Pravidelně se živ biblickými pravdami!
NEJVĚTŠÍ učitel, jaký kdy žil, jednou prohlásil, že člověk nežije jen z chleba, ale že také potřebuje duchovní potravu, Boží slovo. Nemůžeme z toho logicky vyvozovat, že křesťané by se měli pravidelně živit duchovní potravou, stejně jako se živí doslovným chlebem? Jistě. (Mat. 4:4) Takovou duchovní potravou je nejen Bible, ale také literatura, která nám pomáhá Bibli porozumět. Proto se Společnost Strážná věž, vydavatelská a administrační agentura svědků Jehovových, nespokojuje pouze s vydáváním Biblí. Vydává také pravidelně biblické pomůcky, jež mají pomáhat čtenářům k plnějšímu porozumění Bible.
Vznikla otázka, jakou má cenu číst pravidelně tyto publikace, jestliže se může stát, že se čas od času znovu rozebírá týž námět. Nejíme však pravidelně i chléb, brambory nebo rýži? Apoštol Petr také napsal: „Proto budu vždy nakloněn k tomu, abych vám to připomínal, ačkoli to znáte a jste upevněni v pravdě, která je ve vás přítomna.“ (2. Petra 1:12) A rozebírá-li se nějaký námět více než jednou, děje se to často z nového zorného úhlu, z nového hlediska, jsou zde další hlubší pohledy a další a účinnější způsoby podání. Přísloví 4:18 o tom říká: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne.“
LÉPE POROZUMĚT SVĚDOMÍ
Jako typický příklad vezměme otázku svědomí. Ve „Strážné věži“ 13 a 14, 1973, vyšla řada článků o lidském svědomí a jeho úloze jako „svědka“. Bylo v nich ukázáno, že naše svědomí je vrozený svědek, který svědčí pro nás nebo proti nám, a že působilo již předtím, než Jehova Bůh dal člověku psané zákoníky nebo zákony. Tyto články také zdůraznily, že musíme respektovat svědomí druhých, a ukázaly, jakou úlohu má svědomí v otázkách zaměstnání. Tyto náměty nebyly nikdy předtím vysvětleny tak jasně.
Později vyšly další dva články o svědomí. Tyto články zdůrazňovaly mimo jiné to, že svědomí má dvě základní úlohy. Jednu bychom mohli považovat za schopnost soudit. To je úloha, kterou hraje svědomí „po skutku“, kdy nás odsuzuje, protože jsme se v nějakém směru dopustili přestupku. (2. Sam. 24:10) Ale u křesťanů by svědomí mělo častěji mít tu úlohu, která by mohla být označena jako úloha zákonodárná. To ovšem neznamená, že ve skutečnosti stanoví pro křesťana nové zákony. Ale na základě zákonů a zásad, jež jsou obsaženy v Bibli, bude pro křesťana silné svědomí vůdcem. Jako by mu předem určovalo, že určitý způsob jednání je nesprávný. Dobře známe biblický příklad Jákobova syna Josefa, který odmítl dotěrnosti Putifarovy manželky. — 1. Mojž. 39:9.
Pak ještě později „Strážná věž“ (12, 1977) obsahovala další článek o svědomí nazvaný „Školme své svědomí, aby lépe reagovalo“. Když se uvažuje o věcech svědomí, obvykle vzniká otázka, zda je něco dobré nebo špatné, správné nebo nesprávné. Ale tento článek zdůrazňuje biblickou spojitost mezi dobrým svědomím a vírou a láskou. (1. Tim. 1:5) Ano, svědomí by nám mělo nejen bránit, abychom nepřestupovali zákony Jehovy Boha, ale mělo by také mít svou úlohu v tom, abychom využívali příležitostí a jednali nesobecky, ušlechtile, laskavě a milujícím způsobem. — Srovnej Luk. 10:29–37.
Nikdy si tedy nemysli, že se „Strážná věž“ prostě opakuje jestliže se zabývá námětem, který se rozebíral již dříve. Někdy samozřejmě zpřesnění nejsou velká, ale vždy připojují něco, čím se nám biblická pravda jeví krásnější, významnější a čím nám více pomáhá.
Připomíná to anekdotu, která se vypráví o Michelangelovi. Jeden přítel obdivoval nádhernou sochu, kterou Michelangelo vytesal. Když k němu tento přítel přišel za čas, byl překvapen, když viděl, že Michelangelo stále pracuje na téže soše. Michelangelo poukázal na to, co všechno v té době zlepšil, ale jeho přítel odpověděl: „Ale to jsou jenom maličkosti.“ Michelangelo na to řekl: „Ano, to je pravda. Ale maličkosti zdokonalují a dokonalost není maličkost!“ Někdy se tedy zdá, že vytříbení porozumění není příliš podstatné, ale přece to pomáhá, takže naše porozumění není příliš podstatné, ale přece to pomáhá, takže naše porozumění námětu je ucelenější nebo úplnější.
