebo chceš-li určité zvěstovatele povzbudit, aby sloužili tam, kde je to více zapotřebí, potom zdůrazni slova ‚lidi všech národů‘.

Biblický text se často předkládá jako odpověď na nějakou otázku nebo proto, aby podpořil určitou argumentaci, kterou druzí považují za spornou. Jestliže se však každá myšlenka vyjádřená v textu zdůrazní stejně, potom tvoji posluchači tuto spojitost možná neuvidí. Tobě je souvislost snad zřejmá, ale jim ne.

Pokud například při čtení Žalmu 83:18, kde je uvedeno Boží jméno, položíš veškerý důraz na slovo „Nejvyšší“, oslovený možná nepochopí zdánlivě zřejmou skutečnost, že Bůh má osobní jméno. Měl bys naopak zdůraznit jméno „Jehova“. Když však použiješ tentýž text při rozboru Jehovovy svrchovanosti, potom je opravdu na místě položit hlavní důraz na slovo „Nejvyšší“. Podobné je to i v případě, že čteš text z Jakuba 2:24 s cílem ukázat, jak je důležité projevovat víru jednáním. Pokud při tom položíš hlavní důraz na slovní spojení „prohlášen za spravedlivého“ místo na slovo „skutky“, mohlo by se stát, že někteří tvoji posluchači nepochopí souvislost.

Další užitečný příklad můžeš najít v Římanům 15:7–13. Tento úsek je součástí dopisu, který apoštol Pavel napsal sboru tvořenému jak pohany, tak přirozenými Židy. Apoštol tam dokazuje, že Kristova služba přináší užitek nejen obřezaným Židům, ale i lidem z národů, aby „národy oslavovaly Boha pro jeho milosrdenství“. Potom Pavel cituje čtyři biblické texty, které obracejí pozornost na tuto příležitost pro národy. Jak bys měl přečíst tyto citované texty, abys zdůraznil to, co měl Pavel na mysli? Kdyby sis chtěl označit vyjádření, která máš zdůraznit, potom by to v 9. a 10. ​verši mělo být slovo „národy“, v 11. verši „všechny národy“ a „všichni lidé“ a ve 12. verši opět „národy“. Pokus se přečíst Římanům 15:7–13 a zdůraznit tato místa. Uděláš-li to, potom bude Pavlova argumentace jasnější a srozumitelnější.

Způsoby zdůraznění. Klíčová slova, která chceš vyzdvihnout, je možné zdůraznit řadou způsobů. Prostředky, které použiješ, by však měly odpovídat danému biblickému textu a rámci proslovu. Uveďme si několik podnětů.

Hlasové zdůraznění. To znamená jakoukoli změnu hlasu, díky které klíčová slova vyniknou ve srovnání se zbývající částí věty. Tohoto zdůraznění je možné dosáhnout změnou síly hlasu — ať už jejím zvýšením nebo snížením. V mnoha jazycích se přidává na důrazu také změnou výšky hlasu. V některých jazycích to však může zároveň změnit smysl vyjádření. Když se klíčová slova pronesou pomaleji, dodá jim to závažnosti. V jazycích, jež neumožňují hlasové zdůrazňování určitých slov, bude k dosažení požadovaného výsledku nutné uplatnit cokoli, co je v daném jazyce obvyklé.

Přestávky. Přestávku je při čtení možné udělat buď před klíčovou částí biblického textu nebo po ní — anebo na obou místech. Když uděláš přestávku těsně před tím, než přečteš nějakou hlavní myšlenku, vyvolá to očekávání; přestávkou po takové myšlence zase prohloubíš dojem, který text v posluchačích zanechá. Pokud však budeš při čtení biblických textů dělat příliš mnoho přestávek, nic nevynikne.

Opakování. Na určitou myšlenku můžeš položit důraz také tím, že své čtení přerušíš a dané slovo či slovní spojení přečteš znovu. Mnohdy je ale vhodnější určitý text dočíst a teprve potom zopakovat klíčové vyjádření.

Gesta. Často můžeme určitému slovu nebo slovnímu spojení dodat citu pohybem těla a také výrazem obličeje.

Tón hlasu. V některých jazycích je někdy možné přečíst určitá slova takovým tónem, který ovlivňuje jejich smysl a který je odděluje od ostatních slov. V takovém případě je však také na místě opatrnost, zejména při používání sarkasmu.

