Na koho se to vztahuje?
„ROZMOHLO se proklínání a podvody a vraždy a krádeže a páchání cizoložství, a skutky krveprolévání dosáhly jiných skutků krveprolévání.“ (Oz. 4:2) Případný čtenář Bible snad řekne: ‚To je přece popis dnešních bezbožných lidí!‘
Ano, svět lidstva odcizený Bohu konal takové bezbožné skutky po celá staletí. Ale uvažujme o výroku, který zaznamenal Boží prorok Ozeáš. Na koho se vztahuje?
VAROVÁNÍ PŘED DUCHOVNÍM ÚPADKEM
Předcházející verš říká: „Slyšte Jehovovo slovo, synové Izraele, neboť Jehova vede právní při s obyvateli země [v níž bydleli Izraelité], protože v zemi není ani pravda ani milující laskavost ani poznání Boha.“ (Oz. 4:1) Na koho se tedy vztahovala přísná slova u Ozeáše 4:1, 2? Na lid, který měl příbuzenskou smlouvu s Bohem. Nežil podle jeho spravedlivých požadavků. Jelikož „celé Písmo je užitečné k učení a kárání“, křesťan bude moudrý, jestliže nebude považovat tato slova za zajímavá pouze vzhledem k celému světu všeobecně. (2. Tim. 3:16, 17) Jestliže pozná, že byla původně určena pro tehdejší Boží lid, bude mít z toho spíše osobní užitek. Uvědomí si, že se nejen musí varovat takového špatného jednání, jako jsou podvody, ale přijme Ozeášova slova jako osobní varování před duchovním úpadkem, který přichází, odkloníme-li se od Božích cest.
NÁŠ VZTAH K DRUHÝM
Žalmista David řekl: „Ach, Jehovo, proč mám teď tolik odpůrců? Proč mnozí proti mě povstávají? Mnozí říkají o mé duši: ‚Není pro něho u Boha záchrana.‘“ (Žalm 3:1, 2; 3:2, 3, „KB“) Na koho se vztahuje tento výrok? Na světské nepřátele Božího lidu?
Jehovův lid má odpůrce mezi těmi, kteří nemají osobní vztah k Bohu. Avšak tato slova krále Davida se týkají odpůrců mezi jeho vlastním lidem, mezi Izraelity. Mnozí z nich říkali: ‚Bůh nezachrání Davida.‘ Skutečně, jak ukazuje nadpis třetího žalmu, je to „melodie Davida, když prchal před Absolonem, svým synem“. Mezi Davidovy nepřátele patřil i člen jeho vlastní domácnosti, muž, který byl členem národa Božího lidu. Absolon se vzbouřil proti svému otci a vyhnal jej z trůnu. Jeho spiknutí skončilo neúspěchem. (2. Sam. 15:1 až 18:33) Nicméně můžeme mít větší osobní prospěch z tohoto žalmu, jestliže se ptáme: Jak mohu uplatnit tuto zprávu ve své službě Bohu?
Jelikož se Absolonova vzpoura udála u Božího lidu staré doby, může vést křesťana k zamyšlení, že musí osobně chránit svého ducha. Může být pro něj varováním, které by jej mělo chránit před snahou vyvýšit se a uškodit tak jiným Jehovovým ctitelům. Uvědomí-li si dále křesťan, na koho se vztahovala slova třetího žalmu v Davidových dobách, poukáže mu to na potřebu osobní věrnosti ke členům rodiny a k těm, kteří jsou celou duší oddáni Jehovovi. Například dítě, ještě než dospěje, by se mělo upozorňovat na to, aby bylo věrně oddáno svým starším křesťanským rodičům. — Přísl. 19:26.
ČEHO SE VYVAROVAT
Staletí po Davidových dnech mluvil křesťanský apoštol Pavel o určitých nepřátelích a napsal: „Takoví mužové jsou falešní apoštolové, podvodní pracovníci, kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť satan sám se neustále proměňuje v anděla světla. Není to tudíž nic zvláštního, proměňují-li se také jeho služebníci neustále ve služebníky spravedlnosti. Ale jejich konec bude podle jejich skutků.“ — 2. Kor. 11:13–15.
„Jaká je to obžaloba falešného náboženského duchovenstva křesťanstva!“ může někdo zvolat. Avšak když čteme Pavlovo odsuzující tvrzení, zeptejme se: Na koho se to vztahuje?
Apoštol psal křesťanskému sboru v Korintě. Jeho inspirovaný dopis byl posílán věřícím — Božímu lidu. Někteří význační mužové mezi nimi projevili nepřátelství Pavlovi, byli ‚falešnými apoštoly, podvodnými pracovníky, služebníky satanovými‘. A tito nesvědomití muži se prohlašovali za duchem zplozené následovníky Ježíše Krista. Zřejmě chovali naději, že jednoho dne budou vládnout s Kristem v nebesích. Skutečně, tito domýšliví muži vyhledávali mezi spoluvěřícími takové význačné postavení, jako by ‚již vládli jako králové‘ — ovšem bez apoštola Pavla, kterým pohrdali. (1. Kor. 4:8–11) Muži s takovými názory by nikdy nebyli přijatelní jako nebeští spoluvládci s Kristem, bez ohledu na to, za jak velké a spravedlivé se sami považovali. „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ — Jak. 4:6.
Když uvažujeme o Pavlových slovech v 2. Korintským 11:13–15 a nevztahujeme je výlučně na světské duchovenstvo, budeme upozorněni na osobní nebezpečí, že bychom se stali povýšenými a nepoctivými. Nadto budeme důvěřovat svým vyzkoušeným a oddaným spoluctitelům Jehovy. Může nám pomoci, abychom se varovali špatného postoje, když se vážně zeptáme: Na koho se to tedy vztahuje a jaký z toho mohu mít již dnes užitek?
NEPŘEJÍT TO HLAVNÍ
Když čtenář Bible přemýšlí o tom, komu patřila určitá biblická slova, může mu to být v mnoha ohledech užitečné. Při čtení Jakubovy knihy například dobře pozná, že kniha pojednává o problémech uvnitř křesťanského sboru, ‚Božího Izraele‘. (Jak. 1:1; Gal. 6:16) To vede dnešního křesťana k tomu, aby na sebe osobně vztahoval rady, které nachází ve druhé kapitole tohoto inspirovaného dopisu. Mělo by jej to přimět, aby se varoval snahy vyniknout a nedělal také třídní rozdíly. A obráceně mu to pomůže, aby jednal nestranně.
Lidé ve světě ovšem často jednají špatně. Postrádají věrnost ke členům své rodiny, stejně jako Absolon. Mají také nesprávné nároky a projevují snahu vyniknout. Jak je to důležité uvažovat o věcech v kontextu, čteme-li v Písmu! Pak člověk spíše pochopí plný význam toho, co čte. Má z toho osobní užitek, jestliže se pozastaví a zeptá se: Na koho se to vztahuje?