Všichni se musí zodpovídat Bohu

„Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (ŘÍMANŮM 14:12)

1. Jak Jehova ohraničil svobodu Adama a Evy?

JEHOVA BŮH stvořil naše první rodiče, Adama a Evu, jako bytosti se svobodnou vůlí. Měli sice nižší postavení než andělé, ale byli to inteligentní tvorové, schopní moudrých rozhodnutí. (Žalm 8:4, 5) Avšak tato svoboda, kterou od Boha dostali, neznamenala, že si mohou sami určovat, co je dobré, a co ne. Byli zodpovědni svému Stvořiteli a tato zodpovědnost se přenesla i na všechny jejich potomky.

2. S kým bude Jehova brzy účtovat a proč?

² Nyní se blížíme k závěru tohoto ničemného systému věcí, kdy Jehova provede účtování na zemi. (Srovnej Římanům 9:28.) Bezbožní lidé se budou muset brzy zodpovídat Jehovovi Bohu za to, že plenili přírodní bohatství země, ničili lidské životy, a zvláště za to, že pronásledovali jeho služebníky. (Zjevení 6:10; 11:18)

3. O jakých otázkách budeme uvažovat?

³ Stojíme před touto závažnou událostí, a proto bude užitečné, když se zamyslíme nad tím, jak Jehova spravedlivě jednal se svým stvořením v dřívějších dobách. Jak nám může Písmo pomoci, abychom před svým Stvořitelem nesli svou zodpovědnost přijatelným způsobem? Které příklady nám mohou pomoci, a které bychom naopak neměli napodobovat?

Andělé jsou zodpovědni Bohu

4. Jak víme, že jsou andělé zodpovědni Bohu za své jednání?

⁴ Jehovovo nebeské stvoření, jeho andělé, jsou zodpovědni Bohu právě tak jako my lidé. Před potopou, k níž došlo v Noemových dnech, byli někteří andělé neposlušní, a zhmotnili se, aby mohli mít pohlavní styky se ženami. Tito duchovní tvorové byli bytosti se svobodnou vůlí, a proto se tak mohli rozhodnout — avšak Bůh je za to volal k odpovědnosti. Když se tito neposlušní andělé vrátili do duchovní říše, Jehova jim nedovolil opět zaujmout jejich původní postavení. Učedník Juda nám říká, že je Bůh „uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne“. (Juda 6)

5. Jaký pád potkal Satana a jeho démony a jak s nimi bude za jejich vzpouru zúčtováno?

⁵ Ti neposlušní andělé neboli démoni mají za svého panovníka Satana Ďábla. (Matouš 12:24–26) Tento ničemný anděl se vzbouřil proti svému Stvořiteli a napadl právoplatnost Jehovovy svrchovanosti. Satan svedl naše první rodiče k hříchu a to vedlo k tomu, že časem zemřeli. (1. Mojžíšova 3:1–7, 17–19) Po této vzpouře Jehova Satanovi sice dovolil mít na určitou dobu přístup do nebeských nádvoří, ale v biblické knize Zjevení je předpověděno, že v Božím ustanoveném čase měl být tento ničemný tvor svržen do blízkosti země. Doklady svědčí o tom, že k této události došlo krátce poté, co Ježíš dostal královskou moc v roce 1914. Ďábel a jeho démoni budou nakonec navždy zničeni. Pak bude sporná otázka svrchovanosti s konečnou platností vyřešena a se vzpourou bude spravedlivě zúčtováno. (Job 1:6–12; 2:1–7; Zjevení 12:7–9; 20:10)

Boží Syn je zodpovědný Bohu

6. Jak se Ježíš dívá na svou vlastní zodpovědnost před Bohem?

⁶ Jak znamenitý příklad nám dal Boží Syn, Ježíš Kristus! Ježíše, dokonalého muže, který byl rovný Adamovi, těšilo činit Boží vůli. Také na sebe rád vzal zodpovědnost, že bude plnit Jehovův zákon. Žalmista o něm příhodně prorokoval: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ (Žalm 40:8; Hebrejcům 10:6–9)

