„Vy jste sůl země“
„Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí svou sílu, jak bude její slanost obnovena?“ — Matouš 5:13.
1. Co je obyčejná sůl?
SŮL je zajímavá látka. Chemicky se skládá ze sodíku, neobyčejného kovového prvku, a chlóru, jedovatého plynu. Je podivuhodné, že se stvořitel pro blaho člověka postaral o to, aby se tyto dva nebezpečné prvky mohly spojit v tak užitečnou sloučeninu.“ — Žalm 104:24.
2. Který příklad ukazuje, že sůl je konzervační prostředek, a tudíž brání rozkladu?
2 Sůl je například velmi účinným prostředkem proti rozkladu. Například: Nějaký muž si položil do kufru automobilu kůže dvou zabitých ovcí a vydal se na dlouhou cestu v sálajícím africkém vedru. Když konečně otevřel kufr, šířil se z něj odporný zápach a kůže se hemžily červy! Rouna však potom byla vyprána a důkladně do nich byla vetřena sůl. Jak to zapůsobilo? Díky tomuto postupu se z nich staly měkké podložky před postele a užívalo se jich mnoho let.
3. Co lze říci o ceně a dostupnosti soli?
3 Sůl má tedy nesmírnou cenu jako konzervační prostředek. Má však také cenu i v jiných směrech. Ve starověku bylo v Číně pouze zlato cennější než sůl. Latinské slovo pro „sůl“ zní sal a za dnů římského impéria dostávali vojáci část svého platu (salarium) v podobě soli. Z tohoto latinského slova pochází výraz „salár“ (církevní poplatek). Dnes je sůl ovšem téměř všude celkem běžná a poměrně levná. Oceány obsahují asi 19 milionů krychlových kilometrů soli — což je množství, které by postačilo k pokrytí celých Spojených států vrstvou soli v síle téměř dvou kilometrů. Když žil na zemi Ježíš Kristus, bylo všude soli dost. Velké množství jí například bylo ve vodách Mrtvého moře a ložiska soli byla i blízko místa, kde se stal z Lotovy manželky „solný sloup“. — 1. Mojž. 19:26.
4. Proč můžeme říci, že sůl je nezbytná k životu?
4 Sůl má také velkou cenu v lékařství. Naše tělo obsahuje asi 230 gramů soli, bez níž bychom zemřeli. Sůl je tedy nezbytná pro život. V Bibli se však mluví o soli v přeneseném slova smyslu, a to ve spojení s křesťanským způsobem života a s křesťanskými činnostmi.
„Okořeněná solí“
5. K jakému účelu slouží sůl v pokrmech?
5 Když kuchař zapomene použít při přípravě nějakého jídla soli, bude mít pokrm možná tak mdlou chuť, že jej nikdo nebude chtít jíst. Job se zeptal: „Budou se věci bez chuti jíst bez soli?“ (Job 5:1, 6) Sůl zdůrazňuje chuť jídla. V Písmu je soli použito v obrazném smyslu právě pro tuto vlastnost a proto, že je užitečná jako konzervační prostředek. Solí je znázorněn především správný způsob řeči.
6. Jak se vztahují slova v Kolosanům 4:6 na službu svědků Jehovových?
6 Apoštol Pavel napsal: „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ Jiný překlad zní: „Ať je vaše řeč vždy příjemná, a nikdy ať není nechutná.“ (Kol. 4:6; „The New English Bible“) Praví křesťané stráví mnoho hodin tím, že mluví s lidmi o Božím království. Všichni svědkové Jehovovi nejsou svou povahou dobrými řečníky. Jestliže však hluboce oceňují poselství a mluví s přesvědčením a vřele, mohou obrátit srdce mnoha lidí k pravdě Božího slova. Jak důležité proto je, aby řeč Jehovových služebníků byla příjemná a přitažlivá!
7. Jaký dobrý účinek mohou mít křesťanova „okořeněná“ slova?
7 Křesťanova „okořeněná“ slova nejen umožňují posluchači, aby poznal znamenitou chuť biblického poselství, ale přispívají také k ochraně života těch, kteří mu naslouchají. Stejně jako je sůl nezbytně nutná pro život, tak může i řeč Jehovových služebníků znamenat život pro ty, kteří s oceněním naslouchají tomu, co říkají o Božím předsevzetí a o království. — Srovnej Jana 6:63, 68.
