Uzdravování vírou — může nějak škodit?

TI, kteří uzdravují na základě víry, vysvětlují, že jejich uzdravující síla nepůsobí v každém případě. Je možné si představit, že to přináší problémy. Jestliže se nemocní lidé plně spoléhají na léčitele, a vytoužený zázrak se nestane, vede to někdy k závažným problémům. V některých případech lidé zemřeli na choroby, které snad bylo možné úspěšně léčit jinak.

Snad právě proto dnes mnozí léčitelé doporučují, aby jejich „pacienti“ zůstávali ve spojení se svým lékařem, i když k nim přicházejí, aby byli uzdraveni vírou. Tito léčitelé tvrdí, že při uzdravování považují lékaře za společníka, a ne za soupeře. Někteří lékaři tento druh uzdravování vírou opatrně schvalují, protože to může jejich pacientům prospět na základě psychosomatického působení.

Dr. William A. Nolan, který dlouho zkoumal uzdravování vírou, mluví ještě o jiném problému. Sledoval několik případů údajného uzdravení a zjistil, že mnozí byli velmi rozhořčeni. Lidem bylo řečeno, že byli uzdraveni, nebo si sami tuto víru vsugerovali. Nemoc však trvala dále, a v některých případech se zhoršila. Mnozí lidé měli pocit, že byli oklamáni.

Ale dejme tomu, že by někdo jednal podle rady, aby zůstal ve styku se svým osobním lékařem; a dejme tomu, že by takový člověk byl připraven na to, že k vytouženému uzdravení nemusí dojít. Nestálo by přece zato pro každý případ jít k léčiteli, který uzdravuje vírou? Odpověď najdeme, podíváme-li se na věc z náboženského hlediska.

SPOJITOST S NÁBOŽENSTVÍM

Uzdravování s vírou je silně spojeno s náboženstvím. Evangelisté a stoupenci charismatického hnutí jsou přesvědčeni o tom, že jejich činnost ‚přivádí lidi zpět ke Kristu‘. Je tomu tak skutečně?

Je pozoruhodné, že lidé někdy při jejich bohoslužbách „mluví jazyky“ nebo jsou — jak říkají — „zasaženi v duchu“, to znamená, že se dostávají do jakéhosi transu, v němž se nemohou hýbat, ale jsou si zřejmě vědomi toho, co se děje kolem nich. Je zajímavé, že to bývá podobné záchvatům a transům, do nichž se dostávají ostatní náboženští léčitelé, kněží vúdú a lékaři-kouzelníci.

Někteří „psychičtí léčitelé“ se ovšem domnívají, že jejich uzdravování nemá nic společného s náboženstvím. Mají však často velmi podobné metody i zkušenosti jako náboženští léčitelé. A alespoň některé z nich vycházejí ze spiritismu nebo snad z orientální náboženské filosofie.

Jsou v našem liberálním 20. století tyto podrobnosti důležité? Ano, tyto podrobnosti jsou velmi důležité, chceme-li uzdravování hodnotit na základě toho, jak uzdravoval Ježíš Kristus a jeho apoštolové v prvních dobách křesťanství. Co pozorujeme, zkoumáme-li tyto případy uzdravování?

JAK PROVÁDĚL UZDRAVOVÁNÍ JEŽÍŠ

Ve spojitosti s uzdravováním, které prováděl Ježíš, nešlo o žádnou „psychickou chirurgii“ a nikdo také nebyl „zasažen v duchu“. Předtím, než provedl uzdravení, nepronášel kázání, jež by působila na city. Často si počínal zcela neformálně. Snad se dotkl nemocného nebo se nemocný dotkl jej, nebo někdy jen s nemocným člověkem promluvil. A byli uzdraveni. — Mat. 8:14, 15; Luk. 8:43–48; 17:12–19.