7. Proč mohl Ježíš říci to, co čteme u Jana 17:4, 5, když se večer před svou smrtí modlil?

⁷ Ježíš činil Boží vůli navzdory tomu, že musel snášet nenávistný odpor, a zůstal ryzí až do smrti na mučednickém kůlu. Zaplatil tak výkupné, které bylo třeba k vykoupení lidstva ze smrtonosných následků Adamova hříchu. (Matouš 20:28) Večer před svou smrtí se tedy Ježíš mohl s plnou důvěrou v Boha modlit: „Oslavil jsem tě na zemi, když jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal. Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:4, 5) Ježíš mohl svému nebeskému Otci říci tato slova, protože zkouškou zodpovědnosti před Bohem úspěšně procházel a byl Bohu přijatelný.

8. a) Jak Pavel ukázal, že se musíme zodpovídat Jehovovi Bohu? b) Co nám pomůže, abychom byli Bohu přijatelní?

⁸ My jsme na rozdíl od dokonalého člověka Ježíše Krista nedokonalí. Přesto jsme Bohu zodpovědni za to, co děláme. Apoštol Pavel řekl: „Proč . . . soudíš svého bratra? Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť všichni budeme stát před Boží soudní stolicí, neboť je napsáno: ‚ „Jakože žiji,“ říká Jehova, „každé koleno se přede mnou bude sklánět a každý jazyk bude otevřeně uznávat Boha.“ ‘ Tak tedy každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Římanům 14:10–12) K tomu, abychom to mohli dělat a být Jehovovi přijatelní, nám Bůh láskyplně dal svědomí a své inspirované slovo, Bibli, která nás může vést v tom, jak máme mluvit a jak jednat. (Římanům 2:14, 15; 2. Timoteovi 3:16, 17) Když budeme Jehovova duchovní opatření plně využívat a když se budeme řídit svým biblicky školeným svědomím, pomůže nám to, abychom byli Bohu přijatelní. (Matouš 24:45–47) Dalším zdrojem síly a vedení je Jehovův svatý duch neboli jeho činná síla. Když jednáme v souladu s vedením svatého ducha a s tím, co nám říká naše biblicky školené svědomí, prokazujeme, že ‚neznevažujeme Boha‘, jemuž se musíme za své jednání zodpovídat. (1. Tesaloničanům 4:3–8; 1. Petra 3:16, 21)

Národy jsou zodpovědny Bohu

9. Kdo byli Edomité a co se s nimi stalo kvůli tomu, jak se zachovali vůči Izraeli?

⁹ Jehova volá k zodpovědnosti i národy. (Jeremjáš 25:12–14; Sefanjáš 3:6, 7) Uvažujme například o starověkém království Edom, které leželo jižně od Mrtvého moře a severně od Akabského zálivu. Edomité byli semitský národ, blízcí příbuzní Izraelitů. Přestože praotcem Edomitů byl Abrahamův vnuk Ezau, Edomité nedovolili Izraelitům putujícím do Zaslíbené země projít Edomem po „králově cestě“. (4. Mojžíšova 20:14–21) V průběhu staletí se z nepřátelství Edomitů vůči Izraelitům stala nesmiřitelná nenávist. Nakonec byli Edomité voláni k odpovědnosti za to, že v roce 607 př. n. l. pobízeli Babylóňany, aby zničili Jeruzalém. (Žalm 137:7) V šestém století před naším letopočtem babylónské oddíly pod vedením krále Nabonida dobyly Edom, a ten zpustl — přesně podle Jehovova výnosu. (Jeremjáš 49:20; Obadjáš 9–11)