8. Proč by se měla řeč křesťanských služebníků vyznačovat příjemností?
8 Příjemnost by tedy měla být charakteristickým rysem řeči křesťanů, když mluví k nevěřícím. Ti, kteří slyší dobré poselství o království, někdy odpovědí drsně nebo hrubě. Ale Jehovovi služebníci jim nikdy nesmí odpovědět týmž způsobem. Musí být vždy příjemní. Co to znamená být příjemný? Znamená to být laskavý, milý, zdvořilý a milosrdný. Často velmi záleží na tom, zda je křesťan laskavý, zda trpělivě odpovídá na otázky, námitky, kritiku nebo na špatné způsoby. Jedno přísloví říká: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek.“ (Přísl. 15:1) Příjemnost, zdvořilost a taktní odpovědi mohou v křesťanské službě často obměkčit lidi, kteří snad sice vypadají tvrdě a zatrpkle, ale ve skutečnosti mají dobré srdce. — Přísl. 25:15.
9. Jak by měli křesťané jednat se spoluvěřícími a proč?
9 A jak by měli křesťané mluvit se svými spoluvěřícími? Snad nepříjemně? Nikdy! Proč? Protože tito Bohu oddaní služebníci také patří k „Božímu stádu“, s nímž se má zacházet jemně. — Srovnej 1. Petrovu 5:2–4; Skutky 20:29.
10. Jaký význam by měla mít slova v Efezanům 4:29–32 pro řeč, které užívají Jehovovi služebníci?
10 Měl by Jehovův služebník užívat ošklivé řeči, když mluví se svými spolupracovníky, kteří ho snad rozčilují? Bylo správné, kdyby například křesťanský předák užíval ošklivých slov, když ho dělníci zklamali? Měli by snad křesťanští manželé na sebe navzájem nebo na své děti hlasitě křičet a nadávat, když jsou nějak nazlobeni? Nikdy! Pavel napsal: Ať z vašich úst nevychází žádný zkažený výrok . . . Ať je od vás vzdálena všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a křik a utrhačná řeč spolu se vší špatností. Ale staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ochotně odpustil skrze Krista.“ — Ef. 4:29–32.
„Mějte sůl sami v sobě“
11, 12. O jakém druhu „soli“ mluvil Ježíš u Marka 9:50 a jak bychom měli podle této výzvy mluvit a jednat?
11 Jsme nedokonalí, a proto všichni někdy mluvíme způsobem, který je pro křestana nevhodný. Jak to upřímně připustil učedník Jakub: „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také své celé tělo.“ (Jak. 3:2, 8–10) Ježíšovi učedníci v raných dobách nebyli výjimkou, a museli být káráni za to, že spolu nemluvili příjemně. Jednou se například učedníci prudce dohadovali, kdo z nich je největší. Ježíš dal celé skupině znamenité rady a varoval je, aby nepřiváděli druhé k pádu a nebyli pak ‚osoleni ohněm‘, neboli zničeni v gehenně. Pak skončil slovy: „Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj.“ — Mar. 9:33–50.
12 Ježíš zde zřejmě nemluvil o tom malém množství doslovné soli, kterou měli jeho učedníci ve svém fyzickém těle. Mluvil spíše o tom, že mají být ohleduplní, taktní, rozumní a pokojní ve slovu i v chování — že mají jednat s druhými pěkně. To je velice důležité, aby mohli praví křesťané mezi sebou zachovávat pokoj.
„Sůl země“
13. Co měl Ježíš na mysli, když řekl svým následovníkům: „Vy jste sůl země“?
13 Ježíš také řekl o svých následovnících: „Vy jste sůl země.“ (Mat. 5:13) Těmito slovy Ježíš nemínil, že by jeho učedníci byli doslovnou solí. Ale poselství, které Ježíšovi následovníci přinášeli lidem, mělo zachovat život mnoha lidí, podobně jako konzervační prostředek. Jeho učedníci měli opravdu ochranný vliv na ty, kteří naslouchali jejich poselství, protože tito lidé byli chráněni před duchovním a morálním úpadkem. Nebylo sporu o tom, že dobré poselství, které oznamovali Ježíšovi následovníci, bude sloužit k ochraně života. — Sk. 5:20; 13:46–48.
