Překonat zábrany
1 Vzpomínáš si, že dítě křesťanských rodičů má mnohem větší naději na život, když ho rodiče vedli podle biblických zásad od nejútlejšího věku? (2. Tim. 3:15) Tatáž zásada mnohdy platí i pro dělání dodatečných návštěv po předání dobrého poselství u dospělých: Co nejdříve! Podle Ježíšova podobenství o rozsévači může být tvrdá půda zkypřena dříve, než přiletí nebezpečí a zlí „ptáci“. — Mat. 13:4, 19.
2 Jeden zájemce se odstěhoval z místa, kde s ním bylo vedeno biblické studium, do nového bydliště asi 200 kilometrů vzdáleného. Byla předána jeho adresa, ale v novém místě nebyl několik měsíců navštíven. Mezitím podlehl nemravným sklonům. Když mu jeho původní učitel napsal, aby ho povzbudil ve víře a trpělivosti, svěřil se mu zájemce se svým problémem a prosil o pomoc. Bratr mu ihned odpověděl obsáhlým biblickým dopisem a připojil několik přátelských rad. Za týden dostal odpověď: „Velmi Ti děkuji za pomoc v mém problému. Moc nad tím přemýšlím i z toho důvodu, že jsem Tvůj dopis dostal do rukou ve chvíli, kdy jsem stál bezprostředně před dalším pokušením. A tak jsem se šel raději podívat za maminkou.“ Teprve po několika dalších týdnech byl navštíven ve svém novém bydlišti. Co kdyby potom bratrům řekl: „Když jsem potřeboval pomoc, neměli jste o mne zájem. Nyní jsem si zvykl na jiný způsob života. Děkuji vám, ale již nechci.“ Kdo by za to nesl spoluodpovědnost?
3 Vedoucí studijních skupin by měli dbát na to, aby převzaté adresy přidělili ochotnému a způsobilému zvěstovateli, a měli by se ujistit, zda byly řádně navštíveny. Nejprve ovšem musí být sami příkladem: neměli by adresu dlouho nosit u sebe nebo ji někde založit. Měli by si uvědomit, že za ni odpovídají nejvyšší autoritě. — Ezech. 33:7–9; Přísl. 27:23.
4 Co však, prohlásí-li bratr, který měl udělat návštěvu: „Byl jsem tam již třikrát, vždy po našem shromáždění, ale nikdo nebyl doma. Nevím si s tím rady.“ Kde může být chyba? Jakou dobu je vhodné zvolit? Co když zájemce pravidelně ve stejnou dobu, když tam bratr chodí, nebývá doma? Nebylo by vhodné změnit den a hodinu pro návštěvu?
5 V závěru prvního setkání se zvěstovatelem se posluchač vyjádří: „Zastavte se zase někdy.“ Proč by nyní nebylo vhodné, aby oba několikrát opakovali: „Jak se Vám to hodí?“ Co by měl mít zvěstovatel připraveno? Kdo by měl být iniciativním v dalším návrzích? Za jak dlouho někdy Ježíš vykonal dodatečnou návštěvu? — Luk. 19:5.
6 Jeden měsíc vedoucí studijní skupiny zjistí, že sestra hlásí ve své zprávě jen jednu dodatečnou návštěvu místo obvyklých asi šesti. Ptá se sestry, jak pokračuje biblické studium s novou zájemkyní, mladou rozvedenou matkou. Sestra odpoví: „Byla jsem 14 dnů nemocná. Potom jsem paní zavolala, ale zase byly nemocné její děti, takže jsem tam nešla, ale paní slíbila, že se domluvíme, až se děti uzdraví. Je to již tři neděle, a stále čekám.“ Takové několikatýdenní přestávky biblickým studiím velmi škodí. Vytrácí se tím nejen zájem, ale i znalosti. Je nutné začínat znovu tutéž látku a studium ztrácí na zajímavosti. Zvěstovatel také ztrácí možnost brzy a hlavně zodpovědně poznat, zda má zájemce opravdové ocenění pro studium nebo zda by nebylo rozumnější studium skončit. Mnohdy je přestávka v pravidelném studiu nevyhnutelná, ale v určité míře jde i o zkoušku naší vytrvalosti, důslednost a pečlivost. — Přísl. 21:5.
7 Pravidelnost ze strany zájemce je jedním z nejspolehlivějších znaků perspektivního biblického studia. Pravidelnost ze strany zvěstovatele je obvykle vlastností těch, kteří získávají ve své službě hodně „doporučujících dopisů“. (2. Kor. 3:2, 3) Taková pravidelnost a důslednost při dodatečných návštěvách je tedy v úzké souvislosti s produktivní křesťanskou horlivostí a záchranou většího nebo menšího počtu lidských životů kolem nás v dnešní kritické době.