10. Jak jednali s Izraelity Moabité a jak je za to Bůh volal k odpovědnosti?

¹⁰ O nic lépe to nedopadlo s Moabem. Moabské království leželo severně od Edomu a východně od Mrtvého moře. Než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, Moabité se k nim nechovali pohostinně a je zjevné, že je zásobovali chlebem a vodou pouze kvůli finančnímu zisku. (5. Mojžíšova 23:3, 4) Moabský král Balak najal proroka Baláma, aby Izraelity proklel, a moabské ženy byly použity k tomu, aby sváděly izraelské muže k nemravnosti a modlářství. (4. Mojžíšova 22:2–8; 25:1–9) Jehova však neponechal ani nenávist Moabu vůči Izraeli bez povšimnutí. Jak bylo prorokováno, Moab byl zpustošen rukama Babylóňanů. (Jeremjáš 9:25, 26; Sefanjáš 2:8–11) Ano, Bůh volal Moabity k odpovědnosti.

11. Jakým městům se nakonec podobaly Moab a Ammon a co říkají biblická proroctví o současném ničemném systému věcí?

¹¹ Nejen Moabité, ale i Ammonité se museli Bohu zodpovídat. Jehova předpověděl: „Moab se stane podobným právě Sodomě a synové Ammona podobnými Gomoře, místu, které je vlastnictvím kopřiv, a solné jámě a opuštěnému úhoru až na neurčitý čas.“ (Sefanjáš 2:9) Moabská i ammonská země byly zpustošeny, podobně jako Bůh zničil města Sodomu a Gomoru. Podle Londýnské geologické společnosti badatelé tvrdí, že na východním pobřeží Mrtvého moře byly lokalizovány rozvaliny Sodomy a Gomory. Jakékoli spolehlivé doklady, které snad v této věci ještě vyjdou na světlo, mohou pouze podpořit biblická proroctví, která říkají, že Jehova Bůh bude volat k odpovědnosti i tento současný ničemný systém věcí. (2. Petra 3:6–12)

12. Co bylo předpověděno o židovském ostatku, přestože se Izrael musel Bohu za své hříchy zodpovídat?

¹² Přestože se Izrael těšil u Boha veliké přízni, musel se i on Bohu za své hříchy zodpovídat. Když k izraelskému národu přišel Ježíš Kristus, většina Izraelitů ho zavrhla. Jen ostatek v něj uvěřil a následoval ho. Pavel na tento židovský ostatek uplatnil určitá proroctví, když napsal: „Izajáš . . . volá ohledně Izraele: ‚Ačkoli počet izraelských synů může být jako mořský písek, je to ostatek, jenž bude zachráněn. Jehova totiž provede účtování na zemi, dokončí je a zkrátí.‘ Právě jako Izajáš také dříve řekl: ‚Kdyby nám Jehova vojsk nenechal semeno, stali bychom se podobnými Sodomě a byli bychom učiněni právě jako Gomora.‘ “ (Římanům 9:27–29; Izajáš 1:9; 10:22, 23) Apoštol Pavel uvedl příklad sedmi tisíc lidí, kteří se v Elijášových dnech neklaněli Baalovi, a pak napsal: „Tak tedy v nynějším období se také vyskytl ostatek podle vyvolení díky nezasloužené laskavosti.“ (Římanům 11:5) Tento ostatek tvořili lidé, kteří se museli osobně zodpovídat Bohu.

Příklady zodpovědnosti jednotlivců

13. Co se stalo Kainovi, když ho Bůh volal k zodpovědnosti za vraždu jeho bratra Abela?

¹³ Bible uvádí mnoho případů osobní zodpovědnosti před Jehovou Bohem. Uveďme si například Adamova prvorozeného syna Kaina. Jak on, tak i jeho bratr Abel předložili Jehovovi oběť. Abelova oběť byla Bohu přijatelná, Kainova však ne. Když byl Kain volán k odpovědnosti za brutální vraždu svého bratra, odpověděl Bohu bezcitně: „Jsem snad strážcem svého bratra?“ Za svůj hřích byl Kain vypovězen do ‚země Uprchlictví, na východ od Edenu‘. Neprojevil žádné upřímné pokání za svůj zločin; jediné, co ho mrzelo, byl jeho zasloužený trest. (1. Mojžíšova 4:3–16)

