ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • w97 11/1 str. 13-18
  • Ve světě, ale ne jeho částí

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • Ve světě, ale ne jeho částí
  • Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1997
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • Růst světových velmocí
  • Přichází vláda Božího Království
  • Nepřijmout „označení“ ‚zvířete‘
  • „Zvíře“ a „césar“
  • Svědomití občané
  • Křesťanská neutralita a poslední dny
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 2002
  • Bůh a césar
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1996
  • Mír, bezpečnost a ‚obraz zvířete‘
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1986 (vydáno v Rakousku)
  • Jsi pro satanův svět, nebo pro Boží nový systém?
    Můžeš žít navždy v pozemském ráji
Ukázat více
Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1997
w97 11/1 str. 13-18

Ve světě, ale ne jeho částí

‚Protože nejste částí světa, svět vás nenávidí.‘ (JAN 15:19)

1. Jaký vztah mají křesťané ke světu, ale jak se na ně svět dívá?

BĚHEM poslední noci, kterou strávil se svými učedníky, jim Ježíš řekl: „Nejste částí světa.“ O jakém světě mluvil? Vždyť dříve při jedné příležitosti řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Je jasné, že učedníci byli částí tohoto světa, protože byli první, kdo s nadějí na věčný život projevovali víru v Ježíše. Proč tedy nyní Ježíš řekl, že jeho učedníci jsou odděleni od světa? A proč také řekl: ‚Protože nejste částí světa, svět vás nenávidí‘? (Jan 15:19)

2, 3. (a) Jakého ‚světa‘ nesmějí být křesťané částí? (b) Co Bible říká o světě, jehož částí křesťané nejsou?

2 Odpověď spočívá v tom, že Bible používá slovo „svět“ (řecky kosmos) různými způsoby. Jak bylo vysvětleno v předcházejícím článku, v Bibli se slovo „svět“ někdy vztahuje na lidstvo obecně. To je ten svět, který Bůh miloval a za který Ježíš zemřel. Nicméně kniha The Oxford History of Christianity (Oxfordské dějiny křesťanství) uvádí: „Termín ‚svět‘ se v křesťanství rovněž používá jako označení něčeho, co je odcizeno Bohu a co je vůči němu nepřátelské.“ Co to přesně znamená? Katolický autor Roland Minnerath ve své knize Les chrétiens et le monde (Křesťané a svět) vysvětluje: „Pokud je slovo svět použito v pejorativním smyslu, označuje sféru, kde svoji aktivitu provádějí síly, které jsou nepřátelské vůči Bohu a svým odporem vůči Kristově vítězné vládě vytvářejí nepřátelskou říši ovládanou Satanem.“ Tento „svět“ je lidstvo odcizené Bohu. Praví křesťané nejsou částí tohoto světa, a ten je nenávidí.

3 Koncem prvního století měl Jan na mysli právě tento svět, když napsal: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:15, 16) Také napsal: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Sám Ježíš označil Satana jako ‚panovníka tohoto světa‘. (Jan 12:31; 16:11)

Růst světových velmocí

4. Jak začaly existovat světové mocnosti?

4 Svět, který nyní existuje a je odcizen Bohu, se začal vytvářet krátce po potopě v Noemově době, kdy mnozí Noemovi potomci přestali uctívat Jehovu Boha. Významné postavení v těchto raných dnech měl Nimrod, stavitel města a „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“. (1. Mojžíšova 10:8–12) V té době byla většina tohoto světa zorganizována do malých městských království, která občas vytvořila koalice, a ty bojovaly jedna proti druhé. (1. Mojžíšova 14:1–9) Některá městská království získala nad jinými převahu a stala se místní mocností. Některé místní mocnosti se nakonec staly velkými světovými říšemi.

5, 6. (a) O kterých sedmi světových velmocích mluví biblická historie? (b) Čím jsou tyto velmoci symbolizovány a odkud se bere jejich moc?

