1. klíč: Správně seřazené hodnoty

‚Ujišťujte se o důležitějších věcech.‘ (Filipanům 1:10)

Jak se projeví. Ve šťastném manželství jsou pro manžela i manželku potřeby partnera důležitější než vlastní potřeby, majetek, práce, přátelé, a dokonce ostatní příbuzní. Manželé tráví hodně času společně a také se svými dětmi. Oba jsou ochotní pro rodinu něco obětovat. (Filipanům 2:4)

Proč je to důležité. Bible klade na rodinu velký důraz. Apoštol Pavel dokonce napsal, že ten, kdo se nestará o rodinu, „je horší než člověk bez víry“. (1. Timoteovi 5:8) Časem se ale lidem mohou priority změnit. Jistý odborník zabývající se vztahy v rodině si například všiml, že mnozí z účastníků jeho konference se spíš než na rodinu zaměřovali na kariéru. Jak uvedl ve své knize, přijeli s očekáváním, že dostanou nějaký „konkrétní návod“, jak rychle zlepšit rodinné vztahy, aby si mohli „odškrtnout . . . ze seznamu povinností položku ‚rodina‘ a zase se intenzivně soustředit na povolání“. (Sedm návyků šťastné rodiny) Z toho je vidět, že říkat, že máme rodinu na prvním místě, je snadnější než podle toho jednat.

Vyzkoušejte. Pomocí následujících otázek můžete zjistit, jak důležitá je rodina pro vás.

◼ Když se mnou partner nebo dítě potřebuje mluvit, věnuji se jim co nejdříve?

◼ Když se s druhými bavím o tom, jak trávím čas, přijde často řeč na to, co děláme společně jako rodina?

◼ Odmítl bych další závazek (v zaměstnání nebo kdekoli jinde), kdyby kvůli němu moje rodina trpěla?

Pokud jste na předchozí otázky odpověděli kladně, možná si myslíte, že máte hodnoty seřazené správně. Jak by na ně ale odpověděli váš partner a děti? Náš vlastní pohled není jediným měřítkem toho, zda je náš žebříček hodnot správný. A podobná zásada platí i pro další „klíče“ k úspěchu, o kterých se pojednává na následujících stránkách.

Dejte si předsevzetí. Přemýšlejte o jedné nebo dvou oblastech, ve kterých můžete ukázat, že máte rodinu na prvním místě. (Co kdybyste se například méně věnovali činnostem, jež vás okrádají o čas, který byste jinak mohli strávit s partnerem a dětmi?)

Řekněte o svém předsevzetí rodině. Jestliže je jeden z jejích členů ochotný něco změnit, je pravděpodobnější, že ostatní budou jeho příklad následovat.

[Obrázek na straně 3]

Úspěšný rodič má na předním místě svého partnera a děti

2. klíč: Vědomí závazku

„Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:6)

Jak se projeví. Ve šťastném manželství považují oba partneři svůj svazek za celoživotní. Když vzniknou problémy, snaží se je vyřešit a nehledají v nich záminku k tomu, aby z manželství unikli. Jestliže oba mají vědomí závazku, dodává jim to pocit jistoty. Jeden druhému důvěřuje, že manželství nebude brát na lehkou váhu.

Proč je to důležité. Vědomí závazku je v mnoha ohledech základem pevného manželství. Když ale opakovaně vznikají konflikty, manželům může připadat, že tento závazek se pro ně stal pastí. Kdysi si z lásky slíbili, že spolu zůstanou, „dokud je smrt nerozdělí“, ale dnes jim připadá, že žijí v nějakém smluvním vztahu, a hledají cesty, jak z něho uniknout. Svého partnera možná neopustí doslova, ale „utíkají“ od něj jinými způsoby, například tak, že s ním přestanou mluvit, když je potřeba probrat nějaké závažné záležitosti.

Vyzkoušejte. Pomocí následujících otázek můžete zjistit, jak se na závazek ke svému manželskému partnerovi díváte vy.

◼ Když se hádáme, lituji, že jsem si svého manželského partnera vzal(a)?