14. Jak je na případu velekněze Eliho a jeho synů patrné, že jsou lidé Bohu osobně zodpovědni za své činy?

¹⁴ To, že jsou lidé Bohu za své jednání osobně zodpovědní, je také dobře vidět na příkladu izraelského velekněze Eliho. Jeho synové Chofni a Pinechas sloužili jako úřadující kněží, ale „byli vinni nespravedlností vůči lidem, neúctou vůči Bohu a nezdrželi se žádné ničemnosti,“ říká dějepisec Josephus. Tito „neužiteční muži“ nebrali Jehovu na vědomí a dopouštěli se svatokrádežných činů a hrubé nemravnosti. (1. Samuelova 1:3; 2:12–17, 22–25) Eli, jako jejich otec a izraelský velekněz, měl povinnost je ukáznit, ale on je pouze mírně káral. Eli ‚ctil své syny více než Jehovu‘. (1. Samuelova 2:29) Eliho dům postihla odplata. Oba synové zemřeli ve stejném dni jako jejich otec a jejich kněžský rod byl nakonec úplně odříznut. Tak s nimi bylo spravedlivě zúčtováno. (1. Samuelova 3:13, 14; 4:11, 17, 18)

15. Proč byl Jonatan, syn krále Saula, odměněn?

¹⁵ Zcela odlišný příklad poskytl Jonatan, syn krále Saula. Krátce potom, co David zabil Goliata, se „Jonatanova duše . . . spoutala s Davidovou duší“ a Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu o přátelství. (1. Samuelova 18:1, 3) Jonatan si pravděpodobně uvědomil, že Boží duch Saula opustil, avšak Jonatanova horlivost pro pravé uctívání nezeslábla. (1. Samuelova 16:14) Jonatanovo ocenění pro autoritu, kterou David dostal od Boha, nikdy nezesláblo. Jonatan si uvědomoval, že se musí zodpovídat Bohu, a Jehova ho za jeho čestné jednání odměnil tím, že zajistil, aby Jonatanův rod trval po mnoho generací. (1. Paralipomenon 8:33–40)

Členové křesťanského sboru jsou zodpovědni Bohu

16. Kdo byl Titus a proč je možné říci, že nesl dobře svou zodpovědnost před Bohem?

¹⁶ Křesťanská řecká písma se vyjadřují kladně o mnoha ženách a mužích, kteří dobře nesli svou zodpovědnost před Bohem. Například řecký křesťan jménem Titus. Existuje domněnka, že se Titus stal křesťanem během Pavlovy první misionářské cesty na Kypr. Jelikož Židé a proselyté z Kypru mohli být v Jeruzalémě o Letnicích roku 33 n. l., je možné, že se křesťanství dostalo na tento ostrov krátce nato. (Skutky 11:19) Titus se prokázal jako jeden z věrných Pavlových spolupracovníků. Okolo roku 49 n. l., kdy se řešila životně důležitá otázka obřízky, Titus doprovázel Pavla a Barnabáše na jejich cestě do Jeruzaléma. Skutečnost, že Titus byl neobřezaný, dodala váhu Pavlovu argumentu, že lidé, kteří přijali křesťanství, by neměli být pod mojžíšským Zákonem. (Galaťanům 2:1–3) Písmo podává svědectví o Titově znamenité službě a Pavel Titovi dokonce adresoval inspirovaný dopis. (2. Korinťanům 7:6; Titovi 1:1–4) Vše nasvědčuje tomu, že až do konce svého pozemského běhu nesl Titus svou zodpovědnost před Bohem dobře.

