Projevování zájmu o druhého člověka

KDYŽ se dělíme s druhými o biblické pravdy, musíme nejen plnit jejich mysl informacemi, ale také působit na srdce. Jedním ze způsobů, jak to můžeme dělat, je projevovat upřímný osobní zájem o své posluchače. Takový zájem je možné dávat najevo mnoha různými způsoby.

Ber v úvahu stanovisko svých posluchačů: Apoštol Pavel bral v úvahu prostředí, ze kterého jeho posluchači vyšli, a jejich způsob smýšlení. Vysvětlil: „Židům [jsem se] stal jako Žid, abych získal Židy; těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem, ačkoli sám nejsem pod zákonem, abych získal ty pod zákonem. Těm bez zákona jsem se stal jako bez zákona, ačkoli nejsem bez zákona vůči Bohu, ale jsem pod zákonem vůči Kristu, abych získal ty bez zákona. Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil. Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Kor. 9:20–23) Jak se dnes můžeme ‚stát lidem všeho druhu vším‘?

Máš-li před tím, než začneš s druhými mluvit, příležitost je pozorovat — byť jen krátce —, můžeš si všimnout, jaké mají zájmy nebo v jakých poměrech žijí. Poznáš, jaké mají povolání? Je z něčeho patrné, jaké je jejich náboženské přesvědčení? Lze z něčeho zjistit, jaká je jejich rodinná situace? Můžeš vzhledem k tomu, co pozoruješ, pozměnit svá slova, aby byla pro tvé posluchače působivější?

Mají-li být naše slova působivější, je zapotřebí, abychom si předem promysleli, jak budeme zahajovat rozhovory s lidmi ve svém obvodu. V některých oblastech jsou mezi nimi i ti, kdo se přistěhovali z jiných zemí. Pokud takoví lidé žijí v tvém obvodu, našel jsi již nějaký účinný způsob, jak jim vydávat svědectví? Vzhledem k tomu, že Boží vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“, dej si za cíl předkládat poselství o Království takovým způsobem, který bude působivý pro každého, s kým se setkáš. (1. Tim. 2:4)

Pozorně naslouchej. Přestože Jehova je vševědoucí, naslouchá druhým. Prorok Mikajáš obdržel vidění, v němž Jehovu spatřil, jak vybízí anděly, aby se vyjádřili, jak by vyřešili určitou záležitost. Potom Bůh jednomu z andělů dovolil, aby svůj návrh uskutečnil. (1. Král. 22:19–22) Když se Abraham znepokojil nad rozsudkem, který měl být vykonán nad Sodomou, Jehova Abrahama laskavě vyslechl. (1. Mojž. 18:23–33) Jak můžeme v naší službě Jehovův příklad napodobovat?

Vybízej druhé, aby se vyjádřili. Polož jim vhodnou otázku a dej jim dostatek času na odpověď. Opravdu jim naslouchej. Budeš-li jim věnovat bedlivou pozornost, povzbudí je to, aby mluvili bez zábran. Jestliže se z odpovědi dozvíš něco o jejich zájmech, taktně polož další otázky. Aniž bys z rozhovoru udělal křížový výslech, snaž se je lépe poznat. Pochval je za jejich myšlenky, pokud to můžeš udělat upřímně. I v případě, že s jejich stanoviskem nesouhlasíš, reaguj na jejich vyjádření vlídně. (Kol. 4:6)

Musíme však být opatrní, aby náš zájem o lidi nepřekročil meze slušnosti. Skutečnost, že máme zájem o druhé, nás neopravňuje k tomu, abychom se pletli do jejich soukromých záležitostí. (1. Petra 4:15) Musíme dávat pozor, aby si člověk opačného pohlaví náš laskavý zájem, který o něj projevujeme, nevykládal nesprávně. To, co se považuje za vhodnou míru zájmu o druhé, je v každé zemi, a dokonce u každého člověka jiné, a proto je zapotřebí dobrý úsudek. (Luk. 6:31)

K dobrému naslouchání přispívá také příprava. Když máme své poselství jasně v mysli, pomáhá nám to, abychom se uvolnili, a tak věnovali pozornost druhým zcela přirozeně. Díky tomu se uvolní i oni, a možná si s námi budou povídat ochotněji.

Tím, že druhým nasloucháme, jim projevujeme úctu. (Řím. 12:10) Dáváme tak najevo, že si ceníme jejich myšlenek a citů. Proto možná budou bedlivěji věnovat pozornost tomu, co jim chceme říci. Je tedy zcela na místě, že nám Boží slovo radí, abychom byli ‚rychlí k slyšení a pomalí k mluvení‘. (Jak. 1:19)

Pomáhej druhým, aby dělali pokroky. Zájem o druhé nás bude podněcovat, abychom přemýšleli o lidech, které naše poselství zaujalo. Bude nás také podněcovat, abychom je znovu navštěvovali s cílem podělit se s nimi o biblické pravdy, jež nejlépe uspokojí jejich potřeby. Když přemýšlíš o příští návštěvě, uvažuj, co ses o těch lidech dozvěděl z předchozích rozhovorů. Připrav si informace k námětu, který je zajímá. Zdůrazni praktickou hodnotu dané látky a pomoz jim, aby chápali, jaký užitek jim to, co poznávají, může přinést. (Iz. 48:17)

