Střežte svůj smysl pro to, co je naléhavé
JAKÝ je jediný spolehlivý, Bohem schválený způsob, jak můžeme stále sloužit Jehovovi celou duší? Musíme si v srdci opravdově uvědomovat, že sloužit Bohu je naléhavé. Sloužit Bohu celou duší znamená sloužit mu celou svou bytostí, a proto musíme opravdově a bez výhrad dělat všechno, co od nás žádá.
Prorok Mojžíš tuto nutnost zdůraznil, když poučoval izraelský národ: „A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5. Mojžíšova 6:5) O staletí později Ježíš Kristus zopakoval stejný příkaz: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (Matouš 22:37) Apoštol Pavel se zmínil o stejném požadavku, když řekl Efezanům, aby činili „Boží vůli celou duší“, a když vybízel Kolosany: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (Efezanům 6:6; Kolosanům 3:23)
Je však těžké sloužit našemu Bohu srdcem a duší, když nejsme hluboce přesvědčeni, že je tato služba naléhavá. Možná v nás toto přesvědčení zesláblo nebo se úplně vytratilo. Dnes žijeme v době, kdy je služba tak důležitá, jako nebyla ještě nikdy v celých lidských dějinách.
Kdy byla zvlášť naléhavá období
V předkřesťanských dobách bylo několik zvlášť naléhavých období. K takovým obdobím určitě patřily Noemovy dny a doba před zničením Sodomy a Gomory. (2. Petra 2:5, 6; Juda 7) Roky před potopou byly nepochybně naplněny neodkladnou činností. Přestože Noe a jeho rodina nevěděli, kdy záplava začne, měli „zbožnou bázeň“, a proto neotáleli. (Hebrejcům 11:7)
Podobně před zničením Sodomy a Gomory andělé „naléhali na Lota a řekli: ‚Unikni pro svou duši!‘ “ (1. Mojžíšova 19:15, 17) Ano, také při této příležitosti smysl pro to, co je naléhavé, zachránil spravedlivým lidem život. O staletí později byli židovští zajatci v Babylóně napomenuti: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu.“ (Izajáš 52:11) V roce 537 př. n. l. asi 200 000 vyhnanců uposlechlo tento naléhavý prorocký příkaz a spěšně se vydali na cestu z Babylóna.
Ve všech těchto situacích to byl právě smysl pro to, co je naléhavé, co způsobilo, že lidé, kteří si uvědomovali naléhavost doby, sloužili Bohu celou duší.
Křesťanská doba a smysl pro to, co je naléhavé
To, že je potřebné mít smysl pro to, co je naléhavé, je také patrné v celých Křesťanských řeckých písmech. „Vyhlížejte“, „zůstaňte bdělí“, „zůstaňte ostražití“, „prokažte se jako připravení“ — všechny tyto výrazy používal Ježíš Kristus, aby svým následovníkům vštípil smysl pro to, co je naléhavé. (Matouš 24:42–44; Marek 13:32–37) A také jeho znázornění o deseti pannách, o ničemném otroku, o talentech a o oddělování ovcí od kozlů — všechna vzbuzovala u posluchačů očekávání a vědomí toho, co je naléhavé. (Matouš 25:1, 14, 15, 32, 33)
Ježíš o tom, co je naléhavé, nejen mluvil, ale také za svými slovy stál — jednal s naléhavostí. Při jedné příležitosti řekl zástupům, které se ho pokoušely zadržet: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:42, 43) Navíc povzbuzoval své učedníky, aby prosili Pána žně, aby vyslal více dělníků na svou žeň, protože „žeň je veliká, ale dělníků je málo“. (Matouš 9:37, 38) Kdo takto zbožně Boha prosí, ten si to, co je naléhavé, jistě uvědomuje.
Byly tehdy tyto naléhavé výzvy na místě?