17. Jak nesl svou zodpovědnost před Bohem Timoteus a jaký vliv na nás může mít jeho příklad?

¹⁷ Dalším horlivým křesťanem, který svou zodpovědnost před Jehovou Bohem nesl přijatelným způsobem, byl Timoteus. Navzdory určitým zdravotním problémům projevoval ‚víru bez pokrytectví‘ a ‚sloužil s Pavlem jako otrok při podpoře dobré zprávy‘. Apoštol Pavel mohl proto spolukřesťanům ve Filipech říci: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou jako [Timoteus], který se bude opravdově starat o to, co se vás týká.“ (2. Timoteovi 1:5; Filipanům 2:20, 22; 1. Timoteovi 5:23) I my můžeme mít nepokryteckou víru a svou zodpovědnost před Bohem můžeme nést přijatelným způsobem, přestože musíme čelit různým lidským slabostem a jiným zkouškám.

18. Kdo byla Lydie a jakého ducha projevila?

¹⁸ Dalším člověkem, který svou zodpovědnost před Bohem nesl zjevně znamenitým způsobem, byla zbožná žena Lydie. Ona a členové její domácnosti patřili k prvním lidem v Evropě, kteří přijali křesťanství, a to díky Pavlově činnosti ve Filipech asi v roce 50 n. l. Lydie pocházela z Thyatiry a byla to pravděpodobně židovská proselytka. Ve Filipech však bylo zřejmě jen málo Židů a nebyla tam žádná synagóga. Ona a ostatní zbožné ženy byly shromážděny u řeky, kde k nim Pavel promluvil. Nato se Lydie stala křesťankou a přemluvila Pavla a jeho společníky, aby u ní zůstali. (Skutky 16:12–15) Pohostinnost, kterou jim Lydie prokázala, je stále charakteristickým znakem pravých křesťanů.

19. Jakými dobrými skutky projevila Dorkas, že svou zodpovědnost před Bohem nesla znamenitým způsobem?

¹⁹ K ženám, které znamenitě nesly svou zodpovědnost před Jehovou Bohem, patří i Dorkas. Když zemřela, požádali učedníci z Joppe, aby se tam dostavil Petr. Dva muži, kteří se s Petrem setkali, ho „vedli . . . do horní místnosti; a všechny vdovy se mu s pláčem představovaly a ukazovaly mnoho spodních a svrchních oděvů, které Dorkas dělávala, dokud byla s nimi“. Dorkas byla přivedena k životu. Měli bychom si však tuto ženu připomínat jen kvůli její ušlechtilosti? Ne. Dorkas byla „učednice“ a jistě se sama také podílela na díle činění učedníků. Křesťanské ženy dodnes ‚oplývají dobrými skutky a dary milosrdenství‘. I ony se velmi rády aktivně podílejí na oznamování dobré zprávy o Království a na díle činění učedníků. (Skutky 9:36–42; Matouš 24:14; 28:19, 20)

20. Jaké otázky si můžeme položit?

²⁰ Bible jasně ukazuje, že jak národy, tak i jednotlivci se musí zodpovídat Svrchovanému Pánu Jehovovi. (Sefanjáš 1:7) Jsme-li zasvěceni Bohu, můžeme se sami sebe ptát: ‚Jak se dívám na své výsady a odpovědné úkoly, které jsem dostal od Boha? Jak nesu svou zodpovědnost před Jehovou Bohem a Ježíšem Kristem?‘

Jak bys odpověděl?

◻ Jak bys dokázal, že jak andělé, tak Boží Syn jsou Jehovovi za své jednání zodpovědni?

◻ Jaké biblické příklady můžeš uvést, abys ukázal, že Bůh volá k zodpovědnosti národy?

◻ Co Bible říká o zodpovědnosti, kterou mají před Bohem jednotlivci?

◻ Uveď biblické příklady lidí, kteří nesli svou zodpovědnost před Jehovou Bohem znamenitým způsobem.

[Obrázek na straně 10]

Ježíš Kristus svou odpovědnost před svým nebeským Otcem nesl znamenitým způsobem

[Obrázek na straně 15]

Dnešní křesťanky, podobně jako Dorkas, svou zodpovědnost před Jehovou Bohem nesou znamenitým způsobem

[Podpisek obrázku na straně 13]

Smrt Abela/The Doré Bible Illustrations/Dover Publications, Inc.