Sůl chrání před zkažením
14. Co je nutné, máme-li odolávat světské zkaženosti?
14 Z vyvýšeného a čistého stanoviska Jehovy Boha se jistě tento celý zlý svět velmi podobá těm ovčím kůžím, o nichž zde již byla zmínka. Než byly očištěny a než byla použita sůl, vycházel z nich zápach a hemžily se červy. Nuže, na každého do jisté míry působí poměry v tomto světě, a k tomu, aby člověk odolával zkaženosti, která zasahuje všechny sféry života, potřebuje odvahu a musí zachovávat ryzost Bohu. Jedině tak se člověk může uchránit před morálním rozkladem. Je nutná nejen příjemná řeč, ale také vlastnost, která chrání a dává člověku schopnost odmítnout všechny formy zkaženosti. Naléhavě potřebuje mít „sůl“. — 1. Petra 4:1–3.
15. Jaký znamenitý příklad dal Ježíš a Daniel?
15 Jehovův věrný služebník musí umět odmítnout špatné zvyky a pokušení. Vzpomeň si, že Ježíš odmítl třikrát, když jej satan pokoušel v pustině. (Mat. 4:1–10) A přemýšlej o příkladu, který nám poskytl prorok Daniel. Naučil se již v poměrně mladém věku rozhodně něco odmítnout. Když byl Daniel jako mladý muž na královském dvoře v Babylóně, byl jemu a jeho třem druhům nabídnut „denní příděl z královských lahůdek“. Ale Daniel a jeho přátelé odmítli. Nešlo o to, že by odmítli pohostinnou nabídku. Ti čtyři mladí Hebrejci trvali na tom, že budou jíst pouze zeleninu a pít vodu, protože se chtěli důsledně vyhýbat pokrmům které byly zakázány podle Jehovova zákona nebo byly znečištěny pohanskými obřady. K takovému jednání byla nutná skutečná odvaha. Výsledek však byl užitečný, protože na konci ustanovené zkušební doby byl jejich tělesný vzhled lepší než těch, kteří přijali královskou stravu. A duchovně se tito Hebrejci těšili z Jehovova požehnání a z jeho přízně.
16. Proč lze říci, že Daniel byl ‚dobře osolený‘ služebník Jehovův?
16 Jehova Bůh se postaral o to, aby Daniel a jeho druhové byli uchráněni, protože ‚měli sůl sami v sobě‘. Od Daniela se však můžeme naučit ještě více. Byl jmenován do vysokého úřadu v babylónské vládě. Za takových okolností musel nepochybně často říci ne, protože byl obklopen pohany a na královském dvoře bylo jistě plno nemravnosti, lhaní, podplácení, politických intrik a jiných zkažených způsobů. Daniel byl zřejmě často vystaven silnému nátlaku. Ale ačkoli byl uprostřed tehdejšího „světa“, nebyl částí „světa“. (Jan 17:16) Daniel byl věrný, ‚dobře osolený‘ Jehovův služebník. Vždyť se Danielovi nepřátelé dokonce snažili jej zničit, protože je snad rozčilovalo, že se následkem jeho ryzosti a poctivosti sami dostávali do špatného světla. Museli však připustit, že „byl důvěryhodný a vůbec se na něm nenalézala žádná nedbalost nebo něco zkaženého“. (Dan. 6:4, 5) Jak vynikající příklad dal!
17. Jaké různé zkoušky čekají dnes křesťanskou mládež?
17 Podobně jako mladý Daniel a jeho přátelé stojí i dnes mladí křesťané před těžkými zkouškami. Musí odolávat drogám, tabáku, alkoholickým nápojům, nečisté mluvě, nemravnosti, podvádění, duchu vzpurnosti, falešnému uctívání, nacionalismu, špatné společnosti, falešným naukám, jako je učení o evoluci, a jiným silným vlivům. Mladý křesťan musí být ‚dobře osolený‘, aby zůstal ve všech těchto zkouškách čistý a zachoval si ryzost.
18.a) O kterých otázkách by měli přemýšlet křesťanští rodiče? b) Co se doporučuje rodičům, kteří mají pocit, že je pro ně těžké pomáhat dětem?
