Píseň 119
Pevně se držet „šťastné naděje“
1. V temnotách lidstvo již po staletí bloudí,
za větrem se honí — marnost veliká.
Ničemnost vrcholí, s hříchem se snoubí,
to smutný je konec člověka.
(Refrén)
2. Z Písma teď víme, že Jehova měl důvod,
proč tolik špatnosti stále připouští.
Přítrž jí způsobí jen Kristův příchod,
to všechny, kdo jsou s ním, potěší.
(Refrén)
3. Zní nyní po celé zemi dobrá zpráva,
že člověk v hrůze již nemusí dál žít,
svobodu Bůh že dá tvorstvu, jež sténá,
tak hlavu vzpřímenou můžeš mít.
(REFRÉN)
Žij s radostí, blíží se Království,
strach pomine, Kristovo je vítězství.
Ta naděje šťastná útěchou je,
vždyť trápení zlé navždycky přestane.