nezdravé, ale skutečnost, že krev má pro Boha zvláštní význam. — 6/15, strany 8–9.

◻ Jak mohou křesťanští rodiče a mladí křesťané zvýšit pravděpodobnost, že námitka nezletilého proti krevní transfúzi bude respektována?

I když mladý křesťan ještě není plnoletý, měl by být schopen jasně a rozhodně vysvětlit, v čem tkví jeho silná náboženská námitka proti přijetí krve. Rodiče mohou s dětmi provést praktický nácvik, aby děti získaly zkušenost a uměly vysvětlit, o čem jsou přesvědčeny. — 6/15, strana 18.

◻ V jakém směru měly ženy velké požehnání z Ježíšovy pozemské služby?

Ježíš zahájil dílo, které přineslo ženám všech ras útěchu, naději a novou důstojnost. Vyučoval ženy hlubokým duchovním pravdám. (Jan 4:7, 24–26) Při své kazatelské službě přijímal projevy péče od žen, když cestoval zemí. (Marek 15:40, 41) — 7/1, strany 14–15.

◻ Jaké Ježíšovy vyučovací metody shledávají rodiče jako účinné u dětí?

Je užitečné, jestliže rodiče užívají znázornění, aby pravda zapůsobila na srdce jejich malých dětí, a mohou také používat promyšlené otázky, aby rozpoznali, co si jejich starší děti opravdu myslí. (Srovnej Matouše 17:24–27.) — 7/1, strana 26.

◻ Proč bychom měli usilovat o milující laskavost?

Milující laskavost je vlastnost, která povede k tomu, že budeme milí k Bohu i druhým lidem. Podporuje pohostinnost a činí nás ohleduplnými. Posiluje pouta v rodině i v křesťanském sboru. A milující laskavost především přináší chválu Jehovovi. — 7/15, strana 22.

◻Proč se může stát, že se dá křesťan svést v souvislosti se společenstvím? (1. Korinťanům 15:33)

Někdo možná vypadá přátelský a příjemný. Jestliže však nesdílí křesťanův zájem o službu Jehovovi nebo dokonce ani nevěří Bibli, je špatným společníkem. Proč? Protože jeho život je založen na odlišných zásadách a věci, které jsou důležité pro křesťana, jsou pro něj možná téměř bezvýznamné. — 7/15, strana 23.

◻ Proč je Soudný den časem naděje?

Soudný den je tisícileté období. Bude řízen samotným Bohem a jeho Synem, Kristem Ježíšem, kterého Bůh ustanovil, aby působil jako soudce. Bude to čas, kdy bude lidstvu vrácen dokonalý lidský život, který Adam ztratil pro své potomstvo. (1. Korinťanům 15:21, 22) — 8/1, strany 5–7.

Popíráš hříšné sklony?

„SHLEDÁVÁM tedy ve svém případě tento zákon: když si přeji činit, co je správné, je u mne špatné. Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ — Římanům 7:21–23.

Apoštol Pavel musel projevit pokoru, aby přiznal tento stav. Tím však pomohl tomu, aby ho jeho nedokonalé sklony nepřemohly.

Podobně jsou na tom dnes praví křesťané. Když jsme získali přesné poznání biblické pravdy, podnikli jsme nutné změny ve svém způsobu života a přizpůsobili jsme se Jehovovým měřítkům. Hříšné sklony však zůstávají, protože „sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí“. (1. Mojžíšova 8:21) Jsme natolik poctiví, abychom si připustili zvláštní sklony, které na nás silně působí? Nebo je popíráme, a snad docházíme k závěru, že ‚v těchto směrech možná mají problémy druzí, ale mě se to netýká‘?

Takový sebeklam může být osudný. Znázornění založené na Bibli nám snad pomůže pochopit, proč je nutné připustit, že máme hříšné sklony, a pomůže nám je ovládat.

Proč je životu nebezpečné, jestliže je popíráme

V biblických dobách byla mnohá města chráněna hradbami. Brány — často ze dřeva — byly poměrně zranitelnou částí vnitřní městské hradby; proto byly velmi usilovně bráněny. Obyvatelé budovali jen tolik bran, kolik jich bylo třeba pro dopravu v době míru. Dřevěné brány byly často pokryty kovem, aby se nezničily, kdyby došlo k požáru. Na hradbách byly budovány věže, aby strážní na těchto věžích z dálky viděli přibližující se nepřátele.

Nyní si představ: Co by se stalo, kdyby obyvatelé nějakého města popírali, že jsou jeho brány zranitelné, a dostatečně by je nechránili? Nepřátelští vojáci by se snadno dostali do města, což by vedlo k jeho porážce.