5 Vládci světových velmocí napodobovali Nimroda a neuctívali Jehovu, což bylo zřejmé z jejich krutosti a ničemných skutků. Tyto světové velmoci jsou v Písmu znázorněny divokými zvířaty a Bible v průběhu staletí odhaluje totožnost šesti z nich, které měly silný vliv na Jehovův lid. Byl to Egypt, Asýrie, Babylón, Médo-Persie, Řecko a Řím. Bylo předpověděno, že po Římu povstane sedmá světová velmoc. (Daniel 7:3–7; 8:3–7, 20, 21; Zjevení 17:9, 10) Ukázalo se, že touto světovou velmocí je Anglo-Amerika, která se skládá z Britského impéria a spojeneckých Spojených států, které se nakonec staly mocnějšími než Británie. Britské impérium začalo vznikat poté, co s konečnou platností zmizela poslední stopa po Římské říši.a

6 Sedm po sobě jdoucích světových velmocí je v knize Zjevení symbolizováno hlavami sedmihlavého divokého zvířete, které se vynořuje z moře nepokojného lidstva. (Izajáš 17:12, 13; 57:20, 21; Zjevení 13:1) Kdo dává tomuto vládnoucímu zvířeti jeho moc? Bible odpovídá: „Drak dal zvířeti svou moc a svůj trůn a velkou autoritu.“ (Zjevení 13:2) Drak není nikdo jiný než Satan Ďábel. (Lukáš 4:5, 6; Zjevení 12:9)

Přichází vláda Božího Království

7. V co křesťané doufají a jak to ovlivňuje jejich vztah k vládám tohoto světa?

7 Skoro dva tisíce let se křesťané modlí: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Svědkové Jehovovi vědí, že pouze toto Království může přinést skutečný mír na zemi. Pozorně sledují biblická proroctví, a proto jsou přesvědčeni, že tato modlitba bude brzy vyslyšena a že Království se brzy ujme pozemských záležitostí. (Daniel 2:44) K tomuto Království pevně lnou, a proto jsou neutrální v záležitostech světských vlád.

8. Jaká je reakce vlád na panování Božího Království, jak je to předpověděno ve 2. žalmu?

8 Některé národy prohlašují, že se řídí náboženskými zásadami. Ale ve skutečnosti ignorují skutečnost, že Jehova je Svrchovaný Panovník a že ustanovil Ježíše jako nebeského Krále, který má autoritu nad celou zemí. (Daniel 4:17; Zjevení 11:15) Jeden žalm prorocky říká: „Králové země se staví a vysocí úředníci se shlukli jako jeden proti Jehovovi a proti jeho pomazanému [Ježíšovi] a říkají: ‚Roztrhněme jejich pouta a zavrhněme od sebe jejich šňůry!‘ “ (Žalm 2:2, 3) Vlády nepřijímají žádná božská „pouta“ nebo šňůry, které by je omezovaly v prosazování národní suverenity. Proto Jehova říká Ježíšovi, svému vyvolenému Králi: „Popros mě, abych ti dal národy jako tvé dědictví a konce země jako vlastnictví. Rozbiješ je železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je rozrazíš na kusy.“ (Žalm 2:8, 9) Ale svět lidstva, za který Ježíš zemřel, nebude ‚rozbit‘ úplně. (Jan 3:17)

Nepřijmout „označení“ ‚zvířete‘

9, 10. (a) Před čím jsme varováni v knize Zjevení? (b) Co je symbolizováno ‚označením divokého zvířete‘? (c) Jaké označení přijímají Boží služebníci?

9 Zjevení, které dostal apoštol Jan, obsahovalo varování, že svět lidstva, které je odcizeno Bohu, bude krátce před svým koncem mít stále větší nároky a „[donucovat] všechny osoby, malé a velké, bohaté a chudé, svobodné a otroky, aby jim dali označení na pravici nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat kromě osoby, jež má to označení“. (Zjevení 13:16, 17) Co to znamená? Označení na pravici je vhodným symbolem aktivní podpory. A co označení na čele? Jedna publikace říká: „Tato obrazná zmínka vychází ze zvyku označovat vojáky a otroky nápadným tetováním nebo znamením . . . ; nebo ještě lépe k náboženskému zvyku nosit boží jméno jako talisman.“ (The Expositor’s Greek Testament) Mnozí lidé symbolicky nosí toto označení tím, jak jednají a mluví, a tak se označují jako ‚otroci‘ nebo ‚vojáci‘ ‚zvířete‘. (Zjevení 13:3, 4) Pokud jde o jejich budoucnost, jiné dílo říká: „Boží nepřátelé souhlasí s tím, aby na jejich čelo a jednu ruku bylo dáno [označení] zvířete, záhadné číslo, které obsahuje jeho jméno. Tak získávají velké ekonomické a obchodní výhody, ale dostávají se do Božího hněvu a vylučují se z tisíciletého království, Zjev. 13:16; 14:9; 20:4.“ (Theological Dictionary of the New Testament)