18 Proto vy, křesťanští rodiče, prozkoumejte bedlivě stav své rodiny. Činí všichni její členové duchovní pokroky? Chráníte své děti, aby nebyly znečistěny světskou zkažeností? Víte, co dělají a co si opravdu myslí o pravém uctívání a co k němu cítí? Mají odpor k nečistým věcem tohoto světa, nebo jsou v nebezpečí, že jim podlehnou? (Amos 5:14, 15) Jestliže jako rodiče nejste svým dětem natolik blízko, abyste jim dokázali pomoci, nebo zdá-li se vám to obtížné, proč byste to nevyjádřili ve vroucné modlitbě k Jehovovi? Jistě vám může pomoci, abyste překonali tuto přehradu. — 1. Jana 5:14.
19. Které věci by měli odmítat křesťanští rodiče?
19 Jaký příklad dáváte jako křesťanští rodiče? Umíte rozhodně říci ne jakémukoli škodlivému přejídání nebo nemírnému pití a všem těm formám nemravnosti a nečistoty, které se pěstují kolem? Odmítáte úplatkářství, drobné rozkrádání a sprosté žerty a řeč světských lidí? Jste v zaměstnání i v sousedství známí jako čistí, čestní a poctiví lidé? Říci ‚ne‘ v pravý čas je nezbytně nutné, máme-li být „solí země“.
Stálost a věrná oddanost
20. Jak se užívalo ve starověkém Izraeli soli ve spojitosti s uctíváním Jehovy?
20 V Izraeli se užívalo soli při uctívání Jehovy bezpochyby proto, že znázorňovala nezkaženost. Například všechny oběti na oltáři musely být soleny. V Zákoně daném prostřednictvím Mojžíšovým bylo řečeno: „Nedovolíš, aby sůl smlouvy tvého Boha chyběla na tvé obilné oběti. Spolu s každou svou obětí předložíš sůl.“ A „smlouva soli“ byla považována za závaznou. — 3. Mojž. 2:13; 4. Mojž. 18:19; 2. Par. 13:4, 5.
21. Co se očekává od dnešních Jehovových služebníků, mají-li být „solí země“?
21 Jako Jehovovi svědkové jsou dnes jeho služebníci „solí země“. Proto musí být neporušitelní, věrní a věrně oddaní. Musí horlivě pěstovat ovoce Božího svatého ducha — lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Z ovoce ducha vyplývají duchovní vlastnosti, které se podobají soli. Ale to, že někdo již slouží mnoho let, není samo o sobě zárukou, že takový člověk neodpadne. (1. Kor. 10:12) Ježíš nás v tom směru varoval.
22. Jaký je význam druhé části textu Matouše 5:13?
22 Vzpomeň si, že když Ježíš řekl: „Vy jste sůl země“, dodal: „Jestliže však sůl země ztratí svou sílu, jak bude její slanost obnovena? Nehodí se již k ničemu jinému, než aby byla vyhozena a lidmi pošlapána.“ (Mat. 5:13) Něco ze soli, která se užívala, když byl Ježíš na zemi, bylo smíšeno s jinými látkami. Když byla tedy čistá sůl vymyta deštěm nebo nějakým jiným způsobem, byl zbytek jedině k zahození — snad na cesty, kde jej chodci pošlapali. Pokud nebyla sůl správně uchovávána, mohla se snadno stát nepouživatelnou.
23. Jak bychom se měli jako svědkové Jehovovi dívat na Ježíšova slova: „Vy jste sůl země“?
23 Jako věrní a oddaní služebníci Jehovy a jeho Syna Ježíše Krista, buďme proto opatrní, abychom nikdy neztratili svou sílu neboli čisté vlastnosti, které lze srovnat s vlastnostmi soli. Ze všech sil se tedy snažme pěstovat ovoce Božího ducha. Naše řeč by měla být stále příjemná, měli bychom horlivě oznamovat poselství o království a tak napomáhat k tomu, aby jiní lidé byli zachováni naživu. Kéž nás nikdy nepřelstí tento zkažený svět, ale vždy pamatujme na hluboký význam Ježíšových slov: „Vy jste sůl země“ a na velkou výsadu, která je s nimi spojena.
Vzpomínáš si?
◻ Jak může být naše „řeč vždy líbezná, okořeněná solí“?
◻ Proč je nezbytně nutné, aby měli křesťané „sůl sami v sobě“?
◻ Jak jsou Ježíšovi následovníci „solí země“?
◻ Co patří k věcem, jimž se mají ‚dobře osolení‘ křesťané vyhýbat?
◻ Jaké stanovisko by dnes měli zastávat Jehovovi služebníci se zřetelem ke slovům u Matouše 5:13?