◼ Představuji si často, jak by vypadal život s někým jiným?

◼ Řeknu mu/jí občas „odcházím od tebe“ nebo „najdu si někoho, kdo si mě bude vážit“?

Dejte si předsevzetí. Přemýšlejte o jednom nebo dvou způsobech, jak můžete svůj vztah posílit. (Několik návrhů: občas svému partnerovi napište vzkaz, vystavte si jeho fotku v práci nebo mu každý den z práce jen tak zatelefonujte.)

Co kdybyste vymysleli ještě nějaké další návrhy a pak se zeptali svého partnera, který z nich by pro váš vztah považoval za nejpřínosnější?

[Obrázek na straně 4]

Vědomí závazku se dá přirovnat ke svodidlům, která pomáhají manželství udržet na správné cestě

[Podpisek]

© Corbis/age fotostock

3. klíč: Týmový přístup

„Dva jsou lepší než jeden . . . Kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout.“ (Kazatel 4:9, 10)

Jak se projeví. Ve šťastném manželství muž i žena uznávají Boží uspořádání, které stanovuje, že hlavou rodiny je manžel. (Efezanům 5:22–24) Nicméně jak manžel, tak manželka uvažují v pojmech „naše“ a „my“, a ne „moje“ a „já“. Když spolupracují jako tým, nechovají se tak, jako by byli svobodní. Jsou „jedním tělem“, což je termín, kterým Bible ukazuje, že jejich vztah má být nejen trvalý, ale také důvěrný. (1. Mojžíšova 2:24)

Proč je to důležité. Pokud nespolupracujete jako tým, menší problémy mohou snadno přerůst v závažnější, přičemž vy se místo na jejich řešení budete zaměřovat na chyby toho druhého. Když naopak vytvoříte tým, jste jako kapitán a druhý pilot, kteří letí ke stejnému cíli, a ne jako piloti dvou letadel, která nabrala takový kurs, že se nevyhnutelně musí srazit. Když se na něčem neshodnete, budete hledat praktické řešení, místo abyste ztráceli čas a citově se vyčerpávali vzájemným obviňováním a výčitkami.

Vyzkoušejte. Pomocí následujících otázek můžete zjistit, jak jde týmový přístup vám.

◼ Myslím si, že peníze z mojí výplaty jsou jenom „moje“, protože jsem je vydělal(a) já?

◼ Udržuji si odstup od příbuzných svého partnera, i když on/ona k nim má blízký vztah?

◼ Odpočinu si úplně jenom tehdy, když nejsem se svým partnerem?

Dejte si předsevzetí. Přemýšlejte o jednom nebo dvou způsobech, jak můžete dát najevo, že se svým partnerem chcete víc spolupracovat.

Co kdybyste se svého partnera zeptali, zda má nějaký návrh?

[Obrázek na straně 5]

Když vytvoříte tým, jste jako kapitán a druhý pilot, kteří letí ke stejnému cíli

4. klíč: Úcta

‚Ať je od vás odňat jekot a utrhačná řeč.‘ (Efezanům 4:31)

Jak se projeví. Jak v rodině, kde jsou problémy, tak i v té šťastné občas vzniknou neshody. V té šťastné si o nich ale její členové dokážou promluvit bez sarkasmu, urážek a zraňujících slov. Každý člen rodiny jedná s druhými tak, jak chce, aby oni jednali s ním. (Matouš 7:12)

Proč je to důležité. Slova mohou mít podobně jako zbraně ničivý účinek. Jedno biblické přísloví říká: „Lepší je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.“ (Přísloví 21:19, Ekumenický překlad) To samozřejmě platí i o svárlivém muži. A rodičům Bible radí: „Nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21) Děti, které jsou neustále kritizovány, mohou mít pocit, že se rodičům nikdy nezavděčí. A možná se o to časem i přestanou snažit.

Vyzkoušejte. Pomocí následujících otázek můžete zjistit, jak je na tom s projevováním úcty vaše rodina.

◼ Končí u nás doma hádky většinou tak, že jeden z nás naštvaně odejde z místnosti?

