mwbr18 12 Vypsané odkazy k Pracovnímu sešitu
3.–9. prosince
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | SKUTKY 9–11
Hledání duchovních drahokamů
nwtsty studijní poznámka ke Sk 10:6
koželuha Šimona: Koželuh zpracovával zvířecí kůže. K tomu, aby odstranil všechnu srst nebo zbytky masa a tuku, používal vápenný roztok. Potom kůži namočil do silného extraktu z rostlin, aby se dala použít k výrobě kožených předmětů. Při procesu vyčiňování vznikal nepříjemný zápach a bylo při něm zapotřebí hodně vody. Tím se možná vysvětluje, proč Šimon bydlel u moře, pravděpodobně na okraji Joppe. Podle Mojžíšova zákona byl člověk, který pracoval s mršinami, obřadně nečistý. (3Mo 5:2; 11:39) Mnozí Židé se proto dívali na koželuhy svrchu a zdráhali by se u nich ubytovat. Podle Talmudu byla tato práce řazena na nižší úroveň než práce sběrače trusu. Petr ale nedovolil, aby mu předsudky zabránily u Šimona zůstat. Díky takovému postoji pro něj bylo snazší zvládnout další úkol – navštívit člověka z jiného národa. Někteří odborníci se domnívají, že řecké slovo přeložené jako „koželuh“ (byrseus) je Šimonovo příjmení.
10.–16. prosince
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | SKUTKY 12–14
Hledání duchovních drahokamů
nwtsty studijní poznámky ke Sk 13:9
Saul, který je také Pavel: Od této chvíle se o Saulovi píše jako o Pavlovi. Tento apoštol byl původem Žid a měl římské občanství. (Sk 22:27, 28; Flp 3:5) Je tedy pravděpodobné, že od dětství měl jak hebrejské jméno Saul, tak římské jméno Pavel. Pro Židy v té době nebylo neobvyklé mít dvě jména, zvlášť pro Židy mimo Izrael. (Sk 12:12; 13:1) Například někteří z Pavlových příbuzných měli stejně jako on kromě hebrejského jména i římské nebo řecké jméno. (Ří 16:7, 21) Pavel byl „apoštolem pro národy“, a tak jeho úkolem bylo oznamovat dobrou zprávu o Království lidem, kteří nebyli Židé. (Ří 11:13) Zřejmě se rozhodl používat své římské jméno, protože mu možná připadalo, že by to bylo pro druhé přijatelnější. (Sk 9:15; Ga 2:7, 8) Někteří si myslí, že přijal římské jméno na počest Sergia Paula, ale to se zdá být nepravděpodobné, protože Pavel si toto jméno ponechal i potom, co opustil Kypr. Jiní se domnívají, že Pavel nechtěl používat své hebrejské jméno, protože když se vyslovilo řecky, znělo podobně jako řecké slovo označující člověka (nebo zvíře), který se při chůzi naparuje.
Pavel: V Křesťanských řeckých písmech se jméno Paulos, z latinského Paulus, což znamená „malý“, 157krát vztahuje na apoštola Pavla a jednou na prokonzula Kypru, který se jmenoval Sergius Paulus. (Sk 13:7)
17.–23. prosince
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | SKUTKY 15, 16
Hledání duchovních drahokamů
nwtsty studijní poznámka ke Sk 16:37
jsme Římané: Tj. římští občané. Pavel a zjevně i Silas byli římští občané. Podle římského práva měl občan vždy právo na náležitý soudní proces a nikdy nesměl být veřejně potrestán, pokud nebyl odsouzen. Římské občanství mu po celé říši zaručovalo určitá práva a privilegia. Římský občan podléhal římskému právu, ne zákonům provinčních měst. Když byl obviněn, mohl dát souhlas k tomu, aby byl souzen na základě místního práva. Přesto mu ale zůstalo právo být vyslechnut římským tribunálem. Když mu hrozil rozsudek smrti, měl právo odvolat se k císaři. Apoštol Pavel intenzivně šířil křesťanství na mnoha místech Římské říše. Bible se zmiňuje o třech případech, kdy využil svých práv, která měl jako římský občan. O první situaci se píše zde a odehrála se ve Filipech, kde upozornil místní magistráty, že porušili jeho práva, když ho dali zmrskat. O dalších dvou případech se píše ve Sk 22:25 a 25:11.
24.–30. prosince
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | SKUTKY 17, 18
Když kážeš a učíš druhé z Bible, buď jako apoštol Pavel
nwtsty studijní poznámky ke Sk 17:2, 3
rozmlouval: Pavel jim nejenom dobrou zprávu oznámil, ale také ji vysvětlil a předložil o ní důkazy z Písem, tedy z inspirovaných Hebrejských písem. Udělal víc, než že by z nich jenom četl. Rozmlouval o nich a svoji argumentaci přizpůsoboval posluchačům. Řecké sloveso dialegomai je definováno jako „být zapojen do rozhovoru; komunikovat; diskutovat“. Ukazuje, že je k tomu zapotřebí víc než jeden člověk. Toto řecké slovo je také použito ve Sk 17:17; 18:4, 19; 19:8, 9; 20:7, 9.
dokazoval pomocí odkazů: Toto řecké slovo doslova znamená „dát podél (umístit vedle)“. Může to naznačovat, že Pavel pečlivě srovnával různá proroctví o Mesiášovi v Hebrejských písmech s událostmi z Ježíšova života, aby ukázal, jak Ježíš tato proroctví splnil.
nwtsty studijní poznámka ke Sk 17:17
na tržišti: Aténské tržiště (řecky agora) leželo na SZ od Akropole a mělo rozlohu asi 5 hektarů. Nebylo to jenom místo, kde se kupovalo a prodávalo. Tržiště bylo centrum ekonomického, politického a kulturního života Atéňanů. Lidé se tam rádi scházeli, aby diskutovali o různých tématech.
nwtsty studijní poznámka ke Sk 17:22, 23
Neznámému Bohu: Řecká slova Agnostoi theoi byla součástí nápisu na jednom oltáři v Aténách. Atéňané se báli bohů, a proto stavěli mnoho chrámů a oltářů. Dokonce stavěli oltáře abstraktním božstvům, jako byly Sláva, Skromnost, Síla, Přesvědčivost a Soucit. Možná ze strachu, aby nějakého boha neopomenuli a tím si nepřivodili jeho nelibost, zasvětili jeden oltář „neznámému Bohu“. Tím uznali, že existuje Bůh, o kterém nic nevědí. Pavel šikovně využil toho, že takový oltář v Aténách byl, aby jim představil Boha – pravého Boha, kterého do té doby neznali.
Hledání duchovních drahokamů
nwtsty studijní poznámka ke Sk 18:21
jestliže bude Jehova chtít: Výrok, který zdůrazňuje, že když člověk něco dělá nebo plánuje, je zapotřebí vzít v úvahu to, co si přeje Bůh. Apoštol Pavel měl tuto zásadu stále na mysli. (1Ko 4:19; 16:7; Heb 6:3) I učedník Jakub povzbuzoval své čtenáře, aby říkali: „Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.“ (Jk 4:15) Takové výroky by neměly být prázdnými frázemi. Každý, kdo upřímně říká „jestliže bude Jehova chtít“, se musí snažit jednat v souladu s jeho vůlí. (Sk 21:14) Toto vyjádření se vždycky nemusí říct nahlas, často ho řekneme jenom v duchu. (Víc informací o používání Božího jména v Křesťanských řeckých písmech je ve 2. části sgd.)