a otázka zla. Nepodařilo se mi to. Žádnou z těchto otázek jsem nevyřešil.“

K čemu to vede

14, 15. Jak působí tyto rozporuplné názory na mnohé lidi?

¹⁴ K čemu to vede, když vědci a náboženští představitelé zastávají takové množství rozdílných názorů na problém smyslu života? Mnozí lidé reagují stejně jako jeden starší muž, který řekl: „Většinu svého života jsem si kladl otázku, proč jsem zde. I když to má nějaký smysl, už se o něj nezajímám.“

¹⁵ Poměrně dost lidí, kteří pozorují ve světových náboženstvích celou škálu různých názorů, dochází k závěru, že vlastně nezáleží na tom, čemu člověk věří. Mají dojem, že náboženství je tu pouze pro určité rozptýlení mysli, že člověku poskytuje trochu myšlenkového klidu a útěchy, aby mohl zvládat své životní problémy. Jiní lidé se domnívají, že náboženství není nic víc než pověrečná představa. Mají pocit, že náboženské spekulace trvající staletí nedaly odpověď na otázku po smyslu života ani nezlepšily život prostého lidu. Dějiny opravdu ukazují, že náboženství tohoto světa často zabraňovala lidstvu v pokroku a byla příčinou projevů nenávisti a válek.

16. Jak důležité může být to, aby člověk našel smysl života?

¹⁶ Je však vůbec důležité hledat pravdu o smyslu života? Psychiatr Viktor Frankl na to odpověděl: „Usilovná snaha hledat smysl vlastního života je základní hybnou silou v člověku . . . Dovoluji si tvrdit, že neexistuje na světě nic, co by člověku pomáhalo přežít i nejhorší podmínky tak účinně, jako mu pomáhá poznání, že jeho život má nějaký smysl.“

17. Jakou otázku si nyní musíme položit?

¹⁷ Kde se můžeme pokoušet o zjištění, co je smyslem života, když nám k tomu lidské filozofie a náboženství nepodaly uspokojivé vysvětlení? Existuje nějaký zdroj vyšší moudrosti, který nám o tom může povědět pravdu?

Část 2

Kdo nám to může povědět?

1, 2. Jak se nejlépe zjistí, k čemu je určen nějaký konstrukční návrh?

¹ Kdo nám může povědět, co je skutečně smyslem života? Například byste navštívili nějakého konstruktéra a viděli byste, jak pracuje na návrhu jakési složité strojní součásti, kterou byste nepoznali. Jak byste zjistili, k čemu je tato součást určena? Nejlepší by bylo, kdybyste se zeptali toho konstruktéra.

² A co ten velkolepý konstrukční projekt, který vidíme všude kolem sebe na zemi, například ve všech živých organismech až po tu nejmenší živou buňku? I ty daleko menší molekuly a atomy v této buňce jsou podivuhodně zkonstruovány a uspořádány. A co ten rovněž úžasný projekt v podobě lidské mysli? A co naše sluneční soustava, naše galaxie Mléčná dráha a vesmír? Nevytvořil všechny tyto konstrukční projekty vzbuzující posvátnou úctu nějaký Konstruktér? On by nám jistě mohl povědět, proč takové věci zkonstruoval.

Vznikl život náhodou?

3, 4. Jaká je pravděpodobnost, že život vznikl náhodou?

³ The Encyclopedia Americana se zmiňuje o „výjimečném stupni složitosti a vnitřní organizace živých tvorů“ a dodává: „Důkladné zkoumání květin, hmyzu nebo savců odhaluje téměř neuvěřitelně přesné uspořádání jednotlivých částí.“ Britský astronom sir Bernard Lovell napsal o chemickém složení živých organismů: „Pravděpodobnost . . . náhodného jevu, který by vedl k utvoření jedné z nejmenších proteinových molekul, je nepředstavitelně malá . . . Je v podstatě nulová.“

⁴ Podobně se vyjádřil astronom Fred Hoyle: „Celková struktura ortodoxní biologie setrvává u toho, že život vznikl náhodou. Avšak jak toho biochemikové objevují stále více o obrovské složitosti života, stává se zřejmým, že pravděpodobnost nahodilého vzniku života je tak nepatrná, že ji lze úplně vyloučit. Život nemohl vzniknout náhodou.“

5–7. Jak molekulární biologie potvrzuje, že živé organismy nemohou vzniknout náhodou?

⁵ Jeden z nejnovějších vědeckých oborů, molekulární biologie, zkoumá živé organismy na úrovni genů, molekul a atomů. Molekulární biolog Michael Denton se vyjadřuje k tomu, co bylo zjištěno: „Nejjednodušší dosud známý druh buňky je tak složitý, že není možné přijmout názor, že něco takového by mohlo být náhle vytvořeno při nějaké mimořádné, nezměrně nepravděpodobné události.“ „Tak úžasně provokativní není jen složitost živých organismů, ale i neuvěřitelná důmyslnost, která je často patrná z jejich struktury.“ „Genialita biologické struktury a dokonalost dosažených cílů jsou nejvýrazněji patrné . . . na molekulární úrovni.“

⁶ Denton dále říká: „Všude, kam se podíváme, ať jdeme do jakékoli hloubky, nacházíme eleganci a důmyslnost takové kvality, jaká naprosto převyšuje všechno naše poznání, což ubírá sílu představě náhody. Je skutečně možné věřit tomu, že by se náhodnými procesy mohla vytvořit určitá realita, která je i ve své nejmenší částečce — funkčním proteinu neboli genu — tak složitá, že to přesahuje naše tvůrčí schopnosti; určitá realita, která je v přímém protikladu k náhodnému jevu; realita, která v každém ohledu převyšuje všechno, co svými rozumovými schopnostmi vytvořil člověk?“ Denton také konstatuje: „Mezi živou buňkou a tím nejuspořádanějším neživým systémem, například krystalem nebo sněhovou vločkou, je ta naprosto největší propast, jakou si lze představit.“ A profesor fyziky Chet Raymo říká: „Hluboce to na mne zapůsobilo . . . Každá molekula se jeví jako zázračně vytvořená ke svému účelu.“

⁷ Molekulární biolog Denton dochází k závěru, že „ti, kdo přesto dogmaticky zastávají názor, že všechna tato nová realita je výsledkem pouhé náhody“, věří v mýtus. Denton nazývá darwinovský názor, že živé organismy vznikají náhodou, „velkým kosmogonickým mýtem dvacátého století“.

Konstrukční návrh musí mít konstruktéra

8, 9. Uveďte znázornění, z něhož je vidět, že každý konstrukční návrh musel mít nějakého konstruktéra.

⁸ Představa, že neživá hmota by se mohla náhodou, nějakým nahodilým procesem, změnit v hmotu živou, je tak nejasná, že je nemožná. Všechny ty jedinečně zkonstruované živé organismy, jež jsou na zemi, nemohly vzniknout náhodou, protože každý konstrukční návrh musí mít konstruktéra. Znáte nějaké výjimky? Žádné neexistují. A čím je konstrukční návrh složitější, tím schopnější musí být konstruktér.

⁹ Můžeme si také uvést znázornění: Když vidíme nějaký obraz, přesvědčuje nás o existenci malíře. Když čteme nějakou knihu, uznáváme, že existuje její autor. Když vidíme dům, chápeme, že existuje stavitel. Když vidíme dopravní signalizaci, víme, že existuje nějaký zákonodárce. Všechny ty věci byly vytvořeny svými tvůrci k určitému účelu. A přestože možná