Máš v úctě Kristovo jméno?

„Bůh povýšil [Ježíše] do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se v Ježíšově jménu sklánělo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemí a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ — Fil. 2:9–11.

VE výše uvedených verších popsal apoštol Pavel úctu a čest, které patří Ježíšovu jménu. ‚Skláníš koleno‘ v jeho jménu? Znáš „jméno, které je nad každým jiným jménem“, jež mu dal Jehova? Dnes si stamilióny lidí činí nárok na to, že jsou křesťany. Dá se říci, že ‚sklánějí koleno‘ ve jménu Ježíše? Prozkoumejme toto jméno, abychom věděli, co zahrnuje ‚sklánění kolena‘ k jeho cti.

Jaké jméno to je?

Jaké je to vůbec „jméno“, které bylo dáno Ježíšovi? Není to osobní jméno pouze jeho. I jiní lidé se jmenovali Ježíš, a tak je to tedy stěží „jméno, které je nad každým jiným jménem“. Není to ani Ježíšovo jméno ve smyslu jeho pověsti. Ježíš se sice stal známým jako Jehovův nejpřednější svědek v celém stvoření. (Zjev. 3:14) Ale toto jméno si vydobyl sám. „Jméno, které je nad každým jiným jménem“ bylo Ježíšovi ‚laskavě dáno‘ Jehovou.

Jaké je to tedy jméno? Odpovědět nám pomohou slova proroka Izaiáše. Staletí před Ježíšovým narozením o něm Izaiáš napsal: „Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na jeho rameni spočine knížecí panství. A bude nazván jménem Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ — Iz. 9:6.

Co znamená „jméno“ zde? Vztahuje se k vysokému postavení a autoritě, jež budou dány Ježíšovi, aby mohl plnit vůli svého Otce. Právě v uznání této vysoké autority a v poddanosti jí se musí sklonit každé koleno. Je to tak, proto zkoumejme blíže čtyři tituly, o nichž se zmiňuje Izaiáš.

V jakých směrech je Ježíš „Podivuhodný rádce“?

Nejprve řekl Izaiáš, že Ježíšovo jméno bude „Podivuhodný rádce“. Bude pověřen, aby dával lidstvu podivuhodné rady. Než přišel Ježíš na zem, sloužil již jako Slovo, Jehovův hlavní mluvčí. (Jan 1:1) Když byl na zemi, mluvil slova, která vedla lidi k věčnému životu — byly to opravdu podivuhodné rady! Tak mu to řekl Petr: „Ty máš slova věčného života.“ (Jan 6:68) Ježíš je klíčovou postavou, když Jehova sděluje lidstvu své myšlenky. (Zjev. 1:1) Dnes je pro každého životně důležité, aby naslouchal jeho slovům. On je „cesta a pravda a život“. (Jan 14:6) Pro ty, kteří odmítají naslouchat tomuto „Podivuhodnému rádci“, není možná záchrana.

V jakém smyslu je Ježíš „Mocný bůh“?

Izaiáš také předpověděl, že Ježíš je „Mocný bůh“. Než přišel na zem, byl „bohem“ v tom smyslu, že byl „obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření“. (Jan 1:1; Kol. 1:15) Když zemřel jako člověk a byl vzkříšen jako nesmrtelný duch, je bohem v tom smyslu, že se podle těla podílí na „božské podstatě“. — Kol. 2:9; 1. Tim. 6:15, 16.

S titulem „Mocný bůh“ je však spojena i autorita. V Bibli byli jistí muži nazýváni bohy. Proč? Protože sloužili v izraelském národě jako soudci. (Žalm 82:1–6) Ježíš, „Mocný bůh“, je Jehovovým velkým dosazeným Soudcem. Sám vysvětlil, co to znamená: „Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce.“ — Jan 5:22, 23.

Mezi soudcovské zásahy svěřené Ježíšovi patří souzení jeho vlastního sboru, jak těch, kteří zemřeli před jeho návratem v moci království, tak dosud živých v čase jeho přítomnosti během „závěru systému věcí“. (Mat. 24:3) Soudí dnes i národy a odděluje „ovce“ od „kozlů“. Navíc bude předsedat tisíciletému soudnímu dni celého lidstva po Armageddonu. Opravdu „Mocný bůh“! — Mat. 25:31–46; Zjev. 11:18; 1. Petra 4:17; Zjev. 20:4, 5, 13.

