PÍSEŇ Č. 139
Vidíš sám sebe v ráji?
1. Jen pohleď sám, jak ty i já,
jak každý z nás místo své v ráji má.
Co srdce tvé pak pocítí,
až pochopíš „Věčně můžu žít“?
Nic zlého víc ti nehrozí,
vždyť vládne nám Boží království.
Hleď, nádherně zem začíná znovu kvést.
Tak zpívej, ať Bůh slyší slova chvály tvé.
(REFRÉN)
„Jsi náš mocný Bůh, jsi Tvůrce všech krás!
Teď vděčností srdce nám přetéká.
Kéž Jehovo, vždy v písni náš dík přijímáš
i slávu a čest, které tvůj lid rád ti vzdá.“
2. Tak pohleď dál, jak ty i já,
jak každý z nás v ráji svůj podíl má.
A nespatříš zde zrakem svým
už ani trápení svého stín.
Dal sliby Bůh tak překrásné
a všechny nám splnil v lásce své.
Zpět vrátí se k nám ti, kdo spí v smrti zlé,
a hlas připojí k naší písni oslavné:
(REFRÉN)
„Jsi náš mocný Bůh, jsi Tvůrce všech krás!
Teď vděčností srdce nám přetéká.
Kéž Jehovo, vždy v písni náš dík přijímáš
i slávu a čest, které tvůj lid rád ti vzdá.“
(Viz také Žalm 37:10, 11; Iz. 65:17; Jan 5:28; 2. Petra 3:13.)