◼ Když mluvím s partnerem nebo s dětmi, používám urážlivá slova, jako například „blbec“, „debil“ nebo něco podobného?

◼ Vyrůstal(a) jsem v prostředí, kde se takto mluvilo běžně?

Dejte si předsevzetí. Přemýšlejte o jedné nebo dvou věcech, které vám pomohou mluvit s druhými uctivěji. (Návrh: Místo abyste obviňovali druhého, řekněte, jak to působí na vás. Například místo „ty vždycky . . .“ můžete říct „mrzí mě, když . . .“.)

Co kdybyste o svém cíli řekli partnerovi? Za tři měsíce se ho zeptejte, zda jste se v tom ohledu nějak zlepšili.

Přemýšlejte o tom, jaké hranice si můžete určit, abyste svým dětem slovně neubližovali.

Co kdybyste se dětem omluvili, pokud jste s nimi mluvili hrubě nebo sarkasticky?

[Obrázek na straně 6]

Stejně jako vlny oceánu mohou podemlít i mohutnou skálu, hrubá slova mohou narušit jednotu v rodině

5. klíč: Rozumnost

„Ať se vaše rozumnost stane známou.“ (Filipanům 4:5)

Jak se projeví. Ve šťastných rodinách jsou manžel a manželka shovívaví k chybám toho druhého. (Římanům 3:23) Při výchově nejsou ani přehnaně přísní, ani povolní. Nestanovují dětem příliš mnoho pravidel. Pokud je potřeba je usměrnit, dělají to „ve vhodné míře“. (Jeremjáš 30:11)

Proč je to důležité. Bible říká, že „moudrost shora je . . . rozumná“. (Jakub 3:17) Dokonalost od nedokonalých lidí neočekává ani Bůh, tak proč by ji manžel a manželka měli očekávat jeden od druhého? Pokud budou na tom druhém stále hledat chyby, jejich manželství to nijak neprospěje, spíš naopak. Nejlepší je přijmout skutečnost, že „všichni . . . mnohokrát klopýtáme“. (Jakub 3:2)

Dobří rodiče mají na své děti rozumné požadavky. Neukázňují je přehnaně ani nejsou tak nároční, že by bylo „těžké se [jim] líbit“. (1. Petra 2:18) Pokud jejich dospívající děti projevují určitou míru odpovědnosti, poskytují jim víc volnosti. Nesnaží se v jejich životě kontrolovat každou maličkost. O snaze takto jednat jistá příručka říká, že „se podobá zběsilému a vysilujícímu tanci na přivolání deště. Pršet stejně nezačne a vy se jen vyčerpáte.“

Vyzkoušejte. Pomocí následujících otázek můžete zjistit, jak se rozumnost daří projevovat vám.

◼ Kdy jsem svého partnera naposledy pochválil?

◼ Kdy jsem ho naposledy kvůli něčemu kritizoval?

Dejte si předsevzetí. Jestliže jste bez váhání odpověděli na druhou otázku, ale s tou první jste měli problémy, přemýšlejte o tom, jaký cíl si můžete dát, pokud jde o vaše nároky na druhé.

Co kdybyste si se svým partnerem popovídali o tom, jaké cíle si v tomto ohledu oba můžete dát?

Zamyslete se nad tím, v jakých oblastech byste vašemu dospívajícímu dítěti mohli dát víc volnosti, jestliže bude jednat zodpovědně.

Co kdybyste si s ním otevřeně promluvili například o tom, v kolik musí být večer doma?

