Rodiče chraňte své děti!

NA JEDNÉ nigerijské střední škole jistá dívka známá svým promiskuitním způsobem života s potěšením poučovala spolužačky o sexuálních otázkách. Jeden z jejích receptů na potrat v případě nechtěného těhotenství bylo černé pivo smíchané s velkou dávkou tabáku. Mnohé spolužačky byly fascinovány jejími příběhy, které čerpala z pornografické literatury. Některé začaly experimentovat se sexem a jedna z nich otěhotněla. Pro vyvolání potratu vypila lektvar z černého piva a tabáku. Po několika hodinách začala zvracet krev. O několik dnů později v nemocnici zemřela.

V dnešním světě mnozí mladí neustále mluví o sexu a lehkověrní posluchači na to doplácejí. Ke komu by se měla mládež obracet při hledání přesných informací, které jim budou ochranou? Je znamenité, když se mohou obrátit na své zbožné rodiče, jejichž povinností je děti vychovávat „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4)

Postoje Afričanů k sexuální výchově

Rodiče na celém světě shledávají, že mluvit se svými dětmi o sexu je těžké. To platí zvláště v Africe. Donald, otec ze Sierry Leone, říká: „Téměř nikdy se to nedělá. Nepatří to k africké kultuře.“ Nigerijská žena jménem Confident přitakává: „Moji rodiče považují sex za něco, o čem se nikdy nemá otevřeně mluvit; je to kulturní tabu.“

V některých afrických kulturách se slova související se sexem — třeba penis, semeno nebo menstruace — považují za sprostá. Jedna křesťanská matka své dceři zakázala vyslovovat slovo sex, třebaže jí dovolila používat slovo „smilstvo“. Boží slovo, Bible, naopak mluví o sexu a pohlavních orgánech otevřeně. (1. Mojžíšova 17:11; 18:11; 30:16, 17; 3. Mojžíšova 15:2) To nemá nijak šokovat ani pobuřovat — má to sloužit k ochraně a poučení Božího lidu. (2. Timoteovi 3:16)

Je tu ještě jeden důvod, proč se v této věci někteří rodiče zdráhají. Nigerijský otec vysvětluje: „Kdybych se svými dětmi mluvil o sexu, mohlo by je to podnítit k sexuální nemravnosti.“ Přiměje však důstojná biblická informace o sexu děti k tomu, aby začaly experimentovat? Nepřiměje. Naopak, čím méně znalostí dospívající mají, tím pravděpodobněji se dostanou do potíží. „Moudrost [založená na přesném poznání] je pro ochranu,“ říká Bible. (Kazatel 7:12)

Ježíš vyprávěl podobenství o rozvážném muži, který předvídal možné bouřky, a svůj dům postavil na skalním masivu, kdežto pošetilý muž stavěl na písku a zakusil pohromu. (Matouš 7:24–27) Podobně i rozvážní křesťanští rodiče, kteří vědí, že se jejich děti setkají s „bouřlivým“ nátlakem, aby se přizpůsobily světským pokleslým měřítkům sexuálního chování, posilují své děti přesným poznáním a porozuměním, které jim pomůže, aby zůstaly pevné.

Další důvod, proč mnozí rodiče se svými dětmi nemluví o sexu, spatřujeme ve slovech jedné africké ženy: „Když jsem byla mladá, moji rodiče, kteří byli svědkové, se mnou o sexu nemluvili, a tak nevidím důvod, proč bych o těchto věcech měla se svými dětmi mluvit já.“ Avšak dnešní mládež pociťuje mnohem větší tlak než mládež před deseti, dvaceti lety. To nepřekvapí. V Božím slově je předpověděno, že „v posledních dnech . . . ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu a budou zavádět na scestí a budou na scestí zaváděni“. (2. Timoteovi 3:1, 13)

K tomuto problému přispívá fakt, že mnohé děti nejsou ochotny se svým rodičům svěřovat nebo to nedokážou. Obousměrná komunikace bývá často nedostatečná i v obyčejných věcech. Jeden devatenáctiletý mladík si povzdechl: „S rodiči se o ničem nebavím. Mezi mnou a otcem není dobrá komunikace. Nevěnuje mi pozornost.“

