Starší bratři a sestry, pro sbor jste poklad

Možná ani ty už toho kvůli věku nezvládáš tolik co dřív. Sice víš, že Jehovovi věrně sloužíš dlouhé roky, ale když si vzpomeneš, co jsi pro něj dělal v minulosti, a uvědomíš si, co zvládáš teď, jsi z toho možná smutný. Co ti může pomoct takové pocity překonat a mít radost?

CO OD TEBE JEHOVA ČEKÁ

Zeptej se sám sebe: Co ode mě Jehova čeká? Utěšit tě může myšlenka z 5. Mojžíšovy 6:5, kde se píše: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.“

Z toho verše vyplývá, že Jehova si přeje, abys mu sloužil nejlíp, jak ty sám dokážeš. Tahle myšlenka ti může pomoct, aby ses nesrovnával s druhými ani se svým mladším já.

Zamysli se nad tímhle: Co jsi pro Jehovu dělal, když jsi byl mladší? Nejspíš jsi mu dával to nejlepší, co jsi tehdy mohl. A co pro něj děláš teď, když se ti změnily okolnosti? Určitě pro něj pořád děláš všechno, co můžeš. Když nad tím takhle přemýšlíš, možná si uvědomíš, že Jehovovi vlastně dáváš tolik co dřív. Dával jsi mu to nejlepší tehdy a dáváš mu to nejlepší i teď.

DRUHÝM TOHO MŮŽEŠ HODNĚ DÁT

Na svoji situaci se můžeš podívat ještě z jiného úhlu: Svůj věk neber jako překážku, ale jako výhodu. Teď, když jsi starší, totiž můžeš dělat pro druhé něco, co jsi dřív nemohl. Třeba tohle:

O tom, co jsi zažil, mluv s druhými. Přemýšlej o těchhle vyjádřeních z Bible:

Král David: „Byl jsem mladý a teď už jsem starý muž, ale nikoho, kdo jedná správně, jsem neviděl opuštěného ani jeho děti, jak žebrají o chleba.“ (Žalm 37:25)

Jozue: „Brzy zemřu a vy dobře víte celým srdcem a celou duší, že neselhal žádný slib ze všech dobrých slibů, které vám dal Jehova, váš Bůh. Všechny se splnily, ani jediný neselhal.“ (Jozue 23:14)

David a Jozue sloužili Jehovovi dlouhé roky a hodně toho zažili. Takže věděli, o čem mluví, a to dodalo jejich slovům váhu. Možná jsi v průběhu života řekl něco podobného i ty. Ale teď, když mluvíš z vlastních zkušeností, mají i tvoje slova větší váhu.

Můžeš třeba vyprávět o tom, co úžasného to přináší, když člověk slouží Jehovovi. Máš nějakou krásnou vzpomínku nebo zajímavý příběh, ze kterého je to vidět? Nenech si to pro sebe! Určitě už jsi zažil, jak něco takového může druhé povzbudit. A tak se o svých zážitcích neboj mluvit. Pomůžeš tím bratrům a sestrám, aby měli silnější víru a aby Jehovovi dál s nadšením sloužili. (Řím. 1:11, 12)

Jak ještě můžeš druhé povzbuzovat? Pokud ti to okolnosti jen trochu dovolují, snaž se být na shromáždění osobně. Můžeš tím pomoct jak druhým, tak i sobě. Connie, kterou už jsme citovali, říká: „Shromáždění mi pomáhají, abych nebyla smutná. Jak bych taky mohla, když mě všichni v sále zahrnují láskou? Moc si toho vážím, a tak se snažím druhým dávat malé dárečky. A dál se se svými bratry a sestrami snažím věnovat duchovním věcem.“

JEHOVA JE VDĚČNÝ ZA VŠECHNO, CO PRO NĚJ DĚLÁŠ

V Bibli se píše o spoustě lidí, kteří pro Jehovu nemohli dělat všechno, co by si přáli, ale on je stejně miloval. Jedním z nich byl stařičký Simeon, Izraelita, který žil v době, kdy se narodil Ježíš. Když chodíval do chrámu, nejspíš tam viděl mladší muže, kteří tam dělali důležitou práci. Ale co on? Mohl si myslet, že ve svém věku už pro Jehovu nemá takovou hodnotu. Jehova to ale viděl jinak. Pro něj byl Simeon „bezúhonný a zbožný“ muž a poctil ho tím, že mohl vidět malého Ježíše. Jehova dokonce Simeona vedl, aby o tomhle budoucím Mesiášovi řekl proroctví. (Luk. 2:25–35) Jehova ho neviděl jako zestárlého muže, ale jako muže, který měl silnou víru a na kterém „byl … svatý duch“.

I ty si můžeš být jistý, že Jehova si váží tvojí věrné služby, i když pro něj nemůžeš dělat všechno, co by sis přál. Pro Jehovu jsou naše oběti „zvlášť přijatelné podle toho, co [máme], ne podle toho, co [nemáme]“. (2. Kor. 8:12)

A tak se zaměřuj na to, co dělat můžeš. Je ještě nějaká forma služby, do které by ses mohl zapojit, i kdyby jenom na chvilku? Mohl bys někoho ze sboru potěšit tím, že mu zavoláš nebo napíšeš něco hezkého? Takové drobnosti, ze kterých je cítit láska, můžou mít na druhé obrovský vliv, zvlášť když přijdou od někoho, kdo Jehovovi slouží už dlouhé roky.

I když máš nějaké zdravotní omezení, pořád můžeš Jehovovi dávat to nejlepší a udělat ve službě kus práce. V rámečku „Zachránilo jí to život“ si všimni, co zažila jedna sestra z východní Afriky.

Milí bratři a sestry, nezapomeňte prosím: To, že už Jehovovi věrně sloužíte dlouhé roky, může druhé ohromně povzbudit. Jste živoucím příkladem vytrvalosti a můžete si být jistí, že „Bůh … není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu, když jste sloužili svatým a dál jim sloužíte“. (Hebr. 6:10)

BUĎ CO NEJAKTIVNĚJŠÍ

Ze studií vyplývá, že když starší lidé pomáhají druhým, mají lepší zdraví, líp jim to myslí a žijí déle.

Samozřejmě to, že člověk pro druhé dělá dobré věci, stárnutí nezastaví. To dokáže jedině Boží království, které odstraní skutečnou příčinu stárnutí a smrti – naši hříšnost. (Řím. 5:12)

Když ale druhým budeš pomáhat poznat Jehovu a budeš dělat další věci, které si přeje, tvoje naděje bude pořád živá a může to mít pozitivní vliv i na tvoje zdraví. Buď si jistý, že svojí vírou dáváš druhým skvělý příklad. A nepochybuj, že Jehova si váží všeho, co pro něj děláš, a že pro sbor hodně znamenáš.