BÝT STÁLE PŘIPRAVENI BOJOVAT
To ale není všechno. Bible a publikace, které nám pomáhají lépe Bibli porozumět, nemají co dělat jen s teokratickým poznáním. Boží slovo je „lampou naší noze a světlem naší cestě“. (Žalm 119:105) Také je nám řečeno, že Boží slovo je „užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Tim. 3:16, 17) Těmto účelům slouží jen do té míry, jak je uplatňujeme ve svém životě. A jak je můžeme uplatňovat, jestliže jsme zapomněli, co jsme četli?
Je důležité, aby se nám stále připomínala rada obsažená v Božím slově, protože musíme zápasit se třemi nepřáteli. Je to svět; přátelství s ním znamená nepřátelství s Jehovou Bohem. (Jak. 4:4) O našem zápasu se světem napsal apoštol Jan: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ (1. Jana 5:4) Víra je závislá na poznání — poznání, které je možné snadno si připomenout a ne na informaci, která byla již dávno zapomenuta. Svět na nás působí silným tlakem každý den, a proto si potřebujeme stále připomínat, abychom nemilovali svět ani věci v něm; protože svět a všechno co je v něm, pomine, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstane na vždy. — 1. Jana 2:15–17.
Také ďábel a jeho démoni jsou našimi nepřáteli. „Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petra 5:8) Se svými démony vede proti nám válečné tažení, a proto musíme být oblečeni do plné Boží duchovní výstroje, kterou apoštol Pavel popisuje v Efezským 6:11–17. Zda máme na sobě tuto výstroj a zda ji používáme, to záleží opět na tom, zda se neustále živíme Božím slovem. Abychom byli schopni účinně používat ‚meče ducha, Božího slova‘, musíme mít bez pochyby toto slovo čerstvé v mysli i v srdci.
Naším třetím nepřítelem není nikdo jiný než naše vlastní vrozené, zděděné hříšné sklony, proti nimž musíme se vší vážností a soustavně bojovat. Naše matky nás ‚počaly v hříchu a zrodily s chybou‘, a proto máme již od mládí sklon ke zlému. (1. Mojž. 8:21; Žalm 51:5; 51:7, „KB“) Proto můžeme všichni naříkat stejně jako apoštol Pavel: „To dobré, co si přeji, to totiž nečiním, ale obvykle činím to špatné, co si nepřeji.“ (Řím. 7:19) Zjišťujeme, že následkem tohoto dědictví je lidské srdce chybující, podvodné a klamné. Ale s pomocí Božího slova a biblických pomůcek, které nám pomáhají k pochopení a uplatňování biblických zásad, můžeme bojovat proti tomuto nepříteli v nás. Ale podobně jako apoštol Pavel musíme bušit do svého těla a vést je jako otroka. — Přísl. 3:32; Jer. 17:9; 1. Kor.9:27.
A CO ČAS, KTERÝ TOMU MUSÍME VĚNOVAT?
Křesťanův život je velice plný. Je třeba číst Bibli a každý druhý týden nový časopis, připravovat se na shromáždění a účastnit se jich a podílet se na velikém díle, při němž jsou z lidí, kteří rádi poslouchají, činěni učedníci. Také jsou zde každodenní povinnosti světského druhu, musíme se totiž starat sami o sebe a o své rodiny. Každý by si mohl položit otázku: Kolik času věnuji světským časopisům a novinám? Kolik času věnuji sledování televize a naslouchání populární hudbě? Je pravda, že jsou druhy rekreace a zábavy, zatím co přípravu na křesťanská shromáždění a čtení křesťanské literatury mnozí možná považují za ‚velkou práci‘. Musíme se však dívat na přípravu a na čtení tímto způsobem? Žalmista řekl: „Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.“ (Žalm 119:162, „EP“) Musíme tedy dobře uvažovat o tom, zda způsob našeho života skutečně dokazuje, že jsme osoby s duchovním smýšlením a ne se smýšlením tělesným. — 1. Kor. 2:14–16.
To všechno nám připomíná Ježíšova slova o tom, že šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb. (Mat. 5:3) Nižší pozemští tvorové — ptáci, hmyz, savci, ryby atd., nemají duchovní potřeby. Ale člověk je má. Pokud je zanedbává, přispívá tím k ubohému zmatku v dnešním světě. Hmotařská filozofie a ideologie odvádějí ještě dále od Boha. V jejich životě se nejdůležitějšími stávají jejich tělesné potřeby — jídlo, oblečení a přístřeší — a sex a také zábavy nebo touha po moci. Jestliže si však opravdu uvědomujeme své duchovní potřeby, budeme se pravidelně živit Božími pravdami, najdeme si k tomu čas a budeme je plně oceňovat. Jakou to přinese odměnu? Bude nám to pomocí, abychom jednali v souladu se zbožnou oddaností, která je „užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. — 1. Tim. 4:8.