Používání osnovy

MNOHO lidí znervózní při představě, že by měli mluvit podle osnovy. Pokud všechno, co chtějí říci, mají napsané na papíře nebo se to naučili zpaměti, cítí větší jistotu.

Přesto všichni každý den mluvíme, aniž bychom si svá slova předem napsali — když se bavíme se členy rodiny či přáteli, když se účastníme kazatelské služby nebo když předkládáme upřímné modlitby Bohu, ať už v soukromí nebo za skupinu lidí.

Záleží vůbec na tom, zda při přednášení proslovu používáš doslovně vypracovaný text, nebo osnovu? I když čtení proslovu může přispět k přesnosti a správné formulaci, na srdce posluchačů zapůsobí jen v omezené míře. Budeš-li číst několik vět za sebou, obvykle zvolíš jiné tempo a intonaci, než když mluvíš přirozeně a hovorovým způsobem. Jestliže budeš zaměřovat větší pozornost na své poznámky než na posluchače, mnozí z nich nebudou naslouchat tak pozorně, jako kdyby měli pocit, že jsi o nich skutečně přemýšlel a přizpůsobil látku jejich okolnostem. Má-li proslov posluchače opravdu motivovat, je nejlepší předložit jej volným přednesem.

Teokratická škola nám má pomáhat v každodenním životě. Když se sejdeme s přáteli, nevytáhneme kus papíru a nečteme jim své myšlenky, abychom je snad formulovali tím nejlepším způsobem. Do kazatelské služby si s sebou nebereme žádný doslovně vypracovaný text, který chceme přečíst a který jsme si připravili z obavy, že bychom mohli zapomenout některé myšlenky, o něž se chceme s lidmi podělit. Proto si ve škole při demonstracích procvičuj to, jak je možné při těchto příležitostech vydávat svědectví co nejpřirozenějším způsobem vyjadřování. Pokud se dobře připravíš, zjistíš, že k připomenutí hlavních myšlenek, jež chceš rozebrat, ti bude obvykle stačit osnova, kterou budeš mít buď na papíře nebo v mysli. Jak ale můžeš získat potřebnou jistotu, abys mluvil podle osnovy?

Uspořádej si své myšlenky. Máš-li mluvit podle osnovy, musíš si uspořádat své myšlenky. To neznamená, že by sis měl vybrat jednotlivá slova, která se chystáš použít. Pouze to znamená, že bys měl přemýšlet, než začneš mluvit.

Impulzivní člověk v každodenním životě někdy možná bezmyšlenkovitě řekne věci, kterých později lituje. Někdo jiný zase mluví poněkud bezcílně a přechází od jedné myšlenky k druhé a zpátky. S oběma těmito sklony je možné se účinně vypořádat tak, že dříve než začneš mluvit, si sestavíš v mysli jednoduchou osnovu. Nejprve si vtiskni do mysli cíl svého proslovu, potom si zvol kroky, které musíš udělat, abys tohoto cíle dosáhl, a teprve pak začni mluvit.

Připravuješ se do kazatelské služby? Věnuj čas nejen tomu, aby sis nachystal tašku s literaturou, ale také tomu, aby sis uspořádal své myšlenky. Jestliže se rozhodneš použít některý z úvodů doporučených v Naší službě Království, několikrát si jej přečti, aby sis jasně vštípil do mysli hlavní myšlenky. Shrň jádro úvodu jednou nebo dvěma krátkými větami. Uprav si jeho formulaci tak, aby vyhovovala jak tobě, tak lidem ve tvém obvodu. Jistě bude pro tebe užitečné, když budeš mít v mysli nějakou osnovu. Co by mohla zahrnovat? (1) V úvodu by ses mohl zmínit o něčem, co zajímá mnoho lidí v místě, kde žiješ. Vybídni osloveného, aby se k tomu vyjádřil. (2) Měj na mysli něco konkrétního, co bys k danému námětu mohl říci, včetně jednoho nebo dvou biblických textů, které ukazují, co Bůh podle svého slibu udělá, aby lidem přinesl úlevu. Budeš-li mít příležitost, zdůrazni, že to Jehova uskuteční prostřednictvím svého Království, své nebeské vlády. (3) Vybídni osloveného, aby na to, o čem mluvíš, nějak zareagoval. Mohl bys mu nabídnout nějakou literaturu nebo biblické studium — anebo obojí — a konkrétně se s ním domluvit, kdy budete v rozhovoru pokračovat.

K takto vedenému rozhovoru budeš pravděpodobně potřebovat pouze osnovu ve své mysli. Budeš-li se chtít před prvním rozhovorem podívat na nějakou napsanou osnovu, potom taková osnova asi nebude obsahovat víc než několik slov, která použiješ v úvodu, odkaz na jeden nebo dva biblické texty a stručnou poznámku k tomu, co chceš říci v závěru. Přípravou a používáním takové osnovy předcházíme tomu, že bychom mluvili nesouvisle, a pomáhá nám to předat oslovenému jasné poselství, které si snadno zapamatuje.