Ježíš neuzdravoval na základě psychosomatického působení. Uschlá ruka nemůže být uzdravena tímto způsobem, a přece Ježíš vyléčil takové choroby. Byl schopen vyléčit „nemoci a neduhy všeho druhu“. Dokonce i křísil mrtvé. (Mat. 4:23; Luk. 6:6–11; 8:49–56) Nebyla to jen přechodná zlepšení, a jeho zákrok také nikdy neselhal. Ve spojitosti s uzdravováním, které prováděl Ježíš, nebylo slyšet slova jako „zklamání“ nebo „podvod“. I jeho nepřátelé připouštěli, že uzdravoval. (Jan 11:47, 48) Proč je takový rozdíl mezi tehdejším a dnešním uzdravováním?

PROČ JE TAKOVÝ ROZDÍL?

Všeobecně se uznává, že Ježíš měl moc uzdravovat od Boha — a to uznává i většina léčitelů. Mohlo by se stát, že dnešní léčitelé jsou ve spojení s jiným zdrojem síly? To je velmi pravděpodobné, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že někteří léčitelé jsou ve spojení se spiritismem a okultismem. Je velmi závažné, že nás Bible před těmito praktikami varuje: „Neměl by v tobě být nalezen žádný, . . . kdo se zabývá věštěním, kdo pěstuje magii nebo kdo vyhlíží po znameních, ani kouzelník, ani člověk, který zaklíná jiné, ani žádný, kdo se dotazuje spiritistického média, ani člověk, který z povolání předpovídá události, ani žádný, kdo se dotazuje mrtvých.“ — 5. Mojž. 18:10, 11.

To není náboženská bigotnost. Naopak, je to pro nás ochrana, abychom nebyli poskvrněni zlomyslnými duchovními silami, démony, kteří v každé době působili proti lepším zájmům lidstva. Novodobé uzdravování vírou, jež je spojeno s okultismem, se nutně liší od uzdravování, které vykonával Ježíš Kristus, protože ten se vždy takových vlivů vystříhal. Všechno, co se koná pod vlivem takových sil, povede rozhodně v mnoha případech ke „zklamání“ a „podvodu“.

Dnes nemůžeme očekávat uzdravování, jaké vykonával Ježíš. Uvědomíme-li si to, bude nám jasnější, že dnes k tomu musí být síla jiného původu. Uzdravování, které prováděl Ježíš a jeho apoštolové, splnilo svůj účel.

PROČ JEŽÍŠ UZDRAVOVAL

Když byl přítel apoštola Pavla, Timoteus, nemocen, nedoporučil mu Pavel vkládání rukou, ale poradil mu, aby používal víno jako lék. (1. Tim. 5:23) Proč? Protože křesťané v raných dobách nepovažovali dar uzdravování za jakousi léčbu. Nebyli tehdy také pověřeni, aby pečovali o tělesné zdraví lidstva.

Byli kazatelé, stejně jako Ježíš. Pontskému Pilátovi vysvětlil Ježíš hlavní smysl svého života, když řekl: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě.“ — Jan 18:37.

Proč tedy prováděl uzdravování? Bylo znamením, spolu s ostatními zázraky. Dokazovalo, že křesťanské poselství skutečně pochází od Boha, že je „pravda“. Apoštol Pavel to ukázal, když napsal: „Jak unikneme, jestliže jsme zanedbali záchranu tak velkou, že začala být oznamována prostřednictvím našeho Pána. A potvrdili nám ji ti, kteří ho slyšeli, zatímco Bůh spolusvědčil, znameními a také předzvěstmi a rozmanitými mocnými skutky.“

(Žid. 2:3, 4) Důležité bylo tedy poselství záchrany, nikoli zázraky. Zázraky jen dokazovaly pravdivost poselství. Jakmile to bylo potvrzeno a dokázalo se také, že Bůh používá křesťanský sbor, nebyly již zapotřebí zázračné dary ducha, včetně uzdravování. — 1. Kor. 12:27–13:8.

Co však lze říci o údajných zázracích, které jsou dnes konány v Ježíšově jménu? Ježíš sám řekl, že mu mnozí řeknou: „Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?“ A jak Ježíš odpovídá? „Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ Ježíš nepopřel, že budou vykonávány mocné skutky. Nebude se to však dít na základě zmocnění od něho, ‚v jeho jménu‘. Tyto skutky budou vykonávány nějakou jinou mocí, a budou tedy nezákonné. — Mat. 7:21–23.

