Volba slov

SLOVA jsou mocné prostředky komunikace. Máme-li ale svými slovy dosáhnout určitého konkrétního cíle, musíme je pečlivě volit. Slovo, které je snad vhodné při jedné příležitosti, může mít za odlišných okolností naprosto jiný účinek. Nesprávně použité barvité vyjádření se může stát ‚slovem, které působí bolest‘. Používat taková vyjádření může být zkrátka neuvážené a může to zrcadlit nedostatek ohledu. Některé výrazy mají dva významy, z nichž jeden může být urážlivý či znevažující. (Přísl. 12:18; 15:1) Naproti tomu „dobré slovo“ — slovo, které povzbuzuje — rozradostňuje srdce toho, komu je adresováno. (Přísl. 12:25) I moudrý člověk musí vynakládat úsilí, aby našel ta správná slova. Bible nám říká, že Šalomoun si uvědomoval, že je třeba najít „líbezná slova“ a „správná slova pravdy“. (Kaz. 12:10)

V některých jazycích se jistá vyjádření používají tehdy, když člověk mluví s někým starším nebo s někým, kdo zaujímá určité vyšší postavení, a jiná vyjádření zase tehdy, když člověk mluví se svými vrstevníky nebo s těmi, kdo jsou mladší než on. Přehlížení takových projevů zdvořilosti je považováno za nevychovanost. Také je nevhodné vztahovat na sebe vyjádření úcty, která jsou podle místních zvyklostí vyhrazena druhým. Pokud jde o prokazování cti, Bible stanovuje měřítko, které je vyšší než to, co snad vyžaduje zákon nebo místní zvyklosti. Písmo totiž křesťany nabádá, aby ‚ctili lidi všeho druhu‘. (1. Petra 2:17) Ti, kdo to ze srdce dělají, mluví s lidmi každého věku takovým způsobem, z něhož je patrná úcta.

Pravda je, že mnoho lidí, kteří nejsou pravými křesťany, mluví hrubě a vulgárně. Možná se domnívají, že hrubá řeč dodává jejich slovům na důrazu. Nebo ji snad používají proto, že mají žalostně malou slovní zásobu. Pokud měl někdo před tím, než poznal Jehovovy cesty, ve zvyku mluvit takovým způsobem, může být pro něj těžké tento zlozvyk překonat. Přesto se to dá zvládnout. Boží duch člověku pomůže změnit způsob mluvy. Takový člověk však musí být ochoten osvojovat si slovní zásobu tvořenou vhodnými slovy — slovy, která předávají to, co je příznivé, a která budují — a potom je pravidelně používat. (Řím. 12:2; Ef. 4:29; Kol. 3:8)

Snadno srozumitelný jazyk. Základním požadavkem vhodné řeči je snadná srozumitelnost. (1. Kor. 14:9) Pokud slova, která používáš, nejsou tvým posluchačům snadno srozumitelná, budeš pro ně jako někdo, kdo mluví cizím jazykem.

Některá slova mají mezi lidmi určité profese specifický význam. Možná takové termíny používají i ve svých každodenních rozhovorech. Použiješ-li je ale v nesprávném prostředí, může to narušit tvou komunikaci s druhými. Kromě toho, jestliže zbytečně zacházíš do podrobností — i když snad používáš každodenní slovní zásobu —, tvoji posluchači možná zaměří svou pozornost na jiné věci.

Ohleduplný řečník volí taková slova, která jsou srozumitelná i těm, kdo mají nižší vzdělání. Podobně jako Jehova, tak i on bere ohled na „poníženého“. (Job 34:19) Pokud řečník považuje za nezbytné použít nějaké neznámé slovo, potom by k němu měl připojit jednoduchý slovní obrat, který jeho význam objasní.

Dobře volená jednoduchá slova vyjadřují myšlenky velmi působivě. Krátké věty a jednoduché slovní obraty je snadné pochopit. Řečník je může proložit několika delšími větami, aby přednes nezněl trhaně. Ale myšlenky, které by si tvoji posluchači měli zapamatovat především, vyjadřuj jednoduchými slovy a stručnými větami.

Rozmanitost a přesnost vyjadřování. O vhodná slova není nouze. Neopakuj pro líčení každé situace stále stejná vyjádření, ale využívej rozmanitosti slov. Potom bude tvoje řeč jak barvitá, tak smysluplná. Jak si můžeš slovní zásobu rozšířit?

