V Křesťanských řeckých písmech čteme často o Barnabášovi a apoštolu Pavlovi. Sloužili v prvním století jako cestující dozorci, to znamená, že navštěvovali sbory. Proč to dělali? Upřímně se zajímali o to, zda se jejich duchovním bratrům dobře daří. Pavel řekl: „Vraťme [se] a navštivme bratry . . ., abychom viděli, jak se mají.“ Ochotně cestoval stovky kilometrů, aby je posílil. (Skutky 15:36) Stejnou touhu mají dnešní cestující dozorci.

Povzbuzují nás. Každý krajský dozorce navštíví dvakrát ročně asi 20 sborů a v každém z nich stráví týden. Ze zkušeností těchto bratrů — a pokud jsou ženatí, i jejich manželek — můžeme mít velký užitek. Snaží se poznat všechny členy sboru a jsou rádi, když s nimi mohou jít do kazatelské služby a na biblická studia. Tito dozorci chodí se sborovými staršími na pastýřské návštěvy a také nás posilují povzbuzujícími proslovy na shromážděních a sjezdech. (Skutky 15:35)

Projevují o všechny osobní zájem. Krajští dozorci se opravdově zajímají o duchovní stav sborů. Na schůzkách se staršími a služebními pomocníky zhodnotí, jakého pokroku sbor dosáhl, a dají jim praktické rady, aby mohli své úkoly plnit ještě lépe. Pomáhají průkopníkům, aby jejich služba byla úspěšná. Také se rádi seznamují s novými ve sboru a mají radost, když slyší o jejich duchovním růstu. Každý z těchto bratrů je ochotným „spolupracovníkem pro [naše] zájmy“. (2. Korinťanům 8:23) Jejich víru a oddanost Bohu bychom měli napodobovat. (Hebrejcům 13:7)

• Proč krajští dozorci navštěvují sbory?

• Jak můžete mít z jejich návštěv užitek i vy?

Když nějakou oblast postihne přírodní katastrofa, svědkové Jehovovi okamžitě zorganizují humanitární akci, aby svým bratrům pomohli. Takové úsilí je důkazem toho, že mezi sebou máme opravdovou lásku. (Jan 13:34, 35; 1. Jana 3:17, 18) Jakými způsoby pomáháme?

Darujeme peníze. Když v prvním století postihl Judeu velký hladomor, křesťané v Antiochii poslali svým duchovním bratrům hmotnou pomoc. (Skutky 11:27–30) Podobně když se dozvíme, že se naši bratři v nějaké části světa ocitli v těžké životní situaci, pošleme přes sbor peníze, aby mohli dostat věci, které potřebují. (2. Korinťanům 8:13–15)

Nabídneme praktickou pomoc. Starší, kteří žijí v postižené oblasti, se snaží spojit s každým členem sboru, aby zjistili, zda jsou všichni v pořádku a v bezpečí. Výbor pro humanitární pomoc zorganizuje dodávky potravin, pitné vody a oblečení a také zajistí přístřeší a zdravotní péči. Mnozí svědkové, kteří mají potřebné schopnosti a znalosti, odjedou na vlastní náklady do místa katastrofy, aby se zapojili do humanitárních prací nebo pomohli opravit poškozené domy a sály Království. Díky tomu, že je naše organizace jednotná a že máme zkušenosti s tím, jak spolupracovat, dokážeme v případě potřeby rychle zmobilizovat síly. I když pomocnou ruku nabízíme především „těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře“, pomáháme i ostatním, bez ohledu na to, jaké mají náboženství. (Galaťanům 6:10)

Poskytujeme duchovní péči a citovou podporu. Oběti katastrof potřebují především útěchu. V takových situacích čerpáme sílu od Jehovy, protože on je „Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3, 4) S lidmi, kteří jsou v zoufalé situaci, rádi mluvíme o biblických slibech a ujišťujeme je, že pod vládou Božího království už nebudou žádné tragédie, které jsou příčinou bolesti a utrpení. (Zjevení 21:4)

• Jak to, že jsou svědkové schopni v případě katastrofy rychle poskytnout pomoc?

• Jak můžeme duchovně utěšit ty, kdo přežili?

Krátce před svou smrtí Ježíš soukromě mluvil se svými čtyřmi učedníky — Petrem, Jakubem, Janem a Ondřejem. Když předpovídal znamení své přítomnosti v posledních dnech, vznesl důležitou otázku: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas?“ (Matouš 24:3, 45; Marek 13:3, 4) Ježíš své učedníky ujistil, že on jako jejich „pán“ ustanoví ty, kdo v čase konce budou jeho následovníkům stále poskytovat duchovní pokrm. Kdo bude tímto otrokem?

Je to malá skupina duchem pomazaných Ježíšových následovníků. Tímto otrokem je vedoucí sbor svědků Jehovových. Předává duchovní pokrm ostatním Jehovovým služebníkům. Jsme na něm závislí, protože od něho nepřetržitě dostáváme „v pravý čas . . . vyměřené zásoby jídla“. (Lukáš 12:42)

Spravuje Boží domácnost. (1. Timoteovi 3:15) Ježíš svěřil otroku závažnou odpovědnost spravovat pozemskou část Jehovovy organizace — starat se o její hmotné prostředky, vést kazatelskou činnost a vyučovat nás prostřednictvím sborů. „Věrný a rozvážný otrok“ předává duchovní pokrm formou publikací, které používáme ve službě, a také programů na našich shromážděních a sjezdech. V pravý čas nám tak poskytuje to, co potřebujeme.

Otrok je věrný biblickým pravdám a svému úkolu kázat dobrou zprávu a je rozvážný, když se moudře stará o Kristovy zájmy na zemi. (Skutky 10:42) Jehova jeho práci žehná. Je to patrné z toho, že svědků Jehovových stále přibývá a že máme hojnost duchovního pokrmu. (Izajáš 60:22; 65:13)

• Koho Ježíš ustanovil, aby jeho učedníkům dával duchovní pokrm?

• Co znamená, že otrok je věrný a rozvážný?