Poučná znázornění a příklady

ZNÁZORNĚNÍ a příklady jsou působivé vyučovací metody. Je pozoruhodné, jak účinně řečník pomocí nich často vzbudí a udrží zájem svých posluchačů. Znázornění a příklady podněcují k přemýšlení. Vyvolávají emoce, a tak mohou zapůsobit na svědomí i na srdce. Pomocí znázornění lze někdy překonat předsudek. Zároveň nám velmi pomáhají, abychom si věci zapamatovali. Používáš tyto metody při svém vyučování?

Obrazná řeč — to jsou znázornění vyjádřená obvykle jen několika slovy, ale přesto mohou vyvolat živé představy. Jsou-li znázornění pečlivě volena, jejich smysl je do značné míry zřejmý. Když je ale učitel stručně vysvětlí, může znásobit jejich přínos. Bible je plná poučných příkladů.

Začni přirovnáními a metaforami. Nejjednodušší formou obrazné řeči jsou přirovnání. Možná bude pro tebe praktické začít právě jimi, pokud se teprve učíš znázornění používat. Přirovnání bývá obvykle uvedeno slovem „jako“. Přestože porovnáváme dvě věci, které se značně liší, přirovnání zdůrazňuje něco, co mají společné. V Bibli se hojně objevuje obrazná řeč, která využívá stvoření — rostliny, živočichy i nebeská tělesa — a také různé situace, které zažívají lidé. V Žalmu 1:3 je řečeno, že člověk, který pravidelně čte Boží slovo, je „jako strom zasazený při vodních tocích“, strom, který dává ovoce a neusychá. O ničemném člověku se říká, že je „jako lev“, který číhá, aby se zmocnil své kořisti. (Žalm 10:9) Jehova slíbil Abrahamovi, že jeho semeno se stane početným „jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu“. (1. Mojž. 22:17) A o důvěrném vztahu, který díky Jehovovi vznikl mezi ním a izraelským národem, Bůh řekl: „Právě jako lne opasek k bokům muže“, tak Jehova způsobil, aby k němu lnul Izrael a Juda. (Jer. 13:11)

Na určitý podobný rys dvou velmi odlišných věcí poukazuje také metafora. Ta je ale působivější. Metafora je formulována tak, jako by jedna věc byla tou druhou věcí. Přenáší tedy určitou vlastnost z jedné věci na druhou. Ježíš řekl svým učedníkům: „Jste světlo světa.“ (Mat. 5:14) Když učedník Jakub popisoval, jakou škodu může způsobit neovládaná řeč, napsal: „Jazyk je oheň.“ (Jak. 3:6) David zpíval Jehovovi: „Jsi můj skalní útes a má pevnost.“ (Žalm 31:3) Dobře volená metafora obvykle nevyžaduje žádné vysvětlení nebo je zapotřebí jen krátké. Čím je metafora stručnější, tím je působivější. Touto metodou můžeš svým posluchačům pomoci k zapamatování určité myšlenky tak, jak bys to pouhým konstatováním skutečností nedokázal.

Nadsázka neboli hyperbola spočívá v přehánění. Musí se používat uvážlivě, protože jinak by ji posluchači mohli pochopit nesprávně. Ježíš tuto formu obrazné řeči použil k vyvolání určité nezapomenutelné představy, a to tím, že položil otázku: „Proč se ... díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku?“ (Mat. 7:3) Dříve než se pokusíš o tuto či jiné obtížnější formy obrazné řeči, nauč se působivě využívat přirovnání a metaforu.

Používej příklady. Místo obrazné řeči se můžeš rozhodnout, že jako vyučovací metodu využiješ příklady — ať už půjde o smyšlená vyprávění nebo o skutečné zážitky. Vyprávění příkladů se řečníkovi často může vymknout z ruky, a proto je nutné zacházet s nimi uvážlivě. Příklady bys měl používat jen na podporu skutečně důležitých bodů a předkládat je tak, aby si posluchači zapamatovali danou myšlenku, ne pouze příběh.

Ne všechny příklady musí být skutečnými událostmi, ale měly by se v nich zrcadlit reálné postoje a situace. Když tedy Ježíš vyučoval o tom, jak bychom se měli dívat na kajícné hříšníky, znázornil tuto myšlenku tak, že vyprávěl o muži, který se radoval, protože našel svou ztracenou ovci. (Luk. 15:1–7) V odpovědi jistému muži, který plně nechápal význam přikázání Zákona milovat bližní, Ježíš vyprávěl příběh o Samaritánovi, který na rozdíl od kněze a Levity pomohl zraněnému muži. (Luk. 10:30–37) Naučíš-li se pozorně sledovat postoje a jednání lidí, budeš moci tuto vyučovací metodu působivě uplatňovat.

