51 BARNABÁŠ
„Syn útěchy“
KDYŽ se Saul z Tarsu po třech letech vrátil do Jeruzaléma, chtěl tam vyhledat křesťany. (Gal. 1:15–19) Pro něho to teď byli jeho bratři a sestry, ale on byl pro ně pořád ten krutý pronásledovatel. Podle všeho nebylo moc křesťanů, kteří by věděli, že se z něho stal úplně jiný člověk. Ale byl tu jeden muž, který byl dost odvážný a soucitný na to, aby mu pomohl. Říkali mu Barnabáš.
Křesťané z Jeruzaléma se Saula z Tarsu báli, ale Barnabáš odvážně šel a pomohl mu
Když se o tomhle křesťanovi Bible zmiňuje poprvé, mluví o něm jako o Josefovi. Někdy kolem Letnic roku 33 n. l. Josef prodal něco ze svého majetku a peníze věnoval křesťanům, kteří to potřebovali. Protože měl pověst laskavého člověka, který ochotně pomáhal druhým, apoštolové mu začali říkat Barnabáš, to znamená „syn útěchy“. Později, kolem roku 36 n. l., sebral odvahu a setkal se se Saulem. Bible říká, že mu „přišel na pomoc“ a „dovedl ho k apoštolům“.
Tak začalo jejich dlouhé a hezké přátelství. V Jeruzalémě Saul kázal ze všech sil a tím proti sobě poštval některé náboženské fanatiky. Ti se rozhodli, že se ho zbaví. Bratři ho proto poslali do jeho rodného města, do Tarsu. A co Barnabáš? „Byl to dobrý muž, plný svatého ducha a víry.“ A tak ho asi o devět let později bratři poslali do syrské Antiochie, aby tam povzbuzoval nové křesťany. Na dobrou zprávu tam zareagovalo tolik lidí, že potřeboval pomoct. A tak šel do Tarsu hledat svého kamaráda Saula. Ti dva byli ve službě dobrý tým. A kromě toho pomohli zorganizovat humanitární pomoc pro křesťany, kteří byli chudí.
Saul, který byl časem známý jako Pavel, se vydal s Barnabášem na misionářskou cestu. V jednom kuse potřebovali odvahu. Když byli v Ikoniu, někteří Židé, kteří je vůbec neměli v lásce, je chtěli ukamenovat. Tihle misionáři byli rozumní, a tak utekli do Lystry. Tam si o nich lidi nejdřív mysleli, že jsou to bohové! Přišli ale nepřátelští Židé z Antiochie a Ikonia a poštvali je proti nim. Ten dav lidí začal Pavla kamenovat. A protože si mysleli, že je mrtvý, vyvlekli ho za město. Když k němu přišli křesťané z Lystry a obklopili ho, zjistili, že žije. Pavel vstal a vrátil se do města. Představ si, jak se muselo Barnabášovi ulevit! Později se jim podařilo z Lystry bezpečně odejít. Krátce na to se tam ale vrátili, aby křesťany povzbudili. Tomu se říká odvaha!
Barnabáš a Pavel toho spolu hodně zažili. Prošli spoustou extrémně nebezpečných situací. Ale měli taky hodně hezkých zážitků. I tak ale jednou jejich přátelství zažilo pořádnou krizi. Barnabáš se rozhodl, že na jejich další cestu vezme svého mladého bratrance Marka. Pavel byl proti, protože Marek s nimi už jednou šel, ale pak je opustil. Ani jeden nebyl ochotný ustoupit. „Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka“, že se jejich cesty rozešly.
Tohle byla chvíle, kdy musel Barnabáš projevit odvahu ještě jinak. Když se situace mezi křesťany vyostří, může se stát, že na sebe zůstanou naštvaní, budou jeden o druhém mluvit negativně, a dokonce přestanou chodit na shromáždění. Sklouznout k takovému jednání by bylo jednoduché. Ale neudělat to a ze všech sil pracovat na hezkém vztahu s Bohem i s bratry a sestrami chce odvahu.
V každém případě Barnabáš ani Pavel nepřestali kvůli té hádce sloužit Jehovovi. Barnabáš odplul s Markem na Kypr, kde dál lidem pomáhali stát se učedníky. A Pavel pokračoval ve svojí cestě se Silem a díky Jehovovi udělali kus skvělé práce.
Byli ti dva na sebe donekonečna naštvaní? Ne. Je to vidět z toho, že později Pavel ve svých dopisech o Barnabášovi mluvil hezky. Jednou třeba o svém kamarádovi řekl, že tvrdě pracuje, aby mohl ve službě pokračovat. (1. Kor. 9:6) Jindy se zase zmínil o jeho bratranci Markovi a psal o něm v pozitivním duchu. (Kol. 4:10, 11) I když týmová spolupráce mezi Pavlem a Barnabášem asi skončila, jejich přátelství neskončilo nikdy. Můžeme si být jistí, že Barnabáš až do konce života kázal dobrou zprávu a utěšoval tak druhé. Opravdu to byl „syn útěchy“. A když spolupracoval s Markem, určitě ho dál školil. O tom, jak byl Marek odvážný, se dozvíme v další kapitole.
Přečti si o tom v Bibli
Co bys řekl?
Jak Barnabáš projevoval odvahu?
Jdi víc do hloubky
1. Levité nedostali žádnou část země jako dědictví. Jak je teda možné, že Levita Barnabáš vlastnil kus půdy? (4. Mojž. 18:20; Sk. 4:36, 37; w98 4/15 20 ¶4, ppč.)
2. Proč se o Barnabášovi mluví jako o apoštolovi? (Sk. 14:14; it „Barnabáš“ ¶3)
3. Když byl Barnabáš a Pavel na Kypru, kázali muži, který se jmenoval Sergius Paulus. Byl Lukáš, který napsal Skutky, přesný, když o něm řekl, že to je „prokonzul“? (Sk. 13:7, 12; it „Kypr“ ¶6) A
Bank of Cyprus Cultural Foundation Collection
Obrázek A: Mince, na které je císař Claudius, který vládl v době, kdy Barnabáš a Pavel navštívili Kypr. Mince taky zmiňuje místodržitele ostrova jako „prokonzula“
4. Proč bylo pochopitelné, že lidé v Lystře chtěli Barnabáše a Pavla vítat oběťmi? (bt 97, rámeček)
Přemýšlej, jak to využít
V jakých konkrétních situacích můžeme být štědří jako Barnabáš?
Zdá se, že první misionářskou cestu organizoval Barnabáš. Ale důležitější roli hrál později Pavel. I tak to ale vypadá, že Barnabáš na něho nikdy nežárlil. V jakých situacích ho můžeme napodobit? B
Obrázek B
Jak bys mohl Barnabášovu odvahu napodobit ve svém životě?
Uvažuj v širších souvislostech
Co se z toho příběhu učím o Jehovovi?
Jak ten příběh souvisí s Jehovovými záměry?
Proč jsi vděčný za to, že byl Barnabáš vybraný, aby vládl s Kristem v nebi?
Zjisti víc
Barnabáš a Pavel měli úplně jinou povahu, ale i tak spolu byli schopní spolupracovat. Co se z toho učíme?
Podívej se, jak můžou bratři dneska urovnat neshody, tak jako to udělali Barnabáš a Pavel.