l’hébreu biblique (Gramatika biblické hebrejštiny), Řím, 1923, pozn. pod čarou na s. 49.

Většina jmen se poněkud mění, když se přenáší z jednoho jazyka do druhého. Ježíš se narodil jako Žid a jeho jméno se hebrejsky vyslovovalo snad Ješua, ale inspirovaní pisatelé Křesťanských písem neváhali použít řeckou podobu jména Iésous. Ve většině ostatních jazyků se výslovnost trochu liší, ale volně užíváme podobu, která je v našem jazyce běžná. Totéž platí i o jiných biblických jménech. Jak tedy můžeme dát najevo patřičnou úctu k Tomu, jemuž náleží nejdůležitější jméno ze všech? Tím, že nebudeme vůbec vyslovovat ani psát jeho jméno, protože nevíme přesně, jak se původně vyslovovalo? Nebo spíše tím, že budeme používat výslovnost a pravopis, které jsou běžné v našem jazyce, a přitom dobře mluvit o Majiteli jména a chovat se jako jeho ctitelé způsobem, který je mu ke cti?

Proč je důležité znát a používat Boží osobní jméno?

Máš důvěrný vztah k někomu, jehož osobní jméno neznáš? Pro lidi, jimž je Bůh bezejmenný, je často pouze neosobní silou, ne skutečnou osobou, ne tím, koho znají a milují a k němuž mohou ze srdce hovořit v modlitbě. Jestliže se vůbec modlí, jejich modlitby jsou pouhý rituál, formální opakování naučených výroků.

Praví křesťané mají pověření od Ježíše Krista, aby činili učedníky z lidí všech národů. Jak by mohli při vyučování těchto lidí ukázat, že se pravý Bůh odlišuje od falešných bohů národů? Jedině používáním jeho osobního jména, jak to činí sama Bible. — Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 8:5, 6.

2. Mojž. 3:15: „Bůh. . . řekl Mojžíšovi: ‚Tak máš říci izraelským synům: „Jehova, Bůh vašich praotců. . . mě k vám poslal.“ To je mé jméno na neurčitý čas a to je mé pamětní jméno pro generaci za generací.‘“

Iz. 12:4: „Vzdávejte díky Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy. Zmiňujte se, že jeho jméno je vysoko umístěno.“

Ezek. 38:17, 23: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚. . . jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“

Mal. 3:16: „Ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“

Jan 17:26: „[Ježíš se modlil ke svému Otci:] Dal jsem jim [svým následovníkům] tvé jméno na vědomí a chci je dát na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“

Sk. 15:14: „Symeon obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“

Je Jehova ve „Starém zákoně“ a Ježíš Kristus v „Novém zákoně“ stejná osoba?

Mat. 4:10: „Potom mu Ježíš řekl: ‚Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: „Jehovu [„Pána“, KB a jiné], svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“‘“ (Ježíš zjevně neříkal, že uctíván má být on sám.)

Jan 8:54: „Ježíš odpověděl [Židům]: ‚Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje, ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem.‘“ (Hebrejská písma jasně označují Jehovu jako Boha, k jehož uctívání se Židé hlásili. Ježíš neřekl, že on sám je Jehova, ale že Jehova je jeho Otec. Ježíš velmi jasně řekl, že on a jeho Otec jsou dva odlišní jedinci.)

Žalm 110:1: „Jehovův výrok k mému [Davidovu] Pánu je: ‚Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘“ (U Matouše 22:41–45 Ježíš vysvětlil, že on sám je Davidovým „Pánem“, o němž pojednává tento žalm. Ježíš tedy není Jehova, ale je tím, komu byla určena Jehovova slova.)

Fil. 2:9–11: „Právě proto ho [Ježíše Krista] také Bůh vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ (Povšimněme si, že Ježíš Kristus je zde ukázán jako někdo odlišný od Boha, Otce, a jako Bohu podřízený.)

Jak může člověk milovat Jehovu, když se ho má také bát?

Bible nám říká, že bychom měli Jehovu nejen milovat (Luk. 10:27), ale také se ho bát. (1. Petra 2:17; Přísl. 1:7; 2:1–5; 16:6) Zdravá bázeň před Bohem způsobí, že budeme velmi opatrní, abychom se mu neznelíbili. Láska k Jehovovi nás pohne, abychom chtěli dělat to, co se mu líbí, a abychom vyjadřovali své ocenění pro nesčíslné projevy jeho lásky a nezasloužené laskavosti.

Znázornění: Syn se právem bojí, aby se neznelíbil svému otci, ale ocenění pro to, co všechno pro něho jeho otec dělá, by mělo syna také pohnout, aby projevoval otci opravdovou lásku. Potápěč možná řekne, že miluje moře, ale zdravá bázeň před ním mu pomáhá, aby si uvědomil, že některé věci nesmí udělat. Podobně by se naše láska k Bohu měla pojit se zdravou bázní, abychom neudělali nic, co vyvolá jeho nelibost.

Ježíš Kristus

Definice: Jediný zplozený Boží Syn, jediný, jehož vytvořil Jehova sám. Tento Syn je prvorozený z celého stvoření. Jeho