Když prorok Natan káral krále Davida, vyprávěl mu jednu smyšlenou situaci. To splnilo svůj účel, protože vyprávění zabránilo tomu, že by se David začal ospravedlňovat. Příběh se týkal jednak boháče, který měl mnoho ovcí, a jednak muže, který měl málo prostředků a jen jednu ovečku, o níž se něžně staral. David sám byl dříve pastýřem, a tak chápal pocity majitele ovečky. Když David uslyšel, že se boháč zmocnil milované ovečky toho chudého muže, spravedlivě se nad boháčem rozhořčil. Potom Natan Davidovi otevřeně řekl: „Ty sám jsi ten muž!“ To na Davidovo srdce zapůsobilo, a proto upřímně činil pokání. (2. Sam. 12:1–14) Praxí se můžeš i ty naučit citově náročné sporné otázky řešit působivě.

Řadu příkladů, které jsou z hlediska vyučování cenné, můžeme načerpat z událostí zaznamenaných v Písmu. Právě to udělal Ježíš, když stručně řekl: „Vzpomeňte si na Lotovu manželku.“ (Luk. 17:32) Ježíš se při podrobném popisu znamení své přítomnosti také zmínil o ‚Noemových dnech‘. (Mat. 24:37–39) Apoštol Pavel vyjmenoval v 11. kapitole dopisu Hebrejcům šestnáct mužů a žen, kteří jsou příkladem víry. Až se s Biblí dobře seznámíš, budeš moci působivé příklady čerpat ze zpráv o lidech a událostech zmíněných na stránkách Písma. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11)

Někdy může být užitečné, jestliže poučení vyzdvihneš nějakým skutečným zážitkem z dnešní doby. Dbej však na to, abys používal jen ověřené zážitky a vyvaroval se těch, které by někoho z posluchačů zbytečně uváděly do rozpaků nebo které by zaměřovaly pozornost na něco sporného, co se netýká námětu. Pamatuj také, že vyprávění zážitku by mělo plnit určitý účel. Nezacházej do zbytečných podrobností, které obvykle odvádějí pozornost od cíle tvého proslovu.

Budou tomu posluchači rozumět? Ať už použiješ jakékoli znázornění nebo příklad, měl bys tím dosáhnout určitého konkrétního cíle. K tomu, aby se ti to podařilo, je zapotřebí dané znázornění či příklad uplatnit na rozebíraný námět.

Když Ježíš označil své učedníky za „světlo světa“, vysvětlil několika slovy, jak se používá lampa a jaká odpovědnost z tohoto přirovnání pro učedníky vyplývá. (Mat. 5:15, 16) Po předložení svého podobenství o ztracené ovci poukázal na to, jaká radost panuje v nebi z hříšníka, který činí pokání. (Luk. 15:7) A když Ježíš dokončil svůj příběh o milosrdném Samaritánovi, položil svému posluchači výstižnou otázku, po níž následovala přímá rada. (Luk. 10:36, 37) Naproti tomu své podobenství o různých druzích půdy nebo o semenech na poli vysvětlil pouze těm, kdo byli natolik pokorní, aby se na to zeptali, ne lidem v zástupu. (Mat. 13:1–30, 36–43) Tři dny před svou smrtí Ježíš vyprávěl podobenství o pěstitelích na vinici, kteří měli na svědomí několik vražd. Tentokrát žádné uplatnění nevysvětlil, a ani to nebylo třeba. ‚Přední kněží a farizeové si povšimli, že mluví o nich.‘ (Mat. 21:33–45) To, zda je zapotřebí znázornění vysvětlit — a pokud ano, do jaké míry —, tedy závisí na postoji posluchačů, na tvém cíli i na tom, o jaké znázornění jde.

Naučit se působivě používat znázornění a příklady vyžaduje čas, ale vynaložené úsilí určitě stojí za to. Dobře volená znázornění působí jak na mysl, tak na srdce. Díky nim poselství získává takovou působivost, jaké lze pouhým konstatováním skutečností dosáhnout jen zřídkakdy.