Při čtení si podtrhávej všechna slova, kterým plně nerozumíš, a vyhledávej si je ve slovníku, pokud máš nějaký ve svém jazyce k dispozici. Několik takových slov si vyber a vědomě se je snaž při vhodných příležitostech používat. Dbej na to, abys tyto výrazy správně vyslovoval a používal je v takové souvislosti, že nebudou pouze poutat pozornost, ale že jim druzí budou snadno rozumět. Rozšíříš-li si slovní zásobu, tvoje řeč bude rozmanitější. Na jednu věc je ale třeba dávat pozor. Když člověk vyslovuje určitá slova nesprávně nebo je používá v nesprávném smyslu, druzí mohou dojít k závěru, že řečník ve skutečnosti neví, o čem mluví.

Cílem, který při rozšiřování své slovní zásoby sledujeme, není udělat na posluchače dojem, ale předat jim informace. Používá-li řečník složitý způsob vyjadřování a neobyklá slova, zpravidla tím obrací pozornost na sebe. Naší touhou by mělo být podělit se o cenné informace se svými posluchači, a to zajímavou formou. Měj na paměti biblické přísloví: „Jazyk moudrých koná dobro s poznáním.“ (Přísl. 15:2) Používáme-li vhodná slova — slova, kterým je snadné porozumět —, potom naše řeč není nudná a nezajímavá, ale občerstvující a povzbudivá.

Když rozšiřuješ svou slovní zásobu, dávej bedlivý pozor na to, abys vždy použil to správné slovo. Dvě slova mohou mít sice podobný, ale přece jen nepatrně odlišný význam, a proto se používají za jiných okolností. Budeš-li na to pamatovat, potom se dokážeš vyjadřovat stále jasněji a vyvaruješ se toho, že by se tvá slova posluchačů nějak dotkla. Pozorně naslouchej lidem, kteří mluví správně. Některé slovníky uvádějí ke každému slovu jak jeho synonyma (slova podobného, i když ne stejného významu), tak jeho antonyma (slova opačného významu). Touto cestou zjistíš nejen to, jak můžeš tutéž myšlenku vyjádřit mnoha rozmanitými způsoby, ale i jejich různé významové odstíny. To je velmi užitečné tehdy, když pro určitou konkrétní situaci hledáš to správné slovo. Dříve než nějaké slovo zahrneš do své slovní zásoby, ujisti se, že znáš jeho význam a že víš, jak se vyslovuje a kdy by se mělo použít.

Výrazy, které jsou konkrétní, poskytují posluchačům jasnější představu než výrazy obecné. Řečník třeba prohlásí: „Tehdy onemocnělo mnoho lidí.“ Ale může také říci: „Po první světové válce zemřelo na španělskou chřipku během několika měsíců přibližně 21 milionů lidí.“ Když tedy řečník jasně uvede, co míní slovy „tehdy“, „mnoho lidí“ a „onemocnělo“, je to něco docela jiného. Máš-li se vyjadřovat tímto způsobem, vyžaduje to, abys znal skutečnosti, jež se týkají rozebíraného námětu, a také abys pečlivě volil slova.

Používání těch správných slov ti také pomůže, abys vždy vystihl myšlenku, a přitom nemluvil rozvláčně. Rozvláčnost obvykle zamlžuje myšlenky. Naproti tomu jednoduché vyjadřování usnadňuje druhým pochopit důležité informace a uchovat si je v paměti. Pomáhá předávat přesné poznání. Ježíš Kristus vyučoval vynikajícím způsobem, protože používal jednoduchý jazyk. Uč se tedy od Ježíše Krista. (Viz příklady zaznamenané u Matouše 5:3–12 a Marka 10:17–21.) Procvičuj si výstižné vyjadřování pomocí dobře zvolených slov.

Slova, která vyjadřují intenzitu, cit a barvitost. Když si rozšiřuješ slovní zásobu, nepřemýšlej pouze o nových slovech, ale také o slovech, která mají zvláštní vlastnosti. Uvažuj například o slovesech, která vyjadřují intenzitu, o přídavných jménech, která zprostředkovávají barvitost, i o výrazech, jež ukazují vřelost, mají nádech laskavosti nebo jež vyjadřují naléhavost.

