Snaha zapůsobit na srdce

KROMĚ toho, že lidem vydáváme svědectví, musíme se také snažit působit na jejich srdce. Srdce je v Bibli často stavěno do protikladu k tomu, jak se někdo jeví navenek. Obrazné srdce představuje to, jaký je člověk uvnitř — představuje jeho pocity, všechno, o čem přemýšlí, důvody, proč o tom přemýšlí, i to, jak jeho myšlenky ovlivňují jeho jednání. Právě do tohoto obrazného srdce se zasévá semeno pravdy. (Mat. 13:19) A odtud také musí pramenit naše poslušnost Boha. (Přísl. 3:1; Řím. 6:17)

Aby tvé vyučování mohlo proniknout tak hluboko, zaměřuj se na tyto cíle: (1) Rozpoznej, čím je srdce tvého posluchače již ovlivněno. (2) Upevňuj u něj pozitivní vlastnosti, například lásku a zbožnou bázeň. (3) Vybízej ho, aby analyzoval své pohnutky, a to s cílem plně se líbit Jehovovi.

Používej rozlišovací schopnost. Důvody, proč lidé ještě nepřijali pravdu, bývají různé. Při vedení domácího biblického studia možná musíš překonat předsudky svého zájemce a poskytnout mu informace, které vyvrátí jeho nesprávné představy. To znamená, že možná budeš muset předložit důkaz. Polož si otázky: ‚Uvědomuje si ten člověk své duchovní potřeby? Čemu již věří? Čemu ještě nevěří? Proč došel k daným závěrům? Potřebuje pomoc, aby překonal touhy, které mu brání přijmout odpovědnost spojenou s poznáním pravdy?‘

Není vždy snadné zjistit, proč lidé věří určitým věcem. Přísloví 20:5 říkají: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“ Rozlišovací schopnost člověku umožňuje pochopit to, co není hned zřejmé. To vyžaduje zájem a bedlivé pozorování.

Ne každá komunikace je verbální. Určitý námět může u zájemce vyvolat změnu výrazu obličeje nebo tónu hlasu. Jestliže jsi rodič, nepochybně si uvědomuješ, že změna chování tvého dítěte může signalizovat jeho reakci na nějaký nový vliv v jeho životě. Nepřehlížej tyto signály. Jsou to příležitosti nahlédnout do nitra člověka.

To, co má někdo v srdci, můžeš zjistit i pomocí dobře volených otázek. Mohl by ses například zeptat: „Jaký názor máte na...?“ „Co vás přesvědčilo o tom, že...?“ „Co byste udělal, kdyby...?“ Dávej ale pozor, abys druhé svými otázkami nezaplavil. Nejprve můžeš taktně říci: „Mohl bych se vás zeptat...?“ Zjistit, co má někdo v srdci — to je náročný úkol, a nelze to uspěchat. Ve většině případů je nezbytné, abys nejprve po určitou dobu získával důvěru druhého člověka, a potom bude ochoten mluvit o svých nejvnitřnějších postojích. A stále je třeba dávat pozor, aby neměl pocit, že se ho vyptáváš na věci, do kterých ti nic není. (1. Petra 4:15)

Rozlišovací schopnost je zapotřebí také v souvislosti s tím, jak na to, co se dozvíš, reaguješ. Měj na paměti, že tvým cílem je porozumět lidem a zjistit, jakou informací založenou na Bibli bys je pravděpodobně mohl motivovat. Ihned v sobě potlač každý sklon ukázat jim, že jejich stanovisko je nesprávné. Snaž se naopak rozpoznat, z jakých pocitů jejich slova pramení. Tak zjistíš, jak bys měl zareagovat, a zájemce vycítí, že mu rozumíš, a proto je pravděpodobnější, že bude o tvých slovech vážně přemýšlet. (Přísl. 16:23)

Jednotlivce můžeš do jisté míry motivovat i v případě, že mluvíš k velkému počtu posluchačů. Pokud máš dobrý kontakt s posluchači, všímáš si jejich výrazu obličeje a kladeš podnětné řečnické otázky, pravděpodobně poznáš, jaký postoj mají k tomu, co říkáš. Jestliže své posluchače dobře znáš, projev ohled k jejich situaci. Když pomocí Božího slova vyučuješ ve sboru, ber v úvahu, jaký postoj k rozebírané látce sbor všeobecně zaujímá. (Gal. 6:18)

Podněcuj posluchače k užitečným postojům. Když do jisté míry porozumíš, čemu a proč tvůj posluchač věří a čemu naopak nevěří, můžeš z toho vycházet. Ježíš po svém vzkříšení zapůsobil na srdce svých učedníků tím, že jim ‚plně otevřel Písma‘, a to ve světle událostí, k nimž krátce před tím došlo. (Luk. 24:32) I ty by ses měl snažit spojovat to, co posluchač prožil nebo po čem touží, s tím, co čte v Božím slově. Když si zájemce jasně uvědomí: „Toto je PRAVDA!“, bude zřejmé, že tvá slova zapůsobila na jeho srdce správně.