[Obrázek na straně 7]

Podobně jako dobrý řidič, i rozumný člen rodiny dává druhým přednost

6. klíč: Ochota odpouštět

„Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Kolosanům 3:13)

Jak se projeví. Ve šťastném manželství se muž i žena dokážou poučit z minulosti, ale nevedou si jakýsi seznam chyb a nepoužívají je potom k zevšeobecňujícím tvrzením typu „ty vždycky chodíš pozdě“ nebo „ty mě nikdy neposloucháš“. Manžel i manželka jsou přesvědčeni, že od člověka je „krásné, jestliže přejde přestupek“. (Přísloví 19:11)

Proč je to důležité. Bůh je „přichystaný odpouštět“, ale lidé takoví vždycky nejsou. (Žalm 86:5) Pokud se neshody neřeší, mohou se negativní pocity nahromadit, až se manželé dostanou do bodu, kdy už je odpuštění téměř nemožné. Pak se oba dva stáhnou a stanou se k pocitům toho druhého lhostejní. Připadá jim, že jsou uvězněni v manželství bez lásky.

Vyzkoušejte. Prohlédněte si společné fotografie ze začátku vašeho manželství nebo z doby, kdy jste spolu chodili. Snažte se v sobě oživit pocity, které jste měli před tím, než přišly problémy a pokazily váš pohled na toho druhého. Pak se zamyslete nad tím, které vlastnosti vás kdysi na vašem partnerovi přitahovaly.

◼ Které vlastnosti se vám na vašem partnerovi líbí nyní?

◼ Přemýšlejte o tom, jaký pozitivní vliv na vaše děti bude mít, když budete více odpouštět.

Dejte si předsevzetí. Přemýšlejte o tom, co konkrétního můžete udělat, abyste při řešení neshod nevytahovali partnerovy chyby z minulosti.

Co kdybyste svého partnera za vlastnosti, které se vám na něm líbí, pochválili? (Přísloví 31:28, 29)

Uvažujte o několika způsobech, jak můžete dát najevo, že odpouštíte svým dětem.

Co kdybyste si s dětmi o odpouštění popovídali a také probrali, v čem je ochota odpouštět prospěšná pro každého člena rodiny?

[Obrázek na straně 8]

Když druhému odpustíte, je to, jako byste mu prominuli dluh. Už ho pak nebudete vymáhat

7. klíč: Pevný základ

Jak se projeví. Každá stabilní stavba musí mít pevné základy a totéž platí i v případě rodiny. Má-li být rodina šťastná, musí být postavena na pevném základě, kterým je spolehlivý zdroj rad.

Proč je to důležité. Rady k rodinnému životu nabízí mnoho knih, časopisů a televizních pořadů. Někteří manželští poradci by párům, které mají problémy, doporučili, aby spolu zůstaly, zatímco jiní by těm samým dvojicím poradili, aby se rozvedly. Svůj názor mění v průběhu let dokonce i jednotliví odborníci. Například v roce 1994 jedna populární terapeutka, která se specializuje na problémy dospívajících, napsala, že na začátku své kariéry si myslela, že „dětem je lépe pouze s jedním, ale šťastným rodičem než s oběma, ale nešťastnými. Myslela jsem si, že rozvést se je lepším řešením než udržovat špatné manželství.“ Po dvou desetiletích praxe však svůj názor změnila. Uvedla: „Rozvod mnoha dětmi silně otřese.“

Názory lidí se tedy mění. A tak ty nejlepší rady, které můžeme najít, se vždy nějakým způsobem zakládají na zásadách z Božího Slova, Bible. Při čtení těchto článků jste si možná všimli, že na stranách 3 až 8 je vždy vedle nadpisu uvedena jedna biblická zásada. Tyto zásady mnoha rodinám pomohly, aby byly spokojené a šťastné. To neznamená, že v nich nikdy nevyvstanou problémy. Na rozdíl od jiných rodin ale mají díky Bibli pevný základ. A není divu, protože autor Bible, Jehova Bůh, je Původcem rodinného uspořádání. (2. Timoteovi 3:16, 17)

Vyzkoušejte. Opište si biblické verše uvedené vždy vedle nadpisu na stranách 3 až 8 a přidejte k nim další verše z Bible, které pomáhají vám. Mějte je po ruce a často si je čtěte.

Dejte si předsevzetí. Dejte si za cíl, že biblické zásady budete uplatňovat i ve vaší rodině.

[Obrázek na straně 8 a 9]

Pokud bude mít vaše rodina pevný biblický základ, dokáže přestát i různé bouře