Když čtou texty druzí. Když nějaký biblický text čte člověk, kterého jsme oslovili, možná zdůrazní nesprávná slova nebo nezdůrazní vůbec nic. Jak na to můžeš zareagovat? Obvykle je nejlepší objasnit smysl textu tím, že jej uplatníš na nějakou situaci. Potom bys mohl zaměřit pozornost přímo na klíčová slova uvedená v Bibli.

KDYŽ vyučujeme druhé, je zapotřebí více než jim jen číst verše z Bible. Apoštol Pavel svému společníkovi Timoteovi napsal: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Tim. 2:15)

To znamená, že naše vysvětlování biblických textů musí odpovídat tomu, co učí samotná Bible. K tomu je zapotřebí brát v úvahu kontext, a ne si vybírat vyjádření, která se nám líbí, a přidávat k nim své vlastní představy. Jehova prostřednictvím proroka Jeremjáše varoval před těmi proroky, kteří tvrdili, že mluví slova z Jehovových úst, ale kteří ve skutečnosti předkládali „vidění svého vlastního srdce“. (Jer. 23:16) Apoštol Pavel varoval křesťany před znečištěním Božího slova lidskými filozofiemi a napsal: „Zřekli jsme se pokoutních věcí, za které je nutné se stydět, nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo.“ Nepoctiví obchodníci s vínem tehdy své víno ředili, aby ho bylo víc a aby vydělali více peněz. My však Boží slovo nefalšujeme, nesmícháváme ho s lidskými filozofiemi. „Nejsme podomními obchodníky s Božím slovem, jako jsou mnozí,“ prohlásil Pavel, „ale jako z upřímnosti, ano, jako od Boha poslaní, pod Božím dohledem, mluvíme ve spojení s Kristem.“ (2. Kor. 2:17; 4:2)

Někdy možná cituješ nějaký biblický text, abys vyzdvihl určitou zásadu. Bible je plná zásad, jež poskytují moudré vedení při řešení nejrůznějších situací. (2. Tim. 3:16, 17) Měl by ses však vždy ujistit, že daný biblický text uplatňuješ přesně a že jej nepoužíváš nesprávně, tedy tak, aby to vypadalo, že říká to, co ty chceš, aby říkal. (Žalm 91:11, 12; Mat. 4:5, 6) Uplatnění textu musí být v souladu s Jehovovým záměrem a musí se shodovat s celým Božím slovem.

‚Správně zacházet se slovem pravdy‘ také znamená chápat ducha toho, co Bible říká. Bible není žádný „klacek“, kterým máme druhé zastrašovat. Náboženští učitelé, kteří se stavěli proti Ježíšovi, sice citovali z Písma, ale zavírali oči nad závažnějšími záležitostmi — které se týkaly práva a milosrdenství a věrnosti —, jež Bůh vyžadoval. (Mat. 22:23, 24; 23:23, 24) Když Ježíš vyučoval Božímu slovu, zrcadlil osobnost svého Otce. Horlivost, kterou Ježíš měl pro pravdu, byla spojena s jeho hlubokou láskou k lidem, které vyučoval. Jeho příklad bychom se měli snažit následovat. (Mat. 11:28)

Jak si můžeme být jisti, že určitý biblický text uplatňujeme správně? Pomůže nám pravidelné čtení Bible. Také musíme oceňovat Jehovovo opatření v podobě ‚věrného a rozvážného otroka‘, tedy skupiny duchem pomazaných křesťanů, jejichž prostřednictvím Jehova poskytuje domácnosti víry duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Osobní studium a také pravidelná přítomnost a účast na sborových shromážděních nám pomohou, abychom měli užitek z poučování, jež je skrze tuto třídu věrného a rozvážného otroka zajišťováno.

Máš-li ve svém jazyce k dispozici knihu Rozmluvy z Písem a naučíš-li se ji dobře používat, potom budeš mít po ruce pomůcku, kterou potřebuješ ke správnému uplatnění stovek biblických textů, jež se v naší službě často používají. Jestliže se chystáš uvést nějaký neznámý text, skromnost tě podnítí k tomu, abys udělal potřebný výzkum. Když pak budeš o tom textu mluvit, budeš správně zacházet se slovem pravdy. (Přísl. 11:2)

Objasňuj uplatnění. Při vyučování se vždy ujisti, že druzí jasně chápou souvislost mezi rozebíraným námětem a biblickými texty, jež používáš. Pokud k určitému textu směřuješ nějakou otázkou, potom by tvoji posluchači měli chápat, jak na ni daný text odpovídá. Jestliže chceš určitým textem podpořit nějaké tvrzení, ujisti se, že zájemce jasně chápe, jak daný text uvedenou myšlenku dokládá.

Pouze přečíst biblický text — třebaže se zdůrazněním — obvykle nestačí. Nezapomeň, že běžně lidé Bibli neznají a při prvním přečtení tvůj argument nemusí pochopit. Obrať pozornost na tu část textu, která se přímo vztahuje k rozebíranému bodu.

K tomu je obvykle zapotřebí oddělit klíčová slova, tedy ta, která se přímo týkají rozebírané myšlenky. Nejjednodušším způsobem, jak to udělat, je tato klíčová slova zopakovat. Jestliže mluvíš s nějakým člověkem, mohl bys mu položit otázky, jež mu pomohou, aby tato klíčová slova rozpoznal. Někteří řečníci při proslovu ke skupině posluchačů vyzdvihnou slova nesoucí myšlenku raději tak, že použijí synonyma nebo že danou myšlenku přeformulují. Pokud se však rozhodneš pro tento způsob, potom dávej pozor, aby tvoji posluchači neztratili ze zřetele souvislost mezi rozebíranou myšlenkou a zněním biblického textu.

Upozorněním na klíčová slova jsi položil dobrý základ. Nyní doveď uplatnění textu do konce. Vysvětlil jsi při uvedení textu, proč jej používáš? Pokud ano, potom ukaž, jak slova, která jsi vyzdvihl, souvisí s tím, na co jsi své posluchače upozornil. Jasně řekni, v čem tato souvislost spočívá. I když text neuvedeš přímým způsobem, měl bys vysvětlit, proč jsi text přečetl.

Farizeové jednou položili Ježíšovi otázku, kterou považovali za obtížnou. Zeptali se ho: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Ježíš založil svou odpověď na 1. Mojžíšově 2:24. Všimni si, že zaměřil pozornost jen na jednu část tohoto textu a potom vysvětlil potřebné uplatnění. Ukázal, že muž a žena se stávají ‚jedním tělem‘, a učinil závěr: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:3–6)

Jak rozsáhlé vysvětlení bys měl poskytnout, abys objasnil uplatnění nějakého biblického textu? To by mělo záviset na tom, kdo jsou tvoji posluchači a jak důležitá je rozebíraná myšlenka. Usiluj o jednoduchost a přímočarost.

Rozmlouvej z Písma. Ve Skutcích 17:2 a 3 je nám řečeno, že když apoštol Pavel sloužil v Tesalonice, „rozmlouval z Písem“. Tuto schopnost by se měl snažit rozvíjet každý Jehovův služebník. Pavel například uvedl určité skutečnosti týkající se života a služby Ježíše Krista, ukázal, že tyto skutečnosti byly předpověděny v Hebrejských písmech, a potom předložil působivý závěr: „To je Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.“

Když psal Pavel Hebrejcům, opakovaně citoval z Hebrejských písem. Pro zdůraznění nebo pro objasnění nějaké myšlenky často oddělil jedno slovo či krátké slovní spojení a potom vysvětlil jeho význam. (Hebr. 12:26, 27) Ve 3. kapitole dopisu Hebrejcům Pavel citoval ze Žalmu 95:7–11. Všimni si, že tehdy podrobně rozebral tři části tohoto textu: (1) zmínku o srdci (Hebr. 3:8–12), (2) význam výrazu „dnes“ (Hebr. 3:7, 13–15; 4:6–11) a (3) smysl výroku „jistě nevstoupí do mého odpočinku“ (Hebr. 3:11, 18, 19; 4:1–11). Snaž se při uplatňování každého biblického textu tento příklad napodobovat.

Ve zprávě, která je uvedena u Lukáše 10:25–37, si všimni, jak působivě rozmlouval z Písma Ježíš. Nějaký muž zběhlý v Zákoně se ho zeptal: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš toho muže nejprve vybídl, aby vyjádřil svůj názor, a potom zdůraznil, jak je důležité dělat to, co říká Boží slovo. Když se ukázalo, že to ten muž nepochopil, Ježíš podrobně rozebral jen jedno slovo z daného biblického textu — slovo „bližní“. Místo toho, aby je jenom definoval, použil Ježíš znázornění, které tomu muži pomohlo, aby sám došel ke správnému závěru.

Je zřejmé, že když Ježíš odpovídal na otázky, nespokojil se s tím, že by jenom odcitoval texty, které poskytovaly přímou, jasnou odpověď. Analyzoval, co tyto texty říkají, a potom je uplatnil na položenou otázku.

Když saduceové zpochybnili naději na vzkříšení, Ježíš obrátil pozornost na jednu konkrétní část 2. Mojžíšovy 3:6. Nezůstal však u toho, že by tento text pouze citoval. Rozebral jej, aby jasně ukázal, že vzkříšení je součástí Božího záměru. (Mar. 12:24–27)

Naučíš-li se správně a působivě rozmlouvat z Písma, velmi ti to pomůže, aby ses stal schopným učitelem.

AŤ MLUVÍŠ k jednomu člověku nebo k většímu počtu posluchačů, není moudré usuzovat, že tvé posluchače bude zajímat námět tvého proslovu jen proto, že zajímá tebe. Poselství, které oznamuješ, je sice důležité, ale pokud neobjasníš jeho praktickou hodnotu, pravděpodobně si zájem svých posluchačů neudržíš příliš dlouho.

To platí i o posluchačích v sále Království. Možná se lépe zaměří na tvůj proslov, když použiješ nějaké znázornění nebo budeš vyprávět zážitek, který ještě neslyšeli. Když ale budeš mluvit o věcech, které již znají — zejména pokud nebudeš na těchto věcech stavět —, možná, že tě přestanou sledovat. Musíš jim pomoci, aby chápali, proč a jak jim může to, co říkáš, opravdu přinést užitek.

Bible nás vybízí, abychom uvažovali prakticky. (Přísl. 3:21) Jehova použil Jana Křtitele, aby lidi vedl k „praktické moudrosti spravedlivých“. (Luk. 1:17) To je moudrost, která pramení ze zdravé bázně před Jehovou. (Žalm 111:10) Ti, kdo tuto moudrost oceňují, dostávají pomoc, aby úspěšně zvládali nynější život a aby se chopili života skutečného — tedy věčného života, který má přijít. (1. Tim. 4:8; 6:19)

Jak si připravit praktický proslov. Má-li být tvůj proslov praktický, musíš důkladně uvažovat nejen o látce, ale také o posluchačích. Nepřemýšlej o nich pouze jako o skupině. Tuto skupinu tvoří jednotlivci i rodiny. Mohou být mezi nimi velmi malé děti, dospívající, dospělí i někteří letití lidé. Mohou k nim patřit noví zájemci i ti, kdo začali sloužit Jehovovi dříve, než ses narodil. Někteří z nich mohou být duchovně zralí, jiní jsou možná stále ještě silně ovlivňováni určitými postoji a zvyklostmi světa. Polož si tedy otázky: ‚Jak by mohla látka, kterou budu rozebírat, přinést užitek mým posluchačům? Jak jim mohu pomoci, aby pochopili její praktickou hodnotu?‘ Snad se rozhodneš věnovat hlavní pozornost jen jedné nebo dvěma již zmíněným skupinám. Ostatní posluchače však nepouštěj zcela z mysli.

Co když máš za úkol rozebrat nějakou základní biblickou nauku? Jak si můžeš připravit takový proslov, který bude praktický pro ty, kdo dané nauce již věří? Snaž se posílit jejich přesvědčení o ní. Jak? Tím, že rozebereš biblické doklady, které ji podporují. U svých posluchačů můžeš také prohloubit jejich ocenění pro danou biblickou nauku. To se dá udělat tak, že ukážeš, jak je v souladu s dalšími biblickými pravdami i s Jehovovou osobností. Používej příklady — pokud možno skutečné zážitky —, které ukazují, jak porozumění této konkrétní nauce přináší lidem užitek a jak ovlivňuje vyhlídky člověka do budoucnosti.