Mladí se mohou také bát, že jim dotazy na sexuální záležitosti přitíží. Jedna šestnáctiletá dívka řekla: „Se svými rodiči o sexuálních problémech nemluvím kvůli tomu, jak rodiče na tyto věci reagují. Před nějakým časem se moje starší sestra zeptala mámy na nějaké věci související se sexem. Máma jí nijak nepomohla, ale začala pochybovat o sestřiných úmyslech. Často se mě na sestru dotazovala a někdy při tom měla narážky na její chování. Nechci, aby mě maminka přestala mít ráda, a tak jí nevykládám o svých problémech.“

Proč poučovat?

V přiměřené míře poučovat své děti o sexuálních otázkách je nejen správné, ale také laskavé. Pokud děti nedostanou poučení od svých rodičů, poučí je někdo jiný — obvykle dříve, než se rodiče nadějí, a téměř nikdy v souladu s bohulibými zásadami. Jedna třináctiletá dívka se dopustila smilstva, protože jí spolužačka řekla, že pokud neztratí své panenství, zakusí v budoucnu strašlivou bolest. „Budou ti prostříhávat panenskou blánu nůžkami,“ řekla jí. Když byla dívka později tázána, proč své křesťanské matce neřekla o tom, co slyšela, odpověděla, že o takových věcech s dospělými nikdy nemluvila.

Jedna dívka z Nigérie řekla: „Moje kamarádky ze školy se mě snažily přesvědčit, že sex mají dělat všichni normální lidé. Řekly mi, že když teď nebudu mít sex, v jednadvaceti onemocním chorobou, která bude mít neblahý dopad na mé ženství. Podle nich je tedy dobré vyhnout se takovému nebezpečí pomocí předmanželských pohlavních styků.“

Mezi dívkou a jejími rodiči byla dobrá komunikace, a proto brzy poznala, že toto tvrzení odporuje tomu, co ji učili doma. „Jako obvykle jsem přišla domů a svěřila se mamince s tím, co mi řekli ve škole.“ Matka pak mohla tyto nesprávné informace vyvrátit. (Srovnej Přísloví 14:15.)

Když rodiče svým dětem předávají znalosti, které jim v sexuální oblasti pomáhají jednat podle bohulibé moudrosti, vyzbrojují je k tomu, aby rozpoznaly nebezpečné situace a lidi, kteří by se je snažili využívat. Díky tomu jsou chráněny před pohlavně přenášenými nemocemi a nechtěným těhotenstvím. Mají větší sebeúctu a i jiní si jich více váží. Nemají nesprávné představy a nepociťují úzkost. Mají ke správnému sexu zdravý, pozitivní postoj, což v případě, že v budoucnu vstoupí do manželství, přispěje k jejich štěstí. Může jim to pomoci k tomu, aby měly stále Boží schválení. Když děti vidí, že se o ně rodiče s láskou zajímají, povede to k tomu, že si jich budou tím více vážit a milovat je.

Dobrá komunikace

Když chtějí rodiče dávat svým dětem rady, které odpovídají potřebám dětí, musí zde existovat obousměrná komunikace. Dokud rodiče nevědí, co si jejich děti myslí nebo co cítí, i uvážená rada jim nemusí být k užitku, podobně jako kdyby lékař předepisoval lék, aniž by věděl, čím pacient trpí. Mají-li být rodiče účinnými rádci, musí vědět, co si jejich děti skutečně myslí a co cítí. Potřebují rozumět tlakům a problémům, kterým jejich děti čelí, a otázkám, jež je znepokojují. Je důležité, aby dětem pečlivě naslouchali, aby byli ‚rychlí k slyšení, pomalí k mluvení‘. (Jakub 1:19; Přísloví 12:18; Kazatel 7:8)

Jestliže si rodiče chtějí vytvořit k dětem blízký vztah a udržet si ho, musí jim věnovat čas, musí být trpěliví, musí se snažit, aby děti cítily, že mohou odhalit své nejniternější pocity. Jak je to však krásné, když se to daří! Jeden otec pěti dětí ze západní Afriky říká: „Jsem otcem i důvěrníkem. Děti se mnou volně mluví o čemkoli, i o sexu. Dokonce i dívky se mi svěřují. Věnujeme čas tomu, abychom diskutovali o jejich problémech. Sdělují mi i věci, z nichž mají radost.“