Někdo může položit logickou otázku: „Proč bylo už tehdy nutné si uvědomovat, co je naléhavé, když do předpověděného ‚velkého soužení‘ měla uplynout ještě celá staletí?“ (Matouš 24:21)
Můžeme si být jisti, že Ježíš nesáhl ke lsti, aby své následovníky zaměstnal v kazatelském a učitelském díle. Ne, byla to Ježíšova láska k jeho učedníkům a také jeho dokonalé porozumění tomu, jak se Jehova dívá na čas — na tom byly založeny jeho rady o smyslu pro to, co je naléhavé. Ano, Ježíš Kristus věděl, že si křesťané musí uvědomovat, co je naléhavé, má-li být vůle Boha Jehovy splněna podle Božího záměru. Věděl také, že pro jeho učedníky bude v duchovním ohledu užitečné, jestliže si budou smysl pro to, co je naléhavé, udržovat až do jeho návratu.
Ježíš Kristus věděl, že celosvětové svědecké dílo má být jednou dokončeno, tudíž má probíhat po omezenou dobu. (Matouš 24:14; Marek 13:10) Postupné etapy tohoto úkolu byly odhalovány teprve tehdy, jak dílo pokračovalo. Vědomí toho, že je naléhavě potřeba vykonávat toto dílo, však bylo nutné při každém kroku. Ježíš naznačil, jak bude postupně tento úkol plněn: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:8) A takto je plněn až dodnes. Jak ubíhal čas, přišla pro Boží služebníky určitá překvapení, kvůli nimž bylo občas zapotřebí udělat nějaké úpravy.
To, že si křesťané uvědomovali, co je naléhavé, sloužilo Jehovovu záměru. Pomohlo to Kristovým učedníkům plnit jednotlivé etapy jejich úkolu podle Jehovova bezchybného časového rozvrhu. A tak dnes, když se ohlížíme téměř 2000 let zpět, tomuto rozvrhu lépe rozumíme.
To, že si křesťanští učedníci uvědomovali, co je naléhavé, jim pomohlo vydat důkladné svědectví v Jeruzalémě, v Judeji, v Samařsku a také rozptýleným Židům, kterým kázali do roku 36 n. l., kdy skončilo období zvláštní přízně pro Izrael. (Daniel 9:27; Skutky 2:46, 47) Totéž vědomí pomohlo prvnímu sboru, když dával jasné varování všem Židům, že jejich systém zakrátko skončí. (Lukáš 19:43, 44; Kolosanům 1:5, 6, 23) A když v roce 70 n. l. nečekaně skončil, vědomí toho, co je naléhavé, umožnilo Ježíšovým svědkům v prvním století, aby mnoha lidem ohlásili nebeskou naději předtím, než předpověděné odpadlictví rozestřelo svůj chorobný rubáš. (2. Tesaloničanům 2:3; 2. Timoteovi 4:2) Potom, během temného středověku, si živou naději na Království zachovala jen ta hrstka křesťanů, kteří se podobali pšenici, jak to Ježíš předpověděl. (Matouš 13:28–30) Nakonec, ve svůj ustanovený čas, Jehova vzbudil silný sbor dnešní doby, který je podněcován naléhavým poselstvím o tom, že lidé žijící v této závěrečné generaci budou souzeni. (Matouš 24:34)
Věrní svědkové v současnosti se podobně jako Daniel ve starověku nikdy neodváží Jehovy zeptat: „Co děláš?“ (Daniel 4:35) Důvěřují Jehovovi, že ví přesně, co je nutné, aby byla tato práce udělána správně podle časového rozvrhu. A tak místo toho, že by uváděli v pochybnost to, jak Jehova uspořádává záležitosti, jsou šťastní, že jim Bůh dal příležitost s ním spolupracovat v této pohnuté době. (1. Korinťanům 3:9)
Další povzbuzení
Dalším důvodem, proč máme mít smysl pro to, co je naléhavé, je skutečnost, že přesně neznáme den ani hodinu, ve kterých náhle propukne velké soužení. Kristus Ježíš jednoznačně řekl, že nikdo na zemi nezná stanovený den a hodinu, kdy tato rozhodující událost nastane. (Matouš 24:36) Při jiné příležitosti řekl svým dychtivým apoštolům: „Nepatří vám, abyste získali poznání o časech nebo obdobích, která Otec vložil do své vlastní pravomoci.“ (Skutky 1:7) Ano, výsledek je jasný, ale nám prostě nepřísluší znát všechny podrobnosti.