Ježíš však o činnosti svých pravých následovníků řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ Řekl také: „Jděte. . . a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je.“ Ano, dnešním svědectvím mělo být kázání a učení, a ne zázraky jako je uzdravování. — Mat. 24:14; 28:19, 20.

LEPŠÍ ODPOVĚĎ

Obrátí-li se někdo k léčiteli, který uzdravuje vírou, není jisté, zda z toho bude mít užitek, ale vystavuje se přitom velmi reálným nebezpečím. Je to nebezpečí, že se dostane do spojení s démony, a tak se ocitne mezi těmi, které Ježíš považuje za „činitele bezzákonnosti“. Takový člověk je rovněž v nebezpečí, že docela opomine daleko lepší odpověď na problém lidských nemocí, než jakou je uzdravování vírou.

Lepší odpověď existuje — je to odpověď Boží, která je nám vysvětlena v Bibli. Tato inspirovaná kniha neslibuje, že budeme okamžitě zbaveni nemoci. A přece pomáhá v otázkách zdraví. Budeme-li se řídit biblickou radou o tělesné a morální čistotě, pomůže nám to vyvarovat se mnoha nemocí, například pohlavních nemocí a rakoviny z kouření, což jsou novodobé metly lidstva. Budeme-li naslouchat tomu, co Bible doporučuje, pomůže nám to uniknout mnoha onemocněním, jež jsou spojena s vnitřním napětím, jaké vyvolává například závist, žárlivost a rozhořčený hněv. — Přísl. 14:29, 30; 2. Kor. 7:1; Gal. 5:19–23.

Apoštol Pavel nám také ukazuje, jak se můžeme v kritických dobách, například v nemoci, plně spoléhat na Boha. To nás zbaví velké úzkostlivé starosti a získáme „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. Takový pokoj mysli má zcela jistě v dobách nemoci blahodárný psychosomatický účinek, a člověk se přitom nemusí spoléhat na uzdravování vírou. — Fil. 4:6, 7.

Bible nám kromě toho poskytuje vzrušující vyhlídku, když popisuje poměry, které budou panovat na zemi, až nebeské království, o němž kázal Ježíš, zcela odstraní nynější sobecký a násilnický svět. Tato líčení v nás vyvolávají ještě větší vzrušení, jestliže chápeme, že uskutečnění těchto věcí je již velmi blízko.

Apoštol Petr řekl, že Ježíšovy zázraky byly „znameními“ a „předzvěstmi“. (Sk. 2:22) Byla to „znamení“, že Ježíšovo poselství je pravda, a byly to „předzvěsti“ toho, co bude z moci Jehovy Boha schopen učinit pro lidstvo, až se bude pod Božím královstvím dít na celé zemi Boží vůle. Jen si představ, jaké potom nastane uzdravování a obnovování!

Kniha Zjevení popisuje, k čemu povede toto uzdravování. Říká, že Bůh „setře. . . každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ To je spolehlivý slib. Nikdo nebude ve svých nadějích zklamán a nebude se cítit podveden, protože Bůh sám říká: „Piš, neboť tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ — Zjev. 21:4, 5.

Zajímáš se o otázku nemocí a smrti? Většina z nás se o ni zajímá. Proč bys tedy neprozkoumal tyto Boží sliby? Zjistíš, že jsou daleko spolehlivější a přinášejí daleko větší uspokojení než uzdravování vírou.

[Rámeček na straně 4]

Ježíšovy skutky uzdravování byly

• od Boha

• v každém případě naprosto účinné

• často zcela neformální

• uznávány dokonce i jeho nepřáteli

• vykonávány na důkaz pravdivosti poselství o záchraně

[Rámeček na straně 5]

Ježíšovo uzdravování

• nebylo spojeno se spiritismem ani okultismem

• nebylo doprovázeno kázáním působícím na city

• nebylo psychosomatickým působením ani nějakou formou terapie

• nebylo nejdůležitější částí jeho služby

• nebylo předpověděno, že se má v dnešní době napodobit