Bola, jedna z jeho dcer, říká: „Před tátou nic neskrývám. Je pozorný a umí se vcítit. I když třeba uděláme něco špatného, nezastrašuje nás, nejedná s námi hrubě. Nerozčiluje se, ale problém s námi rozebere a ukáže nám, co bychom měly dělat, nebo co bychom dělat neměly. Často se odvolává na knihy Mládí a Rodinné štěstí.“a

Pokud je to možné, je dobré s dětmi začít mluvit o sexu, když jsou ještě docela malé. Tím vzniká základ pro rozhovory v době jejich dospívání, což je doba často nelehká. Jestliže takové rozhovory nezačaly v raném dětství, vznikají někdy rozpaky, má-li se s nimi začít později, i když i to je možné. Jedna matka pěti dětí řekla: „Přinutila jsem se o tom mluvit a pak už to nebylo nepříjemné mně ani mému dítěti.“ Jde ale o hodně, a tak se takové úsilí jistě vyplatí.

Chráněné a šťastné

Děti si váží rodičů, kteří je láskyplně vyzbrojují znalostmi, jež jim budou ochranou. Uvažujme o slovech některých afrických svědků Jehovových:

Čtyřiadvacetiletá Mojisola řekla: „Vždy budu vděčná své mamince. V pravý čas mi poskytla potřebné poučení o sexu. Ačkoli jsem se tehdy, když se mnou o těchto věcech mluvila, cítila nesvá, nyní vidím, jak dobré věci pro mě máma udělala.“

Iniobong připojuje: „S radostí vzpomínám na to, co pro mě máma udělala, když mi poskytla patřičnou sexuální výchovu. Byla to nesmírně důležitá pomoc, když se ze mě stávala dospělá žena. Přísahám, že totéž udělám pro své děti.“

Devatenáctiletý Kunle řekl: „Moji rodiče mi pomohli odolat nátlaku světských žen, které se chtěly věnovat volnému sexu. Kdybych od nich nedostal poučení, upadl bych do hříchu. Nikdy si nepřestanu vážit toho, co pro mne udělali.“

Christiana řekla: „To, že se svou matkou mluvím o sexu, je pro mě velmi užitečné. Vyhnula jsem se smrtelným nemocem a nechtěnému těhotenství, a mohla jsem dát dobrý příklad svým mladším bratrům a sestrám. Také jsem získala u lidí úctu a i můj budoucí manžel si mě bude vážit. A nejdůležitější je, že mám dobrý vztah k Jehovovi Bohu, protože jednám podle jeho přikázání.“

Bola, o níž jsme už mluvili, řekla: „Měla jsem spolužačku, která řekla, že sexu se člověk může věnovat bez závazku manželství. Brala to jako legraci. Když se ale dověděla, že je těhotná, a nemohla s námi skládat závěrečnou zkoušku, zjistila, že to legrace není. Kdybych neměla dobrého otce, který mě vedl, možná bych byla jako ona a učila bych se z vlastních chyb.“

Je tedy pěkné, když křesťanští rodiče svým dětem pomáhají, aby se v tomto světě, který je sexem přímo posedlý, staly ‚moudrými k záchraně‘. (2. Timoteovi 3:15) Poučování založené na Bibli je jako drahocenný náhrdelník, který děti v Božích očích zdobí a zkrášluje. (Přísloví 1:8, 9) Děti se cítí v bezpečí a rodiče cítí hluboké uspokojení. Jeden otec z Afriky, který se vždy snaží, aby mezi ním a dětmi byla stále otevřená cesta komunikace, říká: „Máme pokojnou mysl. Jsme si jisti, že naše děti vědí, co dělá Jehovovi radost; nenechají se svést cizími lidmi. Důvěřujeme jim, že nebudou dělat věci, které by rodině působily bolest. Děkuji Jehovovi, že si naše děti důvěru zaslouží.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Mladí křesťané, kteří od svých rodičů dostávají biblické informace, dokážou odmítat pokřivené názory, které jim říkají jejich vrstevníci