Apoštol Pavel dobře věděl, co je naléhavé. Snad měl na mysli Ježíšova slova, když Tesaloničanům psal o Kristově přítomnosti: „Pokud jde o časy a období, bratři, není třeba vám nic psát.“ (1. Tesaloničanům 5:1) Tento dopis napsal asi sedmnáct let po tom, co Ježíš řekl: „Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:8) Tehdy nemohlo být napsáno více, protože nebylo více odhaleno. Ale i tak si mohli být jisti, že Jehovův den určitě přijde „jako zloděj v noci“, zatímco křesťané budou stále horlivě kázat. (1. Tesaloničanům 5:2)
Máme-li na mysli tato slova, zdá se nepravděpodobné, že by si křesťané v prvním století mysleli, že Jehovův den přijde až po staletích. Jistě, věděli o Ježíšových podobenstvích o králi, který odjel do vzdálené země, a o muži, jenž odcestoval do ciziny. Věděli také, že podobenství ukazovala, že král se vrátí „konečně“ a cestovatel „po dlouhé době“. Bezpochyby však byli zmateni otázkami jako: Kdy je „konečně“? A co znamená „po dlouhé době“? Deset let? Dvacet let? Padesát let? Nebo déle? (Lukáš 19:12, 15; Matouš 25:14, 19) Stále jim v uších zněla Ježíšova slova: „Také vy zůstaňte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ (Lukáš 12:40)
Vědomí toho, co je naléhavé, nám prospívá
Ano, toto vědomí, jež podněcoval Bůh, mělo na křesťany v prvním století podivuhodně povzbudivý účinek a pomohlo jim, aby zůstali zaměstnáni velmi důležitým dílem kázání a vyučování. V mnoha ohledech povzbuzuje dnes také nás. Střeží nás před samolibostí nebo před ‚umdléváním v konání dobra‘. (Galaťanům 6:9, Ekumenický překlad) Chrání nás, abychom se příliš nezapojili do světa a jeho zrádného hmotařství. Udržuje naši mysl zaměřenou na ‚skutečný život‘. (1. Timoteovi 6:19) Pán Ježíš řekl, že jeho učedníci budou jako „ovce mezi vlky“, a věděl, že potřebujeme rozhodnost a stálost, abychom mohli bojovat proti světu. Ano, když střežíme svůj křesťanský smysl pro to, co je naléhavé, je to pro nás ochranou. (Matouš 10:16)
Jehova Bůh ve své nekonečné moudrosti vždy dbal na to, aby jeho služebníci měli stále na mysli, co je naléhavé, a proto je dostatečně informoval. Laskavě nás ujistil, že žijeme v „posledních dnech“ tohoto zkaženého systému věcí. (2. Timoteovi 3:1) Je nám neustále připomínáno, že musíme jasně svítit, dokud tato generace, v níž žijeme, nepomine ve velkém soužení, které vyvrcholí u Har-Magedonu. (Filipanům 2:15; Zjevení 7:14; 16:14, 16)
Ano, smysl pro to, co je naléhavé, je nedílnou součástí naší služby celou duší pro Jehovu. To pomáhá odvracet a mařit pokusy Ďábla, který se snaží o to, aby se Boží služebníci ‚unavili a ochabli ve svých duších‘. (Hebrejcům 12:3) Jehovovi služebníci budou Bohu po celou věčnost z celé duše oddáni, a to je bude podněcovat k tomu, aby Boha poslouchali. Nyní, v době před Armagedonem, však k oddanosti z celé duše patří také vědomí toho, co je naléhavé.
Kéž nám všem Jehova, náš Bůh, pomáhá střežit smysl pro to, co je naléhavé — kéž nám k tomu pomáhá nyní, kdy opakujeme slova apoštola Jana: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ (Zjevení 22:20)