Bible je plná příkladů vyjádření, která mají takový myšlenkový obsah. Jehova prostřednictvím proroka Amose nabádal: „Pátrejte po tom, co je dobré, a ne, co je špatné. ... Nenáviďte, co je špatné, a milujte, co je dobré.“ (Amos 5:14, 15) Prorok Samuel králi Saulovi oznámil: „Jehova dnes od tebe odtrhl izraelské královské panování.“ (1. Sam. 15:28) Když Jehova mluvil k Ezekielovi, použil vyjádření, které nejde jen tak zapomenout. Řekl: „Všichni z izraelského domu jsou tvrdohlaví a mají tvrdé srdce.“ (Ezek. 3:7) Pro zdůraznění závažnosti provinění Izraele Jehova položil otázku: „Okrade pozemský člověk Boha? Ale vy mě okrádáte.“ (Mal. 3:8) Ve své zprávě o zkoušce víry, která se odehrála v Babylóně, Daniel barvitě popsal, že „Nebukadnecar [se] naplnil zuřivostí“, protože Šadrak, Mešak a Abednego neuctívali jeho sochu, a tak nařídil, aby byli svázáni a hozeni do „hořící ohnivé pece“. Aby nám Daniel pomohl uvědomit si, jak byla pec horká, uvádí, že král nechal své muže ‚rozpálit pec sedmkrát víc, než bylo zvykem ji rozpalovat‘ — byla tedy tak horká, že když se královi muži k peci přiblížili, plamen je zabil. (Dan. 3:19–22) Když Ježíš několik dní před svou smrtí mluvil k lidem v Jeruzalémě, s hlubokým pohnutím řekl: „Jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Mat. 23:37, 38)

Dobře volenými slovy můžeš dosáhnout toho, že si posluchači živě představí to, co jim říkáš. Použiješ-li slova, která působí na smysly, tvoji posluchači „uvidí“ věci, o nichž budeš mluvit, a „dotknou se“ jich, „ucítí chuť i vůni“ jídel, o nichž se zmíníš, a „uslyší“ jak zvuky, které budeš popisovat, tak i lidi, jejichž slova budeš citovat. Posluchači se zcela zaberou do toho, co budeš říkat, protože jim pomůžeš, aby to prožívali s tebou.

Slova, která podněcují živou představivost, mohou u lidí vyvolat smích nebo pláč. Mohou dát naději, naplnit sklíčeného člověka touhou žít a roznítit v něm lásku ke Stvořiteli. Na lidi po celé zemi hluboce působí naděje, kterou vzbuzují slova takových biblických textů, jako je Žalm 37:10, 11, 34; Jan 3:16 a Zjevení 21:4, 5.

Při čtení Bible a publikací ‚věrného a rozvážného otroka‘ si všimneš mnoha rozmanitých slov a slovních spojení. (Mat. 24:45) Snaž se, aby nezůstala všechna pouze na tištěné stránce. Vyber si ta, která se ti líbí, a zahrň je do své aktivní slovní zásoby.

Řeč, která odpovídá mluvnickým pravidlům. Někteří lidé si uvědomují, že jejich řeč není vždy v souladu s mluvnickými pravidly. Co s tím ale mohou dělat?

Jestliže ještě chodíš do školy, využij příležitost, kterou nyní máš, aby sis mluvnici dobře osvojil a naučil se pečlivě volit slova. Pokud si nejsi jist, proč se určité konkrétní mluvnické pravidlo uplatňuje, zeptej se svého učitele. Nespokoj se s tím, že se mluvnici naučíš jen do té míry, abys ve škole jakž takž prošel. Máš motivaci, kterou ostatní studenti možná nemají. Chceš být služebníkem, jenž působivě předává druhým dobrou zprávu.

Co když jsi již starší a během dospívání ses učil jiný jazyk než ten, kterým mluvíš nyní? Nebo jsi možná neměl příležitost chodit do školy, kde by ses svůj jazyk naučil. Přesto nezoufej. Upřímně se snaž o zlepšení, a to kvůli dobré zprávě. Velkou část toho, co z mluvnice známe, se učíme tak, že nasloucháme, jak mluví druzí. Proto pozorně naslouchej při proslovech zkušených řečníků. Když čteš Bibli a publikace založené na Bibli, všímej si, jaká slova se vážou dohromady, v jakém kontextu se používají, a všímej si i stavby vět. Tyto dobré příklady pak napodobuj ve své řeči.

Populární umělci a zpěváci možná používají výrazy a slovní obraty, které odporují mluvnickým zvyklostem. Ostatní mají sklon takové lidi napodobovat. Dealeři drog, zločinci a ti, kdo žijí nemravným způsobem života, často používají svou vlastní slovní zásobu a dávají slovům zcela jiný význam, než je obvyklé. Nebylo by moudré, kdyby křesťané napodobovali vyjadřování kohokoli z těchto lidí. Tím bychom se totiž ztotožňovali s těmito prvky světa a s jejich způsobem života. (Jan 17:16)

Měj ve zvyku se dobře vyjadřovat každý den. Jestliže připustíš, abys při každodenních rozhovorech mluvil nedbale, potom nečekej, že při nějakých zvláštních příležitostech dokážeš mluvit správně. Pokud se ale v běžném životě vyjadřuješ dobře, pak to snadno a přirozeně dokážeš i tehdy, když budeš mluvit na pódiu nebo vydávat druhým svědectví o pravdě.