10 Odolávat tlaku přijmout „označení“ vyžaduje stále více odvahy a vytrvalosti. (Zjevení 14:9–12) Boží služebníci ovšem k tomu mají sílu, a proto jsou často v nenávisti a jsou tupeni. (Jan 15:18–20; 17:14, 15) Izajáš řekl, že spíše než by nosili označení zvířete, napíší si symbolicky na ruku slova „patřící Jehovovi“. (Izajáš 44:5) A co víc, protože „vzdychají a sténají“ nad odpornými věcmi, které dělá odpadlické náboženství, dostávají na čelo symbolické označení, které ukazuje, že jsou hodni toho, aby byli ušetřeni, až budou vykonávány Jehovovy soudy. (Ezekiel 9:1–7)

11. Kdo svolil, aby lidské vlády panovaly do té doby, než přijde Boží Království a převezme vládu nad zemí?

11 Bůh dovoluje lidským vládám panovat až do doby, dokud vládu nad touto zemí úplně nepřevezme Kristovo nebeské Království. O této božské shovívavosti k politickým státům se zmiňuje profesor Oscar Cullmann ve své knize The State in the New Testament (Stát v Novém zákoně). Píše: „Celková představa ‚dočasné‘ povahy státu je důvod, proč postoj prvních křesťanů ke státu není souhlasný, ale jeví se spíše protichůdný. Zdůrazňuji, že se to tak jeví. Musíme pouze citovat Římanům 13:1, ‚ať je každý člověk podřízen mocem, které jsou. . . .‘, vedle Zjevení 13. kapitoly: stát jako zvíře z propasti.“

„Zvíře“ a „césar“

12. Jaký vyrovnaný pohled na lidské vlády mají svědkové Jehovovi?

12 Bylo by nesprávné udělat závěr, že všichni lidé ve vládní autoritě jsou Satanovy nástroje. Mnozí z nich se projevují jako zásadoví lidé, jako byl například prokonzul Sergius Paulus, který je v Bibli popsán jako ‚inteligentní muž‘. (Skutky 13:7) Někteří vládci statečně bránili práva menšin a byli při tom vedeni svědomím, které jim dal Bůh, i když Jehovu a jeho záměr neznali. (Římanům 2:14, 15) Pamatuj, že Bible používá slovo „svět“ dvěma odlišnými způsoby: svět lidstva, který Bůh miluje a který bychom měli milovat i my, a svět lidí odcizených Jehovovi, jehož bohem je Satan a od něhož musíme být odděleni. (Jan 1:9, 10; 17:14; 2. Korinťanům 4:4; Jakub 4:4) Jehovovi služebníci proto mají k lidským panstvím vyrovnaný postoj. Jsme neutrální v politických záležitostech, protože sloužíme jako vyslanci neboli poslové Božího Království a svůj život jsme zasvětili Bohu. (2. Korinťanům 5:20) Na druhou stranu se svědomitě podřizujeme těm, kdo mají autoritu.

13. (a) Jak se na lidské vlády dívá Jehova? (b) Do jaké míry jsou křesťané lidským vládám podřízeni?

13 Tento vyrovnaný přístup odráží názor Jehovy Boha. Když světské moci, a třeba i malé státy, zneužívají svou autoritu, utiskují lidi nebo pronásledují ty, kdo uctívají Boha, jistě se na ně hodí to, že jsou prorocky popsány jako dravá zvířata. (Daniel 7:19–21; Zjevení 11:7) Ale když národní vlády slouží Božímu záměru a spravedlivě prosazují zákon a řád, Bůh je považuje za své ‚veřejné sluhy‘. (Římanům 13:6) Jehova od svého lidu očekává, že bude lidské vlády respektovat a bude se jim podřizovat, ale že jejich podřízenost bude mít omezení. Když lidé od Božích služebníků vyžadují věci, které Boží zákon zakazuje, nebo když zakazují věci, které Bůh od svých služebníků vyžaduje, mají Boží služebníci stejný postoj jako apoštolové, totiž: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

14. Jak křesťanskou podřízenost lidským vládám vysvětlil Ježíš? Jak ji vysvětlil Pavel?

14 Ježíš řekl, že jeho následovníci budou mít povinnosti jak k vládám, tak i k Bohu. Prohlásil: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:21) Apoštol Pavel pod inspirací napsal: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám. . . . Jestliže však činíš to, co je špatné, boj se: vždyť ne nadarmo nosí meč; je totiž Boží služebnicí, mstitelkou, aby projevila zlobu nad tím, kdo koná, co je špatné. Je tedy naléhavý důvod, proč se máte podřizovat, nejen kvůli té zlobě, ale také kvůli svému svědomí. Vždyť proto také platíte daně.“ (Římanům 13:1, 4–6) Od prvního století našeho letopočtu až dodnes musí křesťané přemýšlet o požadavcích státu. Musí rozlišit, zda by se nedopustili kompromisu ve svém uctívání, kdyby tyto požadavky poslechli, nebo zda jsou takové požadavky oprávněné, a měly by být svědomitě plněny.