Neomezuj praktické uplatnění jen na stručné shrnutí v závěru svého proslovu. Každý z tvých posluchačů by si měl hned od začátku říkat: „To se mě týká.“ Potom, co položíš tento základ, usiluj o to, abys praktické uplatnění předkládal při rozebírání každého hlavního bodu proslovu a také v jeho závěru.

Když vysvětluješ uplatnění nějaké látky, vždy se ujisti, že to děláš takovým způsobem, který odpovídá biblickým zásadám. Co to znamená? Řečník by měl uplatnění látky vysvětlit láskyplným způsobem a projevovat empatii. (1. Petra 3:8; 1. Jana 4:8) Apoštol Pavel řešil v Tesalonice vážné problémy, a přesto se snažil zdůrazňovat pozitivní stránky duchovního pokroku tamějších křesťanských bratrů a sester. Vyjádřil také přesvědčení, že v záležitosti, o které psal, chtějí dělat to, co je správné. (1. Tes. 4:1–12) To je pro nás opravdu znamenitý vzor, který bychom měli napodobovat.

Má tvůj proslov podnítit posluchače k účasti na díle kázání dobré zprávy a vyučování druhých? Potom prohlubuj nadšení a ocenění pro tuto výsadu. Přitom však měj na paměti, že jednotliví posluchači se mohou na této činnosti podílet v různé míře, a Bible to bere v úvahu. (Mat. 13:23) Nevzbuzuj ve svých bratrech pocity viny. Hebrejcům 10:24 nás vybízí, „abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům“. Jestliže druhé podněcujeme k lásce, potom je k těmto skutkům přiměje dobrá pohnutka. Místo toho, aby ses posluchače snažil donutit k nějakému výkonu, uvědom si, že Jehova chce, aby ‚naše poslušnost byla podpořena vírou‘. (Řím. 16:26) Proto se snaž upevňovat víru — jak svou, tak svých bratrů.

Jak pomáhat druhým, aby chápali praktickou hodnotu látky. Když druhým vydáváš svědectví, nepřestávej zdůrazňovat praktickou hodnotu dobré zprávy. K tomu je zapotřebí uvažovat, o čem lidé ve tvém obvodu přemýšlejí. Jak to můžeš zjistit? Poslouchej zprávy v rozhlase nebo v televizi. Sleduj titulní stránky novin. Snaž se také zapojit lidi do rozhovoru a naslouchej jim, když mluví. Možná zjistíš, že se potýkají s různými tíživými problémy — se ztrátou zaměstnání, placením nájemného, nemocí, úmrtím někoho z rodiny, nebezpečím souvisejícím se zločinností, bezprávím ze strany někoho, kdo zastává určité úřední postavení, rozpadem manželství, výchovou dětí a tak dále. Může Bible těmto lidem pomoci? Rozhodně ano.

Když se dáš s někým do řeči, pravděpodobně máš na mysli určitý námět. Jestliže však oslovený dává najevo, že ho momentálně osobně znepokojuje nějaký jiný problém, neváhej mluvit raději o této věci, pokud to zvládneš, nebo můžeš navrhnout, že mu k danému problému příště přineseš určité užitečné informace. Samozřejmě, že se nechceme ‚plést do toho, co se nás netýká‘, ale rádi se s druhými podělíme o praktické rady, jež Bible poskytuje. (2. Tes. 3:11) To, co na lidi nejvíce zapůsobí, jsou biblické rady, které se dotýkají jejich života.

Jestliže lidé nechápou, jak se jich naše poselství osobně dotýká, mohou rozhovor rychle ukončit. Dokonce i v případě, že nás nechají mluvit, naše poselství nebude mít na jejich život příliš velký vliv, pokud jim neukážeme praktickou hodnotu daného námětu. Naproti tomu, jestliže objasníme praktickou hodnotu poselství, potom by náš rozhovor mohl znamenat obrat v životě osloveného.

Na praktické uplatnění klaď důraz i při vedení biblických studií. (Přísl. 4:7) Pomáhej zájemcům, aby rozuměli biblickým radám, zásadám a příkladům, jež jim ukazují, jak mohou chodit po Jehovových cestách. Zdůrazňuj, jaký prospěch jim to přinese. (Iz. 48:17, 18) To zájemce podnítí, aby ve svém životě udělali potřebné změny. Prohlubuj v nich lásku k Jehovovi a touhu líbit se mu, což je bude podněcovat k uplatňování rad z Božího slova.