Proč je Ježíš právem nazván „Věčný otec“?

Ježíš měl být také „Věčným otcem“. Jak se to mělo stát? Adam byl prvním otcem lidského rodu. Příležitost být „věčným otcem“ však ztratil, když zhřešil. Nemohl již dát svým dětem jako dědictví věčný život. Ježíš oproti tomu nezhřešil. A tím, že obětoval svůj bezhříšný život za lidstvo, otevřel cestu k věčnému životu pro ty, kteří projevují víru. (Jan 3:16; 1. Jana 2:2) Tak jim dá věčný život, který jim nedal Adam. Proto o něm Bible říká, že je „poslední Adam“, „životodárný duch“. (1. Kor. 15:45) Právem se nazývá „Věčný otec“ budoucího dokonalého lidského rodu.

Jak plní Ježíš úlohu „Knížete pokoje“?

Nakonec řekl Izaiáš, že Ježíšovo jméno bude „Kníže pokoje“. Bude králem, který přinese svým poddaným mír. (Žalm 72:6, 7) Po svém vzkříšení ukázal Ježíš rozsah své autority, když řekl: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Mat. 28:18) Tato velká autorita zahrnovala kralování nad jeho vlastním sborem od roku 33 n. l. a nad Božím královstvím od roku 1914. (Kol. 1:13; Zjev. 11:15) Ježíš přinese zemi mír tím, že zničí Boží nepřátele a bude panovat v právu nad spravedlivými lidmi. — Žalm 37:10, 11; 72:7, 8; Dan. 2:44.

Uznávat Ježíšovo jméno

Vidíme tedy, že „jméno, které je nad každým jiným jménem,“ zahrnuje postavení, moc nebo autoritu, které dal Ježíšovi Bůh. Opravdu je nad každým jiným jménem, jelikož tak vysoká autorita nebyla dána žádnému jinému tvorovi. Jen o Ježíšovi bylo řečeno: „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, kterým máme být zachráněni.“ (Sk. 4:12) A pouze Ježíš mohl říci: „Jestliže poprosíte o cokoli v mém jménu, udělám to.“ — Jan 14:14.

Proto apoštol Pavel dále řekl: „Aby se v Ježíšově jménu sklánělo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemí.“ (Fil. 2:10) Ano, dokonce i „ti v nebi“, věrní andělé, uznávají jeho vysoké postavení a autoritu. (Žid. 1:4–6) „Ti pod zemí“ se o Ježíšově „jménu“ poučí, až budou mít podíl na pozemském vzkříšení. Jen pro ty, kteří pak ‚skloní koleno‘ v úctě před jeho autoritou danou od Boha, se toto vzkříšení prokáže jako „vzkříšení života“. — Jan 5:29; Zjev. 20:12.

„Ti na zemi“ — totiž ti z nás, kteří teď žijí — jsou také povinni ‚sklánět koleno‘ ve jménu Ježíše, jestliže si přejí získat věčný život. To znamená naslouchat Ježíšovi, Podivuhodnému rádci, a uplatňovat jeho rady. (Mat. 7:24, 25) Znamená to projevovat v něho víru, takže nám budou odpuštěny naše hříchy. Tak se nakonec stane naším Věčným otcem.

Zejména to znamená ctít nyní Božího ustanoveného soudce a krále Ježíše a podřizovat se mu. Svými skutky vůči královým bratrům se musíme prokázat jako „ovce“, ne jako „kozli“. Musíme kázat druhým dobré poselství o království „Knížete pokoje“. (Mat. 24:14; 25:34–40) A musíme se držet zákonů jeho království a přitom zůstat neutrální v záležitostech národů světa. — Jak. 2:8; 1. Kor. 6:9, 10; Jan 15:19.

Jehova vyzval světové vládce, aby se Ježíšovi podřídili. (Žalm 2:10–12) Odmítají však a v mnoha případech odporují křesťanům, kteří tak učinili. ‚Sklánět koleno‘ ve jménu Ježíše tedy není vždycky snadné. Ježíš sám varoval: „Budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno.“ — Mat. 24:9.

Věrní křesťané zakoušejí tuto nenávist, když trvají na tom, že budou ctít Ježíše a projevovat správné uznání vysoké moci a autoritě Kristově. Přesto je to šťastná přednost a znamená to velkou odměnu, jsme-li nalezeni mezi těmi, o nichž mluví Filipanům 2:11: „Aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“