V čem spočívá skutečný blahobyt?
1 „Mám vše, co potřebuji k životu. Rozhodně si nemohu stěžovat.“ Jak budující je slyšet takový výrok od ženy, která žije v naší zemi, bydlí sama v domácnosti a její příjem představuje jen nízký starobní důchod. Není takový postoj opravdovým „ziskem“, o němž mluvil apoštol Pavel? — 1. Tim. 6:6–8.
2 Pro skutečný blahobyt není důležité množství pěkných věcí, které nás obklopují. O naší vnitřní vyrovnanosti a spokojenosti v hmotném ohledu rozhoduje spíše postoj, který jsme si vypěstovali. Má-li služba Bohu prvořadé místo v našem srdci, nebudeme se znepokojovat, i když snad nemáme určitou věc, která by nám mohla zpříjemnit život. — Mat. 6:33.
3 Je zajímavé, že lidé, kteří si stěžují na svoji finanční situaci, si své potíže často zaviňují sami. Někteří se pouští do rozsáhlých stavebních nebo jiných projektů, aniž k tomu mají potřebné předpoklady. (Luk. 14:28–30) Jiní si pořídili nákladné předměty na půjčku a nyní se cítí sužováni splátkami. (Přísl. 22:7) Další mají finanční problémy, protože příliš „milují zábavy“. (2. Tim. 3:4) A ještě jiní vynakládají nepřiměřené částky za potraviny. — Přísl. 15:17.
4 Skromný postoj nám však pomůže, abychom předcházeli těžkostem. To se netýká jen hmotných a finančních otázek, ale i našeho vztahu k ‚césarovi‘. Vzpomeňme si, jak reagoval Ježíš Kristus, když se ho vzájemně znesvářené skupiny Židů snažily zatáhnout do politického sporu s Římem. Skromné smýšlení mu napomohlo k velmi vhodné odpovědi: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Mat. 22:15–22) Podobně se i my chceme vyhnout slovům a činům, z nichž by někdo mohl vyvozovat, že máme vyhraněné politické názory nebo nepřátelský postoj. Zvláště na našich shromážděních, která slouží výhradně k našemu duchovnímu obohacení, se naprosto nehodí, aby kdokoli kritizoval politické poměry nebo ekonomickou situaci. Vedoucí studijních skupin nemají něco takového na žádný pád připustit. — Žid. 10:24, 25.
5 Stejně tak je třeba vystříhat se i jiných věcí, které by mohly nepříznivě působit na duchovní blahobyt nás všech. Například jsme byli informováni, že nemáme dovážet ze zahraničí naši literaturu. To také znamená, že máme předem upozornit na nevhodnost takových snah osoby, o nichž se můžeme domnívat, že by nám ji sami mohli dovézt z vlastní iniciativy. Zahraniční literatura Společnosti je sice přitažlivá pěkným vázáním a tiskem na kvalitních tiskařských strojích. Vnějšek knihy však není důležitý — co má rozhodující význam, je její obsah. Můžeme se upřímně radovat z našich tuzemských knih v docela jednoduchém provedení. Nechceme oslňovat druhé! To by nebyl projev křesťanského blahobytu. — Srovnej 1. Jana 2:16.
6 Je potěšitelné, že na základě Božího slova můžeme zřetelně rozpoznat skutečné hodnoty od pochybných cílů, které vedou k duchovní zkáze. (1. Tim. 6:9–12) Prosme společně našeho nebeského Otce, aby nám dal sílu k správnému jednání! — Fil. 4:6, 7.