Neděle 16. listopadu
Trpělivý člověk je lepší než silný muž, a kdo se umí ovládat, je lepší než dobyvatel města. (Přísl. 16:32)
Jak se cítíš, když se tě někdo ve škole nebo v práci zeptá, čemu věříš? Jsi nervózní? Většina z nás ano. Taková otázka ale může být dobrou příležitostí zjistit, co si ten člověk myslí nebo čemu věří. A pro nás pak může být snazší mu vydat svědectví. Občas ale dostaneme otázku od někoho, kdo s námi v něčem nesouhlasí nebo se chce hádat. To by nás nemělo překvapovat, protože někteří možná mají špatné informace o tom, čemu věříme. (Sk. 28:22) Navíc žijeme „v posledních dnech“, kdy mnozí nejsou „ochotní se dohodnout“, a jsou dokonce „suroví“. (2. Tim. 3:1, 3) Možná si řekneš: „Jak mám zůstat v klidu a být taktní, když někdo napadá to, čemu věřím?“ Co ti v takové situaci pomůže? Jedním slovem mírnost. Mírný člověk dokáže zůstat v klidu, i když neví, jak reagovat, nebo ho někdo provokuje. w23.09 39:1-2
Pondělí 17. listopadu
Ustanovíš je za knížata po celé zemi. (Žalm 45:16)
Někdy dostáváme od Jehovovy organizace rady, které nás chrání. Třeba nám pomáhají, abychom nezačali milovat peníze nebo abychom nedělali věci, které by nás mohly dovést k tomu, že porušíme Boží zákony. Když se i v těchhle oblastech necháváme Jehovou vést, je to pro naše dobro. (Iz. 48:17, 18; 1. Tim. 6:9, 10) Není pochyb, že Jehova nás bude prostřednictvím lidí vést i během velkého soužení a tisícileté vlády. Budeme ty pokyny od Jehovy poslouchat? Hodně to záleží na tom, jak na Jehovovo vedení reagujeme už teď. Proto se nech Jehovou vždycky vést a poslouchej pokyny od mužů, kteří mají za úkol se o nás starat. (Iz. 32:1, 2; Hebr. 13:17) Jehova je ten nejlepší průvodce, jakého bychom si mohli v tomhle světě přát. A máme všechny důvody mu důvěřovat. Chrání nás před duchovním nebezpečím a vede nás k našemu cíli – věčnému životu v novém světě. w24.02 8:17-18
Úterý 18. listopadu
Byli jste zachráněni díky nezasloužené laskavosti. (Ef. 2:5)
Apoštol Pavel měl radost, že může naplno sloužit Jehovovi, i když to nebylo vždycky bez problémů. Často podnikal dlouhé cesty a cestování v té době nebylo vůbec jednoduché. Někdy byl „ohrožován řekami“, jindy byl zase „ohrožován lupiči“. Kvůli kázání taky občas zažil fyzické násilí. (2. Kor. 11:23–27) A jeho spoluvěřící si ne vždycky vážili toho, co pro ně dělá. (2. Kor. 10:10; Filip. 4:15) Co Pavlovi pomohlo, aby se nevzdal? Věděl, jaký Jehova je, a to díky tomu, že si studoval Písmo a měl s ním vlastní zážitky. Byl si jistý, že ho má Jehova moc rád. (Řím. 8:38, 39; Ef. 2:4, 5) A on sám si ho taky zamiloval. Svoji lásku mu dával najevo právě tak, že dál „sloužil svatým“. (Hebr. 6:10) w23.07 30:5-6