Stejné je to s námi. Jehova ví, jaká máme jako jednotlivci zranitelná místa. „Není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ (Hebrejcům 4:13) Také Satan na nás možná pozoroval nějaké hříšné sklony, ať již sklon ke zkreslování pravdy, prudkou povahu, zájem o sexuální nemravnost, hmotařství, pýchu nebo něco jiného. Jestliže popíráme, že máme hříšné sklony, jsme o to více zranitelní, když Satan zaútočí na naši víru. (1. Petra 5:8) Můžeme být přemoženi, když se z pouhých sklonů stane nesprávná žádost, a ta zrodí hřích. (Jakub 1:14, 15) Musíme být jako Pavel, a pokud v nás existují nějaká zranitelná místa, měli bychom si to poctivě přiznat.

Posiluj se!

Bylo by marné jen si své nesprávné sklony uvědomit, ale pak v té věci nic nedělat. Bylo by to, jako když se někdo na sebe dívá do zrcadla, všimne si, že si něco zaslouží jeho pozornost, a pak odejde a neučiní potřebnou nápravu. (Jakub 1:23–25) Ano, musíme podnikat kroky, abychom se chránili a nebyli hříšnými sklony přemoženi. Jak to můžeme dělat?

V biblických dobách bývala často menší města neboli „závislá městečka“ neohrazená. (4. Mojžíšova 21:25, 32; Soudci 1:27; 1. Paralipomenon 18:1; Jeremjáš 49:2) Obyvatelé těchto měst mohli v případě nepřátelského útoku utéci do ohraženého města. Opevněná města sloužila jako útočiště pro lidi z okolní krajiny.

Bible popisuje Jehovu Boha jako věž, jako útočiště, jako hradbu, ke které můžeme utíkat, abychom získali ochranu. (Přísloví 18:10; Zecharjáš 2:4, 5) Jehova je tedy hlavní ochranou svých služebníků. Je velmi nutné neustále se k němu modlit. (1. Tesaloničanům 5:17) Další pomocí je Bible. Když uplatňujeme Boží slovo, je dobré, jestliže si především prostudujeme ty oblasti, v nichž jsme slabí. Můžeme se také rozhodnout, že si budeme často probírat články, které jsou založené na Bibli a které pojednávají o našem osobním zranitelném místu.

Jako strážní na věži můžeme také vidět nepřítele jakoby zdálky a jednat podle toho. Jak? Tím, že se vyhneme okolnostem, v nichž bychom se mohli dostat do pokušení nebo pod nátlak. Například člověk, který pracuje na tom, aby byl střídmý při pití alkoholických nápojů, bude jednat moudře, jestliže se vyhne místům, kde je snadný přístup k takovým nápojům nebo kde jsou lidé k pití povzbuzováni.

To všechno vyžaduje úsilí. Jestliže však apoštol Pavel musel ‚tlouci do svého těla‘, aby odolával nedokonalým sklonům, nepotřebujeme vynaložit i my takové úsilí? Jestliže záměrně dáváme pozor na své hříšné sklony, dáváme tím najevo, že se řídíme pokynem apoštola Petra: „Vynasnažte se, abyste jím tedy nakonec byli shledáni neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ —1. Korinťanům 9:27; 2. Petra 3:14.

Uznej to a jednej

Nedej se odradit, jestliže i přes veškeré úsilí všechny tvé nedokonalé sklony nezmizí. Dokud jsme nedokonalí, nesprávné sklony zde do jisté míry budou stále, jako to bylo u Pavla. Musíme však stále pracovat na tom, abychom je potlačovali, aby se z nich nezrodil hřích.

Buď si však vědom toho, že je rozdíl mezi uznáním skutečnosti, že existuje nedokonalost, a mezi jejím shovívavým snášením. Mohli bychom si to znázornit na případu člověka, který má v hrudi slabé srdce. Měl by se s touto skutečností vyrovnávat tak, že se bude snažit zachovat si srdce v co nejlepším stavu. Nemyslí si, že může klidně odhodit všechny zábrany a žít si, jak se mu zlíbí, i když je jeho doslovné srdce slabé.

Musíme tedy vědět, že naše síla nespočívá v tom, že slepě popíráme hříšné sklony, ale v tom, že je uznáváme a podnikáme proti nim kroky. Neboj se tedy připustit sám před sebou a před Jehovovu, co by se ti mohlo snadno stát pokušením a jaký nátlak by na tebe mohl působit. Nemusíš mít kvůli tomu sám sebe méně rád a ani Jehovova láska k tobě se kvůli tomu nezmenší. Když se více přiblížíš k Bohu, protože ti opravdově záleží na jeho schválení, ve skutečnosti se on ještě více přiblíží k tobě. — Jakub 4:8.

[Obrázek na straně 31]

Na tomto modelu Megida jsou znázorněny opevněné brány a ochranné hradby starověkých měst

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History)