Správná výslovnost

NE VŠICHNI křesťané mají za sebou mnoholetou školní docházku. Dokonce i apoštolové Petr a Jan byli označeni za ‚nevzdělané a obyčejné lidi‘. (Sk. 4:13) Důležité však je to, abys špatnou výslovností neodváděl pozornost od biblické pravdy.

Jaké činitele bys měl vzít v úvahu. Žádná soustava pravidel výslovnosti se nevztahuje na všechny jazyky. Mnoho jazyků používá ve své psané podobě písmena abecedy. Kromě latinky existují ještě další abecedy, například arabská, hebrejská, řecká nebo azbuka. Psaná čínština nepoužívá abecedu, ale znaky, které mohou být tvořeny řadou základních složek. Tyto znaky obvykle představují nějaké slovo nebo část slova. Přestože z čínského písma vychází také písmo japonské a korejské, jednotlivé znaky v těchto jazycích mohou představovat velmi odlišné hlásky a nemusí mít vždy tentýž význam.

V jazycích, které mají abecedu, je zapotřebí používat pro každé písmeno nebo kombinaci písmen správnou hlásku, má-li člověk řádně vyslovovat. Když se takový jazyk řídí pevnými pravidly — jako je to například ve španělštině, řečtině nebo zulštině —, není to tak těžké. Jestliže však na nějaký jazyk působí určité cizí vlivy, může to mít za následek, že se ve výslovnosti odráží původ daného slova. Konkrétní písmeno či skupinu písmen je proto možné vyslovovat více než jedním způsobem anebo se někdy nevyslovují vůbec. Možná bude zapotřebí, aby sis tyto výjimky zapamatoval a potom je ve své řeči často používal. Má-li si člověk osvojit správnou čínskou výslovnost, vyžaduje to naučit se zpaměti tisíce znaků. V některých jazycích se smysl určitého slova mění spolu se změnou tónu hlasu. Člověk, který této stránce jazyka nevěnuje náležitou pozornost, tedy může v důsledku toho sdělovat nesprávné myšlenky.

Pokud jsou slova v určitém jazyce tvořena slabikami, potom je důležité, abychom kladli hlavní přízvuk na tu správnou z nich. Mnoho jazyků s takovouto stavbou slov má poměrně důsledný systém, jenž určuje, na které slabice má slovní přízvuk být. V případě, že v tomto systému existují nějaké výjimky, je možná součástí psaného slova akcentové znaménko. Díky tomu je správná výslovnost poměrně snadná. Pokud však systém není důsledný, je situace obtížnější. Máme-li to zvládnout úspěšně, musíme se mnoho věcí naučit zpaměti.

V češtině je hlavní přízvuk zpravidla na první slabice, a to i v případě přejatých slov. Jednoslabičné předložky se s výrazem, který po nich následuje, vyslovují dohromady, jako by tvořily jedno slovo, a na takovém spojení pak také obvykle leží hlavní přízvuk.

V některých jazycích je především třeba vzít v úvahu diakritická znaménka — tedy znaménka, která se píší nad nebo pod určitými písmeny abecedy, jako například è, é, ô, ñ, ō, ŭ, č, ö, ç. Diakritická znaménka mohou být buď napsána, nebo se od čtenáře očekává, že je doplní sám na základě kontextu, v němž je dané slovo uvedeno. V případě, že diakritická znaménka doplňuje čtenář, bude veřejné čtení pravděpodobně vyžadovat pečlivou přípravu.

Správná výslovnost má však i svá úskalí, na něž je třeba dát pozor. Kdybychom vyslovovali přehnaně přesně, mohlo by to vyvolat dojem strojenosti, nebo dokonce povýšenosti. Totéž lze říci i o výslovnosti, která je již zastaralá. Výsledkem by bylo jen to, že by řečník obracel pozornost sám na sebe. Na druhé straně bychom se měli vyvarovat opačného extrému, kterým je ledabylá řeč a výslovnost. Některé z těchto podnětů již byly rozebrány ve studii pojednávající o znaku „Zřetelná artikulace“.

