Uchazeči o křest symbolizují své zasvěcení tím, že jsou ponořeni do vody — stejně jako Ježíš dal svým křtem v Jordánu najevo, že se dává Bohu k dispozici. (Matouš 3:13) Stojí za povšimnutí, že Ježíš se při této velmi důležité události modlil. (Lukáš 3:21, 22)

16. Jak můžeme vhodně projevit svou radost, když přihlížíme křtu druhých lidí?

¹⁶ Ježíšův křest byl sice závažnou, ale zároveň radostnou událostí. Totéž platí i o dnešním křesťanském křtu. Když pozorujeme, jak lidé symbolizují své zasvěcení Bohu, můžeme svou radost vyjádřit uctivým potleskem a vřelou pochvalou. Vzhledem k tomu, že křest je posvátným projevem víry, se však vyvarujeme pokřikování, hvízdání a podobných projevů nadšení. Svou radost vyjadřujeme důstojným způsobem.

17, 18. Co křesťanským starším pomáhá určit, zda je někdo způsobilý ke křtu?

¹⁷ Na rozdíl od těch, kdo křtí malé děti pokropením nebo kdo nutí ke křtu masy lidí neznalých Písma, svědkové Jehovovi nikdy nikoho ke křtu nenutí. Duchovně nezpůsobilé lidi nekřtí. Dokonce už před tím, než se někdo stane nepokřtěným zvěstovatelem dobré zprávy, se křesťanští starší ujistí, že dotyčný člověk rozumí základním biblickým naukám, žije v souladu s nimi a že na otázky typu „Opravdu chcete být svědkem Jehovovým?“ odpovídá kladně.

¹⁸ Až na několik výjimek platí, že když se lidé významnou měrou podílejí na kázání o Království a vyjádří touhu být pokřtěni, sejdou se s nimi křesťanští starší, aby se ujistili, že se uchazeči o křest zasvětili Jehovovi a že splňují Boží požadavky pro křest. (Skutky 4:4; 18:8) To, zda uchazeč odpovídá požadavkům pro křest zaznamenaným v Písmu, starší zjistí na základě osobních odpovědí dotyčného člověka na více než sto otázek týkajících se biblických nauk. Někteří uchazeči požadavky nesplňují, a proto nejsou ke křesťanskému křtu připuštěni.

Brání vám něco?

19. Kdo bude vzhledem ke slovům zapsaným u Jana 6:44 tvořit skupinu Ježíšových spoludědiců?

¹⁹ Mnoha lidem, kteří byli přinuceni k hromadnému křtu, bylo možná řečeno, že po smrti půjdou do nebe. Ježíš ale o těch, kdo následují jeho šlépěje, prohlásil: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Jehova již ke Kristu ‚přitáhl‘ 144 000 těch, kdo budou Ježíšovými spoludědici v nebeském Království. Vynucený křest nikdy nikoho neposvětil pro toto slavné místo v Božím uspořádání. (Římanům 8:14–17; 2. Tesaloničanům 2:13; Zjevení 14:1)

20. Co může pomoci těm, kdo se ještě nedali pokřtít?

²⁰ Kromě toho se zejména od poloviny 30. let minulého století objevuje velké množství Ježíšových ‚jiných ovcí‘, které mají naději, že přežijí ‚velké soužení‘ a budou věčně žít na zemi. (Zjevení 7:9, 14; Jan 10:16) Tyto osoby splňují požadavky pro křest, protože svůj život přizpůsobily Božímu slovu a protože milují Jehovu ‚celým svým srdcem a celou svou duší, silou a myslí‘. (Lukáš 10:25–28) Někteří lidé si sice uvědomují, že svědkové Jehovovi ‚uctívají Boha duchem a pravdou‘, ale sami ještě nezačali následovat Ježíšův příklad a nedali veřejně najevo svou upřímnou lásku a výlučnou oddanost vůči Jehovovi tím, že by se dali pokřtít. (Jan 4:23, 24; 5. Mojžíšova 4:24; Marek 1:9–11) Pokud se ale budou ohledně tohoto nezbytného kroku opravdově a konkrétně modlit, mohou získat motivaci a odvahu plně se přizpůsobit Božímu slovu, bezvýhradně se zasvětit Jehovovi Bohu a dát se pokřtít.

21, 22. Z jakých důvodů se někteří lidé zdráhají zasvětit Bohu a dát se pokřtít?

