Pondělí 15. září
Bratři, v tom, jak snášet zlo a být trpěliví, si vezměte příklad z proroků, kteří mluvili v Jehovově jménu. (Jak. 5:10)
V Bibli se píše o mnoha lidech, kteří byli trpěliví. Co kdyby sis o nich něco nastudoval? Třeba takového Davida Jehova pomazal za budoucího krále nad Izraelem, už když byl hodně mladý. Ale než se jím skutečně stal, musel na to dlouhé roky čekat. Simeon a Anna zase věrně čekali, až přijde slíbený Mesiáš. (Luk. 2:25, 36–38) Když si takové příběhy studuješ, přemýšlej o těchhle otázkách: Co tomu člověku pomohlo být trpělivý? Co mu to přineslo? Jak ho můžu napodobit? Něco se můžeš naučit i z příběhů lidí, kteří trpěliví nebyli. (1. Sam. 13:8–14) Zamysli se třeba nad tímhle: Co k jejich netrpělivosti přispělo? Jaké měla následky? w23.08 35:15
Úterý 16. září
My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý. (Jan 6:69)
Apoštol Petr Ježíše věrně následoval a nenechal si v tom ničím zabránit. Jasně se to ukázalo v situaci, kdy Ježíš řekl něco, přes co se někteří jeho učedníci nedokázali přenést. (Jan 6:68) Nečekali na vysvětlení a přestali ho následovat. Petr to ale neudělal. Uvědomoval si, že jenom Ježíš má „slova věčného života“. Ježíš věděl, že ho poslední noc jeho života na zemi Petr i ostatní apoštolové opustí. Přesto mu s důvěrou řekl, že ví, že si svoji chybu uvědomí a zase ho bude následovat. (Luk. 22:31, 32) Chápal, že „duch je … dychtivý, ale tělo je slabé“. (Mar. 14:38) Takže i když pak Petr popřel, že ho zná, neměl mu to za zlé. Po svém vzkříšení se mu objevil, a to evidentně ve chvíli, kdy byl Petr sám. (Mar. 16:7; Luk. 24:34; 1. Kor. 15:5) Představ si, jak to zlomenému Petrovi muselo dodat síly. w23.09 40:9-10
Středa 17.září
Šťastní jsou ti, kterým byly prominuty jejich špatné skutky a jejichž hříchy byly odpuštěny. (Řím. 4:7)
Bůh odpouští těm, kdo v něho věří. Jejich hříchy vůbec nebere v úvahu, to znamená, že jim odpouští úplně. (Žalm 32:1, 2) Považuje je za bezúhonné na základě jejich víry. To, že Bůh považoval Abrahama, Davida a další svoje věrné služebníky za bezúhonné, nic neměnilo na tom, že byli pořád nedokonalí a hříšní. V Božích očích měli čistý rejstřík díky svojí víře. Jejich bezúhonnost vynikla zvlášť ve srovnání s těmi, kdo Bohu nesloužili. (Ef. 2:12) Z dopisu apoštola Pavla tedy jasně vyplývá, že pro blízký vztah s Bohem je víra naprosto zásadní. Bylo to tak u Abrahama i Davida a je to tak i u nás. w23.12 50:6-7