Svědomití občané

15. Jak svědkové Jehovovi svědomitě splácejí césarovi to, co mají?

15 Politické „nadřazené autority“ jsou Boží „služebnicí“, když plní svou roli, kterou Bůh schvaluje, což zahrnuje i ‚uvalovat trest na zločince, ale chválit činitele dobra‘. (1. Petra 2:13, 14) Jehovovi služebníci svědomitě splácejí césarovi to, co právoplatně požaduje ve formě daní, pokud jde o daně, a jdou tak daleko, jak jim jejich biblicky školené svědomí dovoluje jít v tom, aby „poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli přichystáni ke každému dobrému dílu“. (Titovi 3:1) ‚Dobré dílo‘ zahrnuje pomoc druhým lidem, třeba když přijde přírodní katastrofa. Mnozí lidé dosvědčují, že v těchto situacích svědkové Jehovovi projevují svým bližním laskavost. (Galaťanům 6:10)

16. Jaká dobrá díla svědkové Jehovovi svědomitě dělají pro vlády a bližní?

16 Svědkové Jehovovi svoje bližní milují a vědí, že nejužitečnější skutek, který pro ně mohou udělat, je pomoci jim, aby přišli k přesnému poznání Božího záměru zřídit spravedlivá ‚nová nebesa a novou zemi‘. (2. Petra 3:13) Tím, že vyučují a uplatňují vysoká mravní měřítka Bible, jsou pro lidskou společnost přínosem, protože zachraňují od různých přečinů mnoho lidí. Jehovovi služebníci dodržují zákony a jednají s úctou k vládním představitelům, úředníkům, soudcům a obecním úřadům a dávají čest ‚těm, kdo vyžadují takovou čest‘. (Římanům 13:7) Rodiče z řad svědků Jehovových rádi spolupracují s učiteli svých dětí a pomáhají dětem, aby se dobře učily, takže si později budou schopny opatřit živobytí a nebudou pro společnost břemenem. (1. Tesaloničanům 4:11, 12) Ve svých sborech se svědkové staví proti rasovým předsudkům a třídním rozdílům a velkou důležitost vidí v posilování rodinného života. (Skutky 10:34, 35; Kolosanům 3:18–21) Svým jednáním tedy ukazují, že obvinění z toho, že jsou proti rodinám nebo že jsou pro společnost neužiteční, jsou falešná. Slova apoštola Petra jsou tedy pravdivá: „Vždyť taková je Boží vůle, abyste činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných lidí.“ (1. Petra 2:15)

17. Jak mohou křesťané dále chodit „v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně“?

17 I když tedy Kristovi praví následovníci „nejsou částí světa“, jsou stále ve světě lidské společnosti a musí „dále [chodit] v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně“. (Jan 17:16; Kolosanům 4:5) Nadřazeným autoritám budeme projevovat řádnou úctu do té doby, dokud jim Jehova dovolí, aby jednaly jako jeho služebnice. (Římanům 13:1–4) I když zůstáváme neutrální vzhledem k politice, modlíme se za „krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení“, zvláště když jsou povoláni k tomu, aby vynášeli rozhodnutí, která by mohla ovlivnit svobodu uctívání. Budeme to stále dělat, „abychom mohli dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností s vážností“, aby ‚lidé všeho druhu byli zachráněni‘. (1. Timoteovi 2:1–4)

[Poznámka pod čarou]

a Viz knihu Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!, kapitolu 35; vydala Watch Tower Bible and Tract Society of New York, Inc.

Otázky k opakování

◻ Jakého ‚světa‘ jsou křesťané částí, ale částí jakého ‚světa‘ být nemohou?

◻ Co je symbolizováno ‚označením‘ divokého ‚zvířete‘ na ruce a čele lidí a jaká označení mají svědkové Jehovovi?

◻ Jaký vyrovnaný pohled na lidské vlády mají praví křesťané?

◻ Jak svědkové Jehovovi přispívají k blahu lidské společnosti?

[Obrázky na straně 16]

Bible označuje lidské vlády jako Boží služebnici a rovněž jako divoké zvíře

[Obrázek na straně 17]

Svědkové Jehovovi jsou pro společnost přínosem, protože projevují láskyplný zájem o druhé lidi

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet