Biblická zpráva, podle které si svědkové Jehovovi zvolili své jméno, je uvedena ve 43. kapitole Izaiáše. Zde můžeme vidět světovou scénu jako soudní drama: Bohové národů jsou vyzvání, aby přivedli své svědky, aby dokázali své skutky spravedlnosti, na které si činí nárok, nebo aby si vyslechli svědky, kteří svědčí pro Jehovu a aby uznali pravdu. Jehova zde svému lidu oznamuje: „Vy svědkové moji jste, promlouvá Jahve, svědkové moji, které jsem zvolil, aby se poznalo a věřilo ve mne, uznalo konečně, jen já že jsem Bůh. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh, jiného po mně nebude nikdy. Jahve jsem já, pravý jsem Bůh a není mimo mne pomocníka.“ — Izaiáš 43:10, 11, „Heger“.

Tisíce let před Kristem měl Jehova Bůh na zemi své svědky. V jedenácté kapitole Židům je vyjmenováno několik takových mužů víry a potom první verš dvanácté kapitoly říká: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme. S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ Ježíš řekl před Pontským Pilátem: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě.“ Je nazýván „věrný a pravý svědek“. (Jan 18:37; Zjevení 3:14) Ježíš řekl svým učedníkům: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenější části země.“ — Skutky 1:8.

Více než 2 000 000 osob, které dnes sdělují dobré poselství o Jehovově království pod Ježíšem Kristem ve více než 200 zemích, se proto domnívají, že se správně označují jako svědkové Jehovovi.

Jejich novodobý rozvoj a vzrůst

Novodobé dějiny svědků Jehovových se utvářejí o něco více než 100 let. Na začátku 70tých let devatenáctého století začalo ve Spojených státech, v pennsylvánském městě Allegheny, které je nyní částí Pittsburghu, nenápadné biblické studium. Hlavním iniciátorem této skupiny byl Charles Taze Russell. V červenci 1879 se objevilo první vydání časopisu „Siónská strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“. Do roku 1880 se toto malé studium rozšířilo tak, že vznikla řada sborů v sousedních státech. V roce 1881 se vytvořila Traktátní společnost Siónské strážné věže a v roce 1884 byla zákonitě zanesena. Prezidentem se stal Russell. Jméno Společnosti bylo později změněno na Biblická a traktátní společnost Strážná věž. Mnozí vydávali svědectví a nabízeli biblickou literaturu. V roce 1888 vykonávalo tuto práci 50 osob plným časem — nyní je jich na celém světě více než 100 000.

Do roku 1909 se dílo stalo mezinárodním a ústředí Společnosti se přestěhovalo do Brooklynu v New Yorku, kde je dodnes. V novinách byla uveřejňována tištěná kázání a do roku 1913 vycházela již ve čtyřech jazycích ve 3000 novinách ve Spojených státech, Kanadě a v Evropě. Byly rozšiřovány stamilióny knih, brožur a traktátů.

V roce 1912 se začalo pracovat na Fotodramatu stvoření. Film se zvukovým doprovodem zahrnul období od stvoření Země do konce Kristova tisíciletého panství. Představení začala v roce 1914 a denně je shlédlo 35 000 lidí. V oblasti filmu se zvukovým doprovodem to bylo průkopnické dílo.

ROK 1914

Blížilo se rozhodné období. V roce 1876 přispěl badatel Bible Charles Taze Russell do časopisu „Bible Examiner“ vydávaného v Brooklynu, v New Yorku článkem „Časy pohanů: Kdy skončí??. V říjnovém vydání na straně 27 bylo řečeno: „Sedm časů skončí v roce 1914 n. l.“ Časy pohanů je období, které Ježíš označil jako „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24) Nestalo se všechno, co se v roce 1914 očekávalo, ale tento rok skutečně znamenal konec časů pohanů a měl zvláštní význam. Mnoho historiků a komentátorů se shoduje v tom, že rok 1914 byl mezníkem v lidských dějinách. Potvrzují to následující citáty:

„Posledním zcela ‚normálním‘ rokem v dějinách byl rok 1913, rok před začátkem I. světové války.“ — Úvodník v novinách „Times-Herald“, Washington, D. C., 13. března 1949, angl.