Zdůrazňuješ-li Jehovovu dobrotu, lásku, nezaslouženou laskavost i spravedlnost Božího jednání, potom těm, jež vyučuješ, pomáháš rozvíjet lásku k Bohu. Když věnuješ čas tomu, abys svým posluchačům ukazoval, jakých pěkných vlastností si u nich jako jednotlivců Bůh všímá, poskytuješ jim tak podklady pro přesvědčení, že si lze vytvořit k Bohu osobní vztah. Toto přesvědčení můžeš podpořit rozborem takových biblických textů, jako je například Žalm 139:1–3; Lukáš 21:1–4 a Jan 6:44, a také tím, že svým posluchačům pomůžeš, aby si uvědomili, jak hluboce Jehova své věrné služebníky miluje. (Řím. 8:38, 39) Vysvětli, že Jehova vidí nejen naše chyby, ale všímá si celého našeho způsobu života, naší horlivosti pro čisté uctívání i naší lásky k jeho jménu. (2. Par. 19:2, 3; Hebr. 6:10) Pamatuje si dokonce i ty nejmenší podrobnosti o tom, jací jsme, a pozoruhodným způsobem vrátí život ‚všem v pamětních hrobkách‘. (Jan 5:28, 29; Luk. 12:6, 7) Vzhledem k tomu, že lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu a podobě, úvaha o Božích vlastnostech často nachází v srdci člověka odezvu. (1. Mojž. 1:27)

Na srdce člověka může působit také to, když se učí vnímat druhé lidi stejně jako Jehova. Je logické, že projevuje-li Bůh něžný ohled k nám jako jednotlivcům, potom projevuje tentýž ohled i k druhým lidem, ať už jsou jakékoli národnosti či rasy nebo pocházejí z jakéhokoli prostředí. (Sk. 10:34, 35) Tím, že člověk dospěje k tomuto porozumění, bude položen pevný biblický základ pro to, aby ze svého srdce vykořenil nenávist a předsudky. To mu pomůže, aby se učil konat Boží vůli a vycházel s druhými pokojně.

Dalším postojem, který bys měl u druhých rozvíjet, je zbožná bázeň. (Žalm 111:10; Zjev. 14:6, 7) Tato hluboká uctivost neboli bázeň před Bohem může člověka podnítit k dosažení věcí, které by svou vlastní silou možná nedokázal. Když budeš s druhými mluvit o Jehovově bázeň vzbuzující činnosti i jeho pozoruhodné milující laskavosti, pomůžeš jim vypěstovat si zdravý strach, aby se mu neznelíbili. (Žalm 66:5; Jer. 32:40)

Dbej, aby tvoji posluchači rozuměli tomu, že Jehovovi záleží na jejich chování. Jehova má city, a tím, jak reagujeme na jeho vedení, mu působíme buď zármutek, nebo radost. (Žalm 78:40–42) Ukaž, proč lidé svým jednáním mohou významně přispět k odpovědi na Satanovo popichování Boha. (Přísl. 27:11)

Pomoz svým posluchačům, aby chápali, že když budou plnit Boží požadavky, přinese jim to užitek. (Iz. 48:17) To můžeš udělat například tím, že poukážeš na tělesné a citové důsledky, které s sebou nese byť jen krátkodobé odmítání Boží moudrosti. Vysvětli, že dopouštíme-li se hříchu, vzdalujeme se od Boha, bráníme druhým, aby od nás poznali pravdu, a také jinak zasahujeme do jejich práv. (1. Tes. 4:6) Pomoz svým posluchačům, aby si vážili požehnání, které již mají díky tomu, že zachovávají Boží zákony. Prohlubuj u svých posluchačů ocenění pro to, že když budou chodit po Jehovových spravedlivých cestách, vyhnou se mnohému neštěstí. Když lidé uvěří, že je moudré vést bohulibý způsob života, pomůže jim to odvracet se od každého jednání, které je s ním v rozporu. (Žalm 119:104) Na poslušnost se budou dívat ne jako na břemeno, ale jako na způsob, jak mohou dát Jehovovi najevo svou milující oddanost.