Přijatelná výslovnost v určitém jazyce se v různých zemích, a dokonce i v různých částech téže země, může lišit. Člověk, který pochází z jiné země, možná sice mluví místním jazykem, ale se zvláštním přízvukem. Slovníky také mohou pro určité slovo uvádět více než jen jednu přijatelnou výslovnost. Zvláště když člověk získal pouze velmi omezené školní vzdělání nebo když nyní mluví řečí, která není jeho rodným jazykem, přinese mu velký užitek, jestliže bude pozorně naslouchat těm, kdo místní jazyk dobře ovládají, a jestliže pak bude jejich výslovnost napodobovat. Jakožto svědkové Jehovovi chceme mluvit takovým způsobem, který přispívá k důstojnosti poselství, jež kážeme, a kterému budou lidé v místě, kde žijeme, snadno rozumět.

V každodenní řeči je obvykle nejlepší používat slova, která dobře znáš. A tak v rozhovoru o běžných věcech výslovnost zpravidla nebude problémem. Když ale čteš nahlas, můžeš se setkat s některými slovy, která v každodenní řeči nepoužíváš. A svědkové Jehovovi čtou nahlas opravdu často. Čteme z Bible lidem, když jim vydáváme svědectví. Někteří bratři mívají za úkol číst při studiu Strážné věže nebo při sborovém studiu knihy. Je důležité, abychom četli přesně a abychom nesprávně vyslovovanými slovy neodváděli pozornost od biblického poselství.

Jak bys měl vyslovovat vlastní jména uvedená v Bibli? Hebrejská a řecká jména a místní názvy jsou v českém Překladu nového světa transliterovány. Proto se čtou přesně tak, jak se píší. Toto pravidlo je třeba mít na paměti zvláště při čtení slov hebrejského původu. Například jméno „Cofar“ se vyslovuje „cofar“, a nikoli „kofar“. V češtině se slabiky „di“, „ti“ a „ni“ často vyslovují měkce jako „ďi“, „ťi“ a „ňi“. Ale u biblických jmen k tomuto měkčení nedochází. Je tedy nesprávné slovo „Daniel“ vyslovovat jako „daňiel“ nebo slovo „Netinim“ jako „neťiňim“. To se týká například i těchto slov: Dina, Kenita, Nikodém, Nil, Ninive, nisan, Timoteus a Titus. A jak je to se čtením dvojitého „a“ ve slovech typu Raab nebo Naaman? Písmena „aa“ se čtou jako dlouhé „á“. Uvedená jména se tedy správně vysloví jako „ráb“ a „náman“. Když si na podobné výrazy budeš dávat pozor, nebude ti jejich výslovnost dělat žádné větší potíže.

Jak můžeš svou výslovnost zlepšit. Mnozí lidé si neuvědomují, že mají potíže s výslovností. Jestliže ti tedy dozorce školy poukáže na to, čemu bys měl při výslovnosti věnovat pozornost, važ si toho. Když už ale víš, co je tvým problémem, jak můžeš svou výslovnost zlepšit?

Především, když máš za úkol číst nahlas, věnuj čas tomu, že se podíváš do slovníku. Vyhledej si slova, která neznáš. Jestliže nemáš s používáním slovníku zkušenosti, nalistuj si úvodní strany, kde najdeš vysvětlivky použitých zkratek a značek, nebo, pokud je to nutné, někoho požádej, aby ti je vysvětlil. Pomocí slovníku například můžeš zjistit výslovnost některých přejatých slov. Než slovník odložíš, každé slovo, které vyhledáš, si několikrát zopakuj nahlas.

Druhý způsob, jak můžeš zlepšit svou výslovnost, spočívá v tom, že budeš někomu číst — někomu, kdo správnou výslovnost ovládá — a požádáš ho, aby tě opravil, když něco vyslovíš nesprávně.

Třetí metodou, jež vede k lepší výslovnosti, je pozorné naslouchání dobrým řečníkům. Pokud máš k dispozici audiokazety s nahrávkami Překladu nového světa nebo s nahrávkami časopisů Strážná věž a Probuďte se!, dobře je využívej. Při poslechu si všímej slov, která se vyslovují jinak, než bys je vyslovil ty. Tato slova si poznamenej a procvičuj si je. Časem se v tvé řeči přestanou objevovat nesprávně vyslovené výrazy a to velmi zvýší její úroveň.