„Od roku 1914 je každý, kdo si uvědomuje směr světového vývoje, hluboce znepokojen tím, co se jeví jako osudný a předurčený pochod k ještě většímu neštěstí. Mnoho vážných lidí došlo k názoru, že pádu do zkázy nelze nijak zabránit.“ — Bertrand Russell, newyorský „Times Magazine“, 27. září 1953, angl.

„První světovou válkou se celý svět opravdu rozvrátil a dosud nevíme proč. Předtím si lidé mysleli, že je v dohledu utopie. Panoval mír a rozmach. Potom se všechno rozplynulo. Od té doby jsme jakoby ve stavu bezvědomí... V tomto století bylo zabito víc lidí než v celé historii.“ — Dr. Walker Percy v časopise „American Medical News“, 21. listopadu 1977, angl.

Více než 50 let po roce 1914 napsal německý státník Konrád Adenauer: „Bezpečí a klid zmizely ze života lidí od roku 1914.“ — Clevelandský „West Parker“, Ohio, 20. ledna 1966, angl.

V roce 1916 zemřel první prezident Společnosti, C. T. Russell. V následujícím roce po něm nastoupil Joseph F. Rutherford. Došlo k mnoha změnám. K časopisu „Strážná věž“ přibyl další časopis nazvaný „Zlatý věk“. (Nyní se jmenuje „Probuďte se!“ a vychází nákladem 8 300 000 výtisků ve 34 jazycích.) Byl kladen větší důraz na svědectví. Tito křesťané přijali v roce 1931 jméno svědkové Jehovovi, aby se odlišili od denominací křesťanstva. Jméno je založeno na slovech u Izaiáše 43:10–12.

Ve dvacátých a třicátých letech Společnost využívala ve značné míře rozhlas. Do roku 1933 užívala k vysílání biblických přednášek 403 rozhlasových stanic. Později bylo vysílání nahraženo převážně tím, že domácnosti navštěvovali svědkové s přenosnými gramofony a nahranými biblickými proslovy. Kde lidé projevili zájem, tam byla zaváděna domácí biblická studia.

VÍTĚZSTVÍ PŘED SOUDY

Ve třicátých a čtyřicátých letech bylo mnoho svědků pro tuto činnost zatčeno a v zájmu zachování svobody slova, tisku, shromažďování a uctívání bylo vybojováno mnoho soudních případů. Svědkové ve Spojených státech se u nižších soudů odvolávali a před Nejvyšším soudem Spojených států ve 43 případech vyhráli. Příznivé rozsudky obdrželi podobně i od vyšších soudů v jiných zemích. Vzhledem k těmto soudním vítězstvím řekl profesor C. S. Braden ve své knize „Ti také věří“ o svědcích: „Svým bojem za zachování občanských práv vykonali významnou službu demokracii, neboť svým zápasem učinili mnoho k zabezpečení těchto práv pro každou menšinu v Americe.“

ZVLÁŠTNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

J. F. Rutherford zemřel v roce 1942 a do úřadu prezidenta po něm nastoupil N. H. Knorr. Byl zahájen propracovaný vyučovací program. V roce 1943 byla založena škola se speciálním vyučováním pro misionáře nazvaná Biblická škola galád Strážné věže. Od té doby byli absolventi této školy vysláni do 166 zemí světa. Vyrostly nové sbory v zemích, kde nebyly žádné, a odboček v různých zemích je nyní více než 90. Nedávno byly zavedeny zvláštní kursy pro školení sborových starších, pracovníků odboček a těch, kteří se věnují svědecké práci plným časem (jako průkopníci).

N. H. Knorr zemřel v roce 1977. Před svou smrtí se podílel na jedné z posledních změn, která se týkala rozšíření vedoucího sboru, jenž je v ústředí v Brooklynu. V roce 1976 byly rozděleny administrativní odpovědnosti, jež byly přiděleny různým výborům, které tvoří členové vedoucího sboru. Každý z jeho 18 nynějších členů se věnoval svědecké činnosti plným časem 35 i více let.