Pomáhej druhým k sebezkoumání. Mají-li zájemci dále duchovně růst, musí citlivě vnímat, co mají ve svém srdci. Vysvětli jim, jak jim v tom může pomáhat Bible.

Pomoz svým posluchačům, aby si uvědomili, že Bible neobsahuje jen přikázání, rady, dějinné události a proroctví. Písmo nám také odhaluje Boží způsob myšlení. U Jakuba 1:22–25 je Boží slovo přirovnáno k zrcadlu. Na základě naší reakce na Boží slovo i na to, jak Jehova uskutečňuje svůj záměr, nám biblické poselství ukazuje, co máme ve svém srdci. Odhaluje nám tedy, jak se na nás dívá Bůh, ten, který ‚zkoumá srdce‘. (Přísl. 17:3) Vybízej své posluchače, aby to stále měli na paměti. Podněcuj je k přemýšlení o tom, co pro nás Bůh uchoval v biblickém záznamu, i o tom, jaké změny možná musejí ve svém životě udělat, aby se Bohu více líbili. Pomoz jim také, aby čtení Bible považovali za prostředek, jímž mohou zjistit, jak Jehova hodnotí jejich „myšlenky a úmysly srdce“. Díky tomu pak mohou s Bohem spolupracovat při provádění veškerých nezbytných změn. (Hebr. 4:12; Řím. 15:4)

Někteří zájemci snad chtějí jednat podle toho, co se učí, nicméně dělají si starosti, co si o nich pomyslí druzí lidé. Zájemce možná bojuje s určitou silnou tělesnou touhou. Nebo hledá cestu, jak sloužit Bohu, ale zároveň lpí na zvyklostech světa. Poukaž mu na to, jak je taková nerozhodnost nebezpečná. (1. Král. 18:21) Připomínej mu, že by se měl modlit o to, aby jej Bůh prozkoumal a přečistil jeho srdce. (Žalm 26:2; 139:23, 24)

Ukaž posluchačům, že Jehova rozumí tomu, s čím bojují, a že Bible vysvětluje, proč k tomuto boji dochází. (Řím. 7:22, 23) Pomoz jim, aby usilovali o to nenechat se ovládnout sklony nedokonalého srdce. (Přísl. 3:5, 6; 28:26; Jer. 17:9, 10)

Vybízej každého ze svých zájemců, aby analyzoval své pohnutky. Veď ho k tomu, aby si kladl otázky: ‚Proč to chci udělat? Dám tím Jehovovi najevo, že si opravdu vážím všeho, co pro mě dělá?‘ Snaž se upevňovat v zájemci přesvědčení, že schválený vztah k Jehovovi je tím nejcennějším, co člověk může mít.

Pomoz svým posluchačům, aby pochopili, co to znamená sloužit Jehovovi „celým svým srdcem“. (Luk. 10:27) Tedy, že všechny své postoje, touhy a pohnutky musí uvést do souladu s Jehovovými cestami. Proto své posluchače vyučuj, aby analyzovali nejen to, co dělají, ale také to, jak se staví k Božím požadavkům a z jakých pohnutek Bohu slouží. (Žalm 37:4) Když zájemci rozpoznají, v jakých oblastech se musí zlepšit, povzbuzuj je, aby se modlili k Jehovovi: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11)

Vytvoří-li si zájemce osobní vztah k Jehovovi, bude Boha poslouchat ne proto, že ho k tomu pobízíš, ale proto, že ho k tomu podněcuje víra. Potom se bude sám ‚dál přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘. (Ef. 5:10; Fil. 2:12) Taková upřímná poslušnost působí Jehovovi radost. (Přísl. 23:15)

Měj na paměti, že Jehova je tím, kdo hodnotí srdce a kdo k sobě přitahuje lidi, aby si k němu vytvořili vztah. (Přísl. 21:2; Jan 6:44) Naší úlohou je spolupracovat s Jehovou. (1. Kor. 3:9) Právě ‚skrze nás jako by Bůh snažně prosil‘. (2. Kor. 5:20; Sk. 16:14) Jehova nikoho nenutí přijmout pravdu, ale když používáme Písmo, může způsobit, že naši posluchači si uvědomí, že to, co jim říkáme, je odpovědí na jejich otázky či modlitby. Měj tyto skutečnosti na paměti vždy, když máš příležitost vyučovat druhé, a s opravdovostí pros Jehovu o vedení a pomoc. (1. Par. 29:18, 19; Ef. 1:16–18)