Jestliže se ti posluchač svěří, že ho tíží nějaká situace či problém, považuj to za zvláštní příležitost podělit se s ním o dobrou zprávu. Řiď se příkladem Ježíše, který byl vždy připraven utěšit ty, kdo jsou v tísni. (Mar. 6:31–34) Odolávej pokušení hned předložit nějaké řešení nebo dát povrchní radu. To by v posluchači mohlo vyvolat pocit, že o něj nemáš upřímný zájem. Místo toho projevuj soucítění. (1. Petra 3:8) Proveď výzkum v publikacích založených na Bibli a potom se s ním poděl o užitečné informace, jež mu pomohou, aby svou situaci zvládl. Láskyplný zájem o svého posluchače ti pochopitelně nedovolí, abys — pokud k tomu neexistuje vážný důvod — zjevoval někomu jinému důvěrné záležitosti, které ti ten člověk svěřil. (Přísl. 25:9)

Osobní zájem bychom měli projevovat zejména o ty, s nimiž vedeme biblické studium. Na modlitbách vždy přemýšlej o tom, co každý zájemce potřebuje, a tomu také přizpůsob svou přípravu na studium. Polož si otázku: ‚O co by měl nyní usilovat, aby dále dělal duchovní pokroky?‘ Láskyplným způsobem zájemci pomoz pochopit, co k dané záležitosti říká Bible a publikace ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Mat. 24:45) Někdy nemusí pouhé vysvětlení stačit. Možná budeš muset zájemci objasnit, jak má určitou biblickou zásadu uplatnit, a také udělat něco, z čeho bude její uplatnění patrné. (Jan 13:1–15)

Když pomáháme druhým, aby svůj život uvedli do souladu s Jehovovými měřítky, musíme být vyrovnaní a mít dobrý úsudek. Lidé pocházejí z různého prostředí a i jejich schopnosti se liší, a proto dělají pokroky různě rychle. Buď rozumný v tom, co od druhých očekáváš. (Fil. 4:5) Nevyvíjej na ně nátlak, aby udělali změny ve svém životě. Umožni, aby je ke změnám podněcovalo Boží slovo a Jehovův duch. Jehova chce, aby mu lidé sloužili ochotně a ze srdce, ne z donucení. (Žalm 110:3) Nevyjadřuj svůj vlastní názor na věci, v nichž musí druzí udělat osobní rozhodnutí, a dbej na to, abys nerozhodoval za ně, ani kdyby tě o to žádali. (Gal. 6:5)

Poskytuj praktickou pomoc. Ježíš se sice zajímal především o duchovní blaho druhých, ale přesto byl vnímavý i k dalším věcem, jež potřebovali. (Mat. 15:32) I v případě, že nemáme příliš mnoho prostředků, můžeme druhým pomáhat mnoha praktickými způsoby.

Zájem o druhé nás bude podněcovat k ohleduplnosti. Jestliže tvému posluchači například vadí nepříznivé počasí, pokračuj s ním v rozhovoru na nějakém příhodnějším místě nebo někdy jindy. Pokud jsi přišel v nevhodnou dobu, navrhni, že se zastavíš později. Jestliže nějaký soused či někdo, kdo projevil zájem o naše poselství, je nemocný nebo je v nemocnici, projev svůj zájem o něj tak, že mu pošleš pohlednici či krátký dopis nebo že jej navštívíš. Je-li to vhodné, mohl bys mu také přinést něco k jídlu nebo pro něj udělat nějakou jinou laskavost.

Když zájemce dělá pokroky, může prožívat citovou prázdnotu, protože již netráví tolik času se svými bývalými přáteli. Proto se s ním spřátel. Povídej si s ním po biblickém studiu i jindy. Vybídni jej, aby pěstoval vhodné společenství. (Přísl. 13:20) Pomoz mu, aby se účastnil křesťanských shromáždění. Sedávej si vedle něj a pomáhej mu s dětmi, aby všichni mohli mít z programu větší užitek.

Projevuj upřímný zájem. Projevování zájmu o lidi — to není nějaký postup, který se máme naučit, ale je to stav srdce. Míra našeho zájmu o druhé se projevuje mnoha způsoby. Je patrná z toho, jak jim nasloucháme a co jim říkáme. Svědčí o ní naše laskavost a ohleduplnost k druhým. Dokonce i tehdy, když nic neříkáme ani neděláme, je zřejmá z našeho postoje a výrazu obličeje. Jestliže nám na druhých opravdu záleží, jistě to poznají.

Hlavní důvod, proč bychom měli o druhé projevovat upřímný zájem, spočívá v tom, že tak napodobujeme lásku a milosrdenství našeho nebeského Otce. To naše posluchače přitahuje k Jehovovi i k poselství, jehož rozšiřováním nás pověřil. Proto se při oznamování dobré zprávy snaž ‚s osobním zájmem upírat oči nejen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. (Fil. 2:4)