²¹ Někteří lidé se zdráhají zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít, protože jsou tak pohlceni světskými záležitostmi či honbou za bohatstvím, že na duchovní věci téměř nemají čas. (Matouš 13:22; 1. Jana 2:15–17) Kdyby však změnili své názory a cíle, byli by velmi šťastní. Kdyby se přiblížili k Jehovovi, duchovně by je to obohatilo, zmírnila by se tím jejich úzkost a přineslo by jim to pokoj a uspokojení z toho, že jednají v souladu s Boží vůlí. (Žalm 16:11; 40:8; Přísloví 10:22; Filipanům 4:6, 7)

²² Jiní lidé zase říkají, že milují Jehovu, ale zdráhají se mu zasvětit a dát se pokřtít, protože se domnívají, že se tak vyhnou odpovědnosti. Avšak zodpovídat se Bohu musí každý z nás. Odpovědnost neseme už od doby, kdy jsme uslyšeli Jehovovo slovo. (Ezekiel 33:7–9; Římanům 14:12) Starověcí Izraelité byli jakožto ‚vyvolený lid‘ již od narození členy národa zasvěceného Jehovovi, a proto měli povinnost věrně mu sloužit v souladu s jeho předpisy. (5. Mojžíšova 7:6, 11) Dnes se jako člen takového národa nikdo narodit nemůže, ale pokud jsme získali přesné poznání Písma, musíme s vírou podle něj jednat.

23, 24. Jaké obavy by nikoho neměly odrazovat od křtu?

²³ Dalším důvodem, proč se někteří lidé zdráhají dát se pokřtít, mohou být jejich obavy, že nemají dostatečné poznání. Avšak každý z nás se toho musí ještě hodně naučit, jelikož ‚lidstvo nikdy nezjistí dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce‘. (Kazatel 3:11) Uvažujme o etiopském eunuchovi. Jako proselyta sice měl určité poznání Písma, ale nedokázal odpovědět na každou otázku týkající se Božích záměrů. Potom, co se dozvěděl o Jehovově opatření pro záchranu prostřednictvím Kristovy výkupní oběti, se však pohotově dal pokřtít ve vodě. (Skutky 8:26–38)

²⁴ Někteří lidé váhají zasvětit se Bohu kvůli svým obavám, že selžou. Sedmnáctiletá Monique přiznává: „Váhám, zda se mám dát pokřtít, protože mám strach, že nedokážu žít v souladu se svým zasvěcením.“ Pokud ale celým srdcem důvěřujeme v Jehovu, on sám ‚napřímí naše stezky‘. Pomůže nám, abychom ‚nadále chodili v pravdě‘ jako jeho věrní a zasvěcení služebníci. (Přísloví 3:5, 6; 3. Jana 4)

25. O jaké otázce bychom dále měli uvažovat?

²⁵ Naprostá důvěra v Jehovu a upřímná láska k němu podněcuje každý rok tisíce lidí k tomu, aby se Jehovovi zasvětili a dali se pokřtít. A všichni zasvěcení Boží služebníci mu jistě chtějí být věrní. Nicméně žijeme v kritických časech, a proto se setkáváme s různými zkouškami víry. (2. Timoteovi 3:1–5) Co nám pomůže, abychom dokázali žít v souladu se svým zasvěcením Jehovovi? O tom bude řeč v následujícím článku.

Dále Jehovovi služme se stálým srdcem

„Mé srdce je stálé, Bože, mé srdce je stálé.“ (ŽALM 57:7)

1. Proč můžeme mít podobnou jistotu jako David?

JEHOVA nám může pomoci, abychom byli stálí v křesťanské víře a abychom se drželi pravého křesťanství jako Bohu zasvěcení služebníci. (Římanům 14:4) Proto můžeme mít podobnou jistotu jako žalmista David, který s přesvědčením zpíval: „Mé srdce je stálé, Bože.“ (Žalm 108:1) Pokud je naše srdce stálé, potom nás bude podněcovat k tomu, abychom žili plně v souladu se svým zasvěcením Bohu. A když budeme u Boha hledat vedení a sílu, můžeme být nepohnutelní, s odhodláním a pevným přesvědčením zachovávat ryzost a ‚vždy mít hojnost práce v Pánově díle‘. (1. Korinťanům 15:58)

2, 3. Jaký význam mají Pavlovy vybídky zaznamenané v 1. Korinťanům 16:13?

² Apoštol Pavel adresoval Ježíšovým následovníkům ve starověkém Korintu vybídku, která se jistě vztahuje i na dnešní křesťany. Napsal: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se.“ (1. Korinťanům 16:13) Každý z těchto imperativů je v řečtině vyjádřen v přítomném čase, což ukazuje, že jde o podnět k pokračující činnosti. Jaký význam má tato vybídka?

³ Duchovně „bdělí“ se udržujeme tím, že se stavíme proti Ďáblu a zůstáváme nablízku Bohu. (Jakub 4:7, 8) Díky tomu, že se spoléháme na Jehovu, dokážeme zachovávat jednotu a ‚stát pevně v křesťanské víře‘. ‚Jako muži se chováme‘ tehdy, když Bohu odvážně sloužíme jako hlasatelé Království, což platí i o mnoha ženách mezi námi. (Žalm 68:11) ‚Posilňujeme se‘ tak, že u našeho nebeského Otce stále hledáme sílu k plnění jeho vůle. (Filipanům 4:13)

4. Co předcházelo tomu, že jsme podstoupili křesťanský křest?

⁴ Když jsme se bezvýhradně zasvětili Jehovovi a své zasvěcení symbolizovali ponořením ve vodě, postavili jsme se na stranu pravé víry. Co ale našemu křtu předcházelo? Nejprve jsme začali přijímat přesné poznání