Jestliže lidé v tvém obvodu často kladou nějakou otázku nebo mají určitou námitku, bude pro tebe možná užitečné, když v té záležitosti provedeš výzkum. Obvykle nepotřebuješ nic víc než dvě nebo tři základní myšlenky a k nim biblické texty, z nichž tyto myšlenky vycházejí. Jako základ pro přesně takovou osnovu, jakou potřebuješ, bys mohl použít „Biblické náměty k rozmluvám“ nebo tučně vytištěné mezititulky v knize Rozmluvy z Písem. Možná si najdeš vhodnou citaci z nějakého jiného pramene a budeš ji chtít přečíst. Napiš si na papír stručnou osnovu, k ní přilož daný citát a oboje nos spolu s ostatními věcmi do kazatelské služby. Když obyvatel domu vysloví otázku či námitku, dej mu najevo, že vítáš příležitost vysvětlit důvod pro to, čemu věříš. (1. Petra 3:15) V odpovědi vycházej z osnovy.

Uspořádat si své myšlenky je užitečné také tehdy, když máš vyjádřit modlitbu za svou rodinu, za skupinu studia knihy nebo za sbor. Jak je uvedeno u Lukáše 11:2–4, Ježíš poskytl svým učedníkům jednoduchou osnovu smysluplné modlitby. Šalomoun se při zasvěcení chrámu v Jeruzalémě modlil dlouho. Patrně si námět své modlitby předem promyslel. Nejprve zaměřil pozornost na Jehovu a jeho slib Davidovi, potom na chrám a pak vždy na jednu konkrétní situaci a skupinu lidí. (1. Král. 8:22–53) Z těchto příkladů můžeme mít užitek.

Snaž se, aby osnova tvého proslovu byla jednoduchá. Máš svou osnovu použít při proslovu? Jak rozsáhlá by měla být?

Pamatuj na to, že osnova ti má pomoci k vybavení myšlenek. Možná se domníváš, že by bylo užitečné napsat si několik úvodních vět slovo od slova. Po úvodu se ale zaměřuj na myšlenky, ne na slova. Pokud si tyto myšlenky budeš psát ve formě celých vět, potom dávej přednost větám krátkým. V tvé osnově by mělo jasně vystupovat do popředí několik hlavních bodů, které se chystáš rozvést. Toho můžeš dosáhnout tím, že si je napíšeš velkými písmeny, podtrhneš si je nebo barevně zvýrazníš. Ke každému hlavnímu bodu si vypiš myšlenky, které chceš při jeho probírání použít. Napiš si odkazy na biblické texty, které se chystáš přečíst. Obvykle je nejlepší číst je přímo z Bible. Poznamenej si znázornění, která chceš použít. Možná do svého proslovu zahrneš citát z nějakého významného světského pramene. Poznámky si udělej tak obsáhlé, abys mohl předložit látku, která bude konkrétní. Bude-li tvá osnova úhledná, bude pro tebe snazší podle ní mluvit.

Někteří řečníci používají osnovu, která obsahuje jen to nejzákladnější. Osnovu může tvořit několik klíčových slov, odkazy na biblické texty, jež řečník bude citovat zpaměti, a kresby nebo obrázky, které mu pomohou k vybavení myšlenek. Má-li řečník takovéto jednoduché poznámky, dokáže svou látku předložit v logickém pořadí a hovorovým způsobem. A to je cílem této lekce.

Na stranách 39 až 42 této knihy najdeš pojednání „Jak si vypracovat osnovu“. Až budeš pracovat na znaku „Používání osnovy“, bude pro tebe velmi užitečné, jestliže si přečteš látku, která je tam uvedena.

Jak osnovu používat. Tvým cílem však teď není pouze si připravit osnovu svého proslovu, ale účinně ji používat.

Prvním krokem při používání osnovy je příprava přednesu. Podívej se na námět, přečti si všechny hlavní body a zopakuj si, jak každý z nich souvisí s námětem. Poznamenej si, kolik času můžeš rozboru každého hlavního bodu věnovat. Nyní se vrať k prvnímu hlavnímu bodu a prostuduj si jej. Projdi si argumenty, biblické texty, znázornění a příklady, které se při probírání tohoto bodu chystáš použít. Látku si projdi několikrát, dokud se ti tato část tvého proslovu nevštípí jasně do mysli. Totéž udělej u všech ostatních hlavních bodů. Uvažuj o tom, co bys mohl vynechat, kdyby to bylo nutné, abys skončil včas. Potom si projdi celý proslov. Zaměřuj se na myšlenky, ne na slova. Neuč se proslov zpaměti.

Při proslovu bys měl udržovat dobrý zrakový kontakt s posluchači. Po tom, co přečteš biblický text, bys jej obvykle měl být schopen pomocí své Bible rozebrat, aniž bys však nahlížel do poznámek. Podobně i v případě, že používáš nějaké znázornění, nečti ho z poznámek, ale pověz ho tak, jako bys ho vyprávěl přátelům. Když mluvíš, nedívej se do svých poznámek na každou větu. Budeš-li mluvit ze srdce, jistě zapůsobíš na srdce těch, kdo ti naslouchají.

Až si osvojíš umění mluvit podle osnovy, potom uděláš velmi důležitý krok k tomu, abys jakožto veřejný řečník vyučoval působivě.