Kázání na hoře — ‚Slyšte tato slova a čiňte je‘
JEŽÍŠ ukončil Kázání na hoře dvojnásobným znázorněním: „Proto každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozumnému muži, který postavil svůj dům na skále. A přišel prudký déšť a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezřítil, protože byl založen na skále.“ — Mat. 7:24, 25; srovnej Luk. 6:47, 48.
Výraz „tato má slova“ se vztahují na věci učené v Kázání na hoře. „Každý, kdo slyší“ nejsou pouze ti, kteří byli tehdy přítomni při Ježíšově velkém pojednání. Patří k nim také všichni, kteří později slyší ta slova ústně nebo při čtení jeho proslaveného kázání. Avšak trvalý prospěch mají pouze ti, kteří slyší „a činí“ to, k čemu je Ježíš povzbuzoval.
To neznamená vykonávat pouze skutky uctívání, sebezapírání a dobročinnosti, které jiní mohou obdivovat. Málokdo by se mohl vyrovnat farizeům v horlivosti pro tyto věci. Jejich skutky však byly činěny pokrytecky a pro Boha nic neznamenaly. (Viz Mat. 6:1, 2, 5, 16) Ježíš vyzýval své posluchače, aby místo zdůrazňování skutků, které jsou viditelné lidem, se přetvářeli uvnitř tím, že pěstují stav mysli a srdce, který se opravdu líbí Bohu. Boží Syn například napomínal posluchače, aby poznali svou duchovní chudobu a potřebu Boha (Mat. 5:3), aby pěstovali mírnost vůči Bohu a druhým lidem (Mat. 5:5), aby milovali spravedlnost, milosrdenství a čistotu srdce a byli pokojní. (Mat. 5:6–9) Lidé, kteří dbají těchto rad, vypěstují si opravdu bohulibou osobnost. To se projeví ve „znamenitých skutcích“, které jasně září ke slávě Boha. Zahrnuje to ovšem také, aby byli činní jako byli mnozí z Ježíšových posluchačů v té době — oznamovali „dobré poselství“ druhým. — Mat. 5:14–16; srovnej Kol. 3:10, 16.
Člověk, který je „rozumný“ (bystrý, projevující dobrý úsudek, prozíravý), staví si dům „na skále“, na velkém bloku skály, jako je hora, útes nebo mohutné ploché skalisko. Dům pečlivě upevněný na skalním základě zůstane neporušený i za divokých bouřek. „Déšť“ a „záplavy“ (které se náhle strhnou v údolních rovinách při průtrži mračen) nesmetou jeho základy. „Větry“, které bičují dům ze všech stran, nezpůsobí, aby se otřásal. Za bouře ‚se nezřítí‘.
V obrazném smyslu stavět dům na skále znamená přizpůsobit své myšlenky, pohnutky a z nich vyplývající skutky podle ‚všech mých slov‘, jak je najdeme v Kázání na hoře. Protivenství, které udeří náhle jako mocná palestinská bouře, nemůže smést pevný základ bohulibého jednání. V dobách těžkostí ten, kdo činí Ježíšova slova, „bude přirovnán“ (nebo ukáže, že se podobá) k rozumnému staviteli, který buduje na skalním základu. Rysy osobnosti a schopnosti, které si vypěstoval v souladu s Božím slovem, ‚se nezřítí‘ za těžkých okolností. Neopustí službu Bohu.
Na druhé straně Ježíš pokračoval: „Každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude přirovnán k pošetilému muži, který postavil svůj dům na písku. A přišel prudký déšť a přišly záplavy a vanuly větry a udeřily na dům a ten se zřítil a jeho pád byl veliký.“ — Mat. 7:26, 27; srovnej Luk. 6:49.
V zemi, kde Ježíš konal svou službu, by bylo pošetilé stavět dům na písku. Déšť, záplavy a silné větry by takovou stavbu rychle narušily. ‚Jeho pád by byl veliký‘ — dokonalý a bez možnosti opravy.
Něco podobného se obrazně stane tomu, „kdo slyší tato má slova a nečiní je“. Nezakládá svůj život na poslušnosti Kristova učení, ale na sobecké neposlušnosti Ježíšových slov, která bude odplavena jako písek v záplavě. V klidných dnech, když v životě nejsou těžkosti, může snad takový člověk skrýt nedostatek božských vlastností. Ale jakmile přijdou nesnáze, „bude přirovnán“ (nebo ukáže, že se podobá) k pošetilému staviteli, který buduje na písku. A pokud jde o to, že je Božím služebníkem, bouřlivá protivenství způsobí, že se zhroutí a utrpí ‚velký pád‘. Biblický pisatel Jakub mluví o nutnosti nahradit špatné myšlenky a pohnutky správnými a stát se šťastným ‚činitelem Božího skutku‘. Dává podobnou radu jako Ježíš:
„Staňte se však činiteli slova a ne pouze posluchači a neklamte se falešným uvažováním, neboť jestliže je někdo posluchačem slova a ne činitelem, takový je jako muž, který se dívá na svou přirozenou tvář v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a ihned zapomíná, jakým je člověkem. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona, který náleží k svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ — Jak. 1:22–25.
Zpráva Matoušova evangelia dodává: „Když potom Ježíš domluvil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je učil jako člověk, který má moc, a ne jako jejich znalci Písma.“ — Mat. 7:28, 29.
Ježíšův ‚způsob vyučování‘, to je celý souhrn nauk v Kázání na hoře, vzbudil údiv posluchačů. Nebyl to způsob učení, na nějž byli zvyklí od ‚znalců Písma‘, kteří je poučovali v židovských ústních tradicích. Když znalci Písma učili, mluvili vždy „ve jménu“ nějaké dřívější autority. O tom čteme v „Teologickém slovníku Nového zákona“ (angl.):
„Výraz miš-šum [„ve jménu“] je důležitý v židovském podání. R[abbi] Meir vypráví podobenství ve jménu (miš-šum) Rabbina Gamaliela, . . . Kdo něco slyšel v domě učení a předal to, byl povinen uvést autoritu, na kterou se odvolával, v jejímž jménu předával tradici. Jedna ze 48 podmínek pro znalost Tory je, že ‚se pronáší každý výrok ve jménu autora . . .‘ Ab[oth], 6, 6; srov. Meg[illah], 15a. To dokazuje, jakou nebo kolik autority má výrok.“
Rabínská zpráva říká, že Hillel Veliký, který žil v 1. století n. l., učil přesně každou jednotlivou tradici: „Ačkoli však o tom mluvil celý den, nepřijímali jeho nauku, dokud nakonec neřekl: Tak jsem to slyšel od Šemaia a Abtaliona [dřívějších autorit].“
Ježíš neučil takovým způsobem. Místo aby mluvil ve jménu jiných lidí, Boží Syn často prohlásil: „Vpravdě vám říkám“, „Ale já vám říkám“. (Viz například Mat. 5:18, 20, 22, 26, 28, 32, 34, 39, 44) Mluvil „jako člověk, který má moc“, jako ten, kdo přímo zastupoval Boha. Tak mluvili rovněž inspirovaní proroci v předkřesťanských dobách. (Srovnej Mat. 28:18.) Jak můžeme být tedy vděční, že Bůh považoval za vhodné, aby dal zapsat toto